TTKM

LVK - zážitky z Krkonoš

20. ledna 2014 v 21:17 | Camelia
Drazí přátelé,
ano ano, jsem zpátky. Zdravá a nezraněná, ať už Vás to mrzí, nebo ne :P A co se dělo? No, to víte. Lyžovali jsme, ulejvali se a zase lyžovali. Nechci to rozpitvávat... z osobních důvodů, ale jeslti Vás přesto alespoň trochu zajímá jak co bylo, můžete se kouknout na pár fotek, které si myslím, že se mi povedly (hahaha :D), i když vám asi nic moc neprozradí :P

Let's survive!

9. ledna 2014 v 20:55 | Camelia
Ano, já vím, blog stojí. Bohužel jsem teď měla dost velkou honičku, ale s úsměvem vám můžu říct, že to vypadá, ža jsem všechny velké testy posledního týdne (a nebesa jsou mi svědkem, že když velké tak HODNĚ velké - učení na 6 hodin např.) Takže mám konečně klid.
Jenže (bylo by to divné, kdyby žádné JENŽE nebylo, že?) od 12.-19. jsem na lyžáku a ač se mi tam nechce, jedu, takže to tu beze mě budete muset vydržet. Ale nebojte, snad něco přednastavím. Určitě epilog KT a možná, k velkému překvapení všech, se pokusím dopsat Liare! Tak mi držte palce, jdu psát a pak spát, heh :D

Camelia o... Shrnutí roku 2013

1. ledna 2014 v 12:04 | Camelia
Milý zlatí, mourovatí,
tak nám ten rok zase utekl a já přicházím poprvé po dvou letech a třech měsících od vzniku tohoto blogu se shrnutím, které nejspíš nebude tak čtené, jak jsem si přála, ale s tím se holt nedá nic dělat.
My, doma, většinou shrnutí děláme na nový rok. Říkáme si, co se nám líbilo, nelíbilo, co bychom chtěli změnit... A tak mě napadlo, proč to nepoužít i sem, na blog?

Pátek 13. 12. 2013

13. prosince 2013 v 19:07 | Camelia
Dnešní zápis začnu zcela neobvykle, alespoň u mého blogu. A to písničkou.

Doporučuju JEN poslouchat a ROZHODNĚ nehledat PŘEKLAD!

Mám opět takovou podivnou depresivní náladu, mísící se s cynismem, takže dnes ode mě moc nečekejte, snad jen výkec o tom, co se dělo.
Ve středu jsem byla v Mnichově se třídou (kde jsem se také nakazila "láskou" k Deuceovi.... Proč má tak úžasnej hlas? T_T), ve čtvtek jsem podnikla nepodařený výlet do německé olympiády a dnes, v pátek třináctého jsem bojovala v písemkách. Takže.. ehm, ano. Let's get this party started!
A co jste dělali vy?

Nestíhá, nestačí...

8. prosince 2013 v 20:20 | Camelia
Ahojte!
Ráda vís po dlouhé době vidím. I když je to u pouhého oznamu. Nemám čas... nebo spíš mám, ale nechce se mi psát a ani vlastně nelezu ke kompu a teď jen tak na rychlo přidávám článek, než se pudu připravovat na zítřejší písemkový den a hrát na klavír.
Doufám, že se vám všem dobře daří a advent si užíváte lépe než já - s těmi, které milujete, ne s učebnicemi biologie, chemie, němčiny, angličtiny a dějepisu... nebo vlastně s jakýmakoliv jinýma. A protože je ten advent, řekla jsem si, že bych vám mohla potěšit povídkou, ale když ten stupisní blog.cz stejně blbne, tak... :D Nece se mi xD
Takže povídku přidám v úterý (částečně i proto, že mám jen 2 komentáře!), nastavím nový lay a... ještě uvidímě, nechci nic slibovat dopředu :*
DRŽTE MI ZEJTRA PALCE!
Cam

Když dochází nápady...

14. listopadu 2013 v 21:23 | Camelia
Někdy se ptám, má tohle celé smysl? Někdy přemýšlím, jestli má cenu se dál snažit o... o co vlastně? Snažit se být někým, koho mají všichni rádi? Oblíbeným? V čem to celé spočívá, ta oblíbenost?
Bludný kruh otázek, ze kterých není úniku. Slepé rady, jak ven. Nepotřebuji rady, protřebuju vaši ruku! Tak kde jste kdo? Ale když je to potřeba, nikdo ruku nezvedne, nenabídne pomoc. Jen stojí a přihlížejí. Protože ve skutečnosti jsou vlastně všichni rádi, že to nejsou oni, kdo se topí...

Přepadení

17. srpna 2013 v 10:09 | Camelia
Zažila jsem v předchozích čtyřech dnech věc, kterou bych nazvala Virové přepadení. Opravdu. Nedělám si srandu.
Jsem dcera svého otce a vždycky to tak bylo. Někdy mu za to děkuji (v duchu, samozřejmě), ale... někdy ho za ty geny proklínám. Tohle je jeden z nich.
Když má můj otec horečku, dokonce mi řekl, že se cítí, jakoby umíral. Asi vám nemusím vysvětlovat, jaké to bylo pro mě. V jednu chvíli mám pocit, že jsem snad viděla dvojitě... ale to vám nepotvrdím. Hlava mě bolela jak střep a srdce mi bušilo, až jsem měla pocit, že běžím poslední zatážku před infarktem. Opravdu, v jednu chvíli jsem si myslela, že to nepřežiju.
Ale přežila jsem a jsem zpátky! :D
Děkuju vám za sedm krásných komentářů u mého laye :) Potěšili jste mě. Hodně :D Dobrá, nechám ho tu déle, když se vám tak líbí :D Prozradím, že dlaší ale nebude ode mě. Bude od jedné moc dobré spisovatelky, kterou trochu obdivuju. Uhádnete? n.n

Pěkný zbytek prázdnin,
Vaše Cam

Freeeeeeeeeeeeeedom!

9. srpna 2013 v 22:22 | Camelia
Konečně svoboda :D
Skončil mi druhý cyklus našeho tábora, kde jsem byla jako pomocná vedoucí přes hry ^^ Takže si teď připadám jako chodící games-encykclopedia xD No... vlastně nevím, proč to sem píšu, ale chtěla jsem abyste to věděli n.n
Takže tak.

Anketa: Nejlepší název

31. července 2013 v 18:09 | Camelia
Ahojte!
Tak... to vypadá, jakože jsem přestala psát, že? :D Mno, uvažovala jsem nad tím, ale nechce se mi nechat tu tolik svých nápadů a času jen tak uhnít. So... I'm back. Propably :D And I had something what i want to ask you! Ok, now in Czech.

Já a Tahine o... Narutovi

20. července 2013 v 21:19 | Camelia
Jak začít? Asi tím, co už vyplynulo z nadpisu. Poslední dobou mi Naruto jako Naruto leze krkem. Mám prostě pocit, že je to na nic. Kishimoto udělal ze Sasukeho z mangy na mangu prakticky hrdinu a Naruto na to všechno neřekne nic. To ani nezmiňuju přetahovanou mezi NH a NS a i SS maniaky. Jistě. Já nemám právo Kishimotovi něco říkat, nebo ho kritizovat. Sama dobře vím, jak je těžké zachovat myšlenku příběhu... ale už je to moc dlouhé, moc o ničem... moc složité. Skoro jako můj SJM xD Zkrátka můj názor, který uznávám se z měnil z: "Páni, to je super" na něco, co řekla Tahine:

"Mě je to fuk, ať si s tím Kishimoto dělá co chce, měl by to ukončit. Ne, on jede přes limit nemožného a pak je manga o blbostech a anime samej nudnej hnusnej filler a vzpomínka, koho to zajímá? NIKOHO! -.-"

Přesně tak, Tashine. Přesně tak.

Článek (téměř) o ničem

23. června 2013 v 21:14 | Camelia
Asi nemusím vysvětlovat ten trapný moment, když se kouknete na blog a zjistíte, že poslední článek jste přidali před 3 týdny :D Ale dnes! Je pro mě docela důležitý den, protože mi je PATNÁCT! n.n Což je docela drsný - protože mi to vlastně vůbec nevadí. Upřímně, nějak zjišťuju, že se s tím vlastně nic nemění - pořád budu stejně líná psát a stejně otravná s takovými podobnými příspěvky.... Možná by se něco měnilo, kdybych měla kluka - ale toho nemám, takže jsem za vodou :D Jediný mínus je, že budu muset mít občanku, což mě docela deptá, ale co :D Nějak to přežiju (i když na ní budu určitě vypadat jak debil, ale to snad ani nemusím zdůrazňovat) :D

Idiocie dnešního světa aneb můj (děsivý) zážitek

7. června 2013 v 17:45 | Camelia
Zuřím. Vážně zuřím. Co si o sobě ten kr*tén doprčic myslí?! Nejsem proti rvačce - jestli byl na mě naštvanej, tak ať to řeší, jako dospívající muž a ne jako dvanáctiletá fiflena! Klidně, ať mě praští (alespoň bych měla důvod mu to vrátit), ale plivnout někomu zářeně zezadu na záda? Tomu se říká prosím jak? Mě totiž napadá jen jedno slovo: sprostá vyčůranost. Ale pokusím (teď) na pár minut uklidnit a vysvětlit vám to, abyste správně pohopili, o co jde.

Tento čtvrtek jsem byla na "Výchovném koncertu" o jazzu. Všichni hráli moc hezky - tak hezky, že jakož to klavíristku mě to dostávalo do kolen. Vážně - zahrát naprosto bez not svůj part tak, aby se hodila do skladby tóninou i rytmem, tak to se mi zdálo jako nadlidský úkol (a přesto tak vážně hráli!).
Vážně jsem si ten koncert chtěla užít. Moc se mi to líbilo - jenže to by za mnou NEMOHLI ZEDĚT NĚJAKÝ HOVADA ZE ZÁKLADKY! Ty kluci si pouštěli hudbu tak nahlas, že jsem z celé skladby slyšela každý pátý tón, o to i přesto, že bylo nahlas jako by nás chtěli připravit o sluch.
Takže jsem na ně vrhla naštvaný pohled s tím "Můžete toho laskavě nechat?", který samozřejmě okomentovali slovy: "Zalez krávo!" a dalšími kecy. Řekla jsem si: "nestojí ti za to", ale pak mě začali otravovat - kopali mě zezadu do nohou, "šlapali" mi na paty - a lezli mi krkem.
A když se potom začali smát tomu klukovi vedle mě, musela jsem se ho zastat - protože kdyby jim ten kluk nepraštil, asi bych to brzy udělala já!
Oni: "Mám chuť je zmlátit, fakt. Hlavně tu píču tlustou."
Kluk: "Debile."
Oni: "Zhubni, tlusťochu."
Kluk: "A důvod?"
Oni (stupidní smích): "Protože jsi tlustej."
Kluk: "A ty zase vypadáš jak debil!"
Já: "Proč jen vypadá? On je!"
Kluk (úsměv): "Máš fakt."
A tak jsme je přestali řešit. Já jsem spolkla svojí zost na ty trapáky a řekla jsem si, že je to jedno. A víte co dneska? Dozvěděla jsem se od jedné ze svých spolužaček, která se od další spolužačky, která si s jedním z nich píše na FB, že mi plivli na záda!
Vážně. V tu chvíli jsem si myslela, že vybouchnu - vůbec jsem nevnímala celej diktát z češtiny. NEUVĚŘÍTE MI, JAK JSEM ZUŘILA!
Takže beru zpět. PŮJDU si na na STĚŽOVAT. Protože taková podlost, jako plivnou někomu na záda, je vážně pritimivní - a já nedopustím, aby nějakej magor, co mi nadával a zkazil mi celej koncert a ještě na mě plivnul, odešel beztrestně. Protože tohle se prostě nedělá! No ne?

Omluvy a pomluvy

16. května 2013 v 22:12 | Camelia
Asi vás zajímá, proč tenhle týden nic nebylo. Pravda je taková, že jsem na psaní SJM neměla náladu a těch pár hodin volného času, který mi zbyl, jsem si radši přečetla knížku nebo hrála s programy. Ano, psala jsem, ale povídku, kterou (zatím) nehodlám zveřejnit - jak řekla jednou Tash, mám jich teď moc. Proto žádné nebyly; radši než jeden díl a pak dlouho nic, bude nic.......... a díly.
Navíc ve škole jsem teď měla docela napilno - od soboty jsem přepisovala poznámky a učila se na písemky: V Po - chemie, dějepis, Út - Nj sloh, Stř - Aj modul (ale to jsem měla na to učení jen 2,5 hodiny, Dneska: Z, chemie, a zítra poslední písemka: Fy, M. Navíc mi teď jde o známku (hlavně v jazycích to mám nerozhodně), takže tak.
Omlouvám se, a doufám, že na mě nezanevřete. Budu se snažit to všechno dohnat a už mám pro Vás připravenej rozpis "služeb" na prázdiny. Ještě není úplně doladěný a taky musím dopsat pár povídek, takže ho zatím nezveřejním :) Jinak moc děkuju čtenářům, že HLASUJÍ V DOTAZNÍKŮ VE "VÝZVÁCH" aneb "Tvůj názor mě zajímá, tak prosím klikni." Moc si vážím zatím 63 hlasů! :3 Arigato!
ANKETA na dnešek: Co jsou to pomluvy?

Pozdrav ze země halušek a brinzi

3. května 2013 v 16:46 | Camelia
Zdravím n.~
Asi se ptáte, proč tu není další povídka. Dobrá, možná se neptáte, protože (co si budem vyprávět) mé přidávání rozhodně nepatří mezi ty... hm, řekněme... Předvídatelné. Nicméně, pro ty z vás, kteří se ptají, tak právě teď jsem se pravděpodobně vrátila z prvního pochodu ve Slovensku. Píšu pravděpodobně, protože si nejsem jistá, jestli bude možnost připojit se tam k internetu, takže tenhle článek je přednastavení n.n Budu tam od 3.5. - 9.5. Takže nečekejte přílišnou aktivitu. Možná (pokud se budu moct připojit na wi-fi) v rychlosti oběhnu vaše blogy a pokusím se vymyslet pokračování povídek a taky jak napíšu další díl SJM 34. Kromě toho jsem tu na dotoxikačním pobytu, takže mi pochopitelně utíká škola. No, tím vším chci vlastně říct, že v chodu blogu se nic moc nezmění :D Po návratu (nebo možná během pobytu) se vám ještě ozvu a o víkendu (když budu stíhat) snad přihodím fotky ;) Majte sa dobre, C.

TZ

23. dubna 2013 v 20:22 | Camelia
Neboli TOTÁLNĚ ZDEPTANÁ. Jo, to vystihuje celou moji situaci. Dnes jsem přišla domů v 19 hodin a dělám právě úkol z matiky, ještě mi chybí 55 pojmů (a definic douhých jak kráva) z literatury na zítřejší test a pochopit rozdíl mezi HAVE TO a MUST na opravnou z Aj a 2 A4 o Skotsku (taky v aj). Super, že jo????????!!!!!!!! O.o
P.S.: Nechtěla jsem zahlcovat blog zbytečnýma informacema, ale fakt mě to deptá, takže prosím, věnujte kromě toho taky pozornost SVĚT JE MALÝ 32, který je pod tímhle článkem :)
P.P.S.: Ještěže nám odpad ten děják - třetí test bych už asi fakt nedala...

Knihkupectví

4. března 2013 v 18:37 | Camelia

aneb jak to dopadá, když knihomolovy dáte slevy...

Zdravím n.~
Už je mi zase lépe, děkuju moc za vaše komenáře, docela mě potěšily, i když pravada je, že s návštěvností, jaká byla včera a předevčírem jsem jich čekala víc n.n, což mě přivádí na myšlenku, že vám moje pravidělné psaní nějak nesvědčí :) Dopříště si to budu pamatovat, a teď už k článku ;o)

Všichni umí kritizovat

3. března 2013 v 16:03 | Camelia
Mám jednu dost pitomou vlastnost - velmi velmi snadno se naštvu a urazím. Pokud už na můj blog nějakou tu chvilku chodíte, asi vým neuniklo, že jsme milulý rok o letních prázdinách jsme pořádali tábor, musela jsem nakreslit plakát. Tehdy se mi do toho chtělo, protože všechno se zdálo úžasné. Nadchnul mě ten nápad, jenže už od ledna na mě naléhají, abych nakreslila další, na nový rok.

Ani se neptejte...

28. února 2013 v 20:07 | Camelia
Ach jo, to je zase tejden! Každej den písemka, zkoušení a jestě horší je, že ani další týden se mi nebarví příliš růžově T.T Tak jsem dneska zašla do papíráku, abych se trošku odreagovala, a hle! Pořídila jsem dva sešity v tlustých deskách velikosti A4, dva velikosti A5, fix, propisku a bombičky. Sice ještě nevím, na co ty sešity je použiju, ale prostě jsem je musela mít - a zítra se ještě vrátím pro jeden. Jsem šílenec? Jo, do sešitů s pevnýma deskama jsem prostě zamilovaná... xD

Chci toho vážně tak moc?

15. ledna 2013 v 20:52 | camelia
Hm, nudím se, nechce se mi se učit ani psát. Nemám nápady, připadam si vydímaná a letopočty mi v hlavě jezdí osmičky na skateboardu - a po pár pádech utrpí i značnou deformaci, ale co už.
Jistě víte o čem mluvím, o tom pocitu, když něco uvnitř chce psát, ale mysl vám nedovolí se soustředit, protože stále opakuje: Škola, škola, škola a vy jenom zoufale sedíte nad kusem papíru a snažíte se nějak pochytat unikající nápady. Každý, kdo se snaží psát to určitě už alespoň jednou zažil.
A jak tak teda sedím u počítače, v tužce ruku, na stole papír, a přemýšlím, co zase vydat, napadne mě téma, jestli toho chchi vážně tak moc? Jen prostě vypnout, neučit se, nenechat se školou rozhodit, nepsat každý den písemku a hlavně - necítit se tak hrozně provinile, když se mi test nepovede. Cožpak by nás škola neměla rozvíjet? Já mám pocit, že zatím pouze zašlapává naše talenty a pošlapává naši snahu.
Není to tak, že si stěžuju, chodím do školy docela ráda - je to prostě můj styl života, ale... Proč do ní chodím se stylem: Jdu do školy, a ne třeba: "Ach ne! Jdu do školy" anebo "Juchů, zase do školy!"
Začínám si myslet, že jsem si prostě na tohle navykla, ale.. Dokázala bych se prosadit i bez ní?
Čím déle, tím víc začínám mít pocit, že do ní chodím jenom proto, že mám strach, že kdyby jí nebylo, asi bych byla jen průměrný občan. Škola je něco v čem vynikám, ale když o tom přemýšlím, je ještě něco jiného, o čem bych to mohla říct?!
Kde jsou ty časy, kdy jsem celý den běhala venku a měla radost z toho, že nesedím doma?
Kdysi jsem ráda kreslila a vyhrála jsem i nějakou knížku za originální ilustraci, tak proč teď nemaluju?
Chci toho vážně tak moc?
Opravdu, začínám se bát, že až skončím se školou, budu prostě nepoužitelná a stanu se jednou z mnoha průměrných lidí, co chodí sem a tam a celý jejich život spočívá v koloběhu:
Jdu do práce, abych měl prachy. Přijdu domů, nažeru se - přežeru se, lehnu k telce, zaplatím účty / uvařím svojí rodině, vypěru, vyžehlím / učím se s dětmi v naději, že dopadnou lépe než já / dodělávám si školu / celý čas strávím s dětmi...
Já nechci být průměrná! Je to vážně tak moc?!

Nečekané TT - Co si vzít na pustý ostrov

1. ledna 2013 v 21:04 | camelia
Nevím proč, ale už ve chvíli, kdy jsem viděla výběr: Osud, štěstí, noc, svobodu a konečný vítěz Co si vzít na pustý ostrov, mi bylo jasné, co z toho to vyhraje.Mám prostě takový pocit, že lidé jsou zkrátka a jednoduše líní přemýšlet o abstraktních věcech, a tak si radši představují věci, které jim zdánilvě připadají reálné - nebo alespoň s reálným základem. Jenže i takový pustý ostrov může být pěkně abstraktní.
Tak například: Co znamená slovo pustý? Pro mě to třeba je ostrov naprostobez života. Pak bych si sebou vzala třeba rostlinku - musela bych však předpokládat, že se na ostrov dostane i sladká voda (pokud by to ovšem nebyla rostlina typu mořská řasa, že?), jinak by mi byla k ničemu.
 
 

Reklama

DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)