TTKM

Kterak je mi smutno

1. srpna 2017 v 22:33 | Camelia
Ano, vidíte dobře, opět další okecávající článek. Ano, slibovala jsem, že už další nebude. Ano, měla jsem se dokopat k nečemu mnohem dřív, ale... Upřímně, tentokrát nemám vlastně ani žádnou výmluvu. Prostě se mi nechtělo. Svět blogu mě přestává lákat tak, jak mě lákal kdysi, a touha psát příběhy mě už pomalu opouští. Zkrátka, nemám na ni takový talent, abych si mohla dovolit trávit tuny volného času sesmolováním slov do vět a odstavců. Nejspíš mám větší talent na malování, což jsem měla asi vždykcy, a nechápu, proč jsem se někdy snažila dokázat si, že psaní zvládnu. Nejspíš z hecu. Nebo možná jako útěk z reálného života.

Tak zase jednou slavíme...

14. dubna 2017 v 10:48 | Camelia
Zdravím, zdravím, vážení!

Taky vás tak hrozně rozčilují spameři? Od té doby, co jsem přestala vydávat, mi sem lezou samí anglický nabídky na sex, porno a viagru a já si říkám, jestli působím, jako že to potřebuju, nebo kam jsem se to sakra zase omylem zaregistrovala. Je to fakt otravný. Mám pocit, že už jsem zablokovala tak 35 IP adres...

Sloh z češtiny už mám za sebou, ale mé pocity z toho nejsou nijak valné. Tak budeme doufat. Někdo další, kdo to psal?

Můj život se proměnil v koloběh učení a kamarádů a rodiny, takže blog poněkud flákám. Vím to a omlouvám se za to. Ale nebojte, nezapomněla jsem :)

A když už sem tedy něco píšu, tak bych tomu tedy měla dát nějakou myšlenku, takže:

KRÁSNÉ VELIKONOCE VÁM VŠEM
(a těm, co maturují, hodně zdaru!)

Kontrola

16. února 2017 v 16:03 | Camelia
Ahojte,

dnes to zase nebude žádný dlouhý srdceryvný článek ani povídka, jen vás kotroluuju, jestli sem ještě vůbc chodíte :D I když ne, že bych vám měla za zlé, že jste přestali, s tím, jak to tu umírá. Ale to už je zase omílání starého článku, kterému se chci vyhnout :) Takže co nového?

Uzávěrka

22. ledna 2017 v 12:46 | Camelia
Když jsem s blogem začínala, a že už to pár let bude, vždycky mě hrozně rozčilovali autoři, kteří prostě přestali vydávat. Mám teď z toho trochu černé svědomí, protože sama teď tím autorem jsem, ale byť se mi to zrovna moc nelíbí, musím uznat, že už naprosto rozumím právě těm, kteří s blogem "skončili".

http://media.gettyimages.com/videos/the-end-video-id156031796?s=640x640https://wheelchairjunkie.files.wordpress.com/2014/03/busy.jpg

Smrt je nelítostná...

7. prosince 2016 v 13:01 | Camelia
Dívám se na prázdnou stránku a nenacházím slov. Tentokrát ne proto, že bych neměla inspiraci, čas nebo snad dostatek emocí, ale spíš proto, že není moc věcí, co se dají říct, a jen málo z nich nejsou jen prázdná slova. A ty jedinečné výstižné věty nějak nemůžu najít.

Včera mi umřel spolužák. Zní to tak neuvěřitelně, jako by se to odehrávalo v životě někoho jiného. Ten kluk ještě před 24 hodinami seděl ve škole v lavici, smál se, povídal… A teď najednou není.
Co k tomu lze říct? Upřímnou soustrast? Nechtějte mě rozesmát. To není k ničemu. Lítost není k ničemu. A přesto mi slzy tečou po tvářích jako velké hrachy a vpíjejí se do peřin.

Doufám, že nikdy nebudete v 18 letech zváni a pohřeb. Doufám, že nikdy nepřijdete domů, a nevyskočí na vás fotka vraku, které bývalo autem. Doufám, že nikdy nebudete číst dohady jestli to je nebo není on, jestli jste mohli nebo nemohli něco udělat.

Snad nikdy tuhle situaci nezažijete.

Nejdřív jsem nechtěla nic psát, nechtěla jsem zneuctít jeho památku a rozmazávat tu tragédii, která už tak drtí spoustu srdcí - umřel kamarád, spolužák, něčí syn, bratr... Nechtěla jsem sypat sul do rány, ale musela jsem to napsat, potřebovala jsem se vypsat, potřebovala jsem, jak upustit ty slzy, jak si uvědomit, že on už opravdu nepřijde. Je to asi sobecké, ale snad mi to prominete. Pro jednou...

Konečně jednou nevstávám!

16. listopadu 2016 v 18:31 | Camelia
Byť je to asi ode mě nepříliš hezké, jsem ráda, že studenti museli pořádně povstat a že se to neobešlo bez krve, protože bych dala všechno za to volno, co náš čeká.
To, že to žádné volno není, protože máte asi tak 20000 úkolů, co musíte splnit je věc jiná :D
Nicméně jsem si řekla, že už jsem to tady zase dlouho flákala, a tak jsem se rozhodla sepsat alespoň těchla pár nepříliš hodnotných článků, než se pokusím všechny své úkoly stihnout, přičemž nakonec stejně skončím vydeptaná u televize/seriálů/knihy...

Přesto přeji všem hodně zdaru a pro zájemce jsem zveřejnila první povídku na misi na konoze. Kdyby někomu chyběly mé výplody ;)

Užijte si zítřejší státní svátek a držte se!
Cam

Vyčerpaný člověk

21. srpna 2016 v 17:41 | Camelia
Není vyčerpaný člověk jako vyčerpaný člověk samozřejmě :D Já jsem časově (a trochu i psychicky i fyzicky) vyčerpaná momentálně, neboť mám za sebou náročný týden na táboře a ještě náročnější týden na jiném mě čeká. Do toho už se mi blíží škola mílovými krok, a tak se snažím i trochu učit a něco dělat (do školy), takže mě omluvte, ale moc často tu nebudu. A pochopitelně nemám ani moc času na to psát povídky, bohužel, ale pokusím se něco dosesmolit.

Tak zatím žijte blaze a užívejte zbytek toho času, co nám, ubohým študákům, zůstává.
Vaše Cam ;)

Práááááázdniny!

30. června 2016 v 15:23 | Camelia
Ahojte, moji milí rozmilí!

Tak se tu zase po dlouhé době zjevuju, abych dala těm posledním přeživším u sebe na blogu vědět, jak žiju :D A je to fajn. Začínají prázdniny, moje vysvědčení se povedlo (myslím, že mít ve třeťáku na gymplu 2 dvojky je vcelku dobrý :D) a já pojedu pomalu balit na dovolenou do Turecka.
Možná bych sem pak mohla hodit i nějaké fotky, co myslíte?

Kamarádka si ze mě dělala srandu, že už se nevrátím. Myslím, že tak hrozné to nebude :D Ale kdyby náhodou, tak mi bylo ctí. A v Turecku umřu ráda. Konekonců, mám tu zemi v oblibě. I přes islám, ale to už zase řeším něco, co nechci. Takže zpět... kde jsme to byli? Ó ano, už si vzpomínám. U mých plánů :D

Zkusím aby tu to méně chatralo, takže se pokusím sepsat jednu novou povídku, co mě nedávno napadla! Řekla jsem si, že už jsem dlouuuuuho nic nenapasala a už vůbec ne nic... eh, řekněme +18. Tak čekujte blog a nezapomeňte mi napsat, jak se vám ten nápad líbí a já letím zase něco dělat :D

Přeji vám krásné prázdniny - určitě je užijte, milujte se a množte se a tak dále!

Konečně bez stresu s pozdravem,
Camelia

Kterak bych měla psát seminární práci...

21. května 2016 v 21:45 | Camelia
... a vůbec se mi nechce.

Já vím, já vím, nejspíš na tohle nejste zrovna zvědaví. Ale já to prostě někam musím napsat. Měla bych se učit, měla bych psát, měla bych dělat tisíce věcí - a místo toho píšu na blog a hraju dobyvatele, projíždím youtube a flákám se.
Do toho ty vztahy... a tolik nápadů na články, který neuskutečním! Protože prostě nemám čas!
Hrůza. A termín uzávěrky se mi blíží.
Achich ouvej!!

Seminární práce straší mě
ve snech i bdění
- kam poděl se ten čas,
ten čas co už není?

I krátí se to -
blíží se termín odevzdání.
Já marně doufám,
že se to do té doby změní...

Klidná hladina...

20. dubna 2016 v 14:52 | Camelia
Milí moji, zlatí čtenáři,

jistě jste si všimli, že můj bloček nějak poslední dobou stojí a již dlouho jeho vody nezkalil žádný pořádný článek nebo povídka.

Částečně mě to mrzí, no, z větší části mě to mrzí, jenže pravda je, že nějak nemám čas na psaní povídek. Taky už to není, co to bývalo. Nejde o to, že by mi chyběli čtenáři (i když chybí), nejde ani o to, že NH komunita se trochu smrskla, ale spíš jde o to, že nějak ztrácím ke psaní chuť.

Škola a zase škola...

14. ledna 2016 v 19:07 | Camelia
Už je mi trapný, jak se pořád omlouvám *nenápadně se snaží, abyste se nezlobili, že je tTakže pro změnu jsem Vám přišla oznámit, že konečně po uherském roce MÁM DEN BEZ TESTŮ!! (přesněji, po 14 dnech :D). Musím si to tedy dneska náležitě užít :D -> filmy, skyování, nicnedělání! Musím si užívat, další týden už mám zase čtvrtletky :D

A jak se máte vy?

Tak tedy se omlouvám...

31. prosince 2015 v 16:03 | Camelia
Ach jé je. Stydím se, stydím velice.
Už tak dlouho žádný článek! Ani k Vánocům jsem vám nepopřála! *stydí se stále více a více* Pravda je, že vás sem už nechodí tolik, co dříve, ale přesto... přání je slušnost. Promiňte mi to.

Tak alespoň doufám, že jste měli bohatého Ježíška a přeji vám všechno nej, ať jste v novém roce 2016 a ať překonáte všechny překážky, které Vám další rok postaví do cesty s grácii a hrdostí.

Děkuji Vám, že jste tu se mnou oslavili dalšího Silvestra :) Tak si to dneska pěkně užijte!!!

Back to school aneb "duchaplný" článek...

1. září 2015 v 20:35 | Camelia
Ahojte!


Měla jsem původně v plánu napsat dlouhý a pěkný článek o tom, co asi všechny docházkou povinné strašilo už pár dní. Chtěla jsme vám sem hodit návod na pár DIY obalů na sešity, rozvrh hodin, který jsem vám vyrobila jako dárek, abyste hned první den měli nějaké překvápko ;) Nebo anketu, jestli náhodou nechcete třeba natočit video, kde bych vám představila pár svých learning hacks, jak se říká, nebo taky "know-how" případně úplně česky: jak na to. To mě opravdu zajímá, ale... No, zpět k tématu.

Prostě jsem na to neměla čas a náladu, takže jsem se zmohla jen na tenhle článek, vlastně o ničem, s tím, že uvidím, jak to bude vypadat po tomto týdnu a více info budu vědět, až si naplánuju nějak týden a uvidíme, co se s tím dá dělat.

Takže tímto se poroučím, přeji vám všem hodně štěstí do dalšího roku, ať je to pokud možno stejně těžké, jako byl ten minulý (ten můj je... ehm, zabijácký rozvrh + koníčky... no.... Mám co dělat lidi), ale o tom až později.

Naposledy tedy: ZDAR A SÍLU, mějte se krásně a pokusím se najít dost psychických sil na blízké shledání!

Liebster Award Tag 2 - doplnění

16. srpna 2015 v 21:16 | Camelia
Další článek do běžně poměrně málo přispívané rubriky Try To Know Me.
No, byla jsem navíc zatagovaná od Kristý a protože všichni jste tak jásali nad tím, že o mě něco konečně víte (nechápu proč, ale dobrá), rozhodla jsem se zopdovědět Kristininy otázky jako doplněk... Když už mě nominovala (opět jako první O_O Nechápu...).
Takže jdeme na to a omlouvám se předem za spamování blogu zbytečnými články :D Sobecky pouze o sobě :D (kdo by to byl řekl, když je to sobecké, nevadí):

Liebster Award Tag

12. srpna 2015 v 23:23 | Camelia
Nu, čus lidi. Nevím úplně, jak začít, ale asi bych měla říct, že tohle je můj PRVNÍ tag vůbec... a protože jsem dost ráda originální a nesnáším být ovcí a všichni dělají tagy, měla jsem proti nim vždycky nějaké námitky a upřímně, pořád si myslím, že to je blbost, ale byla jsem tagnutá od Lolfiera, a řekla jsem si, že je můj nový čtenář a já si čtenářů vážím a tak jsem si řekla: proč ne? Však ono mě to nezabije.

Začíná se tím, že napíšu jedenáct faktů o sobě (jak sobecký tag, nemyslíte?). Do čehož se mi moc nechce, potože už tak je tenhle blog hodně osobní a zatím jsem si zakládala na tom, že sice o mě víte, ale nevíte nic jiného - jak vypadám, kdo jsem, jak se jmenuju, kolik mi je a tak podobně. No, pořád si myslím, že bych to neměla dělat. Nechci být všude na netu a současně si nejsem jistá, jestli chci, aby si mohl kdokoliv přečíst fakty o mě, ale.... je to součást tagu, který jsem si slíbila, že ho udělám, takže.... jdeme na to.

Jsem zpět a se mnou příchází zákon!

12. října 2014 v 18:56 | Camelia
Ano, myslíte si správně. Skutečně se snažím poslední dobou vymýšlet co nejhorší názvy článků. Jde mi to? :D
Tenhle článek berte jako.... 48% návrat. To mi to netrvalo moc dlouho, že? :D Nom, já si byla skoro jistá, že se vtrátím, jen jsem čekala, až budu mít větší chuť, chtěla jsem zkusit, co to se mnou udělá. Čili ano, jsem zpět, ale ještě ne úplně.
Nicméně už tak vám přináším prvních pár změnu a první otázku na vás. A jestli jste zvědaví jak a co, čtěte dál moje nové desatero odpovědí a otázek a pravidel, které jsem teď během té půlhodiny, co přemýšlím, jak to napíšu, sepsala:

Asi jsem závislá

5. října 2014 v 19:43 | Camelia
Prosím, přečtěte si to :'(

Co je nového?

26. září 2014 v 22:29 | Camelia
Ahojte,

já vím, já vím, než začnete nadávat, řeknu vám, že se sama za sebe taky stydím. Už skoro dva týdný žádný článek. Jenže začala škola, úkoly, olympiády a různé akce, takže jsem ráda za každou volnou minutu, kterou můžu věnovat vám (nebo celkově internetu). V ponděl přijíždím domů v pět, v úterý ve čtvrt na sedum, ve středu v půl sedmý, ve čtvrtek ve čtyři a v pátek v půl šestý, takže žádný med. Navíc mě dusí z M a Nj, kterou jsem stačila přes léto zapomenout.... Rovnoběžky, skloňování a passiv jsou ta největší zla. Věřte mi.
Tenhle článek jsem ale nechtěla napsat jen proto, že mě nenapadá, co jiného psát. Kdepak. I když pravda je, že to má taky určitý podíl. Ne, že by se v mém životě nic nedělo, ale nemyslím si, že by vás to zajímalo, protože... většina z vás chce stejně jenom povídky, TÁÁÁÁKŽE BYCH NA VÁS MĚLA PROSBU.

Klikněte prosím na C.Č. a dole v anketě si vyberte, jakou další povídku byste chtěli.

Jak to se mnou vlastně je...

17. června 2014 v 20:42 | Camelia
Ahojte!
Já vím, já vím, je to dlouho, co jsem se neozvala. Skoro 14 dní, tuším. No, na svou obhajobu můžu říct, že jsem teď toho měla hodně. Což zajisté není dost dobrá výmluva, ale rozhodně je to pravda. A pokud chcete věděl, co se mi v životě dělo (což jsem moc často nezveřejňuju :D Nemám potřebu být utěšována od lidí, které mám sice ráda (ano, myslím tím vás xD), ale ani mě neznají a řekla bych, že kdybychom se potkali na ulici, nejspíš by jste nevěřili, že jsem to já :D). Takže kdo chce, ať následuje pod perex do "krátkého" deníku :), kdo nechce, shrnu to.

JSEM ZPÁTKY!

Jsem zpět

8. března 2014 v 11:26 | Camelia
Ano, ano, čete dobře. Udělala jsem si neplánovaně týdení pauzu od blogu a internetového světa. Na koleji, ve které jsme bydleli, totiž neměli internet a jediná možnost byla využívat kamarádův hotspot s omezením na 100. A když jste na pokoji čtyři, není to zrovna... ideální.
Ale upřímně si myslím, že mi to prospělo. Dozvěděla jsem se spoutu nových věcí - o neutrinech, o vesmíru, o sondách, o genech a dalších zajímavých tématech, třeba o černých dírách. A děsila jsem se momentu, kdy se vrátím domů a budu muset něco dělat, reps. se učit, dopisovat poznámky i testy apod.
Na druhou stranu musím přiznat, že se mi po vás docela stýskalo. A mám pro vás jednu dobrou zprávu - LHÁŘ POKRAČUJE! ^^
Napasala jsem asi 3 díly. Pak zase nevím, jak dál, ale do té doby tu budou přibývat. Dnes večer jeden, jeden v úterý a jeden ve čtvrtek.
*doufá, že tahle zpráva ji vynese alespoň pár komentářů*
Já vím, slíbila jsem vám, že je sem budu přidávat pravideln, ale když nebyl net...
P.S.: Magiko, tvůj lay už se tvoří. Čekej ho dneska večer ^^

Zatím a pěkný následující týden, Cam
 
 

Reklama

DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)