Rudá jako krev 08

4. srpna 2017 v 8:20 | Camelia

Cesta plynula v klidu a tichosti. Zařadil a jeho ruka se otřela o mé stehno. Ucukla jsem, ale v duchu jsem se stejně vrátila k té temné uličce. Ke všemu, co mi řekl. Nevyznala jsem se v něm, což bylo dost silné prohlášení, vzhledem k tomu, že čtení v lidech byla nedílná součást mojí práce. Zdálo se mi, jakoby měl dvě stránky - jednu, surovou a krutou, a pak tu, která se mě něžně dotýkala, která se mnou prováděla nekalé věci na předním sedadle, která mě zachránila.


Začínala jsem si uvědomovat, že mě obě dvě části zajímají. Jedna z nich dokonce tak moc, že se mi rozbušilo srdce.
Pokusila jsem se pustit rádio, abych se od podobných myšlenek distancovala, ale Naruto ho okamžitě zase vypnul. Povzdechla jsem si.
"Budeme o tom mluvit?"
Podíval se na mě úkosem. "O čem jako?"
"O tom co se stalo."
"Já myslel, že už jsme si promluvili."
Vlastně měl pravdu. Ani nevím, proč jsem o tom zase začala. Měla jsem prostě pocit, že mi něco uniká, něco důležitého.
"Proč to děláš?" vyhrkla jsem.
Koutek rtů mu cukl. První známky toho, že jsem zasáhla citlivé místo. Zajímavější však bylo, jak malé gesto udělal, vzhledem k tomu, jak moc nepříjemná mu ta otázka byla. Očividně byl zvyklý se dokonale ovládat.
"Do toho ti nic není." A zase ten chladný tón.
"Není i je. Něco tě trápí." Další trefa.
"Nechci se o tom bavit," zavrčel.
Poposedla jsem si. "Proč?"
"Je kurva jedno proč. Důležitý je, že to dělám."
Stáhla jsem rty do úzké linky. Bylo slyšet jen hučení motoru a okolního provozu.
"Vždycky záleží na důvodu," řekla jsem polohlasem, a i když nic neřekl, věděla jsem, že mě slyšel.
Nezapomněla jsem na svůj plán je všechny udat, přesto jsem si ale uvědomovala, že mě nezajímá proč jen proto, abych to mohla proti nim využít. Opravdu mě to zajímalo. Nesplňoval žádné typické předpoklady sociopata, kriminálníka ani násilníka. Čím déle jsem ho pozorovala, tím hlubší byl můj pocit, že jde o něco jiného.
"Někdo tě zradil," pronesla jsem na hlas myšlenku, která rezonovala mým tělem, a zvedla k němu pohled. "Někdo blízký."
Napětí v jeho svalech mě mělo varovat, ale nějaká moje část nechtěla přestat. Byla to úplná závislost. Najednou pro mě neexistovalo nic, než klíč k tomu, co mi unikalo, a co jsem měla na dosah.
"To tě pohání. Zrada."
Zavrčel. "Nic o mně nevíš."
To možná ne, ale očividně jsem byla na dobré stopě. "A ten kluk s tou holkou… vy se znáte dlouho, že?"
Neodpověděl.
"Všechny vás zradil jeden a tentýž člověk. To vás spojuje."
Ticho.
Dál jsem si rozvíjela jednotlivé možnosti jen v hlavě. Naruto nic neřekl, a to tak dlouho, že jsem si myslela, že snad ztratil hlas.
"Tak to nebylo. A nesnaž se to zjistit, čím míň toho víš, tím to bude pro nás oba bezpečnější."
Vrátila jsem pohled do venkovní temnoty a pomyslela si, že bezpečí je to poslední, na čem mi právě teď záleží.

-Tak tedy je to po velmi dlouhém odloučení zase tu. Děkuji svojí kamarádce, že mě nakopla, abych tuhle povídku začala zase psát. Snad jsem to po tak dlouhé pauze nezapomněla.
Za komentáře i hvězdičky děkuji!-

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Erin Blood Moon Erin Blood Moon | Web | 10. listopadu 2017 v 1:12 | Reagovat

Nádhera

2 Cam Cam | E-mail | Web | 11. listopadu 2017 v 11:04 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)