Listopad 2016

Špatný syn

27. listopadu 2016 v 12:32 | Camelia

Byl jsem na svém vlastním pohřbu, pomyslel si. Ta vůně domova se mu vryla do každé buňky v těle, naplňovala ho do posledního kousíčku, rvala mu srdce z těla. Vzpomínal si na každý svůj pohyb, na každý řez. Pamatoval si každý okamžik toho krve prolití. Jejich pohledy překvapení i odsouzení. Ten moment, kdy konečně prozřeli. Bylo však už pozdě. Nestačili zastavit to, co přišel udělat. Jejich schopnosti se s těmi jeho nemohli rovnat. Byl až moc rychlý, až moc dobrý. Oni z něj udělali až moc dobrého.
Tu noc zemřel. I když jsem to nebyl on, kdo vykrvácel na podlaze sídla nejmocnějšího rodu té doby v Konoze. Je to všechno jenom slovíčkaření. Zemřel.
Hlas promluvil najednou a nečekaně. "Pche, podívej se na sebe!"
Ani nepohnul. Dokonce se místo odpovědi jen pousmál a vyfouknul cigaretový kouř. "Dneska máš zpoždění."
"To kouření tě jednou zabije."
"Každý musí na něco zemřít," odpověděl klidně, jakoby tuhle diskuzi už někdy vedli. A kdyby jen jednou. Každý rok, v tuhle hodinu. Už osm dlouhých let.

Konečně jednou nevstávám!

16. listopadu 2016 v 18:31 | Camelia |  TTKM
Byť je to asi ode mě nepříliš hezké, jsem ráda, že studenti museli pořádně povstat a že se to neobešlo bez krve, protože bych dala všechno za to volno, co náš čeká.
To, že to žádné volno není, protože máte asi tak 20000 úkolů, co musíte splnit je věc jiná :D
Nicméně jsem si řekla, že už jsem to tady zase dlouho flákala, a tak jsem se rozhodla sepsat alespoň těchla pár nepříliš hodnotných článků, než se pokusím všechny své úkoly stihnout, přičemž nakonec stejně skončím vydeptaná u televize/seriálů/knihy...

Přesto přeji všem hodně zdaru a pro zájemce jsem zveřejnila první povídku na misi na konoze. Kdyby někomu chyběly mé výplody ;)

Užijte si zítřejší státní svátek a držte se!
Cam

Z deníčku maturanta

2. listopadu 2016 v 18:28 | Camelia
Ach, když mi jeden starší kamarád před dvěma lety říkal, ať si nestěžuju, že to bude jenom hořší, a že čtvrťák je v podtsatě jen o tom, na co se nechceš vykašlat, nevěřila jsem mu.

Měl pravdu.

Poslední dobou toho mám tolik, že jen čekám, kdy se psychicky zhroutím a skončím u seriálů :D Takže se omlouvám, že na pokračování Rudá jako krev (baví vás to vůbec?) nemám příliš času. Na druhou stranu mě to, že přijdu ze školy domů skoro po dvanácti hodinách a zase se učím, docela baví. Připadám si... já nevím. Asi jakože mám smysl života? Což je docela smutné, když se to tak vezme. Ale co už. Asi mám masochistické sklony :D

To je ode mě a dnešního ne tak obvyklého "deníkčového" zápisu vše.
Držím pěsti ;)
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)