Ikite Iru Bunshin no Jutsu 7 - Komplikace

24. července 2016 v 17:10 | Camelia

Dům, ke kterému měl Naruto Hinatu doprovodit, se mu vůbec nelíbil. Na rozdíl od těch ze včerejší noci byl velký, smutný a chladný. Nebo možná byl jeho dojem ovlivněn paní domácí, která ho přivítala s vražedným pohledem, jakoby tam vůbec neměl být.
Jeho domněnka se potvrdila několik minut poté, co je oficiálně přijal známý Hinatina otce.
"Dobrý den," pozdravila Hinata slušně a uklonila se.


"Ty jistě musíš být Hinata," promluvil ten muž. "Rád tě u nás vítám. Snad jsi měla příjemnou cestu?" Naruto si odkašlal.
"A vy jste…?"zeptal se už méně medově.
"Naruto, Uzumaki. Těší mě."
Podnikatel na chvíli netušil, kam ho zařadit. Tenké obočí se, i když ho krabatil o sto šest, prostě odmítalo poddat. Ten podivný tanec připadal Narutovi v kombinaci s kulatým obličejem a baculatými tvářemi docela vtipný.
Znovu si odkašlal, tentokrát, aby přemohl a zamaskoval smích "Mým úkolem bylo doprovodit Hinatu-sama." Pomohl nakonec dojít k nějakému závěru.
"Ahá!" řekl ten pochybný mužík. Tenké obočí se už nehýbalo. "V tom případě jste svou misi splnil, můžete jít."
Pohled toho muže se mu však vůbec nelíbil. Ani to, jak Hinatu odváděl s rukou na jejích bedrech do nitra místnosti.
"Mám ovšem na Hinatu-sama dohlédnout po celou dobu pobytu a doprovodit ji i zpátky," pronesl pevným hlasem a jen se modlil, aby to nebylo tak poznat. Muž, jehož jméno stále neznal, se otočil. Tvářil se nepříjemně, ale jenom okamžik. Hinata oproti tomu na Naruta vrhla neskrývaný překvapený pohled. Nic takového v popisu mise neměl a on to věděl. Z nějakého důvodu však nic neřekla a Naruto tak trochu doufal, že za tím stojí to, že jí představa Naruta v její blízkosti dělala dobře. Nejspíš neřekla ale nic prostě proto, že je to Hinata.
"Dobrá tedy," souhlasil nakonec podnikatel. Jak Naruto ale později pochopil, jeho zdráhavý souhlas znamenal, že si nenechal ujít nejmenší skulinku a možnost, aby se ho zbavil. Blonďák se však zapřísáhl, že tuhle válku neprohraje, a tak dělal, že si není vědom nepřátelských pohledů, kterými ho častoval, když se Hinata nedívala.
Jako první na pořadníku byla prohlídka jejich domu. Naruto ho odhadl dobře. Byl neútulný, smutný a bylo na něm něco temného. Hinata se nechala vláčet do všech možných pokojů a křídel a on, byť byl znuděný k smrti, ji musel následovat. S tím supem ji samotnou rozhodně nenechá!
"A tento obraz pochází až z daleké Oblačné vesnice. Byl velmi drahý," podotkl podnikatel. Jakoby si myslel, že Hinatu chytí na peníze, ušklíbl se Naruto. Sice ji tak dlouho neznal, ale nějakým způsobem to prostě věděl. Modrovlasá dědička klanu Hyuuga však na všechno vždy jen uctivě přikývla, tvářila se mile, a usmívala se. Jakoby ztratila schopnost mluvit či vlastní rozum! Proč se od toho podlézáka nechala tahat sem a tam jako hadrová panenka Naruto nechápal.
"Nedáme si čaj?" usoudil po dlouhé - až příliš dlouhé, pomyslel si - procházce mužíček a zavedl je na zahradu, kde Hinatu usadil do proutěného křesla. Všechno se v něm rozkřičelo, když se k Hinatě nebezpečně blízko naklonil. Nejraději by ho praštil. Musel si však zachovat klid. Kdyby to vypadalo, jakože k ní něco cítí, mohlo by se to provalit a Naruto by mu jistě nepoděkoval. On sám nabízenou židli odmítl s tím, že postojí. Jejich hostitel nijak neskrýval fakt, že mu stejně nabídl místo jen z povinnosti.
Zdá se, že nevraživost je tedy vzájemná.
Za okamžik přiběhla služebná s podnosem s šálky a třemi konvicemi na čaj. Naruto si tu svojí s neochotným poděkováním vzal, ale příliš ho nevypil. Místo toho podezřele sledoval okolí a situaci. Všiml si, jak po něm pár mladých zhruba patnáctiletých slečen pokukuje (zřejmě pokojských), ale rozhodl se si z jejich hihňání nic nedělat. Místo toho se plně soustředil na muže sedícího v křesle po Hinatině pravici a co nejnenápadněji se vždy přesunoval tak, aby měl co nejlepší výhled. Předstíral však, že pouze obdivuje různé rostliny a krásný výhled, který se mu na zahradě naskytl. Všemi deseti usoudil, že je to rozhodně nejhezčí místo z celého komplexu.
"Otec mi vzkázal, že vám mám dát tohle," řekla nakonec Hinata. Naruto měl podezření, že už ji nebavilo poslouchat to sebevychvalování a že přeci jen i její laskavost má někde své meze.
Podnikatel, jehož jméno se nakonec čistou náhodou dozvěděl, si od Hinaty svitek převzal a otevřel ho. Naruto pečlivě sledoval mužovi reakce a všiml si, že Hinata dělá totéž. Zřejmě ani ona nevěděla, co otec svému příteli posílá.
Ito Kichirou však na sobě nedal nic znát. "Vyřiď prosím svému otci, že mi bude potěšením."
Hinata přikývla, ale v očích měla nejistotu. A možná i strach.
Když ten večer opouštěli Kitchirův byt, Narutovi ze srdce spadl velký kámen. Nahlas to samozřejmě přiznat nemohl, a ani neměl žádné podklady pro své podezření, ale ty mlsné pohledy, jaké muž na Hinatu vrhal, se mu vůbec nelíbily. A Hinata byla mladá a krásná. Bylo tedy určitě namístě být opatrný.
"Děkuji za to, jak jsi řekl, že mě musíš doprovázet," uslyšel najednou vedle sebe. Její tichý hlas se téměř ztrácel v šumu večera, kdy město opět oživlo radostným zpěvem a smíchem. Probíhaly tu oslavy jakéhosi děvčete, které prý kdysi zachránilo město před démony. Nikdo neznal její jméno a Narutovi ani Hinatě nebyla známá celá legenda, ale alespoň něco se od Itoa dozvěděli.
"Nemáš zač," odpověděl a chvíli uvažoval, jestli říct všechno, co má na srdci. Nakonec tak ale učinil. "Myšlenka, že tě tam nechám samotnou s tím supem, se mi příčila."
Hinata na to nic neřekla, jen sklonila hlavu níž a Naruto se usmál, protože věděl, že za hustým vějířem zdravých vlasů skrývá ruměnec.
V tom příjemném tichu ušli ještě několik kroků, než z Hinaty prudce vypadlo: "Otec mě chce provdat!"
"Cože?" zarazil se Naruto a zůstal s otevřenou pusou stát. "To mi chceš říct, že…"
"Ano, přesně tak," potvrdila jeho nevyřčenou otázku. Její výraz se z nejistého změnil na utrápený a Naruto nějak věděl, že ji to tíží už delší dobu. Sedla si na blízkou lavičku. Smích a zpěv jakoby se jich už vůbec netýkaly. Blonďák, stále ještě otřesen, si přisedl.
"Ale to přece nemůže ne? Musí na to být nějaký zákon, nějaký…" Jenže její skleslý výraz mu napověděl, že může.
Chtěl ji nějak rozveselit, nějak jí uchlácholit, že to tak jistě nebude, jenže ho nic nenapadalo. Nakonec ponurnou atmosféru prolomila sama Hinata.
"Víš, že tohle je poprvé, co si vlastně opravdu povídáme?"
Málem už řekl, že neví, málem už jí všechno vyklopil. Když se díval do těch jejích očí, nemohl jí lhát. Jenže nakonec se včas zarazil. Místo toho se jen zakřenil a podrbal ve vlasech.
"Vážně?"
Hinata s úsměvem, jakoby si vzpomněla na nějaký starý sen, přikývla. "A líbí se mi to."
"Mě taky," řekl nakonec Naruto. A myslel to upřímně. Cítil se s ní dobře. V klidu. Jakoby všechno bylo tak, jak má být. "Už dlouho jsem si s nikým takhle hezky nepopovídal."
Hinata se opět začervenala. Nedokázal bojovat s myšlenkou, že jí to takhle moc sluší. Naruto originál může mít pořád rád Sakuru, ale dokud si on své pocity náklonosti k Hinatě nechá pro sebe, nemusí to číslu jedna nijak vadit. Koneckonců, do hlavy mu nevidí a on si může myslet, na co uzná za vhodné.
A Hinata mu připadala jako více než vhodný objekt.
"Víš, Naruto-kun," začala. V jejím hlase opět zaznívala nejistota. Naruto zkameněl. Byl si téměř jistý, co teď přijde. "Už dlouho se ti snažím říct, že… že…"
"Je pozdě, měli bychom už jít spát, abychom zítra mohli včas vyrazit," přerušil ji zbrkle. A hned mu z toho bylo mizerně. Hinatina tvář opět dostala smutný podtón. Tak hrozně rád by si ji poslechl, tak šíleně rád by ji objal a řekl, že to tak nemyslel, jenže nemohl.
Proč ten zatracenej Naruto musí mít plnou hlavu Sakury? Povzdychl si v duchu, když už oba v docela nepříjemném tichu kráčely chodbou. V ruce každý z nich svíral jeden klíč. Venku už byla tma a zvuky oslav začínaly pomalu slábnout. Věděl však, že je to pouhý klam. Až dají rodiče děti spát, rozjede se slavnost nanovo.
Když došli k jejímu pokoji, zastavil. Hinata odemkla, ale nevstoupila. Místo toho se na něj podívala a Naruto jí toho najednou chtěl tolik říct, ale nevěděl jak.
Odkašlal si.
"Dobrou noc," popřál jí nakonec, protože měl pocit, že by měl něco říct. Hinata přikývla a pak za sebou zavřela dveře. Bez odpovědi.

-Doufám, že jsem Sumi-chan ani jiné nezklamala... A jak jsem slíbila, věci se pokašlaly :D Ale nebojte! Ještě nekončíme ;) -

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sumiko Shiroo Sumiko Shiroo | 25. července 2016 v 16:49 | Reagovat

Háá? Jako really? :D Já si jako "pokašlat" představovala nějakou bitku a ty néé. Ty hned svatba. :D To není pokašlaní, ale na ho*no situace. :D Chápu Naruta, že jí přerušil. Ale zase mi je líto Hinaty. Ach... to je pekerná situace. :) No uvidíme jak si s tím poradíš Cami-chan. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)