A problém byl na světě...

7. dubna 2016 v 19:17 | Camelia
"Ty už jdeš?"
Ztuhnu. Hlavně se tam nedívej, nedívej se tam! Běží mi hlavou, když se pomalu otáčím. Pozdě. Její čokoládově hnědé, bezelstně upřímné oči si mě okamžitě najdou a já se zas jednou cítím jako totální kretén.
Polknu. "Jo. Máma na mě čeká."


"Vždyť je teprve půl šesté," rozespale se podívá po hodinách, které svítí nepříjemnými červenými krutými číslicemi do šera pokoje. Vysmívají se mi, cítím to. Jako připomínka reality, jako připomínka toho, co jsem udělal.
A sakra.
"Já vím, ale… víš… musím mamce ještě pomoc přinést zeleninu."
"Zeleninu?"
Přikyvuji a jen doufám, že není vidět, jak se mi tváře barví červení provinilosti. Její výraz mi ale napoví, že pochopila.
Z očí se jí ztratí cit. Přesto jí z hlasu zní poslední zbytky naděje, když se zeptá: "Uvidíme se zítra?"
Zapnu si poslední knoflík košile a obuju si boty.
"Nejspíš ne."
Poraženecky sklopí hlavu. V duchu zaúpím. Proč to všechny dělají horší, než to je? Ach, ty ženy…
Při pohledu na její zničenou tvář se ale nemohu zbavit pocitu, že bych měl něco říct. Něčím to vysvětlit. Pročísnu si vlasy.
"Hele, já…"
Zarazí mě její zvednutá ruka. Ještě chvíli se na sebe díváme. Zdá se to jako věčnost. Snažím se v jejích očích něco vyčíst, cokoliv, ale pak si uvědomím, že je mi to stejně jednu. Jdu ke dveřím. Po pěti krocích se za mnou ozvou kroky. Chci jí říct, že za mnou nemusí chodit. Našel jsem si cestu dovnitř, najdu ji i ven, ale předběhne mě.
"Ještě mobil," podává mi snědou rukou, která se mě ještě před pár hodinami dotýkala.
S pokývnutím ho přijmu a ani se nezavadím pohledem o její postavu zahalenou v pokrývce. Nejde za mnou, ale jí cítím její oči, jak mě mě doprovází až na konec chodby, a cítím je na sobě cítím ještě dlouho po tom, co zahnu za roh silnice.
Ztichlé město jen umocňuje můj pocit samoty.
Jsem vůl. Totální kretén! Věděl jsem, že to je chyba, v moment, kdy jsem s ní promluvil. Věděl jsem, jak to skončí. Nemůžu to ale svádět na alkohol ani na nic jiného. Chtěl jsem to. Zoufale jsem toužil zapomenout.
Zvednu pohled k obloze. Znovu se mi vybaví ten hlas, ten smích, způsob mluvy. Vzpomenu si na holku - jen jednu holku z internetu, kterou jsem nikdy nepotkal, nikdy jsem se s ní neviděl. Na holku, co mě chápala. Na holku, co mi rozuměla. Na svou nejlepší kamarádku, které jsem ze srandy říkával:
"Miluju tě!"
Až jednoho dne jsem si uvědomil, že už to dávno neříkám ze srandy. A problém byl na světě! Problém, který vysvětluje, proč mi to s žádnou jinou nevychází. Problém, kvůli kterému za sebou nechávám jen spoušť a pár zamlžených vzpomínek na vášnivé noci.
Problém v celku prostý: Žádná není ona.

-Dostali jsme za úkol napsat krátký sloh na češtinu. Téma, které vidíte v nadpise, se mělo někde v příběhu objevit. Pak jsme si to měli vyměnit se spolužáky, přečíst a každý říct, jestli je ten daný příběh dost dobrý na to, aby byl čten nahlas.
Tak co myslíte vy? Stál by za to?

DÍKY ZA VŠECHNY KOMENTÁŘE ;)-
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Chiméra Chiméra | 18. dubna 2016 v 18:30 | Reagovat

Vlastně i stál.. musím říct, že není moc chytrej vzhledem k té výmluvě :D ale no :D
Hmmm.. ta formulace "po pěti krocích se za mnou ozvou kroky" je taková.. aww, ani nevím. Ošizená? Možná, jasně mělo to bejt krátký a co jinýho tam vymyslet? Sama nevím, ale prostě.. chtělo by to asi něco jiného :) (áno, sem lempl co strašně dlouho nic nenapsal a proto mě nic nenapadá..)

Celkově bych se v tom možno víc pitvala na tvém místě, vina a samota jsou úchvatně popsatelné, tak moc až je cpu skoro všude :D ehem.. :) natáhla bych to, což by bylo nepraktické. Samozřejmě.
A to bude asi od staré chiméry vše.. zatím, třebas mě časem ještě něco trkne

2 Camelia Camelia | E-mail | Web | 18. dubna 2016 v 18:48 | Reagovat

[1]: Ty kroky jsem přehlédla. Já vím, chtělo by to rozepsat, ale řekla jsem si, že sem hodím jen to, co jsem stihla napsat na 30 minut vyučování :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)