Camelia o... tom, nechat ho jít.

10. října 2015 v 15:55 | Camelia |  Camelia o
Dnešní článek bude asi trochu jiný, než obvykle na jaký jste zvyklí. Je to tak trochu moje... vyplakání. Chce-li se vám do toho, směle čtěte. Nejste-li na to zvědaví, prostě jen opusťtě můj blog a dělejte, že jsem nic nevydala.

Kterak jsem jednoho nočního večera dostala opět menalcholickou náladu...
V mém životě se toho dost (no, dost, jak se to vezme) děje a jsou věci, které když nad nimi nepřemýšlím, mě nijak netrápí. Když se však do toho ponořím, začne mě to mrzet a začnu uvažovat (někdy až příliš) nad tím, co by bylo kdyby.
Někteří z vás asi možná četli mojí povídku Tohle není deník. Nakonci jsem psala, že tuhle povídku věnuji jistému klukovi jménem B. Psala jsem, jak jsem s tím smířená a blablabla. Jenže občas jsem prostě moc velký pokrytec na to, abych k sobě dokázala být upřímná - ne, ne, v tom to není. Jen jsem prostě příliš proměnlivá sama k sobě, a tak téma, ke kterému jsem si přísahala, že se k němu už nikdy nevrátím, po čase znovu otvírám a většinou mě to nenechává cítit nic jiného, než smutek, lítost a... úzkost?

Abych se ale dostala k tématu...
Dnes, no, respektive včera večer, jsem opět začala o tom klukovi přemýšlet. Byla jsem pozvána na rande a další kluk po mě chce vztah, ale já jsem si uvědomila, že nejsem schopná to udělat. Nemůžu s nimi být, protože je stejně budu srovnávat. Bylo by fér jít do toho vztahu jen z lítosti u jednoho a touze zapomenout u druhého? Přitom mě k nim nic netáhne. Nechci na ně dělat dojem, nerozbuší se mi srdce, když mám něco říct, neotočím se za cizím klukem jen proto, že mi je připomíná.
Diagnóza? Myslím, že do nich prostě nejsem zamilovaná.

V čem je teda problém?
Už dost dlouho jsem si řekla, že to musím zavřít - taky to tak chvíli bylo. Po napsaní TND jsem opravdu zavřela word, zhluboka se nadechla a řekla si: příběh uzavřen. Jenže po oficiálním konci TND jsem mu stejně napsala znova - oficiálně jsme byli kamarádi a mě se dařilo splnit, co jsem slíbila. Opravdu jsem na něj nemyslela a prostě se řídila heslem: "svět jde dál". Měla jsem toho hodně ve škole i v práci a tak různě. Včera jsem si ale uvědomila, že B. pro mě znamená až příliš na to, abych ho prostě jen tak nechala jít. A tak jsem v půl dvanácté v noci popadla mobil a začala se vypisovat ze svých pocitů, které asi museli fakt působit dost depresivně, včetně závěru, že pro mě bude asi pořád znamenat příliš na to, abych se na něj vykašlala. Že ho prostě pořád budu mít až příliš ráda. Ráno jsem se probudila klidná... jen do doby, než jsem si uvědomila, co jsem udělala. Od té chvíle jsem nevzlezla na FB ze strachu, že mi odepsal. Nechtěla jsem slyšet jeho odpověď, došlo mi. Nakonec jsem tam ale stejně musela jít.

Odepsal.
Poprvé po dlouhé době odepsal opravdu dlouhý sloh a vcelku rychle. Psal, že i kdybych byla jeho vyvolená, nejspíš by nám to neklapalo, s čímž musím souhlasit. Ale mezí mě, že jediný kluk, u kterého jsem fakt chtěla, aby mě vzal jaká jsem a neřešil nic kolem, toho nebyl schopný. Mezí mě to, štve mě to a... ranilo mě, že má pravdu. Pořád sedím doma a najkékoliv vytržení má na mě až příliš silné působení. Až příliš silně to prožívám. To asi bude ten problém. Jsem schopna ze sebe dát hodně, většinou ale nedávám nic a tak, když jednou se rozhodnu vzít ten risk a dát do toho všechno, nějak se nemůžu smířit s tím, že to bylo k ničemu.
Když se zpětně nad jeho zprávou zamyslím, zněla možná trochu naštvaně. Nedivím se mu. Sama sebe bych tou lítostí vytočila do něuvěřitelných výšin a jsem teď sama ze sebe trochu... rozpačitá.

Takže co teď, holka?
Ta otázka mi proletěla hlavou neuvěřitelnou rychlostí a vzápětí jsem na ní dostala i dopověď. Na jeho sloh jsem odepsala díky, protože to bylo přesně to, co jsem po něm chtěla. Jsem fajn, ale nejspíš by nám to neklapalo, protože nehledáme stejné věci. V závěru mi vyčetl, že se k tomu pořád vracím. Trochu mě to urazilo, i když vím, že má pravdu. Skoro jsem se začala červenat. Prostě musím se smířit s tím, že byl moje první opravdová zamilovanost a uvidíme, jak to bude dál. Pokusím se ani nepřemýšlet nad tím, co se stane, když se znovu potkáme. Jak se já zachovám - ježiš, už teď je mi z té představy trapně...

Závěr?
Odebrala jsem si ho z přátel. Není to tak, že bych ho už nepovažovala jako kamaráda a doufám, že on si nebude myslet, jak jsem slabá a trapná. Já sama jsem nad tím dlouho uvažovala, protože se mi to zdálo jako zbabělost. Na druhou stranu jsem věděla, že jedině tak budu schopná nechat ho jít. Přestat se cítit zklamaně, když nenapíše (což už se poslední dobou moc nedělo, protože jsem se tam málokdy sešli ve stejnou chvíli a já na to ani neměla poslední dobou moc čas). Nevidět jeho profil, jeho jméno. Prostě ho nechat jít se vším všudy. A až se mi to zas jednou nebude dařit, čekejte nějaký podobně trapně emocionální výžblept jako teď.

Díky za to, že jsem se mohla vypsat.
Camelia
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Camilla Říhová Camilla Říhová | Web | 11. října 2015 v 21:23 | Reagovat

Udělala si dobře, že si se z toho vypsala, protože to opravdu hodně pomáhá! :)
Ajaj holka, proč rozebírat jednou již uzavřené téma? To pro příště nedělej :) S tímhle taky nemám nejlepší zážitky...
Holka, ty si potřebuješ dát od vztahů a kluků pauzu...
Tímhle si myslím asi projde každý. Tak zkus prostě na kluky kašlat, najdi nějakou věc, činnost co tě baví a té se věnuj :)
Jinak, dělej jak myslíš za vhodné, já ti jen přeji pevné nervy! :)

2 Tarei Tarei | Web | 17. října 2015 v 11:08 | Reagovat

Ach Cam...
Ani nevíš, jak mě tvé psaní dojímá a soucítím s tebou, něco takového jsem si taky prožila, i když je to už dávno za mnou a teď nemůžu být šťastnější!
Neboj se, bude to v pořádku. Svět jde dál. Jsem si jistá, že jednoho dne se tu objeví kluk, který tě bude brát takovou jaká jsi a bude tě milovat.
Jednoho dne někoho takového najdeme všichni :)

3 Paulina Paulina | 17. října 2015 v 13:42 | Reagovat

Je dobře že ses z toho vypsala. Když to není komu říct, je to skvělý způsob si ulehčit srdíčko. Doufám, že jednoho dne budeš mít svého vysnívaného prince. :3
Mimochodem, spravovala jsem blog, nebo spíš si udělala nový. Takže aby si mě poznala Cami-chan.
Tvá Sumiko Shiroo :P :3

4 Camelia Camelia | Web | 19. října 2015 v 15:59 | Reagovat

[1]: Vím, že kdybych měla na výběr, udělala bych to znovu. To jsem prostě já. On to možná neměl rád, ale... já si myslím, že to bylo správné. Jinak děkuji za koment. Mám pauzu pořád :D Díky.

[2]:Doufám, že máš pravdu :) Ráda bych tomu věřila!

[3]: Neboj se, tebe bych nezapomněla :D I já doufám ;) Díky za koment ^^

5 chimera chimera | 25. října 2015 v 20:29 | Reagovat

Hmmm, chceš říct, že mam tolik práce, že zas nic nevím? Oh, promiň zas sebestredne kecam...
Vim o cem mluvis, bohuzel se svou vlastni telenovelou sem mela znacnou kliku (jo, zas sem sebestredna, promin) ale ano... smazani situaci znacne ulehcuje, ale je to opravdu to co chces? Smazat ho ze sveho zivota nadobro jen aby ti bylo na chvili lip? Protoze, priznejme si to, bolet to bude porad, muzes ho smazat, tvarit se ze nikdy neexistoval, ale... no vsugerace je uzasna vec, ale funguje jen chvili a jen na oko.
Mozna to je spravne, mozna je to slabosske a sobecke, nevim, mozne je vse. Rozhoduj se tak abys nelitovala a byla stastna. Vic nezadam.
( btw muj uz-ne-ex-pritel te pozdravuje)

6 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 6. ledna 2016 v 21:19 | Reagovat

Asi jsem nikdy nebyla opravdu zamilovaná... nevím, prostě ses vypsala a teď je to jenom o čase, který se řídí heslem "sejde z očí, sejde z mysli", doufej tedy. Neporadím, nepomůžu, ale to ty myslím nepotřebuješ.
Líbí se mi jak jsi začala psát o tom, jak často přehodnocuješ uplynulé události a vynesené rozsudky. Nejsi v tom sama, dělám to samé.

7 Camelia Camelia | E-mail | Web | 7. ledna 2016 v 16:58 | Reagovat

[6]: Díky za koment. No, taky bych řekla, že asi nepotřebuju :) Stejně rady cizích lidí neposlouchám :D Leda když jsou stejné nebo lepší, než moje (ale stejně si vždycky nakonec udělám to, o čem jsem přesvědčená já) a ahoj sestro! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)