Camelia o... sobectví, poruchách a nařknutí z toho, jak jsem hnusná, aneb hrajme si na bohy!

25. září 2015 v 20:43 | Camelia |  Camelia o

Milý a vážení,
tohle podle všeho nejspíš bude řazeno mezi ty "hnusné" články, často odsuzované podobně jako tzv. "rasistické". Možná mě po přečtení toho článku nazvete divnou, blbou, nechápavou krávou, sobeckou p*čou... A víte co? Mě je to jedno. Mám právo na vyjádření svého názoru. Takže jestli vás to zaujalo, čtěte dál a klidně si mě urážejte, klidně diskutujte. Je to můj názor a budu si snažit si ho obhájit - jinak řečeno, nemám strach z toho se s vámi hádat a říkám to dopředu.

Nuže, a o čemže to mluvím? Článek se bude týkat všech dys-poruch, které se poslední dobou objevují dle mě až pozoruhodně často (a shodou okolností se mi to možná i bude trochu hodit do TT, uvidíme).



Jak jsem se k tomuto tématu dostala? Inspiroval mě článek a následná diskuze na tomto blogu. O tomto článku se budu občas zmiňovat, takže chcete-li mít širší podrobnosti, doporučuji si ho přečíst. Je to od jednoho kluka, na jehož blog chodím už skoro... měsíc? A do teď jsme neměli vážnější rozpor. Pokud se dostaneto do komentářů, můžete si přečíst naši debatu, ale pro jistotu ji dám i sem:

*********

1 Camelia Camelia | E-mail | Web | Dnes v 13:35 | Reagovat
Promiň, možná budu hnusná, ale přečetla jsem první část pod oddělovačem a musím říct, že se vůbec nedivím, že se většinou takovými lidmi pohrdá. Je mi líto tvého dětství ve školce - to úplně nebyla tvoje chyba. Ale kašlat na školu, protože nemůžeš propadnout? Co to je za volovinu? Proč bys nesměl propadnout? Jak žalovat? Promiň, ale tenhle nedávám. To je přesně ten důvod proč nemám tenhle přístup ráda. Myslím si, že celé tohle s poruchama je prostě volovina na nejvyšší úrovni. Chápu, že za to nemůžeš a nechci ti to vyčítat, ale kašlat na školu, protože nemůžeš propadnout? Promiň, ale řekla bych, že to je prostě vyčůranost a ubohost nejvyššího stupně. A takové lidi řekněme, nemám zrovna v oblibě.
Je mi líto, jestli jsem tě teď naštvala, nebo to vidíš, jako že jsem tě snad urazila. Ale tak to prostě je.
Jdu si přečíst další část a pak se uvidí...

2 Camelia Camelia | E-mail | Web | Dnes v 13:38 | Reagovat
Ach jo... Nevím, co mám k tomuto článku dodat. Toť asi za mě vše.
P.S.: Nechápu, jak můžeš psát o sebevraždě s vysmátými smajlíky. Jestli se ti to zdá vtipné tak je něco asi vážně špatně a nebo to není zas až tak otřesné, jak tvrdíš.
Ještě jednou, promiň, jestli jsem tě naštvala. Ale takhle to prostě cítím.

3 lolfier-style lolfier-style | Web | Dnes v 13:43 | Reagovat
[2]: když jsi četla první věc pod oddělovači tak bys měla aj vědět že tam píšu že mě to štve a že jsem byl blbej (y) taky se snažím už vše brát optimisticky proto ten šmehlík ➡ promiň ale ctí buď pořádně nebo...

4 Camelia Camelia | E-mail | Web | Dnes v 16:07 | Reagovat
[3]: Jo, všimla jsem si toho, ale o to mi nejde. Jde mi o to, žes to tak CÍTIL. Bylo to v tobě, tak si to vnímal. Omptimismus je jedna věc. Smajlíci na každém řádku se mi zdá jako dost přehnaná reakce a tak trochu jako... faleš, ale to je jedno. Budu zticha, protože tak je to správné, že?
Nebo co? Buď ty to dopiš, nebo nepiš. Prosté.

5 lolfier-style lolfier-style | Web | Dnes v 16:52 | Reagovat
[4]: Navíc ten smajlíl nebyl myšlený na to co je na tom řádku ale na to co je v té závorce ;). A jo řikam prostě byl jsem debil --> propadnout jsem nemohl jelikož co mi zjistili ty poruchy tak je aj v zákoně o každé z té poruchy a já jsem v poslední zprávě měl cosik, že jsem pacient podle zákonu atd... Každý rok to mám jinak bo jak se učím atd... Tak si "léčim" V té době jsem to měl hodně tak jsem nemohl propadnout (Je těžké vysvětlovat normálním lidem jaké to je mít to.. Nejlepší je když o tom piču ví, ale hned se do vás pustí) Takže... A jak jsi napsala já to tak CÍTIL a ne CÍTÍM... Od páté třídy mi došlo, že to tak nejde a začal jsem se normálně učit a teď v deváté třídě prakticky nedálm nic jiného teda pokud nepíšu články nebo něco na stránku .... Ano byl jsem kokot, ale už školou nepohrdám a je na prvním místě tak prosím nepiš, že chápeš proč se lidma jako já pohrdá ok? Jo je to pěkně hnusné...

6 Camelia Camelia | Web | Dnes v 18:05 | Reagovat
[5]: Neříkám, že to není hnusné, ale je to fakt. Ty ses zlepšil, ale to neznamená, že to tak dělají všichni. Takže ano, chápu, proč se lidmi s poruchami pohrdá... Jinak to, že ses zlepšil, tě šlechtí :)

7 lolfier-style lolfier-style | Web | Dnes v 18:11 | Reagovat
[6]: Bože -.- Proč furt říkáš že lidma co maj poruchy se pohrdá?! Bože jsme uplně stejní jak vy jen nám dělá potíže nějaké věci! Tohle uplně miluju jak někdo řekne takou PIČOVINU.... BOŽE... Tohle mě teď nasralo nehorazně.... Toto bylo MEGA SOBECKÉ.... Lidi co maj poruchy nejsou o nic míň než lidi co poruchy nemaj!
A tím, že jsi řekla takou PIČOVINU tak akorát se řadíš mezi ty kretény co mě ve škole takhle nadávaj a další kokoty co těmto lidem nadávaj... Styďte se...

******

A cože mě tedy vlastně donutilo k napsání této úvahy? Kdepak, nebyl to ani tak ten článek, jako spíš ona komenářová debata (spíše bych to nazvala z mé strany nechtěným útokem, který se setkal s tvrdou nesmlouvavou odpovědí). Přemýšlím teď, jak popsat svoje myšlenky, abych zas nezpůsobila nějaké další... faux paux... No, prostě to risknu.

Asi jste si všimli, že v naší debatě se až podezřele často vyskytuje slovo pohrdá. Ano, je to tak. Pocházím z normální rodiny, v níž není žádná dyslexie and dysgrafie and jiná dys (jen tak pro upozornění). Jsme prostě naprosto průměrná čtyřčlenná rodina. Samozřejmě, znám spoustu lidí - přátelé mých rodičů, moji přátelé, učitelé, tety a strýcové, babičky a dědečkové - a jak znáte dospělý, věčně se řeší spoustu témat, ke kterým se většinou nevyjadřuju - politika, úplatky, ceny a samé takové ty nudné dospělácké věci, které mě upřímně nudí, ačkoliv vím, že jednoho dne je nejspíš budu dělat taky. Na téma dys poruch se u nás moc často nehovoří. Jednoho dne však to téma přišlo na denní pořadník. Myslím, že byla zrovna nějaká oslava či tak něco. Překvapila mě nevraživost, kterou mé okolí k těmto lidem projevilo. Chvíli jsem nad tím začala uvažovat, ale pak to zas zaplašila, protože jsem neznala nikoho, koho by se to týkalo. Teď mě to ovšem znovu trklo.

Můj první komentář neměl být myšlen nijak útočně. Vlastně to bylo pouze vyjídření mého názoru. Chápu, že se Lolnier zlobí. Taky bych se zlobila. Ale jeho reakce mi přišla neadekvátní. Zkrátka smajlíci po celém textu ani něco takového... nevím. Já osobně, když se bavím o něčem bolestném ze své minulosti, také se to snažím brát optimisticky, ale to neznamená smajlíky na každém rohu!

Problém, proč se lidmi s dys poruchami pohrdá není v jejich poruchách jako takových. Kdepak. To je stejné, jako byste chtěli pohrdat lidmi, kteří jsou blonďatí, nebo malý nebo modroocí. Ne. Chyba je podle mě v tom, že mají VÝHODY.

Je to stejné, jako když je fotbalový tým a jeden jediný, nějakým způsobem vyjímečný hráč, má prostě lepší podmínky. Samozřejmě, že se nám to nelíbí. Není to prostě fér. Teď budu asi krutá, ale povězte mi jedno: Proč mají mít lidé, kteří mají nějaké poruchy, lehčí podmínky, než my? Proč by měli mít nějaké výukové plány, mírnější známkování atd.? Proč by NEMOHLI PROPADNOUT?

Lidé nepohrdají dyslektiky a disgrafiky proto, že by byli nemocní nebo odlišný, ale proto, že musí dělat mnohem méně, aby dosáhli stejných věcí. Normáln žák kašle na školu? Ok, parkrát proleze, pak prostě opakuje. Zkrátka řečeno, nemá schopnosti na to, aby prošel. TAK PROČ BY DIS-COSI MĚL?

Vidíte, jak je to nefér?

Osobně se k tomu stavím stejně, jako k holkám, které využívají na učitele ženské zbraně (to ale spíš pohrdám těmi učiteli). Ó ne! Neberte mě špatně! Není to, jako že bych si myslela, že jsou hrozní lidé, ale PROČ MI BYCHOM MĚLI CHÁPAT VÁS A PŘIZPŮSOBOVAT SE VÁM, KDYŽ VY SE NESNAŽÍTE CHÁPAT NÁS?

A promiň, ale toho kreténa si vyprošuju. Mě osobně myslím mý spolužáci nemají zrovna v lásce. A jestli si myslíš, že jsi jediný, komu se kdy smáli, tak si na omylu. PROBERTE SE SAKRA! Nejste jediný na světě. Není to všechno jen o vás. Chcete se řadit mezi nás? Fajn - chovejte se jako my. Snažte se! Donuťte nás vás přijmout! Tím, že se budete schovávat za zákony a papíry si nepomůžete. Přesně jak si řekl - nejste od nás odlišní a o nic lepší. Tak proč máte lepší podmínky?

Ale tvoje nadávání mi do debilů a podobně mě opravdu dokázalo rozhonit. Byla jsem upřímná. Řekla jsem, co si myslím. Ale v žádném případě jsem ti nenadávala. To, že si myslím, že je ubohé se vymlouvat na své nemoci, nijak neznamená, že si o tobě myslím, že si horší, nebo lepší. Pohrdání nemá u mě co dělat s tím, jaký člověk je. Kolik mu je, odkud je, ani jaké je rasy nebo náboženství. Soudím lidi podle toho, co si zvolí. Podle toho, jak se chovají ke mě. Podle jejich činů. A promiň, ale to cos dělal bylo zbabělé a nefér. Takže se nediv, že tě nemají rádi. To je přeci jasné. Na tom se shodneme, ne? Copak ty bys měl rád někoho, kdo by měl dle tvého názoru všechno snazší než ty a prostě se jen vymlouval?

Neříkám, že to tak je, ale když mi máme pochopit vás, a přizpůsobit se vám, co kdyby to platilo také naopak?

Moje čistá logika mi říká, že to, jak se chováme - aneb naše "ó, ty chudáčku, všechno se ti musí přizpůsobit a umožnit, abys to také mohl dělat" je prostě blbost. Čistě biologicky příšerná blbost.

Pomáhat postiženým dětem... jo, chápu, že na tom je něco krásného. Na té myšlence, že všichni jsme si rovni. Jenže je tu háček: N E J S M E !!! A každý, kdo si myslí, že ano, si prostě jen lže do kapsy. Není to tak. Rozhlédněte se, vzpomeňte si na alespoň jednu chvíli, kdy jste si mysleli, že se k vám zachovali nefér. Vzpomeňte si. Že žádná taková není? Tak to jste šťastlivci. Mě osobně bylo také ublíženo. A stěžuju si snad? Stokrát jsem myslela, že se ze zklamání ze sebe sesypu. Tisískrát jsem podlehávala záchvatům beznadějné zlosti, protože mi to prostě NEŠLO. Ale nějak jsem to zvládla. Nemohla jsem se prostě sesypat - nikdo by to nepochopil. To jsem se naučila, když jsem se jednou rozbečela kvůli písmece. Smáli se mi, nehorázně se mi smáli. Takže myslím, že vím, jaké to je, když tě lidi nechápou. Když tě nesnáší, i když si jim nic neudělal.

Nejsem vystudovaný biolog, ale koukám se kolem sebe. A něco jsem si uvědomila.

V přírodě to funguje takto: Jsi slabý? Zemřeš. Jsi nemocný? Zemřeš. Jsi (řeknu to bez obalu) nějakým způsobem vadný? Zemřeš. Konec hry. Tak to prostě je. Tak to fungovalo a vždycky bude fungovat. Naše humanitní pomoci jsou krásné, ale... Nejsou vlastně k ničemu. Bojujeme s podstatou našeho světa, bojujeme sami se sebou. A k čemu to vede? Přemýšlí vůbec někdo nad tím, že postižené děti, dyslektici a dys blababla přenášejí svoje "vadné" geny dál? Pokud má rodič diskelxii je 50% šance, že ji dítě bude mít taky.

Tohle by se nemělo dít, už jen z principu, jak svět funguje. Jak příroda funguje. Hrajeme se na bohy a ničíme se. Pomáháme lidem, kteří by normálně nepřežili, aniž bychom si uvědomovali, že tím zvyšujeme šance, že naše děti budou trpět stejnými problémy.

Neříkám, že jsem svatá, nebo mám bůh ví jaké geny. Jde o to, že si to nikdo neuvědomuje.

Jednoho dne jsem našla na zemi ptáčátko. A vážně vážně moc jsem ho chtěla zachránit. Starala jsem se o něj co nejdéle to šlo, ale nakonec stejně nepřežilo. Bylo moc slabé. Tehdy jsem probrečela celou noc. Bylo mi ho tak líto. Pamatuju si, že jsem tehdy řekla tatínkovi, že smrt je krutá. Že mladí lidé by neměli umírat. A za tím si stojím. Lidského života si vážím, opravdu ano.

Ale osobně bych raději zemřela, než žila jako vozíčkář, či jako člověk s dys poruchou. Vím, že by mě lidi odsuzovali a sama sebe bych viděla prostě jako chybu. Jako jeden velký chybný klon, který prostě nefunguje jak má.
Ne, nemyslím to tak, že ti lidé jsou špatní. Je mi jich hrozně líto a opravdu bych jim přála šťatsný život. Všem, kteří to čtete a také trpíte nějakou poruchou nebo nemocí... Nemyslím si, že jste špatní lidé. Ale nechtěla bych s vámi žít., nechtěla bych s vámi mít rodinu. Nechtěla bych. Je to prostě lidská přirozenost. Proč myslíte, že je tak tvrdá selekce na muže? Že muži s nadváhou, plešatí a nesymetričtí muži se málokomu líbí? A stejně tak ženy? Jistě, je to i o mediích atd., ale hlavně už při prvním setkání posuzujeme našeho potencionálního partnera podle toho, jak silný má gen.

Kdo z vás někdy studoval evoluční biologii? Nikdo? Aha. Tak mám otázku - proč ženy přitahují takoví ti borečkové? Nevíte? Poradím vám. V přírodě dominance = síla. Síla = dobré geny. Dobré geny = dobré potomstvo.

Z biologického hlediska jediným úkolem každého z nás je najít nejideálnějšího partnera, se kterým splodíme silné potomstvo, které bude silnější než ostatní, aby dokázalo přežít a poslat zase své geny dál. Nejsme nic jiného, než zvířata.

Ačkoliv připouštím, že si rádi hrajeme na bohy.

Ani mě se to nelíbí. Chtěla bych, aby svět byl báječný. Aby každý měl stejná práva, možnosti a aby byl svět fér. Jenže tak to prostě není. To, co jsem napsala je kruté, hnusné a tvrdé. Nejspíš mě ozačíte za magora, nebo za extrémistu. Moderní humanisté se do mě nejspíš pustí jako do boxovacího pytle, až si tohle přečtou.

Jenže tak to prostě je. Tak to fungovalo a funguje a nejspíš k tomu má příroda nějaký důvod. Mé nitro, má lidská stránka, si opravdu přeje, aby svět byl utopický. Chce pochopení, stejná práva pro všechny, chce, aby lidé s dys poruchami nebyli terčem posměchu, ani šikany. Chce ideální svět.Chce, aby tito lidé byli podporovaní.

Ale zvíře ve mě odporuje. Moje pudy jsou prostě proti. Zkrátka se lidé, kteří mají nějakou poruchu se nám hnusí. Jsme naprogramovaní, aby to tak bylo. Můžeme s tím bojovat. Já osobně se snažím. Ale lidské předsudky a příroda je silnější, než bychom si chtěli připustit. Proč podporovat nepovedené kusy - aby utlačili ty silné? Kam naše rasa spěje, dáváme-li přednost a podporu těmhle, místo chytrých zdravých dětí, v nichž by měla ležet naše budoucnost?


Mrzí mě, že jsem Lolfiera naštvala a rozumím tomu. Znovu však řeknu věc, kterou jsem již jednou řekla: Chcete být jedním z nás? Buďte jako my. Platí to na všechno - rasismus, dyslektiky, lidi s postižením... na každou věc, kterou lidstvo jako celek pohrdá, ačkoliv se tak rádo tváří jako že ne. Přijměte, že to tak je. Jste prostě jiní. U dyslexie vás mozek funguje jinak, hemisféry správně nespolupracují. Handicapovaní jedinci mají vadné geny - zdvojené chromozomy atd.
Nevím, jak se k tomuto tématu postavit. Jsem zmítaná mezi dvěma extrémy a ani jeden se mi nelíbí.

Naposledy se tedy vyjádřím k tvým komentářům - nestydím se. Ty by ses měl stydět za svůj slovník. Sobecká? Ano, to v tomhle jsem. Naším jediným úkolem je být sobečtí a snažit se, aby NÁŠ rod prosperoval. Ne lidi v Africe, ne utečenci, ne Romové/cikáni, ne lidé s poruchami, ne naši sousedé. Prostě jen a prostě MY. V každém z nás je kousek tohodle sobectví. Jen někteří jsou schopni si to přiznat.... a někteří si hrají na bohy.

A pokud jde o to, čím jsem tě naštvala, doufám, žes teď tak trochu pochopil, jak to vidíme my. Mě třeba zas naštvala volba tvého slovníku a tvůj způsob vyjadřování. Ale co?

Život jde dál. ŽIVOT JE BOJ! Tak sakra přestaňte fňukat nad tím, jak vás nemají rádi! Nelíbí se vám to? Něco s tím dělejte! Donuťte je (nás) změnit názor! Nevím, jak se postavit proti přírodě, ale rozhodně se můžete postavit proti lidským předsudkům.

Odmítáte? Nejde to? Je to moc složité? Teď nemůžete? Jste na to příliš nemocní? Prostě to nejde? Hah, jak originální výmluvy.

Tak pak si nestěžujte, že pro vás nemáme pochopení. Neříkejte, jak vám ubližujeme a jak vás štveme. Respektuji lidi, kteří si to zaslouží. Tímto typem jednání pohrdám a zkrátka si myslím, že je to ubohé. Nikdo nic nedostane jen tak zadarmo. Ani vy ne a je mi jedno, jak moc vám je ubližováno a jak moc těžké ty životy máte. Myslíte si, že naše jsou snad jednodušší? Vám se smějí kvůli vaší nemoci. Nám kvůli vzhledu, vlasům, zubům, očím, rodičům, kamarádům, zájmům... Když se člověk chce někomu smát, vždycky si najde důvod.

Takže jestli se vám to nelíbí, koukejte vstát a začněte bojovat. Život je prostě boj, a kdo nebojuje, nemůže si stěžovat, že na něj nikdo nečeká. Protože ani v přírodě na vás nikdo nepočká.

Tak, skočila jsem. Game over.

Vaše, právě teď docela rozohněná,
Camelia.

P.S.: Poprosila bych o slušné vyjadřování názorů - především vás, kteří jste to dočetli až sem. Díky. A znovu uzdůrazňuji, že jsem pouze vajdřovala svůj názor. Je na vás, jak si to přeberete. Do toho nemám co kecat. Jen mě prosím neosočujte z toho, jak bych se měla stydět atd.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sumiko Shiroo Sumiko Shiroo | 26. září 2015 v 17:34 | Reagovat

Nemyslím si, že je to zlý názor. Vlastně jsem na škole, na základce i na střední měla dis-cosi a štvalo mě, jaké měli výhody. Nebylo to ani o tom, že bych neměla ráda tu osobu jako člověka. Ale o tom, že měl výhody, které jsem já neměla. Že já se musela dřít abych měla to, co on měl jako na stříbrném podnose. Štvalo mě to a vlastně, štve mě to pořád.
Chápu, že lidi s dis-cosi mají těžší boj než my, ale o to víc si myslím, že by měli bojovat víc. Aby jsme je uznali aby jsme pochopily. Aby jsme věděli, že jsou stejní. Jenže, i když to musí znít hrozně, pohrdám lidma, kteří si myslí, že když jsou nějak "nemocní" tak můžou mít výhody a to, co normální lidi nemohou bez značné dřiny. Vadí mi to.
A Cami, souhlasím s tebou. Taky jsem neměla dokonalé dětství, no nestěžuji si, jak strašné to bylo. Nikoho to stejně nezajímá. To jsem se naučila.
Mimochodem, ty smajlíky mě tam strašně nervovali. Takže chápu.

2 Camelia Camelia | E-mail | Web | 27. září 2015 v 11:47 | Reagovat

[1]: Děkuji za vyjádření názoru i podpory. Měla jsem strach, abych to trochu nepřehnala... Vidím, že asi ne. Uklidnilo mě, že jsem to odhadla správně. Osobně jsem nikdy do třídy s dys nechodila. Takže pochopitelně jsem si pouze POKOUŠELA představit jaké to je a snažila se najít asimilaci s něčím, co znám.
Díky za komentář :)

3 Stil Stil | 27. září 2015 v 19:39 | Reagovat

Co to meleš? Teď mi zase přijde, že házíš všechny postižený do jednoho pytle, předpokládáš, že všichni jsou sobci, kteří mají rádi svou poruchu a chtějí jen těžit těch výhod. Že ten kluk byl blbej a kašlal na školu, to je snad logická reakce kluka, kterej byl zklamanej a naštvanej, že nemůže být jako ostatní, že i když se třeba snaží, že to nestačí a stejně se mu smějou... Začne nenávidět školu, no a ve chvíli, kdy zjistí něco takovýho, proč by se měl dál trápit? Prostě si ulevil, je to hnusný, ale takoví jsme všichni, bez ohledu na to, jestli jsme zdraví, nebo postižení.
Stěžuješ si tu na tu sobeckost a vypočítavost, ale vždyť to přece není vlastnost jen postižených! Nemůžeš počítat jen s tím, že všichni postižení jsou takoví, je jich spousta, kteří chtějí být samostatní, kterým vadí, že takhle parazitují na společnosti, a chtějí se změnit.
Ano, systém je nastaven na nějakého ideálního člověka a kdo nevyhovuje,prostě má smůlu. Ale systém je vlastně taky jakási hra na bohy. Jestli se chceš opírat o evoluční biologii a přírodu, tak nemůžeš mluvit o systému - školství apod., protože to není příroda. Kdyby nebyla moderní doba a člověk uměle nevytvořil písmo, jak bys odlišila dysgrafika? Nijak, je to jedno. Ano, dys-poruchy jsou vnímány jako slabost, ale jen kvůli našemu uměle vytvořenému světu. Je to fér?
Kdybys měla člověka, který by byl velmi nadaný herec, ale nedokázal pořádně číst, proto neprošel základkou, nedostal by se na DAMU, kde by se mohl rozvíjet, a to jenom kvůli směšně nastavenému systému, který chce, abychom všichni byli stejní - uměli to a to a to, a jestli ne, tak běda! Všichni jsme jedineční a to je přece krásné! Máme dar, umíme milovat, máme fantasii a touhu rozvíjet se. To nás odlišuje od zvířat. Máme zvířecí minulost, ale božskou budoucnost. Jenomže jsme v přítomnosti, jsme lidé. Podle mého není správné snažit se být bůh, ani vracet se ke zvířeti. Přečti si Osha. Je chytrej.

4 Hanka Hanka | 28. září 2015 v 9:09 | Reagovat

Při dočtení tohoto článku jsem se tvářila "Wat?" Ano chápu co ti vadí, že maj výhody, ALE. Jak jsi napsala, mozek dyslektika(a každého jiného dys) nefunguje tak jak má. Mám kamaráda, který má dys taky. Odsuzuju ho? Ne. Snažím se mu pomoct, jelikož vím co to obnáší. Takový člověk se muže doma učit na písemku (mluvme třeba o škole) jak moc chce, ale stejně druhý den ve škole dostane 3 a je rád...

Ty to prostě vidíš tak, že lidi co maj dys jsou všichni stejní. Ale není tomu tak každý člověk s dys to má ÚPLNĚ jinak. Někdo ty výhody prostě potřebuje jinak by se nehnul z místa. Někdo se na to opravdu vymlouvá. Nemužeš všechny házet do jendoho pytle. Někomu se "jen" pletou písmenka a někdo třeba už nezvládá gramatiku, vynechává při psaní písmenka atd.. Ale prostě (jak říkáš ty) "Od nás" je hnusné, že je odsuzujeme. ANO ONI JSOU NEMOCNÍ. Ty výhody mají být na to, aby ten dys-člověk mohl mít stejné možnosti jako my. Nemůžem zas za to, když to je ten typ co se opravdu jen vymlouvá. Od toho jsou pedago-psychologické zprávy víš? Aby se vědělo co jim usnadnit a co ne. Já se třeba vážně stydím za to jaký "My" jsme a nechci být nějak hnusná, ale příjde mi, že ty si tu hraješ na boha ne oni. Oni se snaží jen mít stejné možnosti jak "my". A ty? Píšeš jak to je nefer. Najednu stranu píšeš, aby lidi co maj dys-poruchu si nestěžovali, na to jak  to mají těžký, ale zároveň TY si stěžuješ na to jak oni si stežují... Wat? Vždyť je přece úplně jedno jestli má člověk dys nebo ne, jestli je černej nebo bílej, blonďák nebo černovlasý, modrooký nebo zelenooký. Jsou to lidé jako my.

Já jsem na straně toho kluka, protože TY nemužeš  vědět jestli se vymlouvá a nebo vážně ty ulevy potřebuje. Ale proč bychom ho měli hned soudit? Za to, že chce být jako "my"?

Nemyslím si, že stydět by se měl on. Chápu, že ty sprosté nadávky si mohl odpustit, ale ani v tom se mu nedivým (pokud četl tento článek)...

5 Camelia Camelia | E-mail | Web | 28. září 2015 v 10:45 | Reagovat

[3]: Děkuji vám oběma za názor. Pokusím se na něj odpovědět jak nejlépe dovedu.
Ano, házím, a musím uznat, že mě to mrzí, ale kdybych se měla rozepisovat o každém člověku zvlášť, není to úvahový článek, ale úvahový román. Tohle je pouze mé obecné stanovisko k lidem, kteří se tak chovají. Jinak se snažím tyto lidi tolerovat a nijak nemám v úmyslu dělat jim život ještě těžší. Všechno závisí na jejich osobnosti atd., ale, jak jsem už řekla, je nemožné zahrnout do toho všechny jednotlivé kategorie a možnosti, asi bych se z toho zbláznila.
Ano, vlastnosti jsou to i "normálních" lidí, stejně jako naše dobrovolné hledání jednoduché cesty. Chápu to, ale to neznamená, že s tím souhlasím. A ti, kteří to takhle mají, tak ano, ty obdivuji, protože prostě se nevzdat a bojovat... myslím, že to si můj obdiv zaslouží.
Není to fér, ale co v našem světě je fér?
Je to jedna z věcí, proč nemám ráda systém. Na druhou stranu se ani nechci řadit mezi anarchisty. Na tohle téma se celkově snažím moc nemluvit, protože jsem ještě nenašla to správné řešení. Nic ohledně tohodle není úplně špatně ani úplně správně, a upřímně, nevím, kam se mám v otázce systému postavit. Možná budu potřebovat nabrat víc času a zkušeností, než ti na to budu schopná nějak odpovědět.
Poslední odstavec mě dojal. Jsem ráda, že jsem narazila na člověka, který to tak vidí. Doufám, že jednou udělat svět lepším místem.
Děkuji za názor a za tip, i za tvůj čas, který jsi tomu obětoval. Po knížce se porozhlédnu :)

6 Camelia Camelia | E-mail | Web | 28. září 2015 v 11:06 | Reagovat

[4]: Jak už jsem řekla výše, nejsem schopna obsáhnout všechny typy lidí a situací. Tohle je obecné stanovisko, které se samozřejmé nedá aplikovat na všechny jako určité síto. Musím vědět, kdy je třeba se jím řídit, a kdy udělat vyjímku, kdy změnit velikost ok atd. Chápu, že je to pro ně těžké, ale to i pro ty ve třídě. Je to samozřejmě naprosto odlišný případ než od něj. Znám se s klukem, co má dys (také z blogu), ale jeho přístup k jeho poruše je úplně jiný než u Lolfiera. Kdyby mi to neřekl jako odpověď na otázku, proč mu tak dlouho trvá psaní, ani bych o tom nevěděla. Takové lidi respektuji a obdivuji, protože si myslím, že si to zaslouží.
Ano, jsou nemocní, ale od kdy se musí o nemocného starat všichni? Já nevím. Mě asi v tomhle prostě vadí, že všichni očekávají, že k nim budeš milá, hodná a laskavá... ale co udělali, že si to zaslouží? Jsou nemocní. Tenhle přístup mě rozčiluje.
Hraju si na boha? V čem? Poprosila bych, abys to trochu rozvinula. Oni se snaží mít stejné možnosti. Z hlediska morálního to je fér, ale z hlediska zvířecího je to naprosto nefér. Tohle ale asi záleží na zkušenostech a pohledu na celkový svět. Hádám.
Ano, jsou, ale stále na tom záleží. Mě jo. Ne z té rasistické strany věci, tu se snažím neřešit a nemám ráda, když se říkají hloupé vtipy o "černých" atd. A k tomu, že oni si snaží hrát na bohy... nemluvím o lidech s dys poruchami. V tom hraní si na bohy mluvím o těch, kteří jim dávají úlevy, přizpůsobují jim všechno, dávají jim větší možnosti, než zdravým lidem, aniž by si to zasloužili nějak jinak, než tím, že mají poruchu, za kterou stejně nemůžou. To je jako bys chtěla dát větší možnosti jen blonďatým, nebo jen sangvinikům atd.
Nestěžuju si. Poukazuji na to, že když se tak rádi ohání férovostí, aby to taky vztáhli na sebe. Přesně tak, nejsou o nic víc a přesto se s nimi občas zachází (někteří lidé s nimi zachází) lépe. To je to, co mě štve.

Máč pravdu, nemůžu. Nesoudím ho za to, že chce být jako my. Soudím ho za způsob, který si k tomu zvolil.

Tento článek nečetl, neb hned po naší komentářové debatě se přesunul na skype, kdy mi řekl, že prostě ode mě už nic číst nebude. A mě je to jedno. Nechce se se mnou bavit, nechce mě přesvědčit o opaku... Tak proč bych s ním měla zkusit mluvit já?

Nemyslím si, že by tento článek byl napsán tak, aby si zasloužil nadávky. Ale děkuji za názor.

7 Hanka Hanka | 28. září 2015 v 11:14 | Reagovat

[5]: Když se nemužeš zaobírat každým (což vážně nejde) tak to vůbec nemáš řešit... Já chápu, že tě to naštvalo, ale kvůli tomu, že Tě jeden jedinec naštval všechny házet do jednoho pytle? Chápeš doufám o co mi jde? Prostě podle toho co napsal ten kluk tak mu ve škole nadávají za něco za co nemuže... Tak se jen bránil a hned to viděl jak útok, ale to mu nemužeš mít za zlé... Nechci být nějak hnusná, ale on to taky neřeší prostě se naštval zareagoval trochu ukvapeně to uznávám ale dál to neřeší.

I ty by jsi to tak měla udělat. Ano máš právo být naštvaná mužeš se komukoliv svěřit atd... Ale ne hned to psát na veřejnost... Možná, že zním trochu blbě, ale určitě chápeš co myslím.  Ne život fér není, ale když už není fér neměli bychom se snažit udělat ho aspoň trochu fér? Nebo prostě budeme psát jak to není fér a jak nás to mrzí, ale přitom  soudit.. Já plně chápu tebe co ti vadí, ale tak samo plně chápu jeho. A promiň ale jak už jsem psala v tomhle jsem na jeho straně...

Myslím, že by jste se měli NAVZÁJEM omluvit sama jsi v článku napsala "Nazvala bych to jako nechtěný útok." Ano nechtěný, ale stále útok. Jak říkám podle mého by jste se měli OBA omluvit a neřešit to dál.

8 Camelia Camelia | E-mail | Web | 28. září 2015 v 11:35 | Reagovat

[7]: Ale proč bych to neměla řešit? Napsala jsem si z části proto, abych poznala názory ostatních lidí, ale taky proto, abych měla někoho, kdo posoudí, nakolik je můj názor špatný/jeho reakce špatná a tak. Zajímalo mě, co si o tom lidé pomyslí. Co si oni myslí o tomto tématu, jaký na to mají pohled.

Jo, já vím. Chápu to. Taky mě to štvalo, ale byla to jeho volba vidět v tom útok. Neřeší to, to máš pravdu. Naštval se, urazil, napsal mi, že už se mnou nikdy nebude bavit, ať mu nepíšu, nakometuju atd. a poslal mě do pr*ele.

Chápu, co myslíš, a uznávám, že je to jedna z možných reakcí, jenže jde tu o to, že já nebyla přímo naštvaná. Naštvala mě jeho reakce (resp. to, jakým způsobem se mnou zacházel), ale současně mě to zajímalo a... nevím. Prostě jsem chtěla slyšet názory jiných lidí.
Nevadí. Ne každý se mnou souhlasí, a na to máš plné právo. S tím jsem počítala a taky částečně doufala, že se někdo takový ozve.

Nebylo to myšleno jako útok. On to tak vzal. Já osobně nemám zač se omlouvat, možná tak za to, že to vyznělo špatně. Ale je to jeho volba. Byla jsem schopná se domluvit, chtěla jsem to vyřešit. On mi napsal nehezkou zprávu na skype, urazil a se a prostě se zachoval jako malé nevychované dítě. Takže já nevidím důvod, proč se omlouvat, když on o to stejně ani nestojí a ani mi za to nestojí. Tohle není reakce člověka, kterému bych se chtěla omluvit. Takže ani necítím žádné výčitky. Byla to jeho volba a nejsem ta, která by mohla cizí rozhodnutí kritizovat.

9 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 28. září 2015 v 14:29 | Reagovat

Asi budu muset dát za pravdu svým nepřátelům, kteří o mně tvrdí, že jsem bez citu, protože tento článek mně nijak nevytáčí naopak s ním plně souhlasím. Navíc, myslím, že s vyjadřováním k některým věcem máme podobný přístup, jsme slušné, ale nepářeme se nad tím. A pak samozřejmě přijde ta iracionální uřvaná reakce mnohdy i s tím, jak bychom se měly stydět. Haha...
Co se týče Lolfiera, také jsem mu pod tím článkem zanechala komentář, snad se nad tou mou racionalitou nezhroutí...
Osobně jsem se ale setkala vždy s dyslektiky, kteří se nad svým "postižením" netrápili, ba naopak, mnohdy i v něčem vynikali a o jejich poruše jsem se přesvědčila jen když dostali při slohovce  pár minut navíc nebo jsem po nich nedokázala něco přečíst. A to bylo všechno.
Co se týče dyslexie jako poruchy obecně, nesnáším ji. Navíc začínám mít pocit, že tím hraním na bohy (děti až ve čtyřiceti) lidí s poruchami tak nějak přibývá. A pokud někdy otevřu nově vytištěnou knížku, mám pocit, že jsou tam nějak větší písmenka než u starých knih. A to značí že se té menšině se špatně srovnanými hemisférami mám jako přizpůsobovat nosit v tašce tlustší a o to dražší knihy jenom proto, že někomu dělají malá písmenka problém? Děkuji, nechci.

Teď jsem si tak trochu vzpomněla na dobu středověkou, kde se tohle vůbec neřešilo- ne jenom dys, ale všechny tyhlety malinkaté a bez vzdělání přehlédnutelné poruchy. Ve svých sociálních vrstvách se tito lidé brali jako sobě rovní, protože v nízkých stavech byli jednodušší všichni. Pokud dotyčný neměl šanci přežít bez cizí speciální pomoci, nepřežil. Pokud to ustál, mohl prožít plnohodnotný život jako všichni ostatní. Jistě mělo to nevýhody jako všechno ale... když dneska polovina pedagogiky se zabývá těmito poruchami a každý dys má před sebou den co den na talíři, že je vadnej (i když pseudo-humanitně vlastně vyjímečnej), že nemá to štěstí jako ostatní atp., nezačne ho to spíše deptat? A nenaruší to jeho duševní rovnováhu, když do něj budou přes třináct let (první třída až maturita) lít, že potřebuje speciální péči, protože není normální? Upřímně, mně by to deptalo.

Nevím jestli to je v tvé moci, ale zkus se tím snažit nedeptat. Takových nepochopení ještě přijde... :)

10 Camelia Camelia | E-mail | Web | 28. září 2015 v 21:00 | Reagovat

[9]: Děkuji. Jo, taky sis toho všimla? Jsem teď vytáhla mamky starý knížky.. takový drobky! Člověk by řekl, že s vyspělostí techniky se budou čístla zmenšovat, ne opačně.
Nijak se tím nedeptám. Jeho reakce mi tak nějak ukázala, že mi za to nestojí :)

11 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 29. září 2015 v 20:01 | Reagovat

[10]: Vypadá to, že jsem po tobě vzala štafetu. Lolfier mi už nadává do Pražáků- nebo tak aspoň naznačuje (pro jistotu s malým) a že mně na veřejně přístupný blog nikdo nezval, takže co že si to vlastně dovoluji tam něco kritizovat... :) už dlouho jsem se nehádala s mladším puberťákem, bude "sranda"

12 Camelia Camelia | E-mail | Web | 29. září 2015 v 20:48 | Reagovat

[11]: Uděláme si z toho asi nový sport, co myslíš? :D Vítězí ten s nejvyšším počtem výhružných zpráv na blogu!

13 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 3. října 2015 v 10:28 | Reagovat

[12]: Tedy mně se to nestalo, ale když někomu napíšu nelibý komentář, dotyčný se do mých vod neodváží, přestože komentáře pod mými články nejsou moderované a dokonce je tam i vyhrazený prostor pro reklamy a vzkazy, ani jej nenapadne mi to oplatit stejnou mincí a zahejtovat si na mém písečku. To mně trošku mrzí.
Jistě, o nesouhlasné komentáře nemám nouze (protože se mnohdy snažím vyvolávat diskuzi nebo ona se vyvolá sama), ale vyloženě nějaký střet, který by stál za to se nekonal- možná jednou od nějaké třináctileté holčičky... XD
Mimochodem Lolfierův blog je nedostupný, doufám, že to nevzal jako kyberšikanu a nezanevřel nad blogováním, protože po čase by si možná dal bacha co píše, jak píše a jak to může na lidi působit...

14 Camelia Camelia | E-mail | Web | 3. října 2015 v 17:02 | Reagovat

[13]: Všimla jsem si. No, nemuselo by to tak být, ale pokud to tak je, rozhodně neměl šanci stát se tím, kým chtěl (spisovatelem/režisérem) pokud neumí takto přijímat cizí názory.

15 Annemone Annemone | E-mail | 4. října 2015 v 23:06 | Reagovat

[3]:jo sakra, souhlasím :)

16 Annemone Annemone | 4. října 2015 v 23:42 | Reagovat

Koukám, že reaguju trochu pozdě, ale prostě musím.
1) Nejdřív trochu poupravím, co říká Stil: Celá společnost (kultura) odporuje pravidlům selekce a je pro přírodu nepřirozená. Takže pečování o slabší jedince mi přijde naprosto lidské a normální.
2)"Zvýhodňovaní" lidé mají sice lehčí podmínky, ale nakonec se musí snažit stejně jako ostatní právě kvůli jejich handicapu.
Nebo by to tak být mělo. Princip se mi líbí, jenže uvádění do praxe bývá ošemetnější. A taky si myslím, že by měli třeba opakovat, když nestíhají. Ne, protože by byli špatní, ale protože to musí probrat pomaleji.
Možná si dej příště trochu pozor, jak píšeš, protože kdybych nic nevěděla o tvém stylu, tak to budu brát jako brutální urážku. Naštěstí vidím, že ti  nevadí diskuse, což je super :)

17 Camelia Camelia | E-mail | Web | 5. října 2015 v 17:57 | Reagovat

[16]: Hm, možná máš pravdu. Nedouhlasím, až na to s tou společností, to máš pravdu, ale tak... to je asi celkem normální.
Právě. Mělo.

Díky za upozornění. Nevím, co dělám špatně; co přesně tak působí, ale jsem to prostě já. Nemyslím to zle, mno, ani jako urážku. Diskutovat mě baví. Koneckonců, nikdo není dokonalý a máme právo na to, se splést. SVůj názor díky bohu můžeme změnit, ale jak poznáme, že je špatný, když ho nebudeme srovnávat s ostatními?

Díky za vyjádření. Očividně se neshodneme na tohle téma, ale jsem ráda, že sis článek přečetla.

18 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 7. března 2016 v 12:17 | Reagovat

Mám slabou poruchu psaní a naprosto s tebou souhlasím. To že nedokážu psát hezky mi přece nemůže otevírat nějaký výhody. Já sama se musím snažit zařadit se do kolektivu normálních tím, že na svém písmu holt budu víc pracovat. Odmítám pro sebe jakýkoliv výhody od navýšení časovýho limitu při písemkách a slohovkách až po možnost psaní maturitní slohovky na počátači, protože nechci aby na mě ostatní koukali jako na krypla. Pisatel těch komentářů je s prominutím hlupák.(Nechtěla jsem se snížit na jeho úroveň a kopat kolem sebe nadávkama, ale nějak jsem ho pojmenovat musela.) Rozmazlenej hlupák, kterýho doma evidentně krmili kecama "jsi chudáček, musí na to přece brát ohled..." ale v reálném životě spláče nad výdělkem, protože na trhu práce tyhle cancy někoho zajímají leda tak v chráněné dílně.

19 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 7. března 2016 v 12:19 | Reagovat

[18]: Edit: Chtěla jsem se mrknout na blog onoho blogera, napsat mu tam svoje vyjádření, vyjádření od někoho, kdo také nějakou poruchou trpí, ale blog není. Že by pravdu neunesl a smazal ho? Nebo je chyba v Matrixu, či jinde?

20 Camelia Camelia | E-mail | Web | 9. března 2016 v 15:07 | Reagovat

[19]: Bohužel, musím přiznat, že ho smazal nedlouho po tom, co tehle článek vyšel. Na jednu stranu mě to mrzí, ale na druhou stranu... já neříkala, aby končil. Takže se necítím za jeho rozhodnutí odpovědná.
A jinak to také najdeš výše v diskuzi :)
Děkuji za názor. Jsem ráda, že se tu objevil někdo, kdo tím trpí. Diskuze o nás bez nás se mi totiž zdají trochu... eh, ne úplně košer. :)

21 Lee Lee | 21. března 2016 v 17:33 | Reagovat

Existují postižení lidé, kteří světu dali víc, než mnozí lidé zdraví. (Stephen Hawking třeba.) Takže si myslím, že zachraňovat postižené děti se nedá označit za jednoznačně nehospodárné. (I kdybych se na to dívala takhle, jako že nedívám.) Mimochodem ohledně poznámky, že se takhle vadné geny uchovávají, neboj, nejsi jediná, kdo to vidí, nás to učitelka učila ve škole - ironicky dodala, že to možná s tím zachraňováním není tak slavné.
-
Jinak je pravda, že život je boj, ale někteří prostě trpí víc. Je hloupé tvrdit, že posmívání se kvůli poruše je totéž jako posmívání se kvůli vlasům, protože není. Postižení lidé musí bojovat nepoměrně víc a na výhodách, které jim společnost dává, tedy není dle mého v principu nic nespravedlivého, naopak, tyto výhody usilují o rovnost. Aby se postižení lidé museli namáhat zhruba stejně, aby dosáhli stejných výsledků jako my. Na tom mi nic nefér nepřijde.
-
A taky si nemyslím, že jsme jenom zvířata. Většina z mých příbuzných není nijak krásná, nebo silná. (A ani nebyla.) Manželství vznikla proto, že si ti lidé měli co říct. Abys mohla člověka redukovat na živočicha, musela bys mu vzít většinu jeho podstaty. (V první řadě řeč.) To, že se chováme pudově, ještě neznamená, že jsme zvířata. I zvířata se ostatně někdy chovají chytře a ještě to neznamená, že jsou lidé.
-
Jinak zajímavá úvaha. Vlastně s tebou nesouhlasím skoro v ničem, ale je pravda, že to dobře stimuluje přemýšlení. :)

22 Camelia Camelia | E-mail | Web | 22. března 2016 v 19:24 | Reagovat

[21]: Samozřejmě. Ale byl by Howking tím, čím je, kdyby to měl snadné? Toť otázka.
Ano, potrpí. Zrovna tak se barva posmívání kvůli vlasům nedá srovnávat s bolestí ze zneužití, domácího násilí atd. Jenže špatné věci se prostě dějí.
-
Rovnost je krásná. Problém je v tom, že neexistuje. Ne v tom smyslu, v jakém se ji zuby nehty chceme držet. Alespoň já to, podle svých zkušeností, tak vidím a hodnotím. A vidíš, mě ano. Mě nikdy nikdo neulevil, protože jsem něco nezvládala. Třeba basket, prostě mi nejde. Ale přesto ho musím dělat a přesto jsem hodnocena stejně jako ostatní. Vím, že to je trochu něco jiného, přesto princip zůstává stejný. Zastávám zkátka názor, že celý život je jedna velká soutěž, která rozhodně není fér - jen lidé ji snaží fér dělat, ačkoliv to nejde.
-
Nejsme jenom zvířata, to jsi řekla dobře, ale jsme hlavně zvířata, alespoň podle mě. Nemůžeš být šťastná pokud nejsou splněny tvoje biologické potřeby - spánek, jídlo, pití atd. Tak v čem jsme jiní od zvířat? Myšlením - možná. Ale co bychom byli, kdyby naše zvířecí část neexistovala? Naše "já" je samozřejmě v pořádku. V denšní době to ani jinak nejde, ale přesto si nemyslím, že je dobré snažit se naše zvířecí já ničit. Prostě je to proti přirozenému řádu věcí. A manželství je dobré a krásné. Dalo by se ale říct, že pomineme-li jeho nábožeský kontext a myšlenku "věčně spolu" je to vlastně jenom způsob, jak donutit muže, aby zůstal s ženou a pomohl jí vychovat silné potomstvo. Zajisté, mentální stránka hraje ve výběru partnera také roli, ale pochybuji, že by sis někdy vzala někoho, kdo se ti nelíbí a/nebo tě po fyzické stránce nepřitahuje.
-
Jsem ráda, že alespoň tento účel to splnilo :)

23 Lee Lee | 22. března 2016 v 23:59 | Reagovat

[Smazaný komentář]: Já netvrdím, že lze rovnosti dosáhnout. Ale myslet si, že proto nemá smysl o ni usilovat, mi přijde jako nikomu neodpouštět proto, že neumíme odpouštět dokonale. Je to nesmyslné, tak jak jsme, neumíme být sice zcela dokonalí, ale to neznamená, že se o to nemáme snažit.
-
Já tě chápu, ostatně věřím v dualitu těla a duše, naše tělesnost k nám nepochybně patří stejnou měrou jako duchovnost. Jen mě zarazilo, když jsi napsala: "pomineme-li jeho náboženský kontext". Ale jak jej můžeš pominout, když pro mnohé to není kontext, ale podstata manželství, které není jen o spojení těl, ale i duší. Neumím si třeba představit, že bych celý život strávila s člověkem hloupým, nebo v oblasti myšlení zcela mi cizím, i kdyby mě nakrásně přitahoval. Takže myslím, že tyhle stránky je třeba vnímat rovnocenně. (Přiznávám se, vždycky jsem fandila duši, ale máš pravdu, že by to člověk neměl přehánět. /Ale přesto myslí vítězíme nad pudy, tak co je víc?/ Nemyslím si tedy, že by tělesnost stravovala většinu naší osobnosti.)
Ale pardon, já už mlčím. :)

24 Camelia Camelia | E-mail | Web | 23. března 2016 v 21:56 | Reagovat

[Smazaný komentář] Nemusíš mlčet, to rozhodně ne :D Pokud si to z mého komentáře nějak vyvodila, tak to je omyl a omlouvám se za to.
Musím uznat, že to, co říkáš má logiku, ale přesto... Však víš, stojím si za svým názorem a ty nejspíš za svým také. Ale budu nad tím ještě uvažovat. Přeci jenom, názory se můžou měnit...

25 Lee Lee | 29. března 2016 v 17:03 | Reagovat

[24]:
To jsem z tvého komentáře nevyčetla, neboj, píšu to, když mám pocit, že se příliš rozkecávám a příliš se snažím přesvědčovat tam, kde to možná není úplně vhodné.
Hele, už roky se snažím zbavit přesvědčení, že diskuse je o tom, na čem se lidé nakonec shodnou. A teď už si snad konečně myslím, že vůbec ne. Diskuse je tu právě od toho, aby člověk přemýšlel nad věcmi, o kterých by jinak nepřemýšlel. Změna názoru s tím vůbec (resp. takřka) nesouvisí. Názor se mění pozvolna a kdyby jej člověk změnil po jediném rozhovoru, pak to sotva byl názor, spíš dojem, protože názor počítá s jistou zakořeněností. Takže je samozřejmě, že si za svým názorem obě stojíme. (Vlastně sloveso "stát" je tu zbytečné, je to náš názor, přirozeně za ním budeme stát, dokud nepřestane být naším. /ehm, to jen taková jazyková odbočka, vždycky mi to přišlo vtipné, protože fakticky nelze nestát za svým názorem/.) Ale jak říkáš, názory se mohou měnit, nebo lépe pozměňovat. Každopádně každá diskuse, která člověka pobídne k přemýšlení, nebo k obhájení svých stanovisek, je podle mě plodná. Takže díky. :)

26 Camelia Camelia | E-mail | Web | 29. března 2016 v 17:08 | Reagovat

[25]: Nápodobně, i já děkuji :)
Mě zase připadá vtipné spojení "potírat zločin" :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)