Tohle není deník 13

9. srpna 2015 v 20:22 | Camelia

"Neodkopnul, prostě přátelé s výhodami." A to je podstatný rozdíl, že? "Je strašná škoda, že to holky neuznávají. Je jich málo, ty je třeba si předcházet."
Skoro se i zasmála tomu, jak hrozně nezajímavý jí náhle připadal. Byl jako všichni ostatní kluci tohoto typu. Neskrývalo se v něm nic víc. Žádná duše. Myslela si, že nějakou má. Že je vlastně opravdový charakter, že je osobnost! Ale byl jen namyšlený egoista, nic víc, než image a spoustu zábavných příběhů. Zklamal ji. Byl jen krásná skořápka skrývající holou prázdnotu. Jeho nitro jí náhle nepřipadalo až tak zajímavé. Část jí, ta, která mu propadla, tak, která si nic z tohohle nepřipouštěla, byla pořád ještě mimo. Pořád ještě doufala a snila. Ale ta druhá část… ta jím začínala pohrdat. Té začínal připadat jako ještě míň, než ona.


Možná, že to měla tušit. Jen málo kdo, komu skutečně záleží na lidech, jen málo kdo, kdo je opravdový charakter by s ní jednal tím způsobem, jako on.
Oprava: nebudeme si lhát, má osobnost a jistý charakter, ale není Osobnost s velkým O; není ten hrdina příběhů a nikdy jim být nemůže. Ne v jejích očích. Možná mu záleží na rodině, možná by byl schopný milovat dívku jeho snů stejně hluboce a nezištně a nesobecky jako by ona možná byla schopná milovat jeho za jiných okolností, ale pro ni byl člověk s charakterem ten, který byl za každých okolností upřímný. Ten, který si nehrál s lidskými city. Ten, který lidi nevyužíval pro pouhé pobavení. Ten, který si vážil života a respektoval důvěru. Ten, který dokázal ocenit to, že je někdo ochotný se mu otevřít. Ten, který by něco takového jako on, nikdy neudělal.
Takového kluka chtěla. Upřímného, příjemného, milého, nesobeckého, s jasnými názory, za kterými si stojí, schopného přiznat svoji porážku a chybu. Chtěla kluka, který by byl současně jejím přítelem.
On by to nikdy být nemohl. Začínala si tím být docela jistá.
Skoro chtěla říct, že jí je líto holky, která s ním skončí, ale to by bylo lež. Ať se snažila jakkoliv, pořád je dost těžké vymazat byť jen pouhý měsíc náklonnosti a tajných přání. Pořád si nemohla nalhávat, že v ní jeho fyzický vzhled nevyvolává žádné reakce. Ale bylo to pouze tělesné… I když samozřejmě při vzpomínce na jeho úsměv se jí začínaly vybavovat ty hezké chvíle, kdy doufala, kdy snila s otevřenýma očima, kdy v ní vzbuzoval pocit štěstí a dokázal v ní vyvolat stav, kdy nebyla schopná myslet na cokoliv jiného. Pořád k němu něco cítila. Nemohla to jen tak snadno vymazat a bála se, že kdyby jí jednoho dne vyhledal, že k ní cítí něco víc, bála se, že by neodolala a riskla to, že by to zase byla jen jeho hra.
Ale k tomu nedojde, takže byla relativně v bezpečí. Už bude opatrnější. Už mu nebude tak moc věřit a POKAŽDÉ si při tom vybaví tuhle chvíli, ten moment, kdy všechno začínalo zapadat do sebe.
"Jo no, takže mě si ale nepředcházej, protože nejsem ten typ holky, která by to chápala. A na jakou zábavu jsi čekal?"
"Na tu s tím typem holky."
Heh, co mu na tohle měla odpovědět? Vždycky pohrdala těmihle typy kluků, ale bylo těžké skloubit její dřívější pohled na něj a ten současný. Asi jí bude chvilku trvat, než si uvědomí, že její představy o tom, jaký je, a to, jaký ve skutečnosti je, je něco úplně jiného. Stejně tak, že většina jejích snů by se měla obrátit v prach, protože on k ní necítí nic.
"Takže jsi nehledal vztah, jen holku tohoto typu, která bude ochotná do toho jít, což jsi čekal, že budu já, správně?
"Jo."
Pousmála se. Tak to jí sakra vůbec neznal, jestli si tohle myslel.
"Ale zjistil jsi, že nejsem, takže si přiznal barvu. Taky správně?"
"To jsem zjistil už na táboře." Cože? Kdy? "Vždyť si to sama říkala."
Říkala toho spoustu. To nebyla odpověď. Dřív by se s tímhle typem spokojila, protože byla od něj. Dneska jí to ale nestačilo. Už už psala, co přesně má na mysli, když jí přišla zpráva:
"No nic, mozes přemítat dalej, ja idem spat."
A vlna sarkasmu se v ní zvedla spolu se vztekem náhle, jako bouře po dlouhém obdoby tiché hrozby. Měla toho dost.
Měla JEHO dost.
"Milé." Napsala. To slovo a způsob, jaký by to vyslovila - a dala by si záležet, aby to znělo správně jedovatě a otráveně - naprosto vystihovalo všechno, co teď cítila. Byla unavená z jeho her, byla naštvaná, uražená, ublížená, lítostivá, pohrdající, nejistá, vzteklá, smutná a jakékoliv další přídavné jméno byste si vymysleli, nejspíš by to také sedělo.
"Nejsem si jistá, jestli po tomhle odhalení zvládnu usnout, ale ještě než půjdeš spát, bych poprosila shrnutí."
Ticho. Zasmála se, tím cynickým sarkastickým způsobem a poprvé si uvědomila, že vysloveně používá kousavý cynismus jako obranu - a nejlepší obranou, je přeci jen útok.
Nejspíš to s ním neudělá vůbec nic, ale opravdu by si přála, bože, tak moc by si přála, aby jednoho dne, v jednu chvíli, tohohle litoval. To by bylo její vítězství.
"Mimochodem, děkuju moc, že můžu. Je to od tebe velmi laskavé povolení," neodpustila si. A pak přemýšlela. Nechtěla s ním psát, nechtěla za ním dolejzat. Nechtěla, aby si s ní dál dělal, co chtěl. Nechtěla, aby měl nad její myslí, takovou moc.
A současně chtěla, aby se opět ozval. Chtěla, aby toho jednoho dne litoval. Aby si to vyčítal. Jenže tušila, že po tomhle se už nikdy neozve, a ona si v tom potřebovala udělat jasno. Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek. Protože nevíš, jestli ještě nějaký bude.
"Takže jsi zjistil, že se mi líbíš. Řekl sis, že by sis mohl užít, takže jsi spolupracoval, za tím jediným a pouhým účelem. Pak jsi zjistil, že nejsem ten typ holky, že bych chtěla vztah, takže jsi z toho chtěl vycouvat. Chtěla jsem po tobě nějakou aktivitu, to jsi nechtěl ty, takže… jsme tam, kde jsme teď. Správně?"
Opět ticho. Nemohla usnout, a potřebovala to dostat ze sebe ven. Bylo jí jedno, co si o tom bude myslet. "Randit se teda nebude, protože ke mně necítíš vůbec nic. Žádná sympatie, jiskra, nic. Správě č. 2?" Věděla odpověď na tuhle otázku, ale pořád, ač to byla hloupost, doufala, že třeba překvapí. Nebyl by přece schopný ji jen tak využít, aniž by k ní necítil ani trošičku náklonnosti. Nemůže mu přece stačit, že je holka a konec. Nebo jo? A co všechny ty řeči o tom, že je fajn, a že by byla šance? Vážně by ji zajímalo, jak to je, ale tušila, že i tohle byl jen další kec, který ji měl zmanipulovat. Chtěla by se ho na to zeptat, ale neměla na to sílu.
Potřebovala na něj zapomenout, ne si ještě víc ubližovat.
"Takže zbývá friends with benefits. Nechci já, jdeme dál. Zůstává kamarádství či známí. A ještě č.3 přátelství - vyžaduji osobní snahu, starost, naslouchání, debatování, ohleduplnost a upřímnost."
Nechápala, že by stále chtěla tohle - chtěla ho ve svém životě, i když je to hloupost - a byla by ochotná to udělat. Vlastně si myslela, že časem by možná v ní našel něco zajímavého, možná by se do ní časem i zamiloval - naivní, já vím, zastřelte mě třeba, ale tohle jsem prostě já - ale všechno to bylo jenom na něm. Chtěla, aby byli přátelé. Vlastně to chtěla více, než vztah s ním, protože bez přátelství nemohla jít do vztahu, ale to se opět dostáváme do toho, jak funguje její psychika, což je samo o sobě složité, i bez komplikace jménem Bedřich.
Tušila, co přijde za odpověď, ale pořád doufala, že třeba není tak chladný vůči ní, jak si myslela.
"Dobře, završím to celé poslední otázkou, na kterou bych ráda odpověď. Ohledně sester, jak si na tom s nima? Co cítíš k nim? A upřímně."
A po téhle otázce už neměla sílu na to déle vzdorovat spánku. Chtěla mu původně napsat dobrou noc, ale pak se zastavila.
Nezasloužil si to. Ne po tom, jak si s ní hrál, ne po tom, co jí provedl. Ne po tom, jak jí lhal a využíval.
Ne, po tom už ne.
Ale špatná noc se nepřeje, takže zůstala jen zticha a nečekaně brzy usnula bezesným spánkem.

- Tak, tohle je konec. Vidíte, jak Nikoleta dopadla. Já osobně se cítím za tohle všechno strašně, ale je to příběh a každý příběh musí nějak končit. Ještě čekejte epilog a to je asi vše. PROSÍM KOMENTÁŘE!-

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sumiko Shiroo Sumiko Shiroo | 9. srpna 2015 v 20:59 | Reagovat

Sama nevím proč, ale nějak jsem to tušila, že to takhle skončí. Naivní... můžu říct, že každý je naivní. Jen každý má jinou ultimátní obranu, aby předešel bolesti, která z té naivnosti přijde. :) Chtěla bych vědět, jak to má s těmi sestrami. Jsem zvědavá. A těším se na epilog. :3 :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)