Srpen 2015

Naděje umírá poslední

29. srpna 2015 v 14:05 | Camelia |  Galerie mých výtvorů
Aneb trochu klišé pojmenování mého obrazu :) Měl původně být do našeho obýváku, ale taťka ho tam nechce, takže mi jen tak stojí v pokoji a... tak no. Kdyby ho někdo chtěl, klidně ho prodám :D


Plachetnice

22. srpna 2015 v 18:16 | Camelia |  Galerie mých výtvorů
Další z mé sbírky nejnovějších děl - tentokrát mi jeden určitý kamarád, říkejme mu třeba B. dal challenge nakreslit plachetnici. Od té doby, co mi toto ztéma zadal se stalo mnoho věcí, přesto tenhle obraz je tak trochu pro něj. Ne, že by si ho zasloužil, ale... Je to trochu složitější. Prostě, užijte si to :)

A mimochodem, dost jsem to podcenila. Kreslit plachetnice je sakra těžké, obzvlášť temperami, když nemáme dost malý štětec :/

A3 cca; tempery na plátně.
Čas asi 4 hodiny.. Asi. Možná víc, možná míň. Ale spíš bych tipla že o něco víc.

Kuba

22. srpna 2015 v 9:36 | Camelia |  Galerie mých výtvorů
Ahojte, ahojte!

Jsem líná psát, takže svůj čas věnuju škole (ano, jsem šprt, no a co, říkám to znova, mě to baví) a kreslení. Tohle byl slíbený portrét pro jednoho mého kamaráda :) Všichni mi říkají, že se mi to povedlo, že je mu to podobné, tak snad jo.
Kresleno podle fotky - jeden z mála "na objednávku" u kterého jsem nebyla k smrti nervózní a zjistila jsem, že v tom je ten trik - nemyslet na to, co kreslím. Nemyslet na to, co bude až to dokreslím. Nemyslet na to, koho kreslím - prostě se snažit zachytit to, jak na mě ten člověk působí, vykreslit ho čáru po čáře, vypozorovat, kde jsou jaké stíny... Prostě kreslit a o nic víc se nestarat.

Ehm, dobře, už mlčím, stejně vás to asi moc nezajímá :D Takže teď už obrázek - původně byl světlejší (víc bílý), ale ten fixač. sprej to nějak ztmavuje.. Musím přijít na to, jak to obejít.

Milovat nebo být milován?

19. srpna 2015 v 3:47 | Camelia

Vždycky jsem si myslela, že milovat je těžší než být milován. Mýlila jsem se. Být milován je těžší. Protože když milujete, dáváte svoje srdce tomu druhému. Odevzdáváte se mu se vším všudy, celým svým já. Samozřejmě, riskujete, riskujete, že se vám vaše srdce vrátí obrácené v prach. Ale když jste milováni, někdo vám věří natolik, že svoje srdce vložil do vašich rukou. Naprosto bezelstně, naprosto upřímně, tak, až vás to zanechává v údivu zírat. Věří vám natolik, že odhodí veškeré ochranné stěny a vpustí vám k sobě, i když ví, že můžete jeho srdce proklát mečem.

Lay č. 22 - The heart of ocean

17. srpna 2015 v 1:29 | Camelia |  Laye blogu
Tak, máme tu 22. lay out. Tenhle už je nějaký dva roky, rok u mě ve složce a čeká, až ho vytáhnu. Líbí se mi moc to záhlaví... I když právě teď už nejsem moc NH blog, pořád se mi to líbí. Jediné, co mi vadí, je, že je tak vymakaný, až se hrozně pomalu načítá, takže si myslím, že se tu moc dlouho neohřeje. No, uvidíme.
Co si o něm myslíte vy?


Liebster Award Tag 2 - doplnění

16. srpna 2015 v 21:16 | Camelia |  TTKM
Další článek do běžně poměrně málo přispívané rubriky Try To Know Me.
No, byla jsem navíc zatagovaná od Kristý a protože všichni jste tak jásali nad tím, že o mě něco konečně víte (nechápu proč, ale dobrá), rozhodla jsem se zopdovědět Kristininy otázky jako doplněk... Když už mě nominovala (opět jako první O_O Nechápu...).
Takže jdeme na to a omlouvám se předem za spamování blogu zbytečnými články :D Sobecky pouze o sobě :D (kdo by to byl řekl, když je to sobecké, nevadí):

Liebster Award Tag

12. srpna 2015 v 23:23 | Camelia |  TTKM
Nu, čus lidi. Nevím úplně, jak začít, ale asi bych měla říct, že tohle je můj PRVNÍ tag vůbec... a protože jsem dost ráda originální a nesnáším být ovcí a všichni dělají tagy, měla jsem proti nim vždycky nějaké námitky a upřímně, pořád si myslím, že to je blbost, ale byla jsem tagnutá od Lolfiera, a řekla jsem si, že je můj nový čtenář a já si čtenářů vážím a tak jsem si řekla: proč ne? Však ono mě to nezabije.

Začíná se tím, že napíšu jedenáct faktů o sobě (jak sobecký tag, nemyslíte?). Do čehož se mi moc nechce, potože už tak je tenhle blog hodně osobní a zatím jsem si zakládala na tom, že sice o mě víte, ale nevíte nic jiného - jak vypadám, kdo jsem, jak se jmenuju, kolik mi je a tak podobně. No, pořád si myslím, že bych to neměla dělat. Nechci být všude na netu a současně si nejsem jistá, jestli chci, aby si mohl kdokoliv přečíst fakty o mě, ale.... je to součást tagu, který jsem si slíbila, že ho udělám, takže.... jdeme na to.

Tohle není deník - Epilog aneb konec

9. srpna 2015 v 22:46 | Camelia

Probudila se klidná a vyrovnaná, jen do doby, než si vzpomněla na něj a její dobrá nálada byla pryč. I když se snažila, že jí za to nestojí, a i když chtěla vědět, co odpověděl, věděla, že by měla přestat chtít si s ním psát. Nejspíš to tak stejně dopadne a čím dříve si uvědomí, že to nemá cenu, tím lépe.

Tohle není deník 13

9. srpna 2015 v 20:22 | Camelia

"Neodkopnul, prostě přátelé s výhodami." A to je podstatný rozdíl, že? "Je strašná škoda, že to holky neuznávají. Je jich málo, ty je třeba si předcházet."
Skoro se i zasmála tomu, jak hrozně nezajímavý jí náhle připadal. Byl jako všichni ostatní kluci tohoto typu. Neskrývalo se v něm nic víc. Žádná duše. Myslela si, že nějakou má. Že je vlastně opravdový charakter, že je osobnost! Ale byl jen namyšlený egoista, nic víc, než image a spoustu zábavných příběhů. Zklamal ji. Byl jen krásná skořápka skrývající holou prázdnotu. Jeho nitro jí náhle nepřipadalo až tak zajímavé. Část jí, ta, která mu propadla, tak, která si nic z tohohle nepřipouštěla, byla pořád ještě mimo. Pořád ještě doufala a snila. Ale ta druhá část… ta jím začínala pohrdat. Té začínal připadat jako ještě míň, než ona.

Tohle není deník 12

9. srpna 2015 v 17:28 | Camelia

Tenhle příběh (opakuji, není to deník) začínal předmluvou o bolesti. Bolest je poněkud široký termín s širokým spektrem různých druhů. Může být palčivá, jako když vám ostří nože projede prstem. Velmi nepříjemná, jako je bolest zubů nebo zad. Může být všepohlcující, tepající, tupá, ostrá jako střep. Bolest nás dokáže odradit, naprosto změnit naši psychiku, naši pohled na věc, ale dokáže nás i motivovat.

Tohle není deník 11

9. srpna 2015 v 15:45 | Camelia

Neodpověděl. A ona asi nejspíš přecenila své síly, protože opravdu opravdu neměla tušení, jak si mohla myslet, že zvládne čekat na jeho odpověď libovolně dlouhou dobu. Jenže co mu má napsat po tom, co mu řekla, ať si v zásadě vybere, jestli ji chce poznat nebo ne? Ahoj, už zase píšu, protože mě nebaví čekat? Ahoj, kdy už se konečně rozhodneš? Ahoj, tak jsem si říkala, že ti napíšu, abych tě trochu popohnala?

Fairy from the silver lake 21/?

8. srpna 2015 v 23:14 | Camelia

Probudil jsem se. Všichni na palubě spali a světla byla snížena na minimum. Byl jsem za to vděčný, protože jsem cítil, jak něco v mých kalhotách rozhodně nesouhlasí s úzkými džínami.
V duchu jsem si zaklel a přehodil přes sebe bundu, abych to zakryl.
Povzdychl jsem si.
Nikdy jsem si svoje sny nepamatoval, ale vzhledem k tomu, jakou na to mělo moje tělo právě reakci, nebylo těžké uhodnout, čeho se to asi týkalo.
Co si o tom mám myslet? Heh, tak to nevím. Jistý jsem si byl jen tím, že začíná svítat.

Tohle není deník 10

6. srpna 2015 v 15:38 | Camelia

Další den přišel nějak rychle, ale to je tak, když spíte jen šest hodin, že? Celý den někde poletovala, takže vlastně ani neměla moc čas na něj myslet, natož psát. Když večer konečně měla trochu klidu, uvažovala, jestli mu napsat, ale… Vzpomněla si, že on nevymýšlí žádné debaty, protože ona píše dost často. Chtěla vědět, po jaké době se ozve, ale současně ji neustále v hlavě strašila myšlenka, že dost možná nikdy. Po třech dnech toho měla plné zuby.

Tohle není deník 9

5. srpna 2015 v 21:22 | Camelia

Mířila domů z tělocviku, sama. Cítila, že většina jejích spolužaček teprve míří do šatny, ale ona nikdy nebyla ta typická holka, které převlíkání trvalo asi tak stejně dlouho, jako cesta z Prahy do Ria. A ona si představila tu lákavou a naivní představu… Jak vlastně vás mám do něčeho takového uvést?

Tohle není deník 8

4. srpna 2015 v 21:14 | Camelia


Jen jednou, jedinkrát, udělala tu chybu, že zapomněla mobil bez hesla v pokoji. Když přišla, byla si jistá, že to víckrát neudělá. Jenže to by nebyl Tom, aby se něco nezvrtlo. Samozřejmě psal jemu. A samozřejmě se pouštěl do jejích citových pletek. Díky bohu, bez internetu, takže zprávy typu: "Ahoj zlato, máš se?" odstranila a naštvaně napsala: "Já bráchu jednou zabiju."
"Co provedl?"
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)