Doktor Žralok - Správná cesta světa

4. května 2015 v 21:33 | Camelia
"Myslí si, že všemu rozumí, že jo?!" Vztekle vykřikl a rozmáchl se, až vylil trochu šampaňského na bělostnou košili. Pohrdání nezmizelo ani v těch nekonečných bublinkách, které mu praskaly na jazyku, a jeho zuřivost jím zmítala tak silně, že musel zatínat ruku v pěst, aby nezpůsobil žádné zranění. Sotva se mu však podařilo uhasit plameny zlosti, skutečnost, kterou se právě dozvěděl, rozdmýchala je znovu a znovu.


Hledající uklidnění podíval se ven z malého okna. Motory lehce bzučely na pozadí jako tichá ukolébavka. Byl však rozlícen natolik, že ani pohodlná modrá sedačka náhle nebyla dost.
Naklonil znovu sklenku k ústům a zjistil, že je prázdná.
"Další!" ohnal se po mladé asistence tak vztekle, až se polekala. Nehnula ani prstem, jen na něj tiše v šoku zírala a při pohledu do jejích šedavých očí si vzpomněl na těch pár minut na záchodové kabince, kdy jí poctil tím, že se rozhodl s ní strávit pár intimních minut. Takhle mu to oplácí slast, kterou jí dopřál?
"HNED!"
Trhla s sebou při jeho křiku, nebo to byl možná spíš zvuk tříštícího se skla u jejích nohou, který ji probral z šoku?
"A-Ano, p-pane," sehnula se, aby posbírala sklo ze sklenky a rychle se otočila, aby se klidila pro vlastní bezpečí z jeho dosahu.
"A chci celou lahev!"
Poslušně, přes rameno, možná stále trochu trhaně, přikývla a odcupitala.
Osaměl, ale nevadilo mu to. Svět kolem něj pro něj neznamenal nic.
Jak si vůbec mohl dovolit mu odporovat? Zavrčel. Jemu? Taková nicka!
Bolest v kloubech mu na tváři vykouzlila děsivý pokřivený úsměv. Sáhl si pro hedvábný kapesníček a nostalgicky zavzpomínal na staré časy. Už zapomněl, jak moc bolí uhodit do stěny tryskáče, ale zdá se, že vždy se k nám minulost nějak vrátí. S tou myšlenou si ho přitiskl na sedřenou ruku a opřel se pohodlně o stěnu. Pohledem přejel Zemi, která se pod ním rozprostírala jako na dlani a pocítil přesto všechno neuvěřitelné uspokojení.
Za pár hodin, jen za pár hodin, někdo jako je Teddy Elmer Jenkings nebude dělat potíže, samolibě se zasmál a odhalil tak dokonalou řadu bílých zubů, která mu vynesla přezdívku doktor Žralok. Nebránil se jí. Naopak, hned po tom, co ho ten hloupý redaktor Timesů takhle nazval, pořídil si domů tři bílé žraloky a postaral se, aby se tato zpráva dostala na titulní stránky všech dostupných časopisů.
Protože s ním si nějaká kancelářská krysa nebude zahrávat.
Uslyšel podpatky a beze slova si od vyděšené dívky vzal lahev. Ani se neobtěžovala s otevřením, ironicky se uchechtl a zuby si to odzátkoval.
Ode dnešního dne si ho budou všichni pamatovat a nikdo, NIKDO, se už k němu neotočí nikdy zády. Rozhodně ne ten jeho hloupý studentík...!
"Pane, za chvilku přistáváme," oznámila mu tiše jeho letuška, ve tváři pobledlejší, než když nastupovala. Všiml si, jak se jí hruď zvedá ve výstřihu bílé halenky a zatoužil po jejím těle hned teď a tady. Čekaly ho však důležitější věci.
Se shovívavým úsměvem se posadil a připoutal se tak, jak to bezpečnostní řád přikazoval. Teď, když byl tak blízko svému cíli, nezemře přece jako nějaký chudák ve svém soukromém tryskáči, ne? Byl tak blizoučko. Nic už ho nemůže zastavit.
Motory utichly a on vstoupil na zem, která se bude v budoucnosti pyšnit tím, že si ji vybral on, Spasitel.
Měli by ho uctívat! Ne se mu snažit házet klacky pod nohy.
Zapnul si bílý smoking a odmítl další sklenku šampaňského, kterou mu ochotně přinášel řidič jeho limuzíny. Pak nastoupil, obklopen komfortem pravé kůže.
"Na ambasádu," nařídil řidiči a už jen sledoval jak stovky a tisíce lidí míjí jeho svět, aniž by věděli, co je čeká a on pocítil neuvěřitelnou, téměř dětinskou radost nad tím, co chystá, aniž by kdokoliv z nich věděl, že již za pár okamžiků budou všechny jejich hříchy spočteny.
Za pár minut, už jen za pár minut, bude celý svět vzhůru nohama, obrácen k tomu správnému směru, vrácen na cestu, ze které sešel.
Limuzína zastavila a on bez problémů prošel až tam, kam měl. Nikdo si ho nevšímal, když zamířil k suterénu, kde mělo na něj čekat jeho nejmilovanější zboží. S láskou, kterou jiní věnují ženám, on vytáhl malou ampulku, která měla jediný účel.
"ODHOĎTE TO!" uslyšel za zády. Musel se usmát. Bylo roztomilé, jak všichni bojovali do poslední chvíle proti něčemu, co nemůžou vyhrát.
Beze spěchu ji položil a otočil se k tomu jedinému, který o jeho plánu věděl - jenže všichni tvrdili, že je blázen, což se mu náramně hodilo do karet.
"Nebo co?" nakonil zvědavě hlavu v tuchém posměchu, ale současně si ho přeměřil pohledem ve snaze odhadnout, co od něj může čekat. Ztrtit opatrnost teď by se mu nemuselo vyplatit. Vyrostl od té doby, co se neviděli. "Zastřelíš mě? Úplně sám? Kde máš ty svoje FBI, CIA a další, hm? Dnes už je pozdě mě zastavit, drahý příteli," oslovil ho s rukama nad hlavou, "dnes už je pozdě."
"Nech si ty sračky, Dowsone," odplivl si. Jeho temné oči ho probodávaly stejně naléhavě a snad ještě vražedněji, než zbraň, která mu mířila na hrudník.
Zamlaskal. "Ach ten jazyk, ta dnešní Amerika. Copak jsem tě nic nenaučil, Teddy?"
"Už se nejmenuju Teddy," odvětil chladně a tiše po chvilce ticha. Srdečně se tomu zasmál.
"Ach jistě, jen si tomu věř, ale Boží záměr nemůžeš zvrátit. Nemůžeš uniknout osudu."
Muž se zbraní v ruce se vztekle ošil, nejistota z dřívějšk byla nahrazena zuřivostí zvířete. "Ty nejsi žádný bůh!" vykřikl. "A nikdy jím nebudeš!"
"Ale, Teddy," oslovil ho opět medově, klidně, jako by jen napomínal zlobivé dítě, "já nechci lidem ublížit. Chci jim pomoct. Chci je osvobodit od vší té špíny, která nás táhne ke dnu."
"Buď zticha," štekl, bez odezvy.
"Chci nám umožnit nový vzlet. Stejně jako Ježíš učinil potopu."
Teddy varovně zavrčel.
"A ty budeš můj Noe, drahý-"
"Buď už KURVA zticha!" Hlaveň pistole ho zastudila pod krkrem. "A nejsem žádný tvůj přítel! Jsem tu, abych tě zastavil, ty tlustá bečko!" zakřičel. A on se smál, smál se, jak nejvíce mohl, aniž by dal na jevo tiché uznání. Už dávno z něj nebyl ten sráč, který za ním chodil jako za tatínkem.
Ten fakt mu však stále dával výhodu.
"Nemáš na to, Teddy," promluvil klidně, jakoby oznamoval výsledky matematických výpočtů. "Nedokážeš mě zastřelit. Nikdy si na to neměl! Vždycky jsi byl jen ten 'Chudáček Teddy'" pitvořil se, zatím co v jeho očích se zračila sebedůvěra a jistota bohů. Pak rychle přitiskl hlaveň až do svého krku, zatím co Teddy jen vystrašeně koukal na zbraň tisknoucí se k tomu, kdo býval jeho vzorem.
Pustil pistoly a aby bylo jasné, že čeká na jeho verdikt, řekl: "Jen to zkus."
Čas jako by se v tu chvíli zastavil. Oči, oříškové hnědé, avšak bez známky emocí, dívaly se do očí tmavých přetékajících myšlenkami a pocity. A on v nich dokázal číst jako v otevřené knize, zatím co vteřiny ubíhaly.
Buch - buch. buch - buch, buch - buch.
Poloviční úsměv zkřivil jeho tvář a odhalil pověstné bílé zuby. Jeho žák poraženě skláněl pistoli k zemi a na tváři jeho bývalého mistra se zračil vítězný úsměv, když se otáčel pro tu jedinou ampulku, která mohla změnit vše. "Myslel jsem si to. Jsi jen slabý malý ukňouraný kluk. Nemáš na to zastavit boha."
.
.
.
Prostorem se roznesl výstřel.



-Poslouchala jsem toto. Jinak za vznik této povídky poděkujte prosím super nástroji Povídkáři. Kdyby se takhle zadávaly slohové práce, možná bych z nich neměla za 3 :D (já vím, věřím si ;))
Vaše názory na tuhle malou jednohubku mě obzvlášť potěší, protože to je zase něco jiného. Chtěla jsem, aby to vystihovalo... No, schválně, co v tom cítíte VY? -
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)