Fairy from the silver lake 14/?

23. dubna 2015 v 17:16 | Camelia


Moje intenzivní výuka se táhla už několik dní a musím vám přiznat, že jsem vážně byl rád, za den volna.


Bylo pondělí. Jiayira seděl u stolu a snídal, když jsem se k němu pomalu přidal, řekl bych tedy spíš, že jsem se připlazil k židli a byl rád, že sedím. Včerejší překlad nějakého dalšího textu v cizím jazyce byl neuvěřitelně vyčerpávající - tak hodně jsem se neučil ani na závěrečné zkoušky u nás na vejšce! Bože.
"Dnes máš volno," oznámil mi, "musím si něco zařídit."
"Volno?" rozzářily se mi oči.
"Ne tak rychle, mladý muži," zarazil mé nadšení, "dostaneš samozřejmě ode mě úkol. A bez debat, na tom trvám," podotkl, když viděl, jak otvírám pusu na protest. Něco jsem zamrmlal v pokusu o vyjádření svého stráášně velkého nadšení.
Jiayira se rozhodl to ignorovat, zatím co se zvedl, vzal si ze židle svůj plášť a s rychlým zvednutím ruky (což mělo u něj znamenat mávání), odešel.
Když jsem uslyšel klapnutí dveří, natáhl jsem se pro balíček, který nechal na stole. Stál na něm krátký vzkaz: Úkol pro tebe, zvědavče. PŘEČÍST!
Zmohl jsem se na zoufalé zasténání a na povzbuzení do sebe kopl zbytek čaje, který měl Jiayira v hrnečku - byl odporně hořký. Myslím, že vám nemusím říkat, že mě to příliš nepovzbudilo v mé chuti do života.
Oklepal jsem se a i s balíkem odešel do svého pokoje. Stejně jsem dnes neměl nic na práci, tak se nic nestane, když si pro jednou něco přečtu. Alespoň to jsem se pokoušel namluvit si, abych se dokopal k tomu onen balíček otevřít a prostě se na to nevykašlat a celý den prospat. Nakonec jsem se nějakým záhadným způsobem donutil a balíček otevřel, odhodlaný tenhle úkol splnit. To jsem ale ještě úplně neměl představu o velikosti oné literatury.
Tolik stránek jsem snad nepřečetl za rok!
Vzal jsem těžkou knihu vázanou v kůži do ruky. Na jejím obalu bylo vypáleno pouze nějaké jméno v cizím jazyce. Byla velmi stará, stránky už měly nažloutlou barvu a jejich papír měl mnohem větší průřez, než ten, který se dnes používá na knihy, což mě spolu s jejím celkovým vzhledem a stylem písma, jakým byla psaná - skoro to vypadalo, jako ručně, ale to tak jistě být nemohlo - přiznat sám sobě, že mě zajímala.
Otevřel jsem ji. Na první straně byl obsah pojednávající o tolika věcech, že mi z toho šla hlava kolem. Jak jsem to všechno měl do večera přečíst?
S úpění jsem začal číst první kapitolu o Bibli, a občas jsem se přistihl, jak chytám prsty konec stránky, ještě dřív, než jsem ji skutečně dočetl. Čas utíkal, ale mě na tom nezáleželo. Stalo se vám to někdy? Že jste se do něčeho tak ponořili, tak se soustředili na čtení, že vám slova zněla v hlavě, jako by je někdo říkal, a každá věta, každý řádek se vyrýval do paměti?
Tak přesně v tom stavu jsem byl a nevnímal nic okolo. Takže Jiayira přeci jen musel mít v knihovně čtivější díla, protože ačkoliv práce byla psaná v několika různých jazycích, tak jsem jí měl do večera přečtenou. Dokonce jsem se do toho tak zabral, že jsem ani neslyšel Jiayiru vstoupit do mého pokoje.
"Nic neříkej," zarazil jsem ho se zdviženou rukou a protočil oči nad jeho dětinským culením, když mě našel, jak sedím u stolu a hlavu mám téměř v zabořenou v knize. Já, zarytí antiknihomol. Co se mi to sakra stalo?
Ale snes nabyté vědomosti a teorie se praly s tím, co jsem se do dneška učil a vytvářely mi v hlavě zmatek a šok dost velký na to, abych se tento fakt rozhodl ignorovat.
Ani Jiayira mi však nedokázal zkazit náladu a vytrhnout mě ze soustředění a skoro až úcty, která se ve mně zdvihala. Řekl bych, že jsem byl ponořen do světa naprosté fascinace.
"Takhle kniha," začal jsem, aniž bych věděl, jak zformulovat všechno, co se mi tou chvíli honilo hlavou. Úžas, zděšení, nepochopení, zmatek, nedůvěra a další a další emoce mě naplnily až po okraj. Ruce se mi třásly, když jsem horlivě a přesto s neuvěřitelnou opatrností, jak jsem se bál, abych neporušil nějakou stránku svým zbrklým chováním, listoval v knize a ukazoval Jiayirovi všechny pasáže, které mě prostě dostaly.
"Jak to že se o tom neučí ve školách? Je to jako…"
"Svatý grál křesťanství?" pousmál se vědoucně Jiayira. Nadzdvihl jsem obočí a on se nedokázal nezasmát, ačkoliv jsem úplně nepochopil, co na tom bylo tak vtipného. Že by nějaký soukromý vtip? Ať tak či tak, zrovna teď to nebylo na mém žebříčku priorit, tak jsem to odsunul do pozadí.
"Všechny ty osobnosti… Ty vědomosti ztracené v čase…" Rozum i ústa mi nad tím zůstávaly stát v naprostém neuvěření.
V téhle knize bylo všechno. Veškerá teorie o každé lidské otázce, která by vás mohla napadnout v souvislosti s dějinami. Všechny odpovědi, na věci, které mi učitelé na základní škole nebyly schopni zodpovědět.
Nechápal jsem to.
Jak je možné, že svět o tom neví? Jak něco takového může být schované tu? Vždyť to je skoro jako zločin proti lidskosti!
Nevím, jak to dělal, ale jako by dokázal číst mé myšlenky, si ke mně s vážnou tváří přisedl a něco v jeho postoji mě donutilo věnovat mu veškerou pozornost.
"Vím, že si myslíš, že bych to měl ukázat veřejnosti-"
"Vždyť tohle by mohlo vyřešit všechny velké otázky lidstva - Shakespeara, Templáře, kde se vzala Aeskopova hůl. Všechno!"
"Právě. Uvažuj," pobídl mě, když jsem se nejspíš tvářil jako absolutní vypatlanec, "Co by se stalo, kdyby se lidé dozvěděli pravdu o Ježíši? O templářském pokladu? O všech vědomostech, které jsou naprosto mimo naše schopnosti?"
Samozřejmě by to vyvolalo spoustu válek, bojů, anarchií. Lidé by se proti tomu bouřili, vědci se přetahovali o možnost to prozkoumat, lovci pokladů by se mohli přetrhnout.
Už dřív se vždy, u každého velkého objevu, našli ti, kteří tomu věřili, ale i ti, kteří tomu nevěřili. Byly to diskuze, které se dotkly jen pár států, podle toho, kterých se týkaly, ale tohle se týkalo všech. Celého světa. Každého náboženství. Svět by se rozdělil na dva tábory, a když lidé něčemu nejsou ochotni uvěřit, nikdo je nepřesvědčí o opaku.
Tělem mi projelo zachvění, při myšlence, jak by asi reagoval Írán, Afghánistán a Palestina. Islámští radikálové, zarytí křesťani, ateisti, buddhisti, každý jeden člověk na planetě. Všichni by byli donuceni volit si ze dvou možností - věřit nebo ne. Roztrhlo by to rodiny, začal by svět bez řádu.
Zděšeně jsem se na Jiayiru podíval.
"Přesně tak," přikývl a opřel se do židle, aniž by ze mě spustil pohled, "tohle je soukromá válka mezi lidmi zasvěcenými do tajů světa, o nichž většina nemůže mít ponětí, pro ochranu všech. Každý člověk by se chtěl zapojit, každý by chtěl říct svůj vlastní názor, každý by chtěl podíl. A to nemůžeme dovolit, protože pak by svět upadl do doby chaosu a sebestřednosti.
Bojujeme už dlouho, naprosto tajně, a je krajně důležité, abys měl neustále na zřetely, že nemůžeš nikomu věřit. V této válce jména nemají tváře a tváře nemají jména. I tady jsou lidé, kteří by šli přes mrtvoly, kterým by odhalení toho, co držíš v rukách, přineslo nevratnou a zásadní ránu do jejich rozpočtů a pro peníze, pro takové peníze, už stojí za to zabíjet. Je to něco, co neexistuje, ale kdyby to existovalo...," načal.
"…šlo by o všechno." Doplnil jsem ho, šokován velikostí světa, do kterého jsem se dostal a to, co se mi zdálo jako malý záběr mé minulosti, náhle dostalo úplně jiné rozměry.
Jiayira důležitě a vážně přikývl. "Víc lidí by skončilo jako ty, kdyby se pravda dostala na povrch. Jistě, víc lidí by bylo dobrých, ale také by se rozrostl i ten "zlý" tábor a jen by zemřelo více lidé. Tvůj otec a tvá matka se rozhodli bojovat ve válce bez viditelného konce a vzali na sebe to riziko, aby ostatní nemuseli. Potřebuji, abys pochopil, že pokud tě zasvětím, takže se staneš mým studentem v pravém slova smyslu -, bereš i ty na sebe tu odpovědnost. Už nebojuješ jen za své rodiče, za sebe, nebo za pravdu, ale dost velkým způsobem můžeš ovlivnit směr, jakým se lidstvo ubírá."
Nedokázal jsem si odpustit citát, který jsem někde kdysi četl a naprosto vystihoval to, co se mi teď Jiayira snažil sdělit: "Nejdůležitější války lidstva jsou ty, které neexistují."
Až na to, že já jsem teď měl přímo z první ruky důkaz, že existují a chápal jsem náhle ten citát, jak jsem ho nikdy nemohl pochopit dřív - existují pořád, jen o nich nikdo neví a nemluví. Jsou to tajné války o vědění, tajné války lidí, kteří za to nikdy nedostanou vyznamenání, vlastně nikdy neexistují, stejně jako moji rodiče. Války nikoho v zemích nepatřící nikým, v nichž se bojuje o nic a o všechno.
Nedokázal jsem si ani představit kolik žen a mužů už kráčelo v tomhle světě stínů a fascinovaně, a také trochu překvapeně jsem na Jiayiru hleděl. Seděl, díval se mi zpět do očí a čekal.
Věděl jsem na co.
Chtěl, abych mu odpověděl. Jsem připraven na to vstoupit do této války? Neexistovat?
Vzpomněl jsem si na svůj život - výlety se spolužáky, návštěvy hospod, barů, láteření nad testy a pomlouvání učitelů, to všechno se zdálo tak blízko a současně tak daleko, nedosažitelné, ztracené stejně jako mé staré já. Jako by mi někdo otevřel oči. Cítil jsem smutek nad tím, že už nikdy nebudu moct vidět svět stejně jako ještě před pár dny.
Stačil mi jeden pohled na toho staříka (no, nebyl zas tak starý, dobře), přede mnou a věděl jsem, že kdybych do toho nechtěl jít, nevyčítal by mi to. Mohl bych odmítnout, mohl bych dělat, že jsem nic z toho nezjistil, ale jak bych pak mohl sám se sebou žít?
Když už zemřít, tak raději zemřít pro něco, než pro nic, pomyslel jsem si a ať to bylo tak, že si mě tento svět našel nebo tak, že já jsem našel jej, cítil jsem děsivou i uklidňující jistotu, že to tak má být.
S tím vědomím jsem zvedl pohled k Jiayirovi a s takovou jistotou, až mě to samotného překvapilo, jsem řekl tu jedinou možnost, která připadala v úvahu: "Přijímám."

-Doufám, že se vám líbilo :) A omlouvám se, ale nevešlo se mi to do jednoho dílu. Nicméně příště už vážně přijde nějaká akce. Řeknu vám jenom, že Naruto se dostane do poněkud nebezpečné situace...-

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sumiko Shiroo Sumiko Shiroo | 23. dubna 2015 v 17:32 | Reagovat

Ňah Cami-chan. :3 Sugoi. :) Úplně si říkám, co všechno se musel dozvědět, aby začal někdo takhle uvažovat. :) Ňah, těším se na další. Jsem strašně zvědavá co bude, jak se to bude vyvíjet, atd... :3 :D Jen tak dál Cami-chan. :) :3

2 Kainen Kainen | E-mail | 30. dubna 2015 v 9:13 | Reagovat

Sugoooooooiiiii :-D akce... akce... akce... *imaginární bicí* akceeeeeeeeee *sólová kytara* jooooooooooo YEAH... koncert je u konce a dnešní díl také :-D moc se mi to líbí

3 Kainen Kainen | E-mail | 30. dubna 2015 v 9:13 | Reagovat

Sugoooooooiiiii :-D akce... akce... akce... *imaginární bicí* akceeeeeeeeee *sólová kytara* jooooooooooo YEAH... koncert je u konce a dnešní díl také :-D moc se mi to líbí a jen tak dál :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)