Fairy from the silver lake 12/?

18. dubna 2015 v 18:32 | Camelia

"Jsme tady," uslyšel jsem a trhl jsem sebou, jak mě probudil neznámý hlas. Všechno mě bolelo a na vnitřní straně lokte mi pulzovalo v místě, odkud jsem ne zrovna šetrně vytáhl kapačku. Svaly na krku mi protestovaly od nepohodlného spánku v sedu, ale všechno bylo zapomenuto v moment, kdy jsem vylezl z auta.


Ještě nesvítalo, takže jsme museli jen méně než osm hodin, což byla zajímavá informace, ale nepříliš užitečná, vzhledem k tomu, že přesný čas ani průměrnou rychlost naší jízdy a ani směr, jakým jsme se vydali, neznám.
Pokusil jsem se určit, v jakém jsme se ocitli státu, podle čehokoliv, co by mi mohlo pomoct - teplota vzduchu, rostliny, obloha, pozice slunce, opravdu cokoliv, ale ne zrovna úspěšně. Tma mým už tak dost ubohým zeměpisným znalostem vážně neprospívala.
Protáhl jsem se a napůl v polospánku jsem následoval matné Jiayirovi kroky kamsi do budovy. Postačil jsem si všimnout, že je docela vysoká, ale vevnitř byla ještě větší, než jak se zdála na první pohled.
Můj vyčerpaný mozek si všiml polic plných staře vypadajících knížek a beden s nápisy v jazycích, kterým jsem nerozuměl. Po podlaze se táhla velká mozaika soustředných symbolů a kružnic. Ve vzduchu se snášel prach.
"Od té doby, co se to stalo, tu nikdo nějak moc neuklízel," vysvětlil mi Jiayira pavučiny po koutech a zamazaná okna, přes které téměř nebylo vidět ven. Pak odbočil do nějaké chodby a já ho následoval, až jsme přišli ke schodišti do druhého patra.
"Tady byly ložnice," odpověděl. Nemusel to nijak blíže specifikovat. Cítil jsem to. Tohle byly pokoje těch, kteří se k němu rozhodli vstoupit a nechat ho je učit.
"Každý pokoje je jiný," řekl, zatímco jsme procházeli úzkou chodbičkou, která všechny oddělovala. Připomínalo mi to patro i u nás na koleji, ale tady to mělo v sobě něco (duši snad?). I po více než dvaceti letech si to tu stejně uchovalo jistý tajemný ráz. "Aby co nejvíc seděl těm, kdo v něm chtějí žít."
Zastavil jsem se u jedněch dveří v obloukovém portálu. Do dřeva byly vyryty obloučky, po kterých se plazila nějaká kvetoucí rostlina. I já, laik, jsem tušil, že se dívám na velmi drahé zakázkové umělecké dílo. "Čí byly tyhle?"
"Mimo jiné i Kushihny," odvětil jenom jeho hlas skoro tak tichý, že bych ho normálně neslyšel, a pokračoval v cestě. Mimoděk jsem natáhl ruku, abych se dotkl symbolu na dveřích. Vypadalo to jako oko boha Re ze starověkého Egypta. Zajímalo by mě, co to znamená.
"Pojď se vyspat, na to bude dost času ráno," odvětil, znovu, jako by mi četl myšlenky (už po několikráte). Věděl jsem, že ho dohoním, ale stejně jsem na jeho slova opustil ty tajuplné dveře a vydal se za ním.
"Tohle je pokoj pro hosty," řekl, když jsem konečně došel až k němu. "Sprchu najdeš na konci. Kdybys něco potřeboval, spím přímo nad tebou, stačí jen zaťukat," vysvětlil mi, a když viděl, že nemám žádné otázky, otočil se a vydal se zpět.
Podíval jsem se na dveře a překvapila mě jejich obyčejnost - na rozdíl od ostatních v této chodbě, které všechny byly něčím své, tyhle vypadaly naprosto neosobně. Nejspíš to mělo co dělat s jejich využitím jako pokoj pro hosty.
Vnitřek byl v podobně jednoduchém stylu jako dveře a skutečně mi připomínal mé vlastní bydlení na koleji. Stěny byly bílé, nebo vymalované nějakou jinou, podobně světlou barvou. Jednoduché zařízení bylo dostačující a rozhodně v lepším stavu než to, na jaké jsem byl zvyklý, ale stejně, tenhle pokoj byl takový… prázdný.
Pohodil jsem tašku na zem a malátně jsem se vydal ke dveřím na konci pokoje, vedle kterých stála malá skříň. Tak nějak nevědomky jsem našel koupelnu. Osprchoval jsem se a ani si nepamatuji, jak jsem se dostal do postele, ale faktem je, že hned, jak jsem si lehl, jsem ucítil takovou těžkost, jakoby mě někdo zalil olovem. O chvilku později jsem už vyrážel vstříc prázdnotě.

- Omlouvám se za dnešní super krátký díl, ale měla jsem toho dost :) Další právě píšu a měl by být delší, takže doufám, že mi napíšete nějaké ty komentíky :3 Jinak vám přeji hezký víkend!-

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sumiko Shiroo Sumiko Shiroo | 18. dubna 2015 v 20:54 | Reagovat

Pěkný, i když krátký. :D Nevadí to, hlavně že je ne?! :D Cami-chan, jen tak dál. :3 Těším se na další :3

P.S.: nechceš tu přidat pokračování "Cesta za štěstím"? :)

2 Tarei Tarei | Web | 18. dubna 2015 v 21:00 | Reagovat

Jsem zvědavá co bude dál, ty nás teda napínáš :D
Líbilo se ^^

3 Cam Cam | E-mail | Web | 18. dubna 2015 v 21:21 | Reagovat

[1]:, [2]:  Díky holky :)

4 Cam Cam | E-mail | Web | 18. dubna 2015 v 21:22 | Reagovat

[1]: Hááá! :D nechtějte po mě psát víc věcí na jednou! Je už dokázaný, že pak nedopíšu ani jednu :D (dodatek, který jsem zapomněla :)

5 NiNi NiNi | 20. dubna 2015 v 19:51 | Reagovat

Super, jdu hned na další ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)