Fairy from the silver lake 7/?

14. března 2015 v 17:55 | Camelia

"Hej, Naruto, vzbuď se!"
"Cože?" napřímil jsem se prudce na posteli. Venku se už smrákalo, a tak mi docela dlouho trvalo, než jsem rozšifroval obličej sedící přede mnou.
"Musíš mě budit teď? Měl jsem takovej krásnej sen."


Zarazil se, ale jen na okamžik. Věděl jsem, že ho to ve skutečnosti nezajímá, ale stejně se zeptal. "A o čem byl? O rámenu v ženské podobě?"
Hodil jsem po něm poštářem. "Ne, ty blbečku, o…" Tak počkat, o kom vlastně? "Byly tam dívky, spousta dívek. A koberce prošívané zlatem. A…"
"Hele, nejsi na drogách?"
"Cože?" vyprskl jsem. Tak jo jestli jsem do teď měl nějakou šanci znovu usnout anebo si vzpomenout o čem to vlastně bylo, tak teď už je to všechno pryč. Zbyl jen jakýsi závan v mé mysli. Něco se jménem Sasuke…
"Nezírej na mě a vstávej. Všichni už na tebe čekáme. Jde se pařit."
Klub byl hlučný a plný života a kouře, jak už to obvykle bývá. V různých světlech a techno hudbě se stěží dalo někoho poznat, natož si s někým pohodově poklábosit. Byl to ten typ barů stylu "pij a tancuj nebo vypadni".
Sasuke a ostatní už zřejmě našli par našich známých. Zrovna si potřásali rukou s klukem, který si říká Luffy a jeho pár kamarádíčkama. Jsou docela v pohodě. Bydlí o patro pod náma. Prej hrajou v nějakým seriálu či čo. Nezajímal jsem se.
Dál tam bylo pár starých známých, třeba jedna holka, hubená, s černými vlasy a cigaretou. Myslím, že jí všichni říkají Nana. A hned za ní v koutě stál ten divnej kluk se světlýma vlasama, s malou brunetkou a jedním vysokým brunetem s trošku delšími vlasy. Ve světě barů byli známí jako "Upířští rytíři". Nikdo snad ani neví, kdo jim tak začal říkat, každopádně se to uchytilo. No, ať tak či tak, nebyli zrovna typ lidí, se kterýma bych se chtěl bavit, takže jsem se rozhodl, že nejbezpečnější bude si prostě kecnout k baru, objednat si něco k pití a pak počkat, až někdo půjde na kolej, což vzhledem k tomu, jak rychle dokáže být Shiki pod obraz nebude zas tak dlouho trvat s tím tempem, jakým do něj Temari lije panáky (pochybuju, že to bude mít ten efekt, který si od toho nejspíš slibuje. Spíš jí usne ještě rychleji, než obvykle, ale to je jedno). Takže prostě stačí, když to přežiju do té doby.
Ukázal jsem na barmana, aby mi poslal pivo, otočil jsem se na židli a pozoroval lidi na parketu. Sasuke se Sakurou se decentně líbali (a byli úplně mimo rytmus), zatímco Sai prováděl Ino - proč mi něco našeptává, že je stejně sexy jako někdo, koho bych si měl pamatovat? - po parketu zkušenými kroky latinskoamerického tanečníka.
Nesmějte se. Vážně. Zjistil, že to, co nedokáže vyjádřit slovy a malbou (fakt holku nesbalíte na to, že jí ukážete její karikaturu, to je asi jasné), dokáže vyjádřit tancem a od té doby… No, to je stejně jedno. Už jsem zapomněl, co jsem to chtěl říct.
Nevím, co se to se mnou děje? Obvykle bych vzal parket útokem hned, co bych vstoupil do dveří, našel si nějakou fajn holku na pokec, protančil s ní noc a šel na kolej asi kolem třetí se alespoň trochu vyspat, než zítra odjede naše parta na víkend před začátkem posledního semestru domů. Tak proč teď nemám absolutně žádný zájem někoho poznávat?
Asi mám z něčeho fakt depku.
Dopil jsem pivo a objednal si další, když se ke mně přidal nějaký chlápek s bílými vlasy a objednal saké. I pro mě.
"Na," posunul mi jednu skleničku. Hodil jsem po něm podezíravý pohled. "Vypadáš, že bys jednu potřeboval."
Chvíli jsem ještě pochyboval, ale pak jsem si řekl, že je to stejně jedno. Pokývnul jsem, vzal skleničku a celou jí do sebe kopnul.
"Jsem Jiayira."
"Naruto," přestavil jsem se a položil sklenku na stůl. "Jste z Japonska?"
"Ne tak úplně," odpověděl. "Já vlastně nepatřím nikam. Ale ano, dalo by se říct, že odtud pocházím."
"Aha. Tak co děláte tady?"
Podíval se na mě podivným pohledem, ale nic neřekl. Zasmál jsem se. Cítil jsem, že už mi troška alkoholu stoupla do krve.
"Jo, chápu, taky mi dneska není zrovna do vyprávění."
Chvíli se zdálo, že neví, jestli se má zeptat, ale nakonec to stejně řekl: "Co se stalo?"
Možná bych mu to neměl říkat. Koneckonců, on mi zatím taky nic neřekl. Ale z vysoka na to kašlu. "Mám divnej pocit, že jsem potkal někoho, koho bych si měl pamatovat, ale nedokážu si vzpomenout. Asi blázním, protože jsem viděl věci, který nikdo jiný ne." Zasmál jsem se, ale ne zrovna vesele. "Asi mi fakt šiblo."
"Věříš tomu?" zeptal se, ale jeho hlas zněl tak nějak vážněji. Zarazilo mě to.
"A čemu?"
"Tomu, že si blázen. Že se ti to jen zdálo"
Zajímavá otázka. Věřím tomu? Vzpomněl jsem si na ten pocit, na ta malá deja-vu. "Ne. Myslím, že nejsem blázen."
Jiayira pokýval hlavou. "V tom případě věř své intuici."
Věř své intuici. To se mu snadno řeklo, ale jak si to mám sakra vzít? Já vlastně ani nevím, čemu přesně věřím. Nemám vlastně nic, než pár zmatených pocitů a nejasných vzpomínek a najednou si ke mně přisedne úplně cizí chlap, objedná mi pití a řekne mi, ať věřím tomu, že nejsem blázen, když mám pocit, že se staly věci, které nikdo jiný neviděl a nezažil?
"Kdo vůbec jste?" zeptal jsem se ho. Ale vedle mě už nikdo neseděl.
Porozhlédl jsem se po baru. Hledal jsem bílou kštici, to všechno však bylo zapomenuto, když jsem si všiml, kdo vstoupil do baru teď.
Jmenovali se Akatsuki, nebo si tak alespoň říkali. Byla to jakási divná sekta, kterou nikdo moc nechápal. Nikdo taky o nich nic moc nevěděl. Jejich členové nemluvili, všechno bylo přísně tajné, a ti, kteří se rozhodli vystoupit, nějakým záhadným způsobem byli do rána mrtví, takže toho moc vykecat taky nestihli. Vládli podsvětí a říkalo se, že jedou v obchodu s lidma. Takže bylo jasné, že se každý snažil s nimi co nejlépe vycházet, nebo, v ještě lepším případě, se snažit, aby si mysleli, že neexistuje.
Jojo, ideální technika mrtvého brouka.
Nevím, co mě to popadlo. Zrovna mě, který se vždy snažil co nejméně plést mezi rvačky gangů a podobných záležitostí. Ale když jsem si všiml, že se pár z nich lepí na jisté dívky, kterým zcela očividně ještě nebylo osmnáct, něco ve mně, nějaká spící příšera, věc, která tam vždycky byla a čekala na probuzení, se poprvé ozvala. A její hlas zněl v mojí hlavě s naléhavostí, která mě nutila hodit všechno za hlavu.
Měl jsem prostě neovladatelné tušení, že pokud nezakročím, ty dívky nebudou mít hezkou budoucnost.
Nepamatuji si, kdy jsem dal první ránu, kolik jsem jich schytal, nebo jak to celé začalo. Pamatuji si křik a sirény policie. Vzpomínám si, že zavládl chaos a zmatek. Slyšel jsem vedle sebe Sasukeho, abych se uklidnil, snažil se mě zastavit, ale nedokázal to. Zbytek mám celý v jedné velké šmouze až na dvě věci, které si pamatuju s překvapivou jasností - bílé vlasy a pevné mužské ruce, které mě odtamtud dostaly, a pak na tu dívku. Na dívku s bledýma očima, která tam jen stála a pozorovala mě.

-Další díl :) Odjíždím na týden, takže něco málo přesnastavím, na další díl se můžete těšit už... hm... V pondělí? :D-

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 NiNi NiNi | 14. března 2015 v 18:21 | Reagovat

Aa... tak to je bezva díl

2 Sumiko Shiroo Sumiko Shiroo | 14. března 2015 v 22:14 | Reagovat

Jéé Jiayira :3 Cami-chan, jsem ráda za další díl. :) Je takový zvláštní, líbil se mi :) Těším se na další :3

3 Saky Saky | E-mail | Web | 15. března 2015 v 18:13 | Reagovat

Zaujímavé, súhlasím s [2]:, že je to také trošku zvláštne, ale páči sa mi to. :) Už, aby tu bol ďalší dielik. :)

4 Tarei Tarei | Web | 15. března 2015 v 18:27 | Reagovat

Moc pěkný dílek! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)