Dva muži stáli v prázdné místnosti. Jejich dech byl cítit po silné černé kávě a přes pivní břich si téměř neviděli na nohy. Na jejich svetru jste mohli najít mastné skvrny a drobky koblihy.
Usrkl si stydnoucího kafe. "Slyšels, co se stalo, Sokuke?"
Druhý muž se podíval na svého kolegu přes obroučky svých velkých brýlí. "Jo. Celkem drsný story, co?"
"Prej utekla," nadhodil.
"Jo." Na jeden zátah vypil zbytek levného kafe a prázdný kelímek do koše.
"Jak to jen zvládla?" uvažoval nahlas Sokuke.
"Je to psychopat, to mi nikdy nepochopíme," zkonstatoval prostě. V jeho obličeji se objevil záblesk zhnusení. Pak si povzdechl. "Poď. Musíme to dodělat. Uvidíme, co nám k tomu případu řekne."
S těmi slovy si uhladil mastné řídnoucí vlasy a otevřel těžké masivní dveře do vyslýchací místnosti.
"Dobrý den. Jsem poručík Sokuke Moshi a tohle je můj kolega Masu Kashiori, chtěli bychom vám položit několik otázek."
"Jistě," odvětil mladík sedící na druhé straně stolu. Měl kulaté brýle a dlouhé sivé vlasy. Vězeňské oblečení na něm doslova viselo a pod silnými světly v místnosti jeho pleť měla lehce našedlý odstín. "Řeknu vám všechno, co budu moct."
"Dobře," pokýval spokojeně hlavou poručík. "Začneme tedy od začátku… Kaoro. Jmenujete se tak, že?" Dostalo se mu krátkého přikývnutí. "Znal jste Hyuuga Hinatu?"
"Minuli jsme se na chodbách. Viděl jsem ji na chuuninských před dvěma lety, ale moc jsme se neznali. Byla… jiná."
Oba muži se naklonili kupředu. "Jak 'jiná'?"
"No…" protáhnul a nervózně se pousmál. Očividně mu byla blízkost těchto pánů nepříjemná. Sundal si brýle a ve snaze se uklidnit si je začal čistit o špinavou potrhanou košili. Dosáhl však jen toho, že si špínu na brýlích ještě více rozmazal.
"Byla… zatrpklá," vyhrkl nakonec. "Divná. Pořád si pro sebe opakovala: Musím to udělat, musím to udělat. Nevím, co jí bylo."
"Aha," hlesl Sokuke a kývl na Masua, jestli to zapisuje. "Vzpomenete si ještě na něco? Něco, co Vám třeba řekla, o čem se zmínila nebo něco podobného?"
"Ne," zavrtěl hlavou a vypadal u toho zoufale. Pak se však jeho tvář rozjasnila. "Je tu ale něco… Jednou jsem zaslechl, jak se baví s dalším vězněm… Kakashi se jmenuje."
"Děkujeme. Vzpomenete-li si na něco, ihned nás informujte."
Mladík se pousmál. "Nemáte zač. Slyšel jsem, co provedla. Já bych to nedokázal, víte?" Podíval se na ně, jakoby chtěl, aby přikývli a řekli, že mu věří. Policisté mlčeli. "Krást jo, ale zabíjet? No uznejte, na to nemám žaludek." Zavrtěl nad tím beznadějně hlavou. "Kdepak. Doufám, že ji chytnete, pánové."
"To se spolehněte," garantoval mu Masu. Kaoro se usmál, vstal, pokynul oběma pánům, a pak se nechal odvést zpět do své vězeňské cely.
Když byl mimo doslech, Sokuke prohodil: "Milý kluk, škoda že zůstal ve vězení."
"Jo," přikývl kolega, "ale jestli bude pořád tak hodnej, z vězení se nikdy nedostane."
"To máš pravdu. Musel by být alespoň zpola tak proradný jako ta mladá Hyuuga."
Té představě se oba dva od srdce zasmáli a odešli na střídačku.
-Tak co si o tom myslíte? Piště mi Vaše názory, komentujte :) Chcete další díl?-
Další díl
tyna | 21. prosince 2014 v 21:14 | 
- 
Vyzerá to dobre a tajomne.