Prosinec 2014

Running through Paris V.

28. prosince 2014 v 15:40 | Camelia

Zcela zmatená jsem otevřela domovní dveře a vystoupala až k našemu bytu.
"Ty už jsi doma?" zeptala se překvapeně moje matka z kuchyně, z níž se linula dobře známá vůně. Na chvíli jsem si připadala jako doma. Vůně vína, pomerančů a moře. Co víc si přát?
Třeba to skutečně doma být, protože tady nic nebylo jako doma.

Otázka důvěry [část I.]

21. prosince 2014 v 12:08 | Camelia

Dva muži stáli v prázdné místnosti. Jejich dech byl cítit po silné černé kávě a přes pivní břich si téměř neviděli na nohy. Na jejich svetru jste mohli najít mastné skvrny a drobky koblihy.
Usrkl si stydnoucího kafe. "Slyšels, co se stalo, Sokuke?"

Fairy from the silver lake 4/?

20. prosince 2014 v 14:16 | Camelia

Noc utíkala rychleji, než bych si přál, i když jsem na stranu druhou chtěl, aby už byla za mnou. Bylo to divné, cítit někoho vedle sebe, slyšet jeho dech, šustění náhradního spacáku, který s sebou pro jistotu pokaždé na výlety berem, kdyby se náhodou něco stalo. Nejvíc mě však děsilo to, jak rychle jsem byl schopný si na to zvyknout.

Fairy from the silver lake 3/?

12. prosince 2014 v 17:02 | Camelia

Zaklepal jsem na černomodrý stan. "Hej, Sasuke. Sasuke!" šeptal jsem naléhavě.
"Co chceš," zabručel a vykoukl na mě rozespale.
"Musím ti něco říct."

Nemoc

11. prosince 2014 v 18:05 | Camelia/MaFy-e
Nemoc
Byla to nemoc,
nemoc tak zrádná,
mé srdce vadlo
duše má chřadla.
On měl mě rád,
však já jeho též.
Osudy bohužel
nám řekly ne.
Byl pro mne láskou
nocí i dnem,
já pro něj múzou
nehezčím snem.
Najednou rána
potichu přišla
a já pro cizího
od něj odešla.
Kamarád vzácný
v dáli se ztratil
a city skryté
brzy se ozvali.
Nemoc je strašná
a zvláště pak tahle
i když s cizím nejsem
nevrátí se…
Byla to nemoc,
byla a bude,
jak jedna chyba
člověka zdrancuje.

Running through Paris IV.

6. prosince 2014 v 16:20 | Camelia

Bohajeho, jak velká je Paříž? Podle té tečky na mapách vypadala o dost menší než NYC nebo jiné podobné město. Jestli je jen Paříž takhle velká, tak jsem vážně šťastná, že nebydlíme někde v ještě větší metropoli. Už jsem šla skoro hodinu a začínaly mě v nepohodlných botách bolet nohy.
Bylo devět čtyřicet pět, když jsem konečně našla tu proklatou budovu a úspěšně překonala nástrahy velkoměsta. To jsem ale ještě nevěděla, že moje problémy tam zdaleka nekončí. Těsně před tím, než jsem konečně dostala k bráně, se zavřela.

Úsvit

5. prosince 2014 v 17:07 | Camelia

ÚSVIT
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)