Cesta za štěstím - 06 - Přípravy

3. listopadu 2014 v 7:59 | Camelia

Bylo přesně šest, když čekala na Naruta před jeho domem. Nervózně prsty mnula lem trička. Cítila, že porada, na kterou je dnes Tsunade pozvala, bude zásadní.
"Ahoj," hlesl sotva se vynořil z bytu. I poslední zbytky naděje se z ní rázem vypařily. Naruto vypadal zdrchaně. Snažil se to sice maskovat úsměvem, ale její vycvičené oči poznaly, že je unavený a skleslý.


Zavěstila se do něj a spolu šli k Tsunadině kanceláři. Čekala. Nebyla si jistá, jestli jí přísluší, se ho vyptávat. Nakonec to nevydržela. "Stalo se něco?"
"Hmm?" zamumlal v odpověď a zvedl pohled od země.
"Ptám se, jestli se něco děje?"
Cuknul s sebou, ale pak jen zavrtěl hlavou. "Ne, nic. Jen…"
Nemusel to dokončovat. Věděla to. Sama měla hrůzu z toho, že ho ztratí.
Ještě pevněji mu stiskla ruku a trochu se jí ulevilo, když jí stisk opětoval.
V tichosti došli až k Tsunade. I když do půl zbývalo ještě patnáct minut, kancelář nebylo opuštěná. Pátá stála u okna a zamyšleně vyhlížela ven do ulic a na monument tyčící se nad vesnicí. Sakura stála po jejím boku vedle Shizune. Sasuke seděl v jedné z nepříliš pohodlných sedaček. Ve vzduchu bylo cítit napětí, strach i očekávání.
Kakashiho stříbrné vlasy se zaleskly na opačné straně pokoje. Mimořádně s sebou neměl ani knížku. Jeho nezakryté oko na všechny pohlíželo s podezřívavým leskem. Lehce sotva znatelně se na celý jeho tým podíval a pokýval na pozdrav hlavou. Všechny mrzelo, že se setkávali za takových okolností.
Ticho se stávalo tíživým.
Naruto si sedl vedle Sasukeho, posadil si Hinatu na klín a opřel se o ni.
Čekali.
Dveře se znovu otevřely. Vešel Kiba a Shino, hned za ním Ino a Chouji, ani jim zdá se nebylo do smíchu, když viděli pohledy přítomných. Tým Gai jako obvykle dorazil poslední, zato s mimořádným elánem. Nikdo dnes ale neměl ani sílu na to je pokárat.
Uběhlo několik vleklých minut, než Tsunade promluvila.
"Všichni víme, proč tu jsme." Odpovědí jí bylo souhlasné mumlání nesoucí se celou místností. "Takže přejdu přímo k věci. Akatsuki jsou velmi blízko Konoze. Nějaké návrhy co budeme dělat?"
Všechny oči v místnosti se stočily k Sasukemu. Ten ale jen zvedl na obranu ruce.
"Já jsem nikdy nebyl plnou součástí Akatsuki. Nemám tušení, jak to uvnitř funguje."
Shikamaru zabručel: "Na mě se taky nedívejte, těžko se plánuje, když vlastně o nich nic nevíme."
"To ale není pravda," pronesla najednou Tsunade ignorujíce jejich překvapené pohledy. Pokynula Shizune, která všem podala malou knížečku v papírové vazbě. Vypadala naprosto nezajímavě - a možná to byl účel.
Naruto ji otevřel a zalapal po dechu.
"Ty celou dobu víš, kdo je členem Akatsuki, a nic si nám neřekla?" Rozčílil se.
"Nebylo to potřeba," bránila se s klidem Tsunade. "A navíc, k čemu by nám to bylo? Nebyls dost silný, abych mohla riskovat, že budeš jednat na vlastní pěst."
"A teď snad dost silný jsem?"
"Ne, ale nemám na výběr."
Naruto si jen odfrkl. Tsunade zaskřípala zuby. Nějakým zázrakem se jí podařilo zvládnout to v klidu. "O to tu nejde. Musíme najít jejich skrýš, proto vám dám velmi tajnou misi, nejtajnější za celou svoji kariéru Hokage. Budete je hledat. Ale opatrně! To, co víme, jsou vzpomínky pár lidí, kteří setkání s nimi přežili. Většina z nich byla v takovém šoku, že si pamatovali sotva svoje jméno, natož něco z celého toho zážitku. Snažte se, ať vás neobjeví. A nedělejte nic hloupého!"
Naruto její varovný pohled ignoroval.
"Bylo by nejlepší, kdybychom se rozdělili do skupin," navrhl Shikamaru. Ani se nemuseli ptát, jestli souhlasí. Všichni spolu procovali dost dlouho, aby se znali. Bylo jasné, že Shikamarovi se nikdo nevyrovná, pokud jde o strategie.
"Takže jako staré týmy?" ozvala se Ino.
"To nepůjde," zavrtěla hlavou Sakura. "U nás není nikdo, kdo by byl dobrý v odhalování. Tým sedm byl útočný."
Narutovi neuniklo, že použila minulý čas, ani skutečnost, že si toho všiml i Sasuke a zaťal ruce v pěst.
"Takže je to jasné, promícháme to," nahlas přemýšlen Shikamaru. "Hádám, že Naruto s Hinatou nejspíš budou chtít být spolu, takže k týmu sedm přiděluji Hinatu. Shino, Kibo, je mi jedno, jak se rozdělíte, ale v každém týmu musí být alespoň jeden se schopnostmi senzibila."
"Já půjdu k vám," přihlásil se Kiba.
Shikamaru souhlasně pokýval hlavou. "Dobrá. Tým 7 má Hinatu, Tým Gai má Shina, Ino-shika-cho tedy Kibu a tým Gai si musí vystačit Nejim."
"To nebude problém! Síla mládí zvítězí!"
"Myslel jsem si to," zabrmlal Shikamaru, čímž všem přítomným vykouzlil alespoň slabý úsměv na tváří. "My si bereme východ. Tým sedm…"
"Sever."
"Dobrá. Vy?"
Gai a Lee se začali hádat, v které z bývajících dvou oblastí by nejlépe svoji sílu mohli využít, nakonec toho ale TenTen měla dost a zamluvila západní.
"Takže smluveno, dneska ještě máte volno, sejdeme se zítra a radím vám, dobře se vyspěte, bude to dlouhý den."
Tsunade se cítila spokojená. Nová generace byla skutečně schopná. I přes neshody mezi Sasukem a Sakurou, které se spíše podobali milostné předehře než hádkám, a neoblibu mezi některými z nich, když bylo třeba, dokázali hodit osobní věci za hlavu a soustředit se cíl.
"Myslím, že zatím není co víc probírat, můžete jít a děkuju, že jste přišli."
Souhlasně přikývli a vyšli ke dveřím. "Naruto, pamatuj, co jsem ti říkala, ano?"
"Jistě, hokage-sama," afektovaně se uklonil a práskl za sebou dveřmi. Ostatní chvilku překvapeně zírali, pak se otočili na Tsunade očekávajíc její výbuch. Ta si ale jen povzdechla. Věděla, že to takhle bude. Co vlastně čekala? Vždyť přece zná jeho geny i učitele, mohla to tušit.
Ostatní si vyměnili podezřelé pohledy a vyšli ven.
Tsunade osaměla a náhle si připadala velmi zranitelná. Zatoužila po teplém objetí svého Dana i veselém smíchu potrhlého brášky. Chybělo jí to.
Hřbetem ruky si hrubě utřela nos a zatlačila slzy tryskající jí z očí studeným sakém.
"Vyrostli, že?" uslyšela tiše. Ani si nevšimla, že Kakashi neodešel, stále seděl ve stínu u okna. Jedno jeho oko ji chápavě pozorovalo.
"To ano, to ano."
Viděl na ni pochyby, strach a bolest. Nebyl si jist, co by měl udělat. Byla o dost starší, než on, přesto oba spojovala bolest. Oba přišli ve válce o své blízké.
"Nebojte se, Hokage-sama, nic se jim nestane."
"O ně se nebojím. Vím, že Naruto nedovolí, aby se jim něco stalo."
"Bojíte se tedy o Naruta?"
"Kakashi, co kdybys mě přestal oslovovat, jak kdybych byla stará."
"Ale vy… jste stará."
Tsunade po něm švihla nebezpečným pohledem.
"Pardon."
"Prostě mi říkej Tsunade," nařídila mu. Později už smířlivěji dodala: "Když to dělá i Naruto, stejně mi to na úctě jinak neubere."
"Jak chceš," pokrčil rameny. Vydal se na odchod, ale zastavila ho.
"Saké?"
Kakashi se pod maskou sotva znatelně usmál. Tsunade byla spojkou v jeho minulosti. Láskou učitele jeho učitele a on ji respektoval. Nadechl se, aby ji odmítl, ale když si všiml mlhy vzpomínání v jejích očích, nedokázal to.
"Rád."
Hinata měla co dělat, aby vzteklého Naruta dohnala.
"Naruto!" zavolala na něj. Ani nezpomalil, jen si to dál štrádoval po ulici, ale ona věděla, že ji slyší.
"Naruto, počkej!" zopakovala, téměř už bez dechu, on ale ani tentokrát nezastavil. Udýchaně k němu doběhla, popadla ho za rameno a prudce jím otočila čelem k sobě.
"Co je? A neříkej, že nic!"
Sledovala záblesk vinny v jeho očích, brzy ale uhnul dřív, než mohla vidět víc, a náhle ho nesmírně zajímala zem.
"Ano, tehle metr čtvereční ulice je samozřejmě naprosto jedinečný, stejně jako dvě stě padesát ostatních. Tak přestaneš konečně mlžit a řekneš mi, co se děje?"
Prudce se pohnul a chytil ji za obě ramena. V jeho tváři vyčetla něco, co jí vyděsilo.
"Musíš mi něco slíbit," naléhal. Ani na okamžik neuhnul pohledem od jejích očí. "Ať se stane cokoliv, ať mi bude hrozit cokoli, i kdyby mě měla Akatsuki před tvým nosem vykuchat, nesmíš se mě snažit zachránit."
Ohromeně na něj hleděla. "To nemyslíš vážně!"
"Vypadám, jako bych se ohromně bavil?" odpověděl suše, oči přivřené a svaly ztuhlé napětím.
Chvíli trvalo, než zpracovala nastalou situaci. "Ale Naruto…" Strach v jejích očích nahradilo odhodlání a klid. "To ti nemůžu slíbit."
Obličejem mu proběhla vlna zoufalství. "Prosím, Hinato, prosím!"
"Ne, nic takového ti neslíbím. Tečka."
"Hinato, já potřebuju mít jistotu, že kdyby mě Akatsuki chytla…"
"Ale oni tě nedostanou!" vykřikla. "Nedovolím jim to, slyšíš, nedovolím jim to!"
"Myslíš si, že se tě budou ptát?" vyštěkl. Na chvíli jí vztek a nenávist, která zkřivila jeho obličej, sebrala vítr z plachet.
"No a co, ať mě klidně zabijou, jestli tě to zachrání…" odpověděla po chvíli. Jistota v jejím hlase ho vyděsila k smrti.
"Hinato!" Oči se mu zaleskly zlobou i strachem. "Slib mi to!"
"Ne. Ty bys to pro mě udělal, tak proč nemůžu já?!" zlostně si ho měřila a zároveň cítila v očích slzy. Copak jí nevěřil? Nedůvěřoval jí, že není ta slabá holčička, co musí mít za zády pány v černých oblecích ozbrojených až po zuby?
Podíval se na ni tak intenzivním pohledem, až se zatřásla. "Protože kdyby se ti něco stalo kvůli mně, nemohl bych dál žít."
Ucítila, jak se jí ramena začínají otřásat vzlyky, slzy jí stékaly po tváři. Cítila, jak si ji k sobě přivinul a vítala to. U něj se cítila bezpečně.
Pevně ho objala a čekala, dokud slzy nepoleví. Nepustil ji. Ani na okamžik.
Byli spolu sotva měsíc, sotva měsíc po tolika letech čekání. Proč vždycky musí přijít nějaké komplikace? Proč?
"Nechci tě ztratit," šeptla, když se jí uklidnil dech. Přesto jí stále nenechal odejít.
"Ani já nechci, abychom se rozdělili. Mohlo by to celé být jen planý poplach, mohl by to být jen krutý vtip, ale nejsem si jistý. A Akatsuki po mě půjdou. Dělají to už celá léta, ale pouze teď je v ohrožení někdo, koho opravdu celým svým srdcem miluju. Nenechám je zničit moji budoucnost. Už jednou mi mou rodinu sebrali. Další šanci jim už nedám."
"Nelíbí se mi to," odporovala klidně. "Nechci stát v pozadí a dívat se. Už nejsem malá, dokážu se bránit!"
"Já vím," vlažně se usmál. Smutně i něžně zároveň. "Ale i když si ten neúžasnější člověk, jakého znám, oni si neberou servítky. Nenechali by tě žít anebo by tě využili, aby mě nalákali a povedlo by se jim to. Nemůžu riskovat, že by tě dostali."
Proč ji vždycky dokázal zviklat? "Dobře, slibuju ti, že budu opatrná."
"To mi nestačí."
"Bude muset."
Nehádal se, ale věděla, že nemá vyhráno. Vymyslí si jiný způsob, jak ji ochránit, najde si jinou skulinku, něco vymyslí. On se přece nikdy nevzdává.
Doprovodil ji ke čtvrti klanu Hyuuga, cestou nemluvili. Nabídla mu, aby zůstal, bylo ještě brzy a do západu chyběli ještě dvě hodiny, ale odmítl.
"Slíbil jsem Sasukemu, že se stavím."
Snažila se zamaskovat překvapení. "Aha. Tak se uvidíme zítra?"
V očích měl jiskřičky. "Jasně."
Usmála se.
"Dobrou," políbil jí a odešel.

-Nějaké nápady, co bude dál? :)-

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sumiko Shiroo Sumiko Shiroo | 3. listopadu 2014 v 14:21 | Reagovat

Ňah. :3 Úžasné. :3 Četla jsem to s otevřenou pusou, píšeš to vždy tak strašně poutavě a vždy když skončí jsem strašně smutná, že už je ten díl za mnou, ale na druhou stranu jsem i strašně ráda, protože se můžu těšit na další díl, který bude stejně zajímavý a poutavý jako ten předešlý nebo dokonce bude lepší. :3 Těším se na další. :3

2 Omnira-Zdeněk Omnira-Zdeněk | 3. listopadu 2014 v 14:57 | Reagovat

Hm příště bude pokračování... :D Ne těšim se nějak nemám páru, protože sem eště nečetl (znovu) ty předchozí díly, proto se na pokračování těším mnohem víc :)

3 Haineko Haineko | 3. listopadu 2014 v 18:00 | Reagovat

Těším se na pokračování, paní zákonná :D

4 matsumoto matsumoto | 4. listopadu 2014 v 16:58 | Reagovat

Páni, chudák Hinata :(
Jak se těšíte na Narutův poslední film ? :D

5 Ala Ala | Web | 6. listopadu 2014 v 17:12 | Reagovat

Také se těším.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)