Říjen 2014

Epitaf na zázrak - část sedmá

13. října 2014 v 0:48 | Camelia
Musel si toho všimnout. Pohled mu zněžněl. Cítila jsem slabost v kolenou. Co neudělá trocha něhy? Heh, směšné. Přejel mi rukou opatrně po tváři. Celé moje tělo se napjalo. Znalo dotyky jeho dlaní, prstů a celého jeho těla. Chtěla jsem, aby nepřestal. Klidně bych vydržela si užívat jenom jeho dotyk na své tváři až do skonání světa. Zavřela jsem oči. Nechtěla jsem vidět to nic v jeho očích a co jsem pro něj znamenala. To totiž strašlivě bolelo. Milovat, ale nebýt milována. Jeho palec zabloudil k mému rtu. Rozklepala jsem se ještě víc. Obkresloval celý jejich tvar a nakonec mi je mírně pootevřel. Jako kdyby... lol, to je nesmysl. Otevřela jsem oči. Lekla jsem se toho, jak byla jeho tvář blízko. Rentgenoval mě nečitelným pohledem a jeho oči se nyní zdály tak tmavé. Jeho hřejivý dotyk opustil mojí tvář jak jeho ruka klesla.
"Dobře, pojedem." Promluvil poněkud zastřeným hlasem.

Jsem zpět a se mnou příchází zákon!

12. října 2014 v 18:56 | Camelia |  TTKM
Ano, myslíte si správně. Skutečně se snažím poslední dobou vymýšlet co nejhorší názvy článků. Jde mi to? :D
Tenhle článek berte jako.... 48% návrat. To mi to netrvalo moc dlouho, že? :D Nom, já si byla skoro jistá, že se vtrátím, jen jsem čekala, až budu mít větší chuť, chtěla jsem zkusit, co to se mnou udělá. Čili ano, jsem zpět, ale ještě ne úplně.
Nicméně už tak vám přináším prvních pár změnu a první otázku na vás. A jestli jste zvědaví jak a co, čtěte dál moje nové desatero odpovědí a otázek a pravidel, které jsem teď během té půlhodiny, co přemýšlím, jak to napíšu, sepsala:

Epitaf na zázrak - část šestá

11. října 2014 v 20:09 | Camelia
Zvedla jsem k němu opět pohled. Dala jsem si záležet na tom, aby v něm nebyla bolest a ani nic podobného, co by mě mohlo prozradit. Jen čistý chlad a prázdno. Tolikrát nacvičovaný a tolikrát aplikovaný. Uvidíme jestli ještě umím hrát. Na jednu stranu jsem si přála, aby ne, aby to poznal a viděl pravdu, ale pochybovala jsem o tom, že to pozná. Lidi vidí jenom to, co vidět chtějí. A on moje city k němu vidět nechce. To už víme dávno. Jeho výraz se změnil, znejistěl. Herečka jsem dobrá pořád, to chce Oscara.

Epitaf na zázrak - část pátá

10. října 2014 v 19:45 | Camelia
Ztuhla jsem hrůzou a překvapením. Nikdo na mě nešahal, dobrovolně. Až na Myru, která to jako vždy dokonale ignorovala. Zadržela jsem povzdech a nechala jsem jí být. Připomínala mi roztomilé štěně, to taky miluje svého páníčka a udělá pro něj cokoliv jenom aby se dočkalo pohlazení. Ale děvče bude muset vyrůst ještě a několikrát si rozbít ústa, aby pochopila, takový byl život. Pokud chtěl jeden přežít. Věděla jsem o tom svoje. Pohledem jsem zajela k němu. Co udělá dál?

Měla jsem co dělat, abych sebou neškubla, když vyslovila moje jméno. Málokdo nepoužíval tu odpornou zkrácenou odrůdu. Vzal mojí ruku do dlaně a políbil mi jí. Jeho rty a ruce jsem znala až příliš dobře, na každé částečce svého těla jsem teď toužila je pocítit znova. Pech. Naštvaně jsem se mu zatoužila vytrhnout za tuhle hru, ale Myriin nadšený výraz mě zastavil. Opravdu štěně, co kouká z boty. Nedokázala jsem jí tuhle chvíli zkazit. Jeho můžu seřvat potom za rohem, pokud se mi bude chtít a pokud se k sobě nebudeme chovat jako cizinci. Uvidíme.
"I mě, Gabrieli." Odpověděla jsem mu a poprvé jsem použila jeho jméno. I když jsme byli spolu, tak jsem mu jménem nikdy neřekla, nešlo mi to přes hubu. Ale byli jsme očividně náhodní cizinci, které dalo dohromady jedno štěně, ne? Takže co? Nic...

Asi jsem závislá

5. října 2014 v 19:43 | Camelia |  TTKM
Prosím, přečtěte si to :'(
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)