Liar II. 20/?

25. srpna 2014 v 14:00 | Camelia

+18!! VÁÁÁÁÁŽNĚ :D No kidding, guys!

Když jsem ráno vstal, uvědomil jsem si teplé tělo vedle mého a v hlavě se mi vynořily vzpomínky na minulou noc.
Nemohl jsem se necítit spokojeně. Měl jsem ženu, po které jsem toužil. Můj plán vyšel a dokonce všechno klapalo jak má.


Možná byl konečně čas vyjít s pravdou ven.
Opatrně, abych jí nevzbudil, jsem se vydal do koupelny a všiml si, že asi budu potřebovat opěr zamazat ty moje linie na tváři. Vyndal jsem tedy novou tubičku, kterou jsem si předevčírem pořídil, a jen maličko je přetřel. Nechtěl jsem to dělat. Bylo to tak naprosto proti mým pravidlům a tak nějak celkově proti pravidlům jakékoliv muže, ale potřeboval jsem to prozatím, než dnes najdu vhodnou chvíli k tomu jí to říct.
Uslyšel jsem kroky a to mi dalo vědět, že je čas uklidit make-up a v posledních sekundách ho schovat. Měl jsem to taktak, ale stačil jsem to.
Ucítil jsem kolem svého pasu malé ruce a na tváři se mi objevil úsměv. Uvědomil jsem si, že jsem šťastný. Ne jen tak obyčejně šťastný, ale vážně, vážně šťastný.
Otočil jsem se a vtiskl jí něžný dlouhý polibek na rty. Asi jsem jí tím trochu překvapil, ale co. Miluje mě. Po dnešní noci to už vím. Oči jí zářily radostí. Vlasy měla rozcuchané a vypadala ještě trochu ospale, ale… nebylo krásnějšího stvoření na planetě, než Hyuuga Hinata ráno, po namáhavé noční aktivitě, to mi věřte.
"Hinato… musím se ti k něčemu přiznat," začal jsem s vážnou tváří. Věděl jsem, že teď musím volit správně slova, nebo ji navždy ztratím. Byla to obzvlášť ošemetná situace a já jsem nepochyboval, že se z ní dostanu. Protože jsem musel.
"Copak?" zeptala se s lenošským úsměvem a v tu chvíli jsem si uvědomil, že jí to nedokážu říct. Nemůžu riskovat, že by se opravdu naštvala a šla ke Gaarovi, jak předpovídal.
"Já… Já…" zakoktal jsem se.
"Ano?" zavrněla. Ucítil jsem lehký polibek na odhalené hrudi. Měl jsem chuť jí poděkovat, za to, že mi to dělá ještě těžší, než to je - jakoby to už tak nebylo dost těžké.
"Já… ti musím říct, že… Že jsem se vsadil s partou kamarádů, že tě do tří měsíců sbalím."
Překvapeně se na mě podívala. Ještě že jsem ji znal už dost dlouho na to, abych si uvědomil potlačovaný vztek, který se naučila docela dobře skrývat.
"Ale počkej," snažil jsem se to zachránit a chytil jsem jí pevně za obě ruce, než se stihla otočit a utéct. "To, co bylo včera i předtím nemělo se sázkou nic společného. Miloval jsem tě od první chvíle, co jsem tě uviděl. Prosím, věř mi."
Podezíravě se na mě podívala. Poznal jsem, že jsem jí opět a znovu ublížil. Neudělal jsem to rád, ale musel jsem říct něco jiného, než co jsem plánoval. Na poslední chvíli jsem si to prostě rozmyslel. Při pohledu na ni, při pomyšlení, co bych mohl ztratit… Tušil jsem, že by mi to odpustila, jako všechno, ale nějaká moje část si pořád myslela, že by se opravdu naštvala a já bych jí už nikdy neviděl.
Oplácel jsem její pohled a ta chvilka se zdála jako hodiny.
"Věřím ti," povzdechla si po pátrání v mých očích po i sebemenší známce neupřímnosti. "A už to nikdy nedělej."
"Neboj se," krátce jsem se zasmál, "už tě nikdy nebudu muset balit, protože nikdy neodejdu."
Naštvaně si odfrkla a praštila mě do ramene. "Jauvej, Hinato, to bolelo."
Kouzelně se usmála. "To máš za to. Ty víš, o čem jsem mluvila."
Na to jsem mohl jen vážně přikývnout a nechat to být.
"Nezajdeme někam na snídani?"
"Není čas," odvětila při pohledu na hodiny, "za dvacet minut nám začíná směna v knihovně."
"Škoda," řekl jsem, "ale co se dá dělat." V pohodlném tichu jsme se oba umyli (odděleně, pochopitelně - tedy, ne že bych jí už neviděl, ale to bychom pak zaručeně přišli pozdě), posnídali něco málo z mých zdejších zásob a vydali se do práce, která ubíhala jako vždy poněkud nudně, ale měl jsem čas pozorovat Hinatu, takže to celkem šlo. A tak ubíhaly, pěkně poklidně, naše další dny v Suně, až se to jednoho dne začalo komplikovat.
Šest dní před naším měsíčním výročí jsem přišel domů a Hinata na mě čekala s úsměvem na tváři.
"Make up? Jako vážně?"
Chvíli mi trvalo, než mi došlo, o čem mluví. "Ehm… já… Ten jsi neměla najít!"
"To mi došlo, když byl tak zajímavě schovaný," zasmála se.
"Myslel jsem, že ti ho koupím, ale pak jsem si uvědomil, že o tom nic nevím a… koupil jsem špatný, takže jsem si ho schoval, kdyby třeba něco náhodou-"
"Jsi vážně roztomilý, když se snažíš vymyslet důvod." Zasmála se. "Ale to je jedno. Jestli Touro muž, nebo trochu zženštilý…"
"Hej!" ohradil jsem se. "Můžu být hodně věcí, ale určitě ne zženštilý!"
"Do-kaž-to," zašeptala a vyzývavě se na mě podívala. Poznal jsem, že z průšvihu jsem venku. V očích jí zářily šibalské jiskřičky.
"Tak ty to chceš dokazovat, jo? Jen počkej," zavrčel jsem a rozběhl se. Hinata ale nečekala, až jí chytím a začala kličkovat po bytu. Ty pod námi (a vedle) z nás asi musejí mít radost, napadlo mě, těsně před tím, než jsem jí popadl kolem pasu a jako pytel brambor jí hodil přes ramena.
"Hej!" protestovala, ale já ji naprosto ignoroval. Mnohem víc mě zaujal její bílý zadeček, naprosto nahý, mimochodem. Nedokázal jsem odolat a citelně ji přes něj plesknul.
Vyjekla a zněla rozhořčeně: "Co to bylo?"
"Jen jsem plesknul jednu neposlušnou holku přes její krásnou prdýlku. Problém?"
Dokázal jsem si představit, jak se teď asi červená.
"Um… N-ne," zakoktala se.
"To je jedině dobře, protože dnes mám pro ni překvapení," nadhodil jsem udici a vpochodoval do ložnice, kde jsem Hinatu co nejněžnější posadil na postel. Pak jsem se otočil a otevřel jsem první šuplík. Koutkem oka jsem pozoroval, co ona na to. Ve tváři měla zvědavý výraz a mírně se nakláněla dopředu. Sotva jsem se však pousmál nad její čitelností, všimla si, že ji pozoruju, a odvrátila napučeně hlavu.
Našel jsem, co jsem hledal a s natěšeným úsměvem se vrátil k ní na postel.
"Nesledovala jsem tě," broukla.
"Ovšemže ne," souhlasil jsem a musel jsem se u toho potutelně usmívat. Uraženě se na mě podívala, pak ale její pohled zaujala černá páska v rukách.
"Co to má být?" zeptala se mě nejistě.
"Černá páska. A neboj se, nebudu dělat nic, co si nebudeš přát," slíbil jsem jí. To ji viditelně uklidnilo. Svaly na tváři povolily do mírného úsměvu a v očích jsem viděl důvěru, která mě docela zaskočila. Začínal jsem se ptát, jestli jí třeba nebude podezřelé, že mi tolik věří už po tak krátké době, ale brzy jsem to hodil za hlavu. Měl jsem tu totiž právě před sebou zcela nahou krásnou ženu, kterou jsem miloval a která mi věřila natolik, aby se neptala, co jsem si pro ní přichystal.
Musím přiznat, že už dlouho jsem po něčem takovém toužil, ale nikdy jsem nenašel někoho, kdo by se pro to hodil. Až teď, Hinata. Konečně žena, kterou miluju a která moji lásku opětuje. Věřil jsem jí celým svým srdcem i myslí. Bude to pro ni trochu náročné, jestli mi nedůvěřuje tolik, jako já jí, ale alespoň si vyzkouším, po jak silném ledu se pohybuji.
"Na, nasaď si to," podal jsem jí pásku. Netvářila se nadšeně a chvíli váhala, jakmile se však podívala do mých očí, pásku si vzala a zavázala ji.
"Vidíš něco?"
Zakroutila hlavou.
Teď přišla na řadu druhá část.
Vydal jsem se do kuchyně a zkouknul, co tam máme. Mezitím jsem se snažil vybavit si, o čem se mi kdy Hinata zmínila, že jí to chutná. Chtěl jsem, aby si to užívala stejně, jako já.
Nebylo toho vlastně moc. Nikdy o sobě nemluvila, ale to nevadí. Pokud by byla na něco alergická, řekla by mi to, a pokud ne, pak se postarám, aby jí to chutnalo.
Obvykle se u toho používají jahody, vzpomněl jsem si a našel krabičku, kterou jsem si před pár dny koupil. Jak jsem se tak na ně ale díval, došlo mi, že se mi k Hinatě prostě nehodí. Byly takové moc obyčejné; vůbec neseděly do její osobnosti. Pak konečně jsem našel to, co jsem hledal. Popadl jsem to, spolu se sklenicí tekutého konožského medu, který jsem si vzal s sebou, pro jistotu, že by ho tu neměli (ano, tak trochu jsem doufal, že se k tomuhle dostaneme) a vydal jsem se po schodech nahoru.
Hinatu jsem našel stále na tom samém místě. Ani se nepohnula. Potěšilo mě to, že mi tak věří, i když se mohla přikrýt. Pak jsem si však opět připomněl, že nejsme v Konoze, aby nastydla, ale v Suně, a tady je pobývání s co nejméně vrstvami spíše vysvobozením než nutností.
"Touro?"Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že jsem neměl očekávat, až zavolá: "Naruto?".
"Ano?" odpověděl jsem, zatímco jsem si sedl na okraj postele a všechno, co jsem si přinesl, jsem položil na malý stolek. Bylo mi jasné, že u následující aktivity uděláme trochu nepořádek, ale výhodou tohoto hostelu bylo, že jsem si pral od nastěhování sám, takže nikomu nebudou vadit skvrny od medu, a připravené jsem měl i náhradní povlečení. Stejně bych to musel převlíct, tak co.
"Hinato, můžu tě o něco poprosit?" Dostalo se mi kladného přikývnutí. Vstal jsem, přešel k ní a lehce jí vzal za ruku. Bylo dobře, že seděla na prostředku postele, alespoň bude po obou stranách dost místa.
"Lehni si," řekl jsem jí. Sotva udělala, co jsem po ní chtěl, pohladil její paži a položil ji tak, aby byla k jejímu tělu kolmo, ale aby jí to nebylo nepohodlné. S druhou rukou jsem udělal totéž.
"Co… co děláš?" zeptala se a v jejím hlase jsem slyšel záchvěv strachu.
"Nechci ti to říct, pak bys neměla překvapení."
"A… Aha," polkla. Vypadala ale stále dost vystrašeně. Nahnul jsem se k ní a něžně jí políbil na rty.
"Věříš mi?" Věděl jsem, že to byla těžká otázka a poněkud děsivá, ale současně jsem věděl, že musím znát odpověď, abych věděl, jestli si to můžeme dovolit. Z mé strany to bylo jasné ano, ale z její… Neznala mě ještě ani poloviny tak dlouho, jak bych s tímhle obvykle čekal a nejspíš ani s pětiny tak dlouho, jak by se na to připravovala ona. Už mi sice před skoro měsícem řekla, že mi věří (a musel jsem si to u ní celkem dlouho žehlit, upřímně), ale tohle bylo něco trochu jiného.
"Ano," řekla jistě.
"To je dobře," usmál jsem se proti jejím rtům a znovu ji políbil. Pak jsem ještě vzal její nohy a obě jsem je natáhl směrem k rohům postele. Obvykle bych ji měl přivázat, ale to pomyšlení mi rvalo srdce. Navíc jsem neměl ani provaz, který by jí neublížil a já jsem chtěl všechno, jen ne jí ublížit.
"Ať udělám cokoliv, nehýbej se, ano?" nařídil jsem jí.
"Touro, co-"
"Stačí říct a já přestanu," uklidnil jsem ji. Znovu přikývla, ale poznal jsem na ní, že je z toho nervózní.
Doufal jsem, že ji té nervozity velmi rychle zbavím.
Vzal jsem do ruky med, jednou nohou jsem si stoupl po její pravý bok, zatímco druhou po levý, než jsem klesl na kolena a zlehka si na ni sednul.
Překvapeně zalapala po dechu.
"Řekni, a já přestanu," znovu jsem jí zopakoval a Hinata znovu přikývla. Poznal jsem, jak je napjatá, ale nemohl jsem dělat nic jiného, než jsem doteď udělal.
Sáhl jsem prstem do husté tekutiny a zlehka jsem se jí dotkl přesně u klíční kosti.
S překvapeným výkřikem se prudce posadila. "Co to je? Touro! Co to sakra je?!" křičela a pokusila se strhnout si pásku z očí.
"Hej, hej," snažil jsem se jí uklidnit, teprve až výkřik jí však umlčel. "Klid," pošeptal jsem, "jen klid, všechno je v pořádku. Není to nic nebezpečného, neboj se." Trhaně přikývla. "Je ti to nepříjemné?"
Chvíli bylo ticho, než se její dech uklidnil, pak promluvila. "Vlastně ani ne."
"Mám přestat?" zeptal jsem se klidně a opět chvíli trvalo, než se rozhodla, v jejím hlase pak však zněla jistota, která mě překvapila.
"Ne, prosím, nepřestávej."
"Dobře," hlesl jsem, počkal, až si opět lehla a znovu namočil prsty do medu a pokračoval od její klíční kosti přes její krásná prsa a dál, dokud se každý kousek její kůže na horní části těla nelesknul od zlatavého sirupu.
Její dech byl opět zrychlený, ale poznal jsem, že tentokrát to není strachem. Pohladil jsem ji po boku a ucítil její slabý sten, který se šířil jejím tělem jako zachvění.
Polkl jsem. Byla tak krásná, tak dokonalá, že jsem se nedivil, že už dávno stojí v pozoru, ale věděl jsem, že ještě ne. První jsem chtěl vidět ji v sedmém nebi.
Natáhl jsem se pro druhou věc, kterou jsem si přinesl a chytil drobný plod do ruky. Byl to velice vzrušující pohled, vidět ji celou lesknoucí se od medu a naprosto oddanou, ale teď nebyla vhodná chvíle si to příliš připomínat.
Začal jsem u konce jejího břicha a lehce jel vzhůru. Za mými prsty v medu zůstávaly cestičky. Hinata se zachvěla, když jsem s tím plodem stále mezi prsty obkroužil její ztvrdlé bradavky, ale ačkoliv bych pokračoval rád, zatím nebyla vhodná doba. Tak jsem se pro sebe pouze ušklíbl a pokračoval jsem v cestě až k jejím krásným, plným, naprosto úžasným rtům.
"Otevřít," zlehka jsem zanotoval. Zasmála se, otevřela ústa a já nechal oba svoje prsty v jejích ústech. Zavřela rty a chvíli zkoumala, co mám mezi prsty, ale brzy pochopila, o jakou hru jde a zmocnila se malého plodu obaleného medem z jejího těla a spokojeně zamručela.
Chtěl jsem prsty vytáhnout, když jsem náhle ucítil její jazyk, který z nich slízával veškerý sladké tekutiny. Ten pohled byl jeden z nejvíce sexy věcí, jaké jsem kdy zažil a nedokázal jsem si nevzpomenout, na naše dovádění v mojí sprše.
Ovládej se, připomenul jsem si v duchu, když jsem ucítil skoro až bolestivé pnutí, ale dokonce ani tentokrát jsem nepovolil.
"Delikátní," řekla, sotva mě propustila, a olízla si jazykem rty. Musel jsem zatnout zuby, abych to vydržel. "Med a borůvky, že?"
Neodpověděl jsem jí, pouze jsem se šibalským úsměvem vytáhl další a další z pytlíčku. Byla úžasná. A vždycky, vždycky, mě zbavila úplně veškerého medu na mých prstech. Věděl jsem, že už to příliš dlouho nevydržím, a tak jsem přeskočil k dalšímu kroku, ačkoliv zrovna tenhle bych vydržel dělat hodiny. Jen kdyby mě mé stupidní tělo v její blízkosti dokázalo alespoň trochu poslouchat.
Sehnul jsem se k ní a Hinata, která vycítila, že se děje nějaká změna, se lehce napjala. Možná si ani neuvědomovala, že to dělá, ale bylo to neuvěřitelně sladké. Stejně jako med na mém jazyku, když jsem se dostal dostatečně nízko, abych ho z ní mohl slíznout.
Zalapala při tom po dechu a pokusila se pohnout rukama, ale zastavil jsem ji.
"Kdepak, tak rychle to nepůjde," zasyčel jsem s hraným rozladěním, vzal její ruku a lehce ji políbil na hřbet. Zavrněla jako kočka a já si vychutnával každý její povzdech pokaždé, když jsem jazykem přejel po její citlivé kůži.
Když byla jedna její ruka úplně zbavena medu, přesunul jsem se k druhé a zopakoval totéž, jako s pravou. Uvědomoval jsem si, že je to sladké mučení, a schválně, ačkoliv na mě celé moje tělo křičelo, abych to urychlil, jsem postupoval tak pomalu, jak jen to šlo.
"Touro," vzdychla poprvé moje jméno a i když bych raději z jejích úst slýchával Naruto, musel jsem se zdá se zatím spokojit s mým alternativním já.
Pousmál jsem se. Sladký med z jejího krku jsem doplnil několika stejně sladkými polibky, ale nikdy ne na rty. Pak přišla na řadu část jejího těla, na kterou jsem se obzvlášť těšil.
Sehnul jsem se k ní a silně oblízl kořen jejího prsu. Reagovala okamžitě. Krátce zalapala po dechu a vzepjala se, jako by prosila, abych nepřestával. S radostí jsem jí vyhověl. Pak jsem se přesunul k druhému prsu, a obkroužil jazykem její bradavku. Krátce vykřikla, pak jí z hrdla už unikalo pouze toužebné mumlání.
Rukama jsem pokračoval v jejich laskání, zatímco jsem si vylíbával cestu níž a níž, až na celém její těle nebyla jediná kapička medu. Pak jsem přestal s hlazením a slezl jsem z ní. Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, že jsem pryč.
"Touro?" zeptala se mě, hlas ještě mírně ochraptělý touhou. Odkašlala si a zkusila to znovu. Tentokrát její volání znělo naléhavěji. Dalo mi velkou práci, abych se neozval. Místo toho jsem stál před postelí a pozoroval ji. Tmavé vlasy rozhozené po posteli, krásné, ladné ruce, vzrušující oblina jejích prsou, ploché bříško a úžasně dlouhé nohy.
"Touro?"
Můj pohled zabloudil k jejímu klínu. To samo o sobě bylo pro obvykle tak akorát dost, ale když jsem si všimnul, jak se leskne… Polknul jsem.
Jistě, mohl by to být ten med, co jsem rozmazával po jejím těle, až na jednu drobnost. Věděl jsem, že tam se nemohl dostat a tak nezbývalo jiné vysvětlení, než že je tak moc vlhká, že je to vidět pouhým okem. A vědomí, že za to můžu já, už pro mě bylo příliš.
Rychle jsem se nad ni opět vyšvihl a divoce ji políbil. Nebránila se; oplácela mi to se stejnou silou a vášní. Vzdychala, když jsem se opět začal věnovat jejím prsům. Nedokázal jsem se ubránit spokojenému úšklebku, když jsem do ní zcela bez varování zasunul svůj prst a málem jsem přišel hned teď a tady. Byla tak vlhká, tak připravená…
Nečekal jsem. Nemohl už jsem déle čekat. Pomalu jsem z jejího lůna vytáhl svůj prst, olízl ho a jediným rychlým pohybem do ní zasunul svoje mužství.
Zasténala, celkem dost hlasitě a v tu chvíli jsem věděl, že nedokážu znovu zastavit ani kdybych chtěl. Pomalu jsem z ní vystoupil a znovu ho do ní zasunul, tak hluboko, jak jen mi to naše těla dovolovala. Ten úžasný pocit, být v ní… Nechápal jsem, jak jsem to dokázal tak dlouho vydržet!
V hlavě mi hučela krev a matrace s každým mým pohybem nepříjemně vrzala, ale to všechno byly jen kulisy. Hinata byla… dokonalá. Lehce pootevřený rtíky, zakloněná hlava, přivřené oči. Přijala mě tak, jako nikdy žádná jiná. Cítil jsem její teplý klín, její milující ženskost. Cítil jsem, jak schválně kolem mě stahuje svaly.
Už jsem nemohl dál bránit nevyhnutelnému. S ohlušujícím výkřikem jsem se poddal tomu úžasnému pocitu. Bylo to jako výpadek, nemohl jsem vůbec ovládat své tělo, až když bylo po všem, podepřel jsem se na roztřesených rukách. Dívala se na mě. V očích měla lásku a něhu, nedokázal jsem jí nic neoplácet. Ani jsem si nevšiml, kdy přesně si sundala pásku přes oči, ale jinak mi to nevadilo. Její oči bylo všechno, co jsem chtěl vidět.
"Teď jsem na řadě já," zapředla a s nečekanou rychlostí a silou mě převrátila na záda.

-Tak, dospěla jsem k závěru, že nemá cenu si říkat o ultimáta. Zcela očividně už to tolik lidí nebere a já to prostě chci dopsat, ne čekat, až se usmyslíte napsat komentář! Táááákže, dobrá zpráva pro čtenáře :D Díly budu vydávat nezávisle na komentářích, protože už tuhle povídku chci mít hotovou :) Navíc, zdá se mi, že už ani vás to tolik nebere, tak na co to protahovat? Logic. Buuut, komentáře mě velice, velice potěší :3
Co si myslíte o tomhle díle? :D Upřímně, byla to i moje premiéra to psát xD A neručím, jestli to tak skutečně... funguje. Vše podle mé fantazie :D Případné reklamace piště do komentářů :P >:D -

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 matsumoto matsumoto | 25. srpna 2014 v 14:23 | Reagovat

Mě tahle povídka rozhodně bere ;)

2 Usui Takumi Usui Takumi | 25. srpna 2014 v 15:14 | Reagovat

Teda, nečekala jsem, že takhle brzo po sobe budou dva díly, jedině dobře :D Dílek byl super, zjišťuju, že Naruto je čím dál větší ero než normálně :D

3 Satuka Satuka | 25. srpna 2014 v 17:19 | Reagovat

Podle mě je ta povídka skvělá. Jsem ráda, že tolik píšeš

4 Sumiko Sumiko | 25. srpna 2014 v 18:45 | Reagovat

Sugoi Cam. Dívím se, že už tu nepíše tolik lidí, jako na začátku, protože podle mě tahle povídka je naprosto úžasná. :3 A abych pravdu řekla, jsem naprosto nadšená, že teď ty dílky tady budou rychleji. :3 Moc se těším na další. :3

5 tyna tyna | 25. srpna 2014 v 19:27 | Reagovat

tahle povídka je super!!!! :D a tenele dílek je moc pěkný!!!! :3 těším se na další :3

6 Cam Cam | E-mail | Web | 25. srpna 2014 v 21:23 | Reagovat

[1]: Tak to jsem ráda :)

[2]: Říkala jsem, že bude brzy, ne? :D Heheh, to asi bude moje chyba xD Mám asi čím dál zvrácenější myšlenky, jak hledám, čím vás ještě překvapit >:D Díky :)

[3]: I já. Budu ráda, pokud budeš číst dál :)

[4]: Už jsem si říkala, jestli napíšeš komentář :D Děkuju. Taky by mě zajímalo, proč nepíší tolik, jako na začátku, ale já už nevím, co s tím udělat :'( Takže děkuju za tvoji přízeň a... nemáš náhodou skype? Napiš mi na email ;)

[5]: Vážně? :D Děkuji, snad se bude líbit i další ^^

7 Hinata Hinata | 25. srpna 2014 v 21:51 | Reagovat

Překrásné!

8 Emi Emi | 25. srpna 2014 v 22:22 | Reagovat

Opravdu moc se mi líbí tvůj styl psaní a nejen u této povídky. A moc se těšim na další díl ;)

9 Kiki Kiki | 26. srpna 2014 v 10:03 | Reagovat

Super dílek ;)

10 Hanatka-chan Hanatka-chan | 26. srpna 2014 v 12:22 | Reagovat

Dobrý, moc dobrý, Hanatce se to velice páči ^^

11 Nanami Nanami | 26. srpna 2014 v 13:49 | Reagovat

Sugoi :)

12 Toshiro-chan Toshiro-chan | 26. srpna 2014 v 21:50 | Reagovat

Příště to nejspíš bude +35 ne? :D

13 Pisces Pisces | 26. srpna 2014 v 23:19 | Reagovat

Very nice and ero story :3

14 paweru paweru | Web | 27. srpna 2014 v 10:19 | Reagovat

Wow,tenhle dílek sem přečetla jedním dechem :D
Těším se na reskci Hinaty až se Naruto odhalí :3 :D

15 narutokunhinatasan narutokunhinatasan | 27. srpna 2014 v 12:37 | Reagovat

Kawai :3

16 liar liar | 27. srpna 2014 v 16:13 | Reagovat

je to úžasný díl a miluju tuhle povídku těšim se na další dílek P.S. konečně při psaní komentáře nemám pocit že ho musim psát...

17 miamoravia miamoravia | 27. srpna 2014 v 20:03 | Reagovat

Těším se na další :D

18 Howrse Howrse | 27. srpna 2014 v 21:36 | Reagovat

Sugoi :O

19 Tessia Tessia | 27. srpna 2014 v 23:38 | Reagovat

Bože to je úžasná povídka :-)

20 Fanda Fanda | 28. srpna 2014 v 13:48 | Reagovat

Totálně cool ale šlehačka je lepší 3:)

21 naruhinafanfiction naruhinafanfiction | 28. srpna 2014 v 15:40 | Reagovat

Med??? To jsem snad ani ve filmu neviděla, naprosto originál :D

22 Haineko Haineko | 29. srpna 2014 v 0:13 | Reagovat

Very super ;)

23 nanami-onee-chan nanami-onee-chan | 29. srpna 2014 v 14:28 | Reagovat

Kawai♥

24 nana-onee-san nana-onee-san | 29. srpna 2014 v 21:47 | Reagovat

Těším se na další ♥

25 Omnira-Zdeněk Omnira-Zdeněk | 30. srpna 2014 v 21:00 | Reagovat

Ehm zajímavý nápad... jen si moc nemyslim, že by se nějakej chlap až tak zdržoval u těch rukou, teda aspoň já osobně ne :D

26 E. Haruko (Helenká:3) E. Haruko (Helenká:3) | 1. září 2014 v 21:26 | Reagovat

Ahh, naprosto nádherné.

27 eKitsune eKitsune | 7. září 2014 v 17:02 | Reagovat

Krása *-* sice souhlasím s "Omnira-Zdeňkem" (a to jsem ženská :D), ale i tak tě musím pochválit ;) jen tak dál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)