Liar II. 9/?

25. června 2014 v 22:11 | Camelia

Dnes byl ten den, kdy se ti dva měli sejít. Mohla bych klidně ještě spát, místo toho, abych v šest hodiny ráno seděla před Matsurinim domem v převleku a tiše čekala na lavičce, až vyjde, ale protože jsem neslyšela, na jakém místě a čase se shodli, neměla jsem příliš na výběr.
Upřímně, připadala si trochu podle, když jsem tohle celé dělala. Nikdy jsem neměla ve zvyku sledovat cizí lidi, ale to je přece zanedbatelné, ne? Přeci jenom, možná jsem tou, které se chtějí zbavit. Není tedy pozorování až tak špatné.
Skousla jsem si ret.


Možná bych se měla otočit a nechat to být. Třeba jsem jen přehnaně paranoidní a nic mi nehrozí.
Jenže intuice mi říkala, že to tak není a tak jsem dále čekala. Slunce pomalu stoupalo stále výš a výš a ulice se začaly plnit lidmi. Schody k těm dveřím však stále zůstávaly z´prázdné.
Kde je?
Nějak jsem nepočítala s tím, že bych tu měla sedět celý den. Připadalo mi logické, že se pokusí dostat se ven, když v ulicích není příliš lidí.
Jenže na druhou stranu, v davu se lépe schovává, a protože Matsuri ví, že jsem ji poslouchala, nejspíš se nemusím vůbec stresovat. Jen tak zřejmě nevyleze.
Povzdechla jsem si a urovnala látku, kterou mi vítr hodil do obličeje. Šátek na vlasy mi neuvěřitelně překážel a byl dost nepohodlný, jenže jsem věděla, že by stačil jediný pohled na moje vlasy a každý by mě okamžitě poznal. V Suně byla tahle barva vlasů velice neobvyklá - většina obyvatelstva měla rudé, nebo hnědé, popřípadě lehce nazrzlé vlasy a modročerná tu přitahovala pozornost, o kterou jsem nestála. Navíc jsem nepochybovala, že by jí poznala Matsuri a to bylo to jediné, na čem záleží. Proto jsem raději zatnula zuby a opět předstírala, že si listuji v knize, ačkoliv jsem ani neznala její název.
V devět hodin mě už sezení na nepohodlné lavičce dostatečně otrávilo, abych se sebrala, ušla deset metrů do malé restaurace s terasou přesně naproti schodům, takže jsem si i přes pohodlný výhled mohla v klidu vychutnat jakýsi pěnový zákusek a malý šálek ledové kávy. Trošku mě vyvedla z míry cena, brzy jsem si však uvědomila, že jsem uprostřed pouště a není se tedy příliš čemu divit. Naštěstí, personál byl schopný a tak netrvalo dlouho a mohla jsem své rozporuplné pocity utopit v lahodně nadýchané šlehačce.
Nadýchané jako Narutovy vlasy, které jsem pokaždé prohrabovala, když jsme společně leželi v jedné posteli, příliš vyčerpaní, než abychom porušili to pohodlné ticho, které kolem panovalo. Tak hříšné sladké, jako každý jeho dotyk na mé kůži, každý pohled, který mě rozechvíval jako vítr mladý strom, a šlehačce tak studené, že jsem téměř cítila, jeho prsty blížící se k mému klínu a ledovému vzduchu, který na mou horkou kůži působil jako balzám.
Polkla jsem na prázdno a spustila lžičku s další šlehačkou, kterou moje snění zastavilo na půl cesty k ústům, zpět na talířek. Srdce se mi neuvěřitelně rozbušilo a kůži jsem měla náhle horkou a citlivou a v klíně nepříjemný pocit vlhka.
Zčervenala jsem, když jsem si uvědomila, že pouze snění o něm ve mně vzbuzuje takovou touhu. Kdyby tu teď byl, nevydržela bych na mrazáku ani minutu.
Okamžitě přestaň! Nařídila jsem si, když jsem se přistihla, jak si to představuju. Jeho ruce po mém těle, dráždící mě na těch neintimnějších místech a…
STOP! Máš důležitější věci na práci, ne? Třeba takhle hlídat Matsurin dům, zjistit, kdo tě možná chce zničit a určitě nemáš myslet na Naruta.
Zaplavila mě náhlá vlna studu, když jsem si vybavila svou přísahu. Ale bylo to těžké. Tak strašně těžké ji dodržovat, když někdo splnil vaše nejniternější touhy do posledního puntíku.
Možná byla chyba odcházet. Napadlo mě znenadání. Možná jsem měla zůstat s ním. Třeba by se změnil…
Od takových nebezpečných myšlenek mě naštěstí zachránilo otevření dveří, které jsem už nějakou dobu hypnotizovala pohledem.
Zvedla jsem se ze židle a děsivě rychle hodila na stůl dostatek peněz. Matsuri nasadila vražedně ostré tempo, které jsem ale musela stíhat.
Vyřítila jsem se z kavárny a zamířila do úzké pravé uličky schované mezi dvěma vysokými domy. Skoro jsem nestíhala, jak rychle běžela. Uličky byly příliš úzké, než abych mohla použít čakru, navíc písek mi podkluzoval pod nohama a zpomaloval mě.
V hlavě mě stále otravovala představa, že ji ztratím z dohledu.
Změnila směr. Jako by věděla, že ji sleduju. Snažila jsem se s ní držet krok, ale ona tady vyrůstala. Byla to ona, která to tu znala, věděla, kudy kam které cesty vedou. Jestli mi zabočí za nějaký roh a já ji nestihnu, budu ztracená.
Vyběhla jsem ven, a sotva jsem stihla dokončit onu myšlenku, strnula jsem.
Vběhla jsem přímo do nekončícího moře lidí.
Napůl podrážděně a napůl zoufale jsem zavrčela. Bezmoc a vztek mě nechvíli ovládly. Měla jsem to vědět! Dneska je středa. Kde jinde by se dala naplánovat schůzka, než na ohromném náměstí plném lidí a stánků? Proč jsem jen Gaaru neposlouchala, když mi o těch trzích říkal?
Měla jsem chuť si sednout a rozbrečet se nad svou blbostí. Nedělala jsem si naděje, že bych ji tady našla. Prostě byla pryč. Měla bych se s tím smířit.
Vlastně jsem si za to mohla sama. Já a moje myšlenky na Naruta. Kdybych ji zpozorovala dřív, že vychází z domu, mohla jsem teď být na jejím místě.
Unaveně jsem si sedla na čísi domovní schod a pozorovala okolí. Asi mi prostě nebylo přáno se to dozvědět.
Pravda je, že bych se asi cítila poněkud provinile, takže je možná dobře, že to dopadlo, jak to dopadlo.
Pomalu jsem se zvedla a oprášila si písek z oblečení. Pak jsem si sundala ten protivný šátek a prošla si trhy. Matsuri jsem, jak jsem předpokládala, už nenašla. Mohla jsem jen doufat, že nemluvili o mě a dávat si sakra pozor, co dělám. Když jsem obešla poslední stánek, bylo už poledne a za necelou hodinu jsem měla službu v knihovně. Nechtělo se mi tam. V duchu jsem si dokázala představit Matsurin spokojený úsměv, ale cítila jsem povinnost vůči Gaarovi, který mi tu práci sehnal. Dal si s tím docela práci, takže bych tam měla chodit. Jsem přeci jenom jeho holka, ne rozmazlený fracek, který se bojí postavit se strachu, za který si může sám.
Pomalým šouravým krokem jsem se vydala nyní už poloprázdnými uličkami ke knihovně, odkryla jsem těžkou látku proti písku a otevřela dveře.
U přijímacího pultu už stepovala jakási dívka. Myslím, že se jmenuje Yumi, a nervózně se dívala na hodinky.
"Už jsem tady, tak jdi za tím svým." Řekla jsem bez pozdravu, ale ani si nevšimla mé mrzuté nálady a s úsměvem od ucha k uchu vystřelila ven z knihovny.
Sedla na mě nostalgie, když jsem si všimla, jak ji objal a vášnivě políbil, a pak spolu odešli ruku v ruce kamsi do ulic.
Vždycky jsem si přála tohle taky zažít.
S Narutem.
"Špatný den?" Trhla jsem s sebou při zvuku toho hlasu, ale odpověď mi uvízla v krku, když jsem si všimla, kdo tam stojí.
"Vy mě sledujete?"
Zasmál se a já si neodkázala pomoc, ale jeho smích ve mně vyvolával hřejivý pocit. Pak však náhle zvážněl, jen v jeho očích byla ta šibalská jiskra.
Měl úžasně modré oči.
"Přála byste si to?" zašeptal hlubokým hlasem. Zachvěla jsem se při zvuku toho hlasu, ale rychle se ovládla.
"To záleží na okolnostech." Zamumlala jsem a uhnula pohledem.
"A právě teď?" zašeptal v odpověď.
Naprázdno jsem polkla a přemýšlela, jak je možné, že tenhle téměř cizí muž, kterého znám jen pár minut z knihovny, mě nutí za vším hledat výzvu.
Zrudla jsem, když jsem se přistihla, že mu zírám a rozkrok a zrudla jsem ještě víc, když jsem si podle jeho jemného úsměvu domyslela, že nejsem jediná, kdo o tom ví.
Ještěže za pár minut odejde i s knihami a už ho dnes neuvidím. Jeho přítomnost ve mně vyvolávala pocity, které jsem se od setkání s Narutem snažila uspat. A především touhu. Nebezpečnou touhu.
"Ne, jen si z vás dělám srandu. Ode dneška tu budu pracovat."
Cože to?
"P-Pracovat?" vyjekla jsem překvapeně. Podíval se na mě pohledem, kterým mě vyzýval, abych zkusila něco říct.
"Vadí vám to?"
"Ne." To neznělo moc přesvědčivě. "Ne," zopakovala jsem to, jasněji a zřetelněji, ale nezdálo se, že by mi to uvěřil.
"No nic. Rád jsem vás opět viděl, Hinato." Pokývl hlavou a odešel kamsi mezi zaprášené police.
"I já vás," povedlo se mi odpovědět, než jsem se musela opřít o stůl.
Proč jen se všechno musí vždycky tak zkomplikovat?

-Tento díl jsem věnovala E.Haruko za >>>FC<<<, který mi dnes založila a za to, že mi pomáhá s jedním projektem (pšššt, tajemství :D). Štvete mě, co se týče komentářů, ale dnes mám dobrou náladu, takže vám to prominu :) A držte mi zítra palce! Mám vystoupení s dějepisem před celou školou!! (a ano, jsem docela nervózní :D) Jinak, doufám, že během prvního týdne/druhého dokončím tuto sérii, což bude fuška, ale... snad to dám.
KOMENTÁŘE POTĚŠÍ A NABIJÍ ENERGIÍ DO POKRAČOVÁNÍ :)
Mějte se hezky a myslete na mě!-

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sumiko Sumiko | 25. června 2014 v 22:52 | Reagovat

Su-sugoii. Arigato za další dílek :3 Už se těším na další :3

2 matsumoto matsumoto | 26. června 2014 v 20:59 | Reagovat

Krása <3

3 Ratatouille Ratatouille | 27. června 2014 v 6:35 | Reagovat

Wau... :D super :D normalne mi lietajú zimomriavky po tele :) teším sa na další dielik :)

4 Miamoravia Miamoravia | 27. června 2014 v 9:52 | Reagovat

Máš to úžasný, už nevím co ti sem mám psát^^

5 Pisces Pisces | 27. června 2014 v 16:20 | Reagovat

Sugoi <3 :D

6 haineko haineko | 27. června 2014 v 20:02 | Reagovat

Já se těším na další díl <3

7 Kaguya♥ Kaguya♥ | 27. června 2014 v 22:09 | Reagovat

Ahoj Camelie
Jsem tu na tvém blogu 7 dení nováček, za týden jsem stihla přečíst všechny tvé FF, ty jsou úžasné, máš úžasný talent, který oceňuji a já osobně ti ho hrozně závidím^^, ale když jsem začala číst lháře, tak mi to přišlo takový no nevím, docela dost tak podkopáváš charakter Hinaty, já chápu, že se otrkala a poučila ze svých i Narutových chyb, a že trochu zvážněla, u lháře 1 série to ještě šlo, ale u 2 mi to připadá jakoby jsem četla FF o Sakuře a Sasukem, než o Hinatě a Narutovy, třeba u Cesty za štěstím tam máš u Naruta i Hinaty krásně popsaný charakter, ale u lháře mi to moc nesedí.
Je to jen můj osobní názor (který se mnou nejspíš moc lidí nesdílí), ale jsi ve psaní dobrá a doufám, že budeš v jakýchkoliv FF pokračovat^^.
Kaguya♥

8 Amnezie Amnezie | 28. června 2014 v 10:49 | Reagovat

Moc pěkné :3

9 Ema Ema | 28. června 2014 v 10:50 | Reagovat

Máš vážně talent :)) kawai!

10 Tenten Tenten | 28. června 2014 v 11:06 | Reagovat

ú... ž... a... s... n... ý... :D

11 momo momo | 28. června 2014 v 11:16 | Reagovat

Hezký :) (jak jinak) Jen mě tak napadá, jak to bude o prázdninách. Budeme čekat na díly dlouho? nebo jenom chvíli? a nebo si dáš chvíli pauzu od psaní? :)

12 narutokunhinatasan narutokunhinatasan | 30. června 2014 v 20:38 | Reagovat

Kawai

13 nanami-onee-chan nanami-onee-chan | 4. července 2014 v 18:07 | Reagovat

Krásný, těším se na další <3

14 nana-onee-san nana-onee-san | 4. července 2014 v 18:08 | Reagovat

<3 ;)

15 Anti narusaku Anti narusaku | 4. července 2014 v 21:18 | Reagovat

Krásný, povedený a já I don´t know co dalšího :D

16 Hanatka-chan Hanatka-chan | 5. července 2014 v 22:07 | Reagovat

krásný

17 E.Haruko (Helenká:3) E.Haruko (Helenká:3) | 25. července 2014 v 18:45 | Reagovat

Je to úžasné:3.
A mám věnovaný díl:OOOO

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)