Liar 6/?

24. ledna 2014 v 21:51 | Camelia

Nejde úplně přesně popsat slovy, jak se mi ulevilo, když mezi mnou a jím byly neprostupné dveře bez jediného okénka nebo škvírky, kterou by proniklo světlo a hlasy hostů. Měla jsem pocit, jakoby někdo zatáhl za šňůrku a povolil uzlíky nervozity, které se mi usadily v podbřišku.


Nedokázala jsem uvěřit, že opravdu přišel až sem. Na místo, kde pracuju. Tak dlouho jsem se s ním neviděla a během posledních dvou dní už dvakrát a to téměř za sebou!
Ale znala jsem důvod, který ho k tomu vedl, a jen pomyšlení na něj mě znervózňovalo a nutilo mě třást se, byť to nebylo zimou.
Po dnešku se moje nehorší podezření stalo jistotou. Nedokážu těm očím odolávat věčně. A už vůbec ne dost dlouho na to, aby ho to přestalo bavit.
Léta jsem ho po očku i méně nápadně pozorovala. Vím, jak to vypadá, když se pro něco rozhodne. A tohle bych ten moment, kdy si byl jistý svým cílem…
Opřela jsem se o dveře a přemýšlela, co budu dělat dál. Nechtěla jsem být jen dalším zářezem na jeho posteli, která asi bude brzy připomínat třísky. Chtěl jsem být pro něj něco víc. Víc než jen uvolnění, víc než nástroj k pozvednutí ega, víc než povyražení na jednu dvě noci, nejdéle týden. Přála jsem si, aby mě miloval, i když jsem věděla, že ta pravděpodobnost je šíleně malá… Už dávno jsem se s tím smířila.
Povzdechla jsem si. Měla bych se vrátit k obsluhování hostů. Určitě už na mě čekají. Ale nechtělo se mi.
Nechtěla jsem se vracet k tomu stolu a dívat se na Naruta a tu holku, jak se po sobě plazí, i když nejspíš stále pod hranici pobouření společnosti. Žaludek mi jen při tom pomyšlení dělal přemety.
Otevřely se dveře do kuchyně a jasné světlo mě na moment oslepilo.
"Kde se flákáš?" vyštěkla na mě Jin. Ah ano, zdá se, že už si se Sakuko stačily předat nejnovější drby. Je mi jasné, kdo v tom má prsty. V duchu jsem tomu blonďákovi poděkovala. Nejenže mi zase převrátí život naruby, ale ještě navíc mi rozhází vztahy na pracovišti. Vážně jsem mu za to moc vděčná.
"Promiň, zamyslela jsem se."
Jin protočila oči. "Tak až se uráčíš přestat myslet a začít pracovat, Narutův stůl na tebe čeká."
Ah, povýšil! Už je to i jeho stůl!
"Díky, bože, vážně díky."
"Cože?" vyjekla překvapeně.
"Ale nic. Už jdu."
V duchu jsem se nemohla dočkat, až tenhle strašný den skončí.
U stolů panovala veselá nálada a tak mi nezbylo, než se přizpůsobit. Nasadila jsem úsměv tak široký, jak jen jsem si troufala, a doufala jsem, že to nevypadá jako škleb. Obešla jsem pár nových zákazníků a celou dobu přitom cítila, jak se mi ježí vlasy na zátylku z jeho upřeného pohledu. Když jsem mu o pár minut později byla nucena opět dělat obsluhu, cítila jsem nejistotu, strach i závist. A vztek.
"Ještě něco?" zeptala jsem se s nepovedenou snahou znít mile.
"Dala bych si nějaký dezert. Máte čokoládový dort?" promluvila bělovláska. Všimla jsem si přívěšku na krku ve tvaru Oblačné vesnice.
"Jistě. Přinesu Vám ho?"
"Ano, prosím," usmála se. Musela jsem se otočit, abych vydržela.
"Počkejte prosím chvilku," požádala jsem je a proklouzla za bílé dveře. Velmi mě lákalo pomyšlení, že za půl hodinky zavíráme. To bude tak akorát, aby Naruto a ta holka dojedli a odešli. Stejně už tam zbyly jen oni a ještě parta přátel, co šly oslavit nějaký úspěch nebo narozeniny.
To mi dodalo odvahu přežít.
"Máme čokoládový dort?" zakřičela jsem. V kuchyni jako vždy panoval čilý ruch a celou místnost naplňovalo cinkání hrnců, syčení plamene a pokřiky kuchařů. U stropu se vznášel mlhavý opar z vypařené vody, vzduch prosytily bylinky, víno a koření.
"Koukni se do lednice!" odpověděl mi kdosi ze záplavy bílých zástěr. Tak, abych způsobila co nejmenší škodu, jsem proklouzla k velké lednici, která spíš připomínala malou komodu. Přechod o necelých dvacet stupňů vyvolal v mém těle intuitivní třas.
Objala jsem si ramena a vyrazila vstříc zimě.
Trochu to tam připomínalo márnici. Ticho, klid a kovové police plné tácků. Všechno dokonale čisté a vydesinfikované.
Procházela jsem je systematicky, jednu po druhé. Byli tam všechny možné dobroty - i takové, které jsem ještě nejedla, ale čokoládový dort jsem prostě nenašla.
"Není tu!"
"Tak zkus mrazák!"
Brrr. Tohle Naruta bude stát draho.
Mrazák byla jediná věc, kterou jsem nesnášela víc než lednici. Byla tam zima, ve vzduchu se srážel můj dech a celkově mi tam bylo úzko.
Jestli lednice byla márnice, pak mrazák vypadal jako hřbitov budoucnosti. Ale nezbylo mi, než ho opět navštívit. Člověk by řekl, že by bylo logické umístit ho hned vedle lednice, ale ne, mrazák byl na druhé straně stejné strany domu, a aby se k němu člověk dostal, musel vyjít z této příjemné potemnělé chodby a dát se do pravé uličky, což znamenalo projít těsně kolem dveří, co vedly k Narutovi a ostatním hostům.
Povzdechla jsem si. Věděla jsem, že uběhlo už hodně času a že bych se k nim měla vrátit, abych je požádala ještě o chvilku strpení.
Nechtělo se mi. Ale jednou jsem tu pracovala, tak jsem se musela řídit kodexem pro zaměstnance.
Všimla jsem si, že se po mě Naruto dívá od okamžiku, kdy jsem vstoupila do místnosti. Nevěděla jsem, jestli to má znamenat štěstí, nebo velkou smůlu, ale moje snaha o ignoraci přišla brzy v niveč. Kolena se mi třásla a tep srdce vyletěl do nebeských výšin. Doufala jsem jenom, že se zase nezačnu červenat, jako kdysi. Nesmí vědět, co se mnou jeho přítomnost dělá. Ani za boha to nesmím dovolit.
"Omlouvám se za nepříjemné zpoždění a prosím, abyste ještě chvilku vydrželi."
"Jasně," odvětil Naruto s úsměvem, který se v pozadí potemnělé ulice za výlohou zdál nebezpečný. Jiskřičky v jeho očích mě donutily na sucho polknout.
"Děkuji."
A s těmito slovy jsem rychlým krokem zmizela za dveřmi. Myslela jsem jen na to, abych to měla z krku.

-Ano, já vím, zbytečně to natahuju :D Ale přístím díle bude zase Naruto a jeho nevinné myšlenky... >:F :DD Těšte se! -> KOMENTY!!! Jen díky nim jsou díly tak často n.n-

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 miamoravia miamoravia | 25. ledna 2014 v 14:16 | Reagovat

Moc pěkne píšeš Cammi:)
Jsem zvědavá co jse z toho vyvrbí:D

2 magika magika | 25. ledna 2014 v 18:53 | Reagovat

definice ledničky a mrazáku byli zábavný, těším se na další dílek

3 Mizuki Mizuki | 25. ledna 2014 v 19:28 | Reagovat

Nevinné myšlenky :D Jasně! Hezký díl :))

4 Akahori Henitai- Hell Akahori Henitai- Hell | 28. ledna 2014 v 20:53 | Reagovat

Krásné, Cam. Píšeš úžasně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)