Liar 4/?

21. ledna 2014 v 20:31 | Camelia

Od té osudné noci už uběhlo příliš času. Tolik, že jsem přestávala věřit, že by Narutovi vůbec mohlo na něčem takovém záležet.
Když jsem později zaslechla Jin a Sakuko, její kamarádky z malé restaurace kde už několik měsíců dělám ve svém volném čase servírku, abych si trochu přivydělala, jak si povídají o tom, že Naruto má další holku. Prý nějakou cizinku, která má za otce nějakého feudálního pána či koho, málem mi vhrkly slzy do očí.


Ale co jsem si myslela? Že se mu vyznám a on se během chvilky změní? Že zahodí tu moc, kterou za posledních pár let nabyl a vrátí se zpět v čase? Že s něj zase bude ten starý Naruto?
Ano. Přesně to sis myslela, řeknu si v duchu a hořce se zasměju. Jen tiše, aby to nikdo nepostřehl.
Vytáhnu z lednice vychlazenou šťávu pro zaměstnance a naliju si do skleničky, ale vím, že by to chtělo něco ostřejšího. Jenže to budu muset počkat, až mi skončí směna.
Na jeden lok sklenici vypiju, pak si povzdechnu si a otočím se zpět do kuchyně, kde už na mě na pultě čekají hotová jídla.
"Stůl číslo pět, šest a jedenáct," informuje mě hlavní kuchař a mile se na mě usměje. Stojí mě to většinu sil, ale mu úsměv oplatím. Nemůže přece vědět, co se děje, že?
Jak jdu úzkou uličkou k hostům, smích a brebentění se stává čím dál hlasitější. Nedokázala jsem si představit, že bych se je měla s úsměvem ptát, jestli si ještě něco nedají nebo nechtějí něco k pití. Cítila jsem se vypráhla, byť jsem před chvilkou vypila dva decilitry šťávy. V mém nitru se usadila tíživá samota.
"V posledním stole na tebe čeká zákazník," oznámila mi frustrovaným hlasem Sakuko, která se zčista jasně vynořila ze dveří naproti mně. Překvapeně jsem se na ni podívala. Ona byla ten typ, který se na pohřbech tvářil ledově klidně, tragédiím se smál a ztráta práce pro ni znamenala znamení, že má změnit svůj život k lepšímu. Nechápala jsem, kde může vzít tolik optimismu, teď ale zněla, jako by sama měla před pohřbem. "Chce prý jenom tebe." Pohrdavě se na mě podívala a poprvé mi její velké zelené oči naháněly hrůzu.
"Mě?"
"Vidíš tu snad někoho jiného?" vyštěkla, pak kolem mě prošla a zmizela za dveřmi.
Až teď jsem si uvědomila, že jsem se samým překvapením zapomněla nadechnout.
V duchu jsem ironicky zajásala. Lepší už to vážně být nemohlo.
Roznesla jsem jídla, která už mi začínala těžknout v rukách, a vydala se k poslednímu stolu. Cestou jsem si už natrénovaným pohybem vyndala z kapsy zápisník a tužku.
"Dobrý den, co si dáte?" Vážně jsem se jich na to chtěla zeptat, ale v momentě kdy jsem zvedla hlavu, to nešlo.
"Naruto?" vypadlo ze mě dřív, než jsem to stačila zastavit a vzápětí jsem toho litovala. Tváří mu problesklo škodolibé vítězství. Zrudla jsem až po kořínky vlasů a odkašlala si.
"Tak, už máte vybráno?"
Cítila jsem, jak mě pozoruje. Uvnitř mě zaplál dávno zažehnutý plamen, nohy se mi třásly jako by byly z rosolu, kolena se mi podlamovala už jen při té myšlence, že se na mě dívá.
Neuvěřitelně mě to štvalo. Ale nemohla jsem s tím nic dělat.
Podívala jsem se do jeho očí. Tvrdých jako led a přitom tak zvláštně okouzlujících, že se mi z toho motala hlava, ale všemi svými silami jsem se snažila dělat, že o tom nevím.
Nenápadně se uchechtl a koutek mu cuknul, pak se na mě významně podíval a velmi pomalu se otočil.
Vedle něj seděla hezká dívka.
Moc hezká dívka, jak jsem si velmi rychle uvědomila.
Měla bílé vlasy sepnuté do ledabylého culíku a pleť tmavou jako staré dřevo. Když se na něj usmála, objevily se dvě řady dokonale bílých zubů.
"To je na tobě přece," řekla sladce a pohladila Naruta po tváři. Prudká vlna žárlivosti mě na okamžik úplně ovládla.
"Ale já nevím co je tu nejlepší," pokrčil rameny v hrané bezmoci. Ovšemže věděl, co tu máme nejlepší. A věděl, že já vím, že on to ví. Vztekle jsem stiskla spodní čelist. Chtěl mě provokovat… Ne, to není přesné.
Postřehla jsem jeho sotva znatelný úsměv a kradmý pohled na můj rudnoucí obličej. A bylo mi jasné, o co tu jde. On chce, abych žárlila!
A bylo mi nad slunce jasné, že se mu to daří.
Nadechla jsem se a snažila se ovládnout své emoce.
"Doporučila bych vám dnešní specialitu. Všichni si to pochvalují."
"Vážně?" zeptala se mě dívka překvapeně a já si uvědomila, jak dlouhé má řasy.
"A-Ano."
"Co myslíš, Naruto? Budeme jí věřit?"
Nestihla jsem včas uhnout před jeho pohledem. Modré oči mě do sebe vtahovaly a já si znovu uvědomila, jak moc bych si je chtěla prohlédnout z blízka. Ale nechtěla jsem být jen další v řadě jako tahle nová. Nejsem doplněk, který si můžete vzít s sebou na okrasu a pak ji pohodit doma do skříně, na to ať ani nemyslí.
"To je dobrá otázka…"
"Věřím ti, tak se rozhodni ty," zatrylkovala ta neznámá.
"Kdepak, řekni si, co budeš chtít. Vždyť víš, že udělám všechno, abys byla spokojená."
Zdálo se mi to, nebo jsme se začínali bavit o něčem jiném, než o jídle?
"Mohla byste nám přinést nějakou sodu, než to vymyslíme?" zeptal se mě s bezelstným úsměvem.
"Jistě," odpověděla jsem a odpochodovala k pultu, kde bylo ve velkých plastových nádobách pití.
Vzala jsem do ruky skleničku a pustila uzávěr. Koutkem oka jsem si uvědomila, jak hladí Naruto tu dívku po stehně, a zamračila jsem se.
Neznámá se zachechtala a pleskla ho po ruce. S hraným výrazem absolutní nepřístupnosti ho pokárala. Naruto se na ní jen usmál a natáhl se pro polibek.
Nikdo se na veřejném místě nelíbá tak dlouho!
Srdce mi tlouklo až v krku, když jsem pozorovala, jak se koutkem oka jeho prsty proplétají s jejími a polilo mě horko.
Jeho ruka se vrátila zpět na její stehno a hladila ho od kolene výš. Cítila jsem, jak ve mně stoupá nervozita a podivný pocit mě zašimral v podbřišku.
Pak se na mě otočil a na tváři měl úšklebek. Zamyslela jsem se nad tím, proč se směje. Ucítila jsem na kůži chlad.
Vyjekla jsem.
Soda přetekla ze skleničky, polila mi ruku a na podlaze utvořila mokré fleky.
V duchu jsem zaklela, rychle vodu setřela a přinesla pití dvojici u stolu.
"Omlouvám se za zpoždění," řekla jsem a podala jim vychlazenou vodu.
"Není za co. Každý se přece může nechat rozptýlit."
Musela jsem se nadechnout, abych byla schopná klidně pokračovat.
"Máte pravdu. Přejete si ještě něco?"
"Ochutnáme tu vaši specialitu. Doufáme, že to bude správně okořeněné."
"Nemějte strach." Odpověděla jsem jim a snažila se, aby to neznělo jako odseknutí. Nemohla jsem si pomoct. Strašně mě štvalo, co se mnou dělá jeho přítomnost.
Nedokázala jsem v jeho větě nepostřehnout dvojsmysl, i když tam žádný nebyl. Přesto jsem měla pocit, že se bavíme o něčem jiném, než o jídle.
Usmála jsem se na něj tak okouzlujícím způsobem, jak jsem jen dokázala.
Nenechám ho vyhrát.
Nenechám ho, aby si myslel, že vyhrál.
"Řeknu vaši objednávku šéfkuchaři," prohlásila jsem, vzala jim menu a odešla. Celou cestu jsem na svých zádech cítila jeho pohled a začínala jsem tušit, co je přesně cílem jeho plánu. Ale stejně jistě jsem věděla, že ho nenechám, aby vyhrál tak jednoduše. Na to svojí šanci už promeškal.

-Vážně začínám překvapovat samu sebe :O Tenhle díl měl vyjít až zítra, ale na úkor dějepisu a matice jsem ho dopsala. Doufám, že z toho nebudu mít žádné problémy... Tak mi držte palce a povzbuďte mě KOMENTÁŘI! Díky :)
Taky Vám to hrozně začíná připadat SJM?! D: Kruci, musím Hinatu trochu více zjemnit, jak bylo původně v plánu... Nechi, aby se historie opakovala :'(-

Další díl
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ten od Skype :DD Ten od Skype :DD | 21. ledna 2014 v 21:01 | Reagovat

Sice sem se už vyjádřil, ale nemůžu si nechat ujít první koment :DDDDD Ať už je tu další díl :)

2 Mizuki Mizuki | 22. ledna 2014 v 7:14 | Reagovat

Super. Taky sem překvapena, mile překvapena :))

3 magika magika | 22. ledna 2014 v 19:02 | Reagovat

Wow píšeš čím dál tím lépe. A moc se těším na další dílek

4 Akahori Henitai- Hell Akahori Henitai- Hell | 23. ledna 2014 v 19:06 | Reagovat

Pěkné, moc pěkné.

5 kainen kainen | E-mail | 24. srpna 2014 v 14:51 | Reagovat

páni je to úžasné má to fakt něco do sebe naruto jako svůdník vs hinata která se jen tak nevzdá pokračuj dál fakt dobré

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)