Liar 2/?

14. ledna 2014 v 7:00 | Camelia

Ten den jsem nemohla spát. Nevím proč. Byl úplněk? Nepříznivé hvězdy?
Noc mě vždycky lákala. Milovala jsem ten pocit splynout s okolím, nebýt viděna, neexistovat…


Nevím, proč jsem se tu noc zvedla z postele a vydala se směrem k paloučku, kam jsem chodívala, když jsem byla menší. Mohla jsem si číst, zírat do stropu, kreslit si. Mohla jsem dělat spoustu věcí, ale přesto jsem šla. Možná bych si to rozmyslela, kdybych věděla, co se tu noc stane.
Vyplížila jsem se z domu. Bylo to snadné. Otec už dlouho nebyl tak paranoidní, aby stavěl stráže na každý roh, a když už tam nějaký stál, tak spal jako dudek. Navíc já už jsem dávno nebyla ta malá holčička, co si bez dovolení pomalu nemohla ani kýchnout. Ne. Už ne.
Vzpomněla jsem si na dobu, kdy jsem ven chodila každou noc a zdálo se mi to jako věčnost. Kdy jsem se tak změnila?
Odpověď jsem znala. Tehdy, když jsem pochopila, jak slepá jsem byla, když jsem milovala někoho, jako byl on.
Vzhlédla jsem a uviděla postavu, jak stojí ve světle lampy a v tu chvíli jsme věděla, že mě bohové nenávidí.
"Naruto-kun?" Kruci. Proč jen zním tak překvapeně?
"Ahoj, Hin." Trhla sebou. Nikdo jí neříkal Hin. "Kam jdeš? Smím tě doprovodit?"
Nezbylo mi, než přikývnout a modlit se, aby si to rozmyslel.
Celou cestu šel tak blízko mě, jako by kolem nás nebylo dost místa. Znervozňovalo mě to, proto jsem byla ráda, když se zastavil.
"Tak jsme tady," hlesla jsem zcela zbytečně a byla ráda, že se k němu nemusím tisknout. Viděla jsem rosu třpytící se na stéblách trávy, koruny stromů a v dálce obrysy hor. Ta nádhera mi vyrážela dech.
"Není to úžasné? Jako stovky perel rozsetých do nicoty. Jako spadlé hvězdy, které tu našly domov. Nezdá se ti to jistým způsobem zvláštní?" Usmála jsem se. "Tak krásné a přesto jsou to maličkosti, nepodstatné detaily. Kdyby se každý radoval už jen kvůli tomu, že to může vidět, svět by byl lepší, nemyslíš?" Ruku jsem měla mokrou v tom momentě, kdy jsem přejela po pár stéblech. Její chlad mě příjemně rozechvíval.
Otočila jsem se a měla jsem pocit, jako by mi plíce vypověděly službu. Narutovy oči byly temné jakoby odrážely noční oblohu. A blížily se! "Upřímně si myslím, že tohle není vůbec vhodná chvíle, aby.. Víš, dlouho jsem tě neviděla a upřímně si nemyslím, že-"
"Jsi krásná, víš to?" zašeptal. Málem se mi z jeho slov podlomila kolena. "Toužím po tobě… Už dlouho."
Mozek mi zamrzl v tu chvíli, kdy se ke mně začal naklánět a já si až teď uvědomila, že je vyšší, než jsem si pamatovala. Musel vyrůst alespoň o patnáct centimetrů od té doby, co jsme se naposledy viděli. A že to bylo už dávno.
Cítila jsem na rtech jeho dech a tolik si přála, aby se to stalo. Nalhávala jsem si, že je to minulost, že ho nemiluju, že mi na něm nezáleží, jenže očividně se mému tělu nechtělo poslouchat.
Stačilo tak málo a bylo ze mě želé!
Jenže otravný hlas v mé hlavě mi musel připomenout, proč se vlastně zlobím. A ano, opravdu se na něj zlobím.
Uhnula jsem jeho rtům a uvědomila si, že jediné, co měl v plánu, bylo dostat mě do postele, aby si mohl udělat další zářez a nechat si třeba moje spodní prádlo. To jsem odmítala dovolit.
Dřív, než jsem se nadála, jeho tvář nesla obtisk mojí ruky a mě nenapadlo nic jiného, než začít brečet. Vážně se to celé začalo vymykat kontrole.
Ustoupila jsem od něj dost daleko, aby neviděl, co to se mnou dělalo a nenápadně si otřela slzy. Já jsem tu nebyla to, kdo by se měl stydět a brečet, já ne.
"Za co to bylo?" zeptal se ublíženě. Sebrala jsem zbytky své hrdosti a řekla mu to, co jsem měla už dávno. To, jak jsem ho milovala, jak jsem ho obdivovala za to, kým se stal, co si vytrpěl. A dost jasně jsem mu doufám naznačila, že nejsem holka na jednu noc, kterou se pokusí obelhat tím svým úžasným úsměvem a zaláskovaným výrazem. Znám ho tak bolestivě dlouho, že na něj poznám všechno.
Nic z toho nebyla pravda. Jen klam. Jen hezká lež.
Nebránila jsem se tomu s ním spát. Už dávno jsem si přestala dělat iluze, že by mě taky mohl milovat. Ale jestli mě chce dostat do postele, bude se muset víc snažit.
A s tou myšlenkou jsem ho tam nechala stát.

-Po velmi, velmi velmi dlouhé době přidávám další díl. Dnes je úterý a já jsem zrovna na horách bez přístupu k internetu, takže se těším, že až přijedu domů, budou tu na mě čekat vaše komentáře!
Nejsem si tímto dílem příliš jistá, protože jsem ztratila původní myšlenku, jak se měl příběh vyvíjet, a už je to taky celkem doba, co jsem vydala první díl, takže když mě napadlo pokračování, okmažitě jsem ho sepsala, aby se historie neopakovala. Bohužel, mám pocit, že prvotní nápady jsou stejně vždycky nejlepší... Ale s tím ž holt neudělám nic,no. MĚJTE SE HEZKY! A PROSÍM SI KOMENTÁŘE!!!-


 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mizuki Mizuki | 14. ledna 2014 v 7:10 | Reagovat

Hrozně jsem se na tuto povídku těšila a ano, začátek je skvělí :)

2 Sumiko Sumiko | 14. ledna 2014 v 15:28 | Reagovat

Yosh, úžasné. Těším se na další. :)

3 Tash Tash | 16. ledna 2014 v 6:11 | Reagovat

Yeeeh. :) But...není to ten samej díl jako ten první, en trochu upravený? :D Hm...budu se těšit na další. ;) A ano, mrška Tash se vrátila ke komentování. :D

4 Maj-k Maj-k | 2. srpna 2014 v 23:23 | Reagovat

Super povídka škoda že mi to nejde na další díly :-(

5 Cam Cam | Web | 3. srpna 2014 v 18:46 | Reagovat

Díky za upozornění :) Hned opravím a doufám, že dočteš ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)