Kurai Tsubaki XXI.

27. prosince 2013 v 10:10 | Camelia
Cesta jim docela utíkala, přestože Hinata byla po celou dobu cesty velmi zamlklá a Naruto se obával svých vlastních nápadů a myšlenek, takže nebyl schopný se starat o nějaký větší rozhovor, než byly nejnezbytnější věci. Brzy je však zastihla noc a Naruto navrhl, aby se utábořili. Hinata sebou při tom slově trhla.


Měla hluboko v sobě zakořeněný děs ze tmy a noci. Pravda sice byla, že ji sice Naruto nakonec našel, jenže… co když ji znova unese? Co když jí příště schová ještě hlouběji do země? Už teď Narutovi trvalo tři týdny ji najít. Sice je to obdivuhodný výkon, ale kdo říká, že by ji vydržel hledat ještě další? Nechtěla riskovat, že tohle bude zase jen hezký sen.
"Prosím, pokračujme," naléhala.
"Proč?" divil se. Moc se mu nezamlouvala představa, že by s Hinatou musel cestovat v noci. Věřil sice svým instinktům ninji, ale mnohem radši by byl cestoval za svítání. Noc byla přeci jenom na jeho poměry moc temná a chladná.
"Nemůžu u tom mluvit," hlesla náhle tiše a uhnula před jeho zkoumavým pohledem. Naruto už tuhle frázi znal, až moc dobře. Tu mu přesně říkala před tím, než ji ten někdo unesl, před tím, než ji jako největší idiot hledal po celé Ohnivé zemi a rozeslal prosbu s vyvěšení jejích podobizen po všech krajích světa. "Alespoň ne, dokud nejsme od té jeskyně co nejdál, prosím."
"Dobře," souhlasil znovu. Hinata děkovně přikývla a Naruto si jen povzdechl. "Ale stejně bych radši udělal krátkou pauzu. Jsme na cestě už více než půl dne, tímhle tempem do Konohy dojdeme za den nebo dva, takže o čas vážně nehrajeme…"
"Hrajeme," přerušila ho Hinata a začala se kolem sebe rozhlížet. Naruto jí napodobil, ale nevšiml si ničeho děsivého. Naproti tomu Hinata zbledla, a kdyby jí nezachytil, nejspíš by mu tu omdlela přímo na tvrdou zem.
"Rozdělám oheň," informoval ji. Neměla sílu mu odporovat.
"Nechoď moc daleko," prosila ho. Přikývl.
"Neboj se."
Na chvíli zmizel v lese a za pár minut už byl zpátky s dost dřívím na celou noc. Hinata mu chtěla připomenout, že za pár minut se znovu vydávají na cestu, ale pak si to rozmyslela. Nebyl to tak špatný nápad si na chvíli odpočinout. Cítila se vyčerpaná z dlouhé cesty, i když věděla, že ještě před pár týdny by tohle pro ni byla hračka, a tělo měla rozlámané po…
Nemysli na to, napomenula se v duchu přísně. Tohle se přece nestalo tobě! Ale věděla, že si to jen nalhává.
Ucítila dotek na rameni a sykla.
"Promiň," omlouval se hned Naruto a ve tváři měl velmi zděšený výraz.
"Ne, to je dobrý," snažila se ho přesvědčit úsměvem. "Jen jsi mě trochu vyděsil."
Podíval se na ní pohledem, jako by chtěl říct "Já nejsem blbej", ale dál to nerozpitvával. Hinata si znovu uvědomila, jak úžasného člověka vedle sebe má. Byl hezký, milý, laskavý a nakonec se ukázalo, že je i docela chytrý, přestože se to nezdálo možné, když vezmeme v úvahu, co dělal, když byl menší… Usmála se. Tělo jí při tom zaplavil krásný hřejivý pocit. Nepoznala ho, i když věděla, že ho už jednou s ním zažila. Příjemné mravenčené jí cestovalo od končetin, až se usadilo v podbřišku a šimralo ji. Jen podle knížek dokázala určit, co to bylo.
"Na," podal ji cestovní misku, ze které se kouřilo a pára unikala do ovzduší, kde tvořila krásné ornamenty.
"Co to je?" zajímala se.
"Čaj," odpověděl jednoduše a sám si sedl na druhou stranu ohniště, takže na sebe vzájemně měli krásný výhled. Trochu ji to znervózňovalo, tak radši dělala, že ji strašně zajímá horká tekutina, která jí hřála na ruce. Naruto chtěl něco říct, ale nějak neměl tušení co. Bylo to divné. Už byl napůl smířený s tím, že ji nenajde, a když už, tak ji najde mrtvou, a teď tu s ním seděla u ohniště, protože naléhala, aby vyrazili okamžitě.
Znal Hinatu dost na to, aby si domýšlel, co stojí za jejím chováním. Bála se něčeho. Nebo spíš někoho. Opravdu ho zajímalo, co se tady dělo. Ublížili jí? Ale zároveň i on sám měl strach z toho, co by se mohl dozvědět. Řekla by mu vůbec pravdu? Nebyl si jistý. Hinata, přestože to byla ta nejmilejší, nejnezištěnější osoba, jakou kdy poznal, nebylo by to poprvé, co by mu kousek příběhu zamlčela. A tak radši sál mlčel a pokradmu ji pozoroval.
Její šepot ho vytrhl z úvah. "Víš, že jsem si myslela, že mě nikdy nenajdeš?"
"To jsi nebyla sama," přiznal, ač nerad, a začervenal se.
"Ale tys mě našel." Řekla to, jako by o nic nešlo, jako by nešlo o ni a její život, jako by se bavili o počasí.
"Jo," odmlčel se, "našel."
Zavládlo trapné ticho.
"Děkuju ti."
Překvapeně vzhlédl. Už slyšel spoustu poděkování, ale žádné takhle… osobní. Měl pocit, že tohle vycházelo z ní, ze samotné podstaty její bytosti. Poprvé slyšel její skutečné já. Nevěděl, jak se k tomu má zachovat. Nakonec se rozhodl říct pravdu.
"Nemohl jsem jinak. Miluju tě."
Hinata ztuhla a váhavě se na něj podívala. "Miluješ mě?" zeptala se, jako by bylo těžké tomu uvěřit.
Naruto se pousmál. Její překvapený výraz by stál za to zvěčnit. Nebyl jsi jistý, jak to mohl říct tak… snadno. Vyznávání citů nebyla jeho silná stránka, to koneckonců věděli všichni, ale prostě to tak cítil a v hlouby duše věděl, že to tak nějak vždycky byla pravda.
Hinata zívla.
"Jsi unavená," reagoval, jako by nic z toho, co předtím řekl, nikdy nevyslovil.
"Ne, já jen…" protestovala a snažila se dát mu vysvětlení, o kterém moc dobře věděl, že bude falešné. Zvedl se a přes ramena jí hodil cestovní deku.
"Jen spi, budu hlídat." Něha v jeho očích jí donutila před jeho pohledem uhnout.
Nakonec však souhlasila. "Um, tak jo." A sotva se její tělo dotklo země, usnula.

-Kyá! :3 Nemohla jsem si tenhle díl odpustit :D Snad vás moc nenudil :* A máte pochvalu za 5 komentářů! ^^ Jen tak dál, lidičky :)-



 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Budete chtít pokračování této povídky?

Ano
Je mi to jedno
Ne

Komentáře

1 Mizuki Mizuki | 27. prosince 2013 v 10:25 | Reagovat

Chuděrka Hinata! Ale super :)

2 Sumiko Sumiko | 27. prosince 2013 v 12:52 | Reagovat

Další, další, prosíím :*

3 kik kik | 27. prosince 2013 v 15:48 | Reagovat

Perfektné, rýchlo další. *.*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)