Kurai Tsubaki XV.

13. prosince 2013 v 22:00 | Camelia

Spánek byl tu noc jako vysvobození ze zlého snu, důvod, proč nemyslet na události dnešního dne, Hinatu však i v polospánku pronásledovaly výčitky svědomí. Nebyla schopná úplně usnout a věděla, že ani Naruto nespí. Na to dýchal moc mělce a jeho dech bylo to jediné, co rušilo panující ticho.


Přemýšlela, jestli by si s ním měla promluvit o tom, co jí tak tíží, ale bála se, že sotva by něco řekla, mohl by se začít ptát na to dnešní objetí, její slova a…
Už jen při pouhé myšlence její pleť dostala mimoděk růžový nádech. Voněl tak hezky, jeho teplo jí bylo tak příjemné…
Venku zavál vítr a zašuměl v listoví. Hinatě zmrzl úsměv na tváři. V naléhavosti nečekaných událostí, zapomněla na zvířecí hrůzu, jaká jí svírala hrdlo pevněji a vytrvaleji, než zuby lovce.
Naruto nemusel být senzibilem, ani členem klanu Yamanaka, aby poznal, že Hinata není úplně v pořádku. A kdo by také byl, po tom, co dnes zažila? I pro něj to byl šok a to nebere v potaz to, že ona ho znala. Uvažoval, co má udělat. Nechtěl působit vlezle, nebo snad troufale, ale cítil silnou iracionální touhu jí chránit. A ve světle nedávných událostí se rozhodl riskovat.
Vylezl ze svého ležení, které si provizorně ustlal na druhé straně pokoje a vydal se k ní. Ani se nesnažil předstírat ospalost. Věděl, že ona ví, že ani on nespal. Na okno dopadly první kapky deště.
Chytil jí za ruku. Pokožku hebkou jako samet kazil chlad, který z ní sálal. Oproti němu byla ledově studená a bledá. Jako mramor.
Nedokázal zastavit. Neodkázal přestat se jí dotýkat. Konečky prstů tančily na jejích odhalených pažích po celé jejich délce. Zachvěla se. Rty nedočkavé, oči hladové. Vlna tepla projížděla jejím tělem od míst, kde se jí dotýkal. Cítila se lehce. Odevzdaně. Nebylo nic, než on.
Otočila se a pohlédla mu do očí. Nebyla si jistá, co v nich vidí. Nebyla si jistá ničím, ani sama sebou. Napětí se v ní hromadilo, jako voda v přehradě.
Potřebovala ho.
Projelo jím zamrazení, když ucítil její malé ruce na své šíji, její teplý dech na okraji spodní čelisti, oči přimhouřené očekáváním, zorničky rozšířené touhou. Nemohl už déle čekat. Vyhledal její rty, ruce nedočkavé stejně jako ona, teplý dech mísící se v malém prostoru mezi jejich těly.
Cítila jeho ruku, která ji hladila po boku a spojila jeho rty se svými. Náhlá vlna emocí jí málem strhla do svého víru. Rychle se odtrhla, aby opět nad sebou získala kontrolu, slabost se zmocnila jejího těla jako nemoc. Potřebovala to ovládnout, získat své tělo zpět.
Nenechal ji.
Palcem přejel po jejích rtech a pak se k ní znovu sklonil, aby jí políbil. Nedokázala to odmítnout. Dala do toho všechno, upnula se k tomuto okamžiku, jako by na tom závisel její život, líbala ho s touhou, zoufale. Beznadějně. Ztracená v nevýslovném chtíči. Kdyby stála, určitě by se jí podlomila kolena.
Přitiskl se k ní blíž, chtěl ji celou. Teď hned. Ale nechtěl na ni tlačit. Nechtěl, aby se to stalo takhle.
Odtáhl se o ní a nechal ji zklamanou a zoufalou. Samotnou ve tmě. Opuštěnou. Zmatenou. Až trhaný nádech studeného vzduchu jí vrátil do reality. Chtěla si stěžovat, chtěla křičet, zavolat ho zpátky… Pak ucítila jeho pevnou ruku, jak stiskla tu její.
"Pojďme spát." Navrhl. Měla v plánu protestovat, ale když cítila jeho teplo, nebyla toho schopná. Nechala ho, aby zaplul k ní pod peřinu a v jeho náručí se znovu pokoušela usnout.
Probudil se. Venku bylo šero, sluneční paprsky jen stěží pronikali přes šedivý závoj mlhy. Nechtělo se mu vstávat, ale nešlo jinak. Posadil se a zamžoural do místnosti.
Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, co je jinak. Na kůži mu dotíral chlad.
Zvedl se, aby zavřel okno a zazíval. Nepřemýšlel nad tím, až ve chvíli, kdy okno zavřel, si uvědomil, že on ho neotvíral.
Pohled mu padl za sebe. Srdce vynechalo hrůzou jeden úder.
Postel byla prázdná.
Seběhl do přízemí. Nikde nebyla. Chtěl na ní zavolat, ale nedokázal to. Úzkost ho užírala.
Vrátil se zpět do pokoje, ale její místo už bylo úplně ledové. Byla pryč už alespoň hodinu. Ale kam by šla? Vždyť přece neměla, kam jít. Mohla si sice vrátit zpět k sobě, nevěřil však tomu, že by se ani nerozloučila. Prostě zmizela…
To okno!
A pak to zahlédl.
V dálce, kryté mlhou, velkou postavu.
Nepřemýšlel, prostě se rozběhl jen v kraťasech a tričku a brzy pochopil, co viděl. Ta velká postava byla vlastně jedna osoba, co přes rameno nesla druhou. Už z dálky poznal modré vlasy. Přidal.
"Hej! Počkej!"
Postava zastavila, překvapilo ho to, ale nedal to na sobě zdát. Nezpomalil. Na to měl příliš velký strach.
"Pust ji na zem, slyšíš? Pust ji na zem povídám!"
Ale nemělo to cenu.
"Tak přece sis přivedla svého hrdinu, heh?" promluvil neuvěřitelně tiše. Narutovi chvíli trvalo, než mu došlo, že mluví k Hinatě, která nehnutě ležela stále na jeho ramenech, jako pytel brambor. "Zlobivá holčička, teď mu budu muset ublížit. Ale to přece víš. Říkal jsem ti to. Varoval jsem tě. Několikrát. Ach, bláhová Hinatka, bláhová…" zakroutil hlavou.
"Cože?" Podivil se Naruto a nadechl se, aby tomu podivínovi pěkně od plic řekl, co si o něm myslí. Pozdě. Ani neměl čas reagovat, když ucítil tupou bolest. Překvapeně se podíval na místo, kde neznámý v plášti ještě před chvílí stál, pak nahmatal prázdnou injekční stříkačku, která mu trčela z krkavice.
"Co to…" zamumlal, než ztratil vědomí a natáhl se na zem jak široký, tak dlouhý.
"Tak to bychom měli," zamnul si ruce muž. O chvilku později už po něm zbyl jen stroze oděný Naruto ležící uprostřed parku s drobnou, sotva znatelnou červenou tečkou po vpichu.

-Tak jsem se překonala a ještě dneska dopsala díl (za stáleho poslouchání HU, jak si můžete dočíst v předchozím článku). Sice jsem dnes nic psát nechtěla, ale když je ten pátek třináctého... Nedalo mi to. Snad to, že mě hlava bolí jak střep, nesníží kvalitu dílu. ^^ A btw: S konečnou platností oznamuji, že nám chybí 5 dílů do konce série! Těšíte se na to? :P Nu, a JAKÉ JSOU VAŠE NÁZORY? :*-
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mizuki Mizuki | 13. prosince 2013 v 23:01 | Reagovat

Wow, prostě skvělí :D Už se nemůžu dočkat, jak to skončí :D Je to hodně napínavé a krásné. Konečně se Hinata dočkala polibku :))

2 kik kik | 13. prosince 2013 v 23:09 | Reagovat

Super diel. *.* Iba 5 dielov? myslela som si, že to bude dlhšie, ale čo už... :) Potom by si mohla dopísať svet je malý. :D :)

3 Ell. :3 Ell. :3 | Web | 15. prosince 2013 v 17:21 | Reagovat

Zase se vešlo tak moc do tak mála.
Nádherně popsaná chvíle, mohlo to zajít dál, ale myslím, že to si necháš na konec.
Pořádná akce, jako by se toho nedělo dost!
Nechci, aby to skončilo. :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)