More than friends [první část] - Prolog

15. listopadu 2013 v 22:00 | Camelia


"Lisbonová, konečně!" zaklapl Jane mobil. Otočila se na něj s touhou po vysvětlení vepsanou ve tváři; proč proboha hned ráno po ní něco chce?


Rychle se přesunul k její kanceláři. Dnešní noc celou strávil přemýšlením. Ještě nespal. Ale to mu nevadilo, spánek může dohnat později.
"Co se děje?" zeptala se. Vypadala, že na rozdíl od něj dnes strávila svou noc v říši snů. Poznal to na ní. Stejně jako čerstvě udělaný make-up. Během té sekundy vyčetl z jejího chování tolik, že se ani nemusel ptát, proč má dneska tak dobrou náladu. Jen ho mrzelo, že jí ji zase zkazí.
"Musíme se promluvit," řekl tiše a gestem ukázal na její kancelář. Protočila oči, ale šla. Obvykle by mu to vykouzlilo úsměv na tváři. Byla tak čestná, tak naivní, a to i přesto, že už více než deset let pracovala v oddělení vražd. Kdo by měl více než ona vědět, že každý každého jen podvádí?
"Tak o co jde," posadila se a vrhla na něj upřený pohled svých smaragdových očí. Černá linka, pomyslel si, a náhle mu bylo jasné, že se nemýlí. Mlčel, skenoval ji pohledem a na tváři mu hrál vědoucí úsměv. Bez vyzvání usedl naproti ní.
"Tak to vyklop," povzdechla si Lisbonová, jako by věděla, že přesně na to čeká.
"Kdepak," odpověděl. "Jen to řekni ty." Zase ji donutil protáčet oči. Zasmál se a pak se konečně zeptal: "Okey, tak kdo je ten šťastlivec, který si dnes zasloužil tvou přítomnost?"
Její pohled byl jasný. "To myslíš vážně?" Nevinně se pousmál. Její výraz se ale nezměnil.
"Dobrá, dobrá," smířlivě zvedl ruce do vzduchu a usmál se, protože věděl, že i ona se směje. Ne tak, aby to viděl, ale bavilo je to. Jejich pošťuchování bylo něco, co dělalo den normálním. Nebyl si jist, jestli by bez toho dokázali ještě normálně fungovat. Byla to prostě denní rutina. Jako někdo má vaření, někdo kreslení, někdo čtení knížek. Oni dva měli tohle. Bude mu to chybět, to si musel připustit.
"Jane?" Hm, škoda, že nemá na výběr. Vlastně se mu práce konzultanta CBI zalíbila. Ale nikdy to nebylo jeho gusto.
"Hm, co?" zvedl hlavu a podíval se na ní. "A jo, chtěl jsem s tebou o něčem mluvit."
"No a…?" Začala po chvíli ticha v očekávání, že bude pokračovat.
"Víš co, to počká," s úsměvem opustil její místnost. Lisbonovou už jeho divné chování ani nepřekvapilo. Nebyl by to Jane, aby neměl tajnosti, povzdechla si, ale musela se usmát. Nedokázala si představit, že by Jane jednoho dne odešel. A přesto se to stalo.

-Prolog krátký :D Já vím, ale... teprve zkouším psát na něco jiného, než na Naruta-
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)