Kurai Tsubaki VIII.

6. října 2013 v 20:44 | Camelia

Nemohla usnout. Na její mysl útočily temné myšlenky a teplo jeho těla jí rozechvívalo jako ta nejkrutější zimnice. Nervy měla i v polospánku napnuté k prasknutí. Stačil sebemenší šustot, aby se prudce otevřela oči a nahmatala kunai, který si nechala pod polštářem.


Nenáviděla svou paranoiu. Nenáviděla se za to, jak se dneska chovala k Narutovi. A nenáviděla, že si dovolila před ním být jako slabá neschopná Hinata, co potřebuje chránit. A stejně ji určitě ani nikdo nesleduje, ujišťovala se.
Tak ale kdo potom Naruta praštil do hlavy?
Nervózně kousla si spodní ret. Ještě teď jí otřásla hrůza, když si vybavila ten moment. Jeho na podlaze mezi tisíci úlomky skla. Pohled jí zabloudil k velkému oknu, kterým do pokoje pronikalo pár paprsků světla noci.
Neměla sem chodit. Vůbec sem neměla chodit.
Ale přesto jsi sem šla. Tak se teď přestaň litovat a dělej něco! Nařídila si v duchu. Pohled stočila vedle sebe a vzápětí ucukla. Čím blíže byla k Narutovi, tím více měla pocit, že se vrací její staré já. Děsilo ji to.
Věděla, že to otevře staré rány. Bude velmi bolestivé a velmi těžké je zase uzavřít. Tak proč tu ještě pořád sedíš a sleduješ, jak vedle tebe klidně oddechuje? Rozčílila se a zavrtěla nad sebou hlavou. Pak spustila nohy z postele a vydala se pomalým krokem z pokoje ven. Potřebovala přemýšlet a to nemohla, když vedle sebe cítila jeho tělo.
Vyšla na potemnělou chodbu a chtěla sejít po schodech dolů, hlavou ji však proletěla myšlenka, co se skrývá v tom třetím pokoji, jehož dveře neotevřela.
Hodila za hlavu strach. Zapnula světla a stiskla kliku. Pak zůstala jen stát. Všechna slova se jí náhle vykouřila u hlavy.
Došla doprostřed místnosti a pohledem přejela po poličkách na hračky a knížky, kolébku a plyšáčky. Ani neslyšela, kdy vstoupil.
"Líbí se ti to?"
Stál u dveří, hlavu natočenou lehce doprava a pramínky rozcuchaných vlasů mu spadaly do čela. Střetla se pohledem s jeho, pak se otočila zpět do pokoje a chvíli jí trvalo, než ze sebe dokázala vyrazit nějaké kloudné slovo.
"Je… je to nádherné."
Usmál se a v jeho očích se mísilo spoustu silných emocí. "To jsem rád."
Když pozoroval, jak si sedla si k hromadě plyšáků v koutě a jak očima vybrala jednoho medvídka, posadila si ho na klín a hladila jeho plyšovou srst, náhle ho napadla myšlenka, že by z ní byla skvělá matka jeho dětí.
"Moc hezky jsi to tu zařídil," usmála se a v očích jí zahlédl radost, než opět sklonila hlavu k medvídkovi. A až teď si uvědomil, jak seděla v tom protivném světle zářivky, která osvětlovala pokoj, že vypadá nádherně. Viděl její dlouhé vlasy, co jí splývaly po zádech a které odrážely bílé světlo krásným leskem, viděl její plné rty, krásné oči, dlouhé řasy…
To všechno v něm vyvolávalo mravenčení.
A když mu pohled zabloudil k jejím pevným ňadrům a oblému zadku…V kalhotách cítil touhu, tak silnou, že poprvé po dlouhých letech se bál, že se neovládne.
Bože, zaúpěl v duchu. Měl pocit, jako by ho mučili. Jak je možné, že jsem si toho všiml až teď? Ptal se, protože si uvědomil, že Hinata už nebyla jen kamarádka z akademie, stala se z ní žena, krásná žena. Žena, kterou toužil mít. Toužil po tom strhnout z ní tu látku, co skrývala její dospělé tělo a plné tvary, laskat je, donutit ji, aby křičela jeho jméno, aby vzdychala slastí, donutit ji chtít ho stejně, jako on ji.
"Naruto?" A ten hlas, ten sametový hlas by byl podbarvený touhou a vzrušením. Bože, ano, ano, ano… Ale ona už stejně bude mít chlapa. Zklamání ho zaplavilo, jak přílivová vlna.
"Naruto?" Sakra, zaklel, protože věděl ještě dřív, než se to stalo, že se otočí.
"Promiň, musím si odskočit," vysoukal ze sebe téměř ve stejný okamžik, co ho oslovovala, a rychle zmizel za rohem. Doufal, že když se otočila, pohled jí nesklouzl přesně tam, kam neměl.
Tohle bylo těsné, a v duchu si pořádně praštil. Teprve pár hodin od toho, co Sakura odešla, už myslíš na jinou? Vynadal si a snažil se ve svém nitru najít alespoň stropu po provinilosti, ale nacházel jen zoufalou potřebu ji mít. Tohle je špatné, napomenul se, tohle se nemá dít. Ale dělo se to. A to byl ten problém. Vydal se po schodech dolů a opláchl si obličej v koupelně. Nad východem se začínala obloha barvit do světle sivé a odrážela se mu v modrých očích.
"Nádech, výdech, nádech, výdech, ovládej se, kruci!" Nařídil si. Trvalo takovou dobu, než se dokázal uklidnit natolik, aby se dokázal alespoň s poloviční jistotou vrátit do její blízkosti.
Ale moc to nepomohlo, sotva ji uviděl, musel si zarýt nehty do dlaně, aby potlačil touhu svého těla. Zářivka blikla ve stejný okamžik, kdy jeho srdce vynechalo jeden úder. Otočila se k němu čelem a na její křivky dopadlo světlo.
Nemysli na to! Nemysli na to!
"Nevěděla jsem, že jste chtěli mít děti," konstatovala překvapeně, zatím co stále seděla na tom samém místě.
"Sakura o tom nevěděla," odpověděl a snažil se udržet normální tón. Šlo to těžko. "Chtěl jsem jí to navrhnout a požádat ji o ruku, ale… jak vidíš, nic z toho se nestalo."
Tohle ale Hinata nečekala. Podívala se mu do jeho krásných modrých očí. Vpíjela se do nich, přemýšlela, jak moc modré můžou být. Pak provinile sklopila pohled k zemi.
Všiml si toho, ale čekal, co bude dál. Dneska to byl zvláštní den. Měl pocit, jako by se mu změnil celý život úplně od základů. Sakura odešla, Hinata přišla… Buď to byla divná shoda náhod, nebo v tom musí být nějaký vyšší smysl, který si liboval v tom, ho ztrapňovat.
Bože, jak moc ji chtěl.
Narovnala se a vydala se k němu. V duchu zaúpěl, ale nějaká jeho část po tom prahla. Netušil, co chce udělat. Neměl vůbec žádnou představu, proto mu chvíli trvalo, než jí opětoval její objetí. Voněla jako jasmín po dešti a ta vůně se mu vryla do paměti. Neskutečná žena. Je sní po skoro dvou letech sotva pár hodin a už s ním dělá tohle! Nedokázal si představit, jak silná by byla touha, která by ho svazovala, kdyby se jí mohl dotknout na její hebké pokožce, zmapovat její tělo svými rty a prozkoumat s ní kolik vášně je jeho tělo schopné pojmout. Určitě hodně.
"Mrzí mě to," zašeptala mu do ucha a přerušila tak tok jeho myšlenek. Cítil, jak se k němu tiskne svou hrudí a snažil se nevnímat její úzký pas a plné boky. Byl to téměř nadlidský úkol. Soustřeď se na něco jiného, připomněl si, ale nenapadlo ho, na co jiného se má soustředit. Když byla tak blízko, že cítil teplo jejího těla, veškeré jeho smysly naplnila ona. Její přítomnost mu rozbušila srdce. Až pozdě si uvědomil, že to neznamená nic dobrého. Znervózněl, ale nedovolil, aby to poznala.
"Díky, žes zůstala," zašeptal a téměř i v duchu viděl, jak se usmála.
"Nemáš vůbec za co děkovat," odtáhla se jen natolik, aby mu viděla do modrých azuritů skrytých v jeho očích. Srdce jí poskočilo. Nervózně si skousla ret, který se jí okamžitě naplnil krví. Rukou položenou na jeho hrudi vnímala tep jeho srdce, cítila, jak se mu zvedá a klesá v rytmu jeho dechu, pevné svaly se napínaly a povolovaly. Fascinovalo ji to. Jako uhranutá přejela rukama po jeho svalech. Mysl jí zatemnil šum jeho krve a dech, který mu šelestil v hrudi. Z úst se mu vydral přidušený sotva slyšitelný sten. Zvedla pohled k jeho očím a rtům. Přemýšlela, jaké by to bylo je ochutnat. Pátrala po něčem, čeho by se mohla chytit. V hlavě měla jen prázdno a šum. Krev jí tepala ve spáncích, měla pocit, že cítí každou svoji buňku, a když pomyslela, na to, jak se k němu tiskne, polilo ji horko.
Nikdy takhle nepřemýšlela, nemyslela na takové věci. Měla by odejít, zmizet, ale stejně stále stála v jeho náručí a opírala se o něj, jako by to byla její poslední spása, neschopná přerušit ten okamžik. Stále ještě ho milovala. Stále ještě ho chtěla. Vnímala jeho vůni, teplo, ruce, které ji obepínaly kolem pasu. Tolik si přála zažít tuhle chvíli, šimrání v břiše a napětí, které mezi nimi probíjelo. Chtěla to všechno. Ale věděla, že nemůže mít nic.
Pustila se a vymotala se z jeho bezprostřední blízkosti. Jeho zklamaný pohled jí naprosto unikl. Chtěl ji políbit teď a tady, chtěl se na ni vrhnout a myslel, že ona chce taky, ale teď cítil jen zmatek. Proč odstoupila? Proč unikla z jeho náruče? Cítil to cosi, co mezi nimi bylo. Ten náboj, jaký naplnil vzduch. Bylo to tu. Existovalo to, tím si byl jist.
Určitě už někoho má, pomyslel si a spustil ruce k podlaze. Jen horko těžko se mu na tváří rýsoval úsměv, který by nevypadal zklamaně.
"Ale rozhodně tohle místo nenič. Co ty víš, třeba se ti ten pokoj ještě bude hodit," prohlásila a pak dodala se sotva znatelným úsměvem: "Půjdu si dát sprchu, hm?" A ladně jako laň proklouzla kolem něj. Sledoval ji, jak odchází, a pak si sedl na zem, opřel se o stěnu a zabořil si obličej do dlaní.
"To asi těžko," zašeptal, "protože jediná žena, kterou bych chtěl za matku svých dětí, bys teď byla ty."

-Hahahah, tak co vy na to? :D Pustila jsem se do trrochu odvážnějších scén. Na ero jsem se teda ještě necítila (jsem v tomhle stylu psaní asi jako kapr v moři), ale trochu silnější odvárek, jsem zkusila. Opět mi nejspíš Tash napíše, že je to divné, že nějaké otázky neřeším atd. Nu, ale i v živětě se stává, že nějaké otázky nebývají položeny. Což mě přivádí k myšlence...Co byste řekli, kdybych točila videa o povídkách? Jsem zvědavá na váš názor a jak se vá dnešní díl líbil - tak PIŠTĚ KOMENTY!! Ths.-

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 magika magika | 7. října 2013 v 17:48 | Reagovat

wow, tak to byla nádhera, vážně jsem čekala jestli se políbí, páni jen tak dál !xD

2 Anonym Anonym | 8. října 2013 v 20:05 | Reagovat

Dosť dobré. :D Len mi to z jeho strany príde trošku urýchlené, že sa rozíde so Sakurou a o pár hodín už myslí na Hinatu. Ale inak to bolo super. :)  
btw: to s tými videami o poviedkach som akosi nepochopila... čo by bolo ich obsahom?

3 Camelia Camelia | Web | 8. října 2013 v 21:30 | Reagovat

[2]: Obsahom by byla - recenze, zajímavost (jak se na nápad přišla) a po dokončení série bych odpovídala na otázky, které nevyšly najevo/byly vámi pokládány během přidávání dílů. Něco v tom smyslu :)
JINAK OBĚMA MOC DĚKUJU ZA KOMENT! ^^

4 LiSa LiSa | Web | 8. října 2013 v 21:49 | Reagovat

WoW! Tak to bylo tak krásné, že jsem až na konci povídky zjistila, že po celou dobu zatajuji dech :D

5 Faith Faith | 9. října 2013 v 20:52 | Reagovat

Tý jo, valim očka, mladá :D a něco mi ta tvá "odvážná" scéna připomíná :D xDD ale sem na tebe pyšná ^^ samozřejmě :)

6 Tashine Tashine | 9. října 2013 v 21:17 | Reagovat

...říká, že tento díl byl naprosto úžasný a chce další! ;D :)

7 Tashine Tashine | 9. října 2013 v 21:19 | Reagovat

A nemá kupodivu žádnou svojí nežádanou připomínku! :)

8 Mizuki Mizuki | 10. října 2013 v 19:45 | Reagovat

Nooo....já nemám slov, krásně vystižené pocity dvou osob, které se mají rádi .... a to se mi zatraceně líbí :D Super, pokračuj, ty spisovatelko :)

9 Ell. :3 Ell. :3 | Web | 15. října 2013 v 22:27 | Reagovat

Zatraceně, tenhle díl mi úplně vyrazil dech.
Od svých minulých děl si hodně dospěla a s tebou dospívá i ta tvorba.
Popsala si to naprosto úžasně, do detailů, jako bych tam byla, jako bych cítila to, co cítil Naruto s Hinatou.
Hrozně se mi líbí, jak se to vyvíjí, líbí se mi to ještě víc než předchozí díly a to je co říct.
Rozhodně piš a nepřestávej, protože tohle je jedno z tvých nejlepších děl, smekám! Nemůžu se dočkat pokračování :)

10 Maj-k Maj-k | 2. srpna 2014 v 21:37 | Reagovat

luxus

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)