Kurai Tsubaki VI.

28. září 2013 v 8:54 | Camelia

"Co je divně, divně, divně?" ozvalo se ode dveří. Vyskočila, jako by jí střelili, a v prudké otočce schovala ruce i s tím, co jí náhle připadalo příšerně těžké, za zády.
"Ale nic," řekla ležérně a chtěla nad tím mávnout rukou. Včas si však uvědomila, že by to nebylo nejvhodnější. Naruto se usmál a Hinatě se poprvé málem opravdu podlomila kolena. Vlasy měl ještě vlhké a lehce se mu kroutily, neposedně, rozpustile, divoce. Zatoužila do nich zabořit ruku. A podívat se mu z blízka do těch jeho modrých očí a…


"Netušil jsem, že Sakura odejde a ty tu přespíš, jinak bych uklidil." Výmluvně se usmál, když jeho pohled padl na podlahu. Brzy však ta jiskra, co v něm vzplála, opět uhasla. "Páni," vydechl překvapeně "Sakura vyházela všechny věci, co jsem jí dal." A vážně se snažil, aby jeho hlas nezněl zklamaně. Uvědomila si, že by asi něco měla říct. Hlavně, aby to nebyla nějaká kolosální blbost.
"No, mě tedy asi většina z toho nebude, ale myslím, že Ino by další věci do její šatny prospěly."
Jistě, žádná blbost, pomyslela si sarkasticky. Jeho smích ji překvapil.
"Ino? Té by se tam už nevešlo ani smítko prachu, kolik tam má hadrů!" prohlásil stále ještě se smíchem. Nevěděla, proč se usmívala, ale bylo to fajn. Kdyby tehdy více bojovala, možná by to mohla mít každý den.
"No… tak já ti tedy přenechám postel a jdu spát na gauč," změnil nečekaně téma. V Hinatě hrklo. Sama? V místnosti se čtyřmi velkými okny?
Její uši zachytily praskot. Známý praskot. To něco tu bylo. Sledovalo ji to. A trpělivě vyčkávalo na ten okamžik, kdy pochybí…
Na zátylku se jí naježily vlasy. Obrátila se k oknu tak rychle, jak jen to její reflexy dovolovaly, ale v dešti se nedalo poznat téměř nic. Přesto stále tušila, že tam je. Čeká na její slabou chvilku. Měla pocit, že jí nikdo nezachrání. Jednou ji chytne, jednou udělá tu osudovou chybu. Jednou…
Ucítila dotyk na rameni. Cukla s sebou a nechybělo mnoho a Naruto by měl nepěknou památku na tenhle moment.
"Hinato!" vyjekl a uskočil. "Co se děje?" Když ustoupila ze svého obranného postoje, konečně se odhodlal se k ní přiblížit. Velmi opatrně jí stiskl rameno.
Nereagovala.
Jemně s ní zacloumal. "Hinato."
Čelo se jí lesklo kapičkami studeného potu. Spodní ret se třásl a oči v hrůze vytřeštěné se na něj vyděšeně dívaly, jako by byl duch.
"Co se stalo?" zeptal se znovu. Jemně. Bál se, že kdyby přitvrdil, rozpadla by se mu pod rukama.
"Já…" začala, ale nic jiného neřekla, hlas nejasný jako šepot větru za okny. Naruto v ní viděl jen strach. Tak ryzí strach, jaký vídal těsně před tím, než jeho nůž projel srdcem.
"Hinato," znovu vyslovil její jméno, aniž by věděl, co dál říct. Mátla ho. Nejdřív vtipkuje a pak je bledá jako smrt? Tohle ještě nikdy nezažil. Sakura byla buď veselá, nebo podrážděná, každopádně nikdy nechtěla jeho pomoc. Teď měl pocit, že Hinata jeho pomoc potřebuje. Kéž by tak věděl, co dělat!
"Řekni mi, co se stalo. Nemůžu nic dělat, když to nevím." Naléhal. Vzhlédla k němu.
"Můžeme…" musela se znovu nadechnout, aby její hlas nabyl alespoň polovinu ztracené jistoty. "Můžeme jít někam jinam? Prosím."
Trochu ho její prosba urazila, ale nenechal vyhrát svou hrdost. Teď bylo důležitější zjistit, co se děje. Koneckonců, bylo to velmi spravedlivé. Ona byla potichu, když seděl tam dole a neměl daleko k slzám. Pomoci jí je to jediné, co pro ni v tuhle chvíli může udělat. A on to udělá.
"Jasně," pousmál se a nechal ji, aby šla, kam chce. K jeho překvapení se zastavila u prvních dveří směrem k východu.
"Já vím," zašeptala dříve, než stačil něco namítnout. Stiskla vypínač. Po místnosti se rozlilo žluté slabé světlo žárovky. Našla si místečko na staré bedně se zimními bundami, které se napůl nořilo ve stínu velké staré skříně. Prsty žmoulala bavlněný šev na její provizorní noční košili. Naruto neříkal nic. Dokonce ani to, jak moc se mu to zdálo divné. Poslušně se posadil na nepoužívaný vysavač a se sepnutýma rukama čekal, až Hinata začne. Tikání starých hodin dodávalo atmosféře na podivnosti.
"Já… Já…" nedechla se, aby měla odvahu začít, ale po dalším "Já…" se jí z úst vydral jen povzdech. "Nemůžu o tom mluvit."
"Proč bys nemohla?" Sám nečekal, že jeho hlas bude znít tak tvrdě. Podívala se na něj s očima rozšířenýma překvapením. Křehkost, to bylo jediné, co ho po tom napadlo, ale bylo pozdě to vzít zpět. Nešlo to. Dívala se na něj a Naruto si uvědomil, že právě v ní rozbil něco, o čem ani nevěděl, že to tam je. Reagoval přehnaně. Natáhl se po ní, schoval její ruce do svých ve snaze uklidnit vody, které rozvířil.
"Hinato, slibuju ti, že…"
"Že se nebudeš smát?" ušklíbla se hořce. Překvapeně zamrkal.
"No, chtěl jsem říct, že u mě bude tajemství v bezpečí," zamrkal, "ale to tvoje také není od věci, mno…"
Krátce se zasmála, trochu hystericky. Když ji smích přešel, váhavě zvedla pohled tam, kde tušila jeho modré azurity. Bála se, že ji odsoudí. Bála se, že se jí vysměje. Ale nejvíc se bála, že ztratí tuhle chvíli, chvíli, kdy může sedět v kumbálku plného starých věcí, nechat ho, aby držel její ruce a vědět, že není nic, jen oni dva. A jejich hluboký pohled, který…
"Ty máš strach!" vykřikl náhle. Tvář mu prozářilo poznání. Prudce narovnala záda a vytrhla mu ruce z jeho sevření, ale byl tak překvapen tím faktem, jaký zjistil, že si tomu věnoval snad jen minimální pozornost.
"Ty máš opravdu strach," zopakoval si to pro sebe.
"Řekneš to ještě jednou, nebo už ses dostatečně přesvědčil, jak jsem zbabělá?" vyprskla na něj Hinata. Viděl jenom vztek, bolest a oči probodávající ho ledovými jehlicemi. A bůhví proč ho napadlo, že je sexy.
Zastyděl se za své myšlenky. Ona se trápí a on myslí na to, že by s ní chtěl mít nezávazný vztah? Po tom, co se sám rozešel? Ještě to nebylo tak dávno, kdy na jejím místě seděla Sakura, a on si na nějakou Hinatu ani nevzpomněl… Než ji uviděl sedět u zmrzliny s tím klukem, který podle jejích slov ani nebyl její syn. Povrchní, to je to slovo, co se mu vynořilo z mysli, když si vybavoval tok svých myšlenek. Povrchní idiot.
"Promiň," hlesl. Toužil po tom, jí alespoň stisknou rameno, ale nebyl si jist, jestli by to bylo vhodné. "Promiň, nechtěl jsem…" Ale ztratil nit.
Hinata se na něj ani nepodívala. Jen podle pohybů pochopil, že omluvu přijala. Mrzelo ho to. Choval se jako blb. Neměl žádné právo ji nutit k tomu, aby mu to řekla. Ani nejmenší. Skoro rok a půl s ní přece nemluvil, tak co se diví?!
Zvedl se. Ten pohyb na okamžik přilákal její pozornost. Smutně se usmál, ale Hinata už to neviděla.
"Jdu si udělat čaj, chceš taky?" navrhl opatrně, než vyšel ven. Hinata věděla, že se snaží si ji usmířit, ale naštval ji. Aniž by to vlastně mělo logický důvod, ale myslet na tenhle fakt si radikálně zakazovala.
"Ne, díky," její poděkování spíš znělo, jakoby ho chtěla otrávit. Naruta nenapadlo nic, co by měl udělat nebo odpovědět, a tak otevřel dveře a zmizel spolu s malým proužkem jasného světla z chodby.
Hinata počkala, než jeho kroky úplně utichly v dálce. Naoranžovělé světlo zbarvovalo kůži a lesklo se v dlouhých vlasech, které si nějakým způsobem našly cestičku z pevného drdolu na temeni. Dlouze vydechla a nepochopitelný, nemístný vztek nahradil pocit provinilosti. Chtělo se jí brečet.
Zase to kolosálně zvrtala. Jako vždy, jako před lety. Nic se nezměnilo.
Nevěděla proč, ale nezasáhlo ji to tak silně, jak by čekala. Možná prostě už není ta stará Hinata. Možná čas odvál její dobrou povahu a zbyla už jen ta zahořklá a arogantní. A pak taky ta protivně nejistá.
Zamyslela se a mimoděk si přitom pohrávala s jedním pramínkem svých vlasů.
Neměla žádný důvod se na něj vztekat. Chtěl jí jen pomoc. Myslel to dobře, tak proč na něj tak vyjela? Nezasloužil si to. I ona se mu během těch dlouhých měsíců vyhýbala. Kdyby ji tehdy neviděl v cukrárně, asi by si na něj ani nevzpo…
Co to tady meleš? Rozčílila se v duchu na své myšlenky. Vždyť na něj myslela každou volnou chvíli, tak co si tady namlouvá, že by si na něj ani nevzpomněla! Vždyť přece o tom snila celé noci! O tom, co už nemůže vrátit.
Ale možná…. Možná, možná by měla jít dolů a omluvit se mu.

-Dnešní díl nejspíš trochu slabší. Sama sebe deptám touhle Hinatou. Na jednou stranu se strašně cool a teď fňuká?o_OF*ck it! No, jsem zvědavá, co vy na to. Doufám, že mi napíšete nějaké komentáře... když je dneska ta sobota...(konečně!) =^.^=

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Anonym Anonym | 28. září 2013 v 17:41 | Reagovat

Zaujímavá FF, nechcela by si ju dať na Konohu? :)
Rozmýšľam nad tým ,,čo'' resp. ,,kto'' prenasleduje Hinatu, ale fakt ma nič nenapadá... Budem si musieť počkať.

Inak len tak btw: nechcela by si spraviť alebo niekoho poprosiť (napr. nana-chan) aby spravila nejaký pekný NaruHina layout? ^^ Myslím, že by sa ti tu na blog úžasne hodil. :o)

2 Aya Aya | 28. září 2013 v 19:56 | Reagovat

Slabší díl? Ani náhodou! ;)
No, tak má Hinata rozdvojenou osobnost... Asi se jí nemůžeme divit, potom čím si během těch let nejspíš prošla...? :)
Jako vždy se budu napnutě těšit na další pokračování.

3 Cam Cam | 28. září 2013 v 20:50 | Reagovat

[1]:Popřemýšelím nad tím :) Jsem ráda, že tě nic nenapadá :D Samotnou by mě to nejspší nikdy nenapadlo, kdybych byla čtenářem. Chtěla jsem, aby to tak bylo a těší mě, že se mu to povedlo ^^ I o tom layi popřemýšlím. Sice nemám ty typické "Naruhina" laye příliš v oblibě, protože jen málokdy se někomu podaří, ale občas by možná změna nebyla od věci. Díky za příjemný koment! Zahřál mě u srdce :)

[2]: Děkuji za tvoji podporu, moc si toho vážím :3

DÍKY ZA KOMENTÁŘE! n.~

4 ~Nana-chan ~Nana-chan | Web | 29. září 2013 v 10:45 | Reagovat

(budeš na skypu? :D)

5 Mizuki Mizuki | 29. září 2013 v 12:20 | Reagovat

Hezké :D

6 Tashine Tashine | 29. září 2013 v 19:03 | Reagovat

Nebyl to slabší díl, ikdyž...
Nepochopila jsem to. Celou tu situaci, kdy Hinata Narutovi nic neřekla, příjde mi to divné, prostě....chybí mi tam: odůvodnění proč měla v ruce kufr, odůvodnění jejího strachu - Narutovi. Takové základní věci, rozhovory, které měly proběhnout a neproběhly, ikdyž možná je to jen můj pocit....

Určitě jen můj. :P Jinak pěkně napsané, baví mě to, jsem zvědavá co bude dál. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)