Kurai Tsubaki IV.

19. září 2013 v 16:44 | Camelia

Přikrčená se vydala po svém domě. Cítila, že tu něco je. Nebo někdo. Stačilo jen přijít na to kde.
Vyzbrojená ručníkem a kuchyňským nožem prošla kolem linky do obývacího pokoje. Všechno se až do téhle chvíle zdálo v pořádku. Až do chvíle, než spatřila temnou lidskou siluetu za otevřeným oknem.
"Hej!" vykřikla a vrhla se k oknu. Postava se otočila a do houstnoucího šera zasvítilo bělmo očí. V Hinatě se ozvalo instinkty vypilované léty tvrdého tréninku.


Nůž byl hozen přesně. Jediné, do čeho se však zapíchl, byla kůra stromu. Podivný stín prostě zmizel.
Hinata se opřela o stěnu a zavřela oči. V hlavě měla chaos, jako by jí někdo vytřepal všechny myšlenky a pak jí zatočil, až se jí z toho motala hlava.
Měla by to jít říct Tsunade? Měla by to nahlásit na policii? Nedokázala přemýšlet, nedokázala nic vymyslet. Rezonovala v ní jediná myšlenka: Musí odsud pryč.
V náhlém silném pohnutí, které nemálo připomínalo zvířecí, naházela do kufříku svoje šaty i základní potřeby. Řídila se pouze nutkáním, že se tu nesmí zůstat. Vzala si jen to, bez čeho neodkázala přežít. Do ruky peněženku. Kufr zapnula ledabyle. Tak-tak, že neutrhla zámek. Trhaně přes sebe hodila kabát, obula se a vyběhla do studené letní noci. Boty jí klapaly po chodníku, při sebemenším zvuku sebou trhla. Zastavila se až v uličce, kde nikdy nebyla, a teprve teď, když jí krev okysličoval chladný vlhký vzduch, si uvědomila, co udělala.
Utíkala ze svého vlastního domu, jen s kufříkem a pár drobnými, aniž by měla kam jít.
Zaklela ne zrovna vybranými slovy. Od úst jí vyšel obláček páry. Vjela si prsty do vlasů a pěstěné dlouhé nehty si zaryla do pokožky.
"Tak blbá, jsi tak blbá, Hinato." Nadávala si, aniž by ji napadlo, že by ji mohl někdo slyšet. Ale kdo by to tak asi byl?
Stravovala ji potřeba se někomu svěřit. Z nějakého důvodu jí však hlavou problesklo jen jedno jediné jméno. Pozastavila se nad tím, že zrovna jemu bude vykládat, jak hloupá je. Nechápala to, co dělala. Vážně chce jít k Narutovi? Rozum si to nemyslel. Ale v tu chvíli už stála před jeho dveřmi a natahovala ruku, aby zaklepala.
"Tak já? Jo jasně! Vždycky jsem já ta špatná!" uslyšela ženským hlasem a ruka se jí zarazila tři centimetry od dveří. Hádka? Napadlo ji. Za zády se na zem snesly první kapky deště, který byl čím dál silnější.
"Já přece netvrdím, že jsi ta špatná! Jen mě štve, jak mě pořád obviňuješ z věcí, které nedělám! Nebaví mě to."
"Ahá! Tak tebe to nebaví. A myslíš, že mě baví ti prát, žehlit ten tvůj posranej plášť a uklízet po tobě? Nebaví! A taky to dělám!"
"Já tě o to přece neprosil!" tentokrát si Hinata všimla, že i on trochu zvedl hlas. Nedokázala si představit, jak moc musí být Naruto naštvaný, aby začal křičet.
"Tak víš co? Víš co? Já odcházím, abys věděl!"
"Sakuro…"
"A nemysli si, že mám někdy v plánu se vrátit, Naruto!" zakřičela přes rameno. Hinatě až pozdě došlo, jakým směrem směřují kroky. Dveře se prudce rozrazily a zelené zuřící oči se do ní zabodly jako dva nože.
"A-Ahoj, Sakuro."
"Ts," sykla a prošla kolem ní. "A pak, že mě nepodvádí, ten hajzl!" zanadávala a vběhla o deště.
"Sakuro! Sakuro, počkej!" Otočila hlavu, aby mohla sledovat, jak Uzumaki vybíhá chodbou. V očích měl zoufalství a bolest, ale také jistou smířenost. V tu chvíli si byla jistá, že on věděl, že se to stane, ještě před tím, než se to stalo. Podíval se na ni. "Ahoj, Hinato," řekl tiše a smutně, ale klidně.
"Ahoj," odpověděla a náhle si připadala strašně. Jako by byla sup přiživující se na umírajícím.
"Potřebovalas něco?"
Zaváhala, než řekla věc, kterou považovala za správnější. "Vlastně ne, jen… jen jsem tě chtěla vidět. Dneska na té zmrzlině, jak si říkal, že bychom se někdy mohli sejít a popovídat… prostě… jsem tě chtěla vidět. Tečka."
"S kufrem?" pousmál se. Hinata zrudla. "A nesnaž se lhát, teď tě stejně ven nepustím."
Tak tedy jen sklopila hlavu a následovala ho do bytu, který teď už byl jen jeho.
"Naruto?" oslovila ho opatrně. Seděl v křesle, lokty opřený o kolena, ruce schovávající obličej. Hinata si nebyla jistá, co by teď měla udělat.
"Kolik jsi toho slyšela?" zeptal se, aniž by se otočil nebo odpověděl na její oslovení. Hinata znejistěla. "Dost na to, abych si udělala představu," pronesla vyhýbavě. Nebyla až taková, aby sypala sůl do cizí rány.
Naruto se pousmál a otočil se na ní.
"Promiň, úplně jsem ti zapomněl nabídnout něco k pití…"
"To je v pořádku," skočila mu do řeči, "stejně nic nechci."
"Ale je mojí povinností-" začal.
"Říkala jsem, že stejně nic nechci." Přerušila ho znovu a důrazněji. Naruto se tiše uchechtl a Hinata jen stála a čekala, co řekne. Do ticha se ozývalo bubnování kapek o okna.
"Co ti Sakura řekla, když odcházela?" zeptal se. Nechtěla mu lhát.
"Že ji se mnou podvádíš."
"Přesně tak to řekla?" Zaslechla v jeho hlase překvapení.
"Ne, řekla něco jako: "A pak, že mě nepodvádí" a odešla."
"Hm." Hlesl. "To zní přesně jako její styl. Odejít s hlavou vztyčenou, protože jenom ona má vždycky pravdu!" Z úst se mu vydral povzdech. "Nikdy jsem ji nepodváděl, ale říkala to tak často, až jsem měl chuť začít." Krátce se zasmál. "Věříš tomu? Tak hloupé!"
Mlčela. Naruto chvíli nechal znít ticho, než se opět rozpovídal. Za okny se ozval hrom.
"Nepochybuji, že jsem ji opravdu miloval, ale dnes… nejsem si jistý, jak mám reagovat. Co mám udělat? Mám se pokusit přivést ji zpět? Mám si stát za svým a nechat ji jít? Vždycky mi něco říkalo, co je správně, teď si ale nejsem jistý vůbec ničím, snad ani sám sebou."
Když ho tam viděla sedět, zničeného a zklamaného, nedokázala mít radost z toho, že se rozešli. Bez přemýšlení, zcela instinktivně pustila držadlo kufru a došla až k němu, aby ho mohla podpořit. Jeho velká ruka byla teplá a hrubá. Ta Hinatina se v ní téměř ztrácela, ale přesto mělo toto na pohled zbytečné gesto hluboký význam.
Vrhl rychlý pohled na jejich spojené ruce a vzhlédl, překvapený tím, co Hinata udělala. V jejích očích se však zračil jen klid a jistota.
"Nech to být. Uvidíš, co bude dál," uklidnila ho.
Vděčně její ruku stiskl. Byla drobná, hebká a jemná. Na malý okamžik se mu zdálo, jako by do sebe zapadaly. Pak její ruku pustil.
"Sakura… bude to tu bez ní tak prázdné," povzdechl si. Co mu na to měla Hinata odpovědět? Jistě, že to bude prázdné, když vám odejde někdo, kdo s vámi už nějaký ten pátek žije, bude se to zdát prázdné. V tom měla osobní praxi. Na tváří jí zůstal trpký úšklebek.
"Jaké to je?"
"Co?" reagovala na jeho otázku.
"Ty jsi byla z velkého rodiny. Jaké to je teď žít sama?" upřesnil.
"Ze začátku těžké. Potom jen divné a prázdné, ale zvykneš si." Pokrčila rameny, jako by to nic nebylo, přestože zbavit se toho pocitu samoty jí trvalo nejdéle ze všeho a stále v ní něco z toho zůstalo. Pomyslela na toho, jehož siluetu dnes viděla venku. Byakuganem nic neviděla a přesto věděla, že tam je. Jak dokázal tak perfektně maskovat svoji čakru?! Kdo takový by ji potřeboval? A proč ji sakra sledoval?
Vážně. Buď začínala být paranoidní, nebo měla za zády moc nebezpečného šílence.

-Moc se omlouvám, za dvoudenní zpoždění, ale škola mi dává pořádně zabrat a nezvládám. Doufám, že to na tomhle díle není moc vidět. Komentáře mě moc potěší, protože mě mrzí, že je nepíšete. Připadá mi nespravedlivé, když nechcete, abych končila, ale sami mi nic na oplátku nezanecháte. Mám potom pocit, že o moje příběhy už ani nestojíte. Ale nutit vás ke komentářům samozřejmě nemůžu. Je to vaše věc. Jenže jak se do lesa volá, tak se taky ozývá, pamatujte...-
Věnováno Aye
za její nadšené komentáře. Děkuju! :*

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Chcete další díl Kurai Tsubaki?

Ano
Ne

Komentáře

1 Aya Aya | 19. září 2013 v 20:12 | Reagovat

Krásný díl, konečně se děj začíná pohybovat! (K lepšímu...) :D
Při čtení by mě vůbec nenapadlo, že jsi neměla na psaní čas. I když se pokaždé těším na pokračování, tak tomu ale neobětuj víc volna, než si můžeš dovolit. Škola a povinnosti - bohužel - musí na první místo. :(
PS: Děkuji za věnování. :)

2 LiSa LiSa | Web | 21. září 2013 v 14:32 | Reagovat

Krásné, komentovala bych to častěji, ale bohužel ne každý den mám přístup k internetu :( Zajímalo by mě, kdo je ten neznámý... buďto to bude Sasuke, nebo Naruto. Ikdyž pravděpodobnější mi příjde Naruto. Těším se na další díl :)

3 Tashine Tashine | 21. září 2013 v 18:17 | Reagovat

Takže Cam, dočteno, sečteno, a honem na další díl! :)
Zezačátku se to dost pomalu rozjíždělo, ale četlo se to velmi snadno, plynule. Doufám, že teď, když se NS pohádali jim ta hádka vydrží na tak dlouho dobu, aby se dala Hin dohromady s Narutem! :P Já vím, jsem zákeřná.
Jinak nevím, být Hinatou, asi bych mu upřesnila tzu záležitost s kufrem, ať to nevypadá divně. :)
---
Toť vše, snažila jsem se o pozitivní komentář, ač mám náladu pod psa, jsem ráda, že jsem se dokopala do čtení, protože mi to krásně zpestřilo den! =)

4 Camelia Camelia | 21. září 2013 v 18:27 | Reagovat

[3]: Tak to jsem moc ráda :) Všem vám moc děkuju za chválu... Téměř se až červenám :D Ne, vážně, díky za váš čas a koment :)

5 Tashine Tashine | 22. září 2013 v 8:13 | Reagovat

[4]: Nz ;)

6 Ell. :3 Ell. :3 | Web | 14. října 2013 v 22:49 | Reagovat

A začíná nám romantika, dokonalý!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)