Epitaf na zázrak - část druhá

25. září 2013 v 18:53 | Camelia
Nemohl jsem tomu uvěřit. Brácha mě tu zanechal samotného uprostřed těchlech bláznivejch lidí. Kdyby aspoň bláznivejch. Byli k smrti nudní. Nic zábavného. To už by se líp strávenému večeru mohlo rovnat staré dobré lolko. Kravina, ale dobrá a zábavná kravina. Mnohem lepší než se jim tu přetvařovat se skleničkou tohohle odpornýho vína v ruce. Místo žvanění jsem mohl pracovat nebo hrát lolko, nebo spát, všechno znělo sakra lákavě oproti tomuhle. Jenže tohle bylo taky součástí práce, pokud někdo chtěl zakázky. Někdo propagovat firmu musel, když byl brašin pryč. A padlo to na mě. Jak nešťastná volba. Černá ovce rodiny, prakticky zbytečnej příživník a na mě nechaj tyhle věci. Pomsta je sladká, co? Nah...
Potlačil jsem zašklebení. Místo toho bych si dal radši pivo nebo rovnou něco tvrdšího, což by se asi hodilo mnohem víc. Ožrat se tu by nepochybně bylo zábavné, heh... Dokázal jsem si živě představit jak by se tu začali pohoršeně a zděšeně tvářit jako kdyby se sami nikdy nesjeli. A nepochybně to udělají hned jak se za nimi zaklapnou dveře. Skety.
Starší muž se rozpovídal o Praze, matce měst. Huh, Praha... Zadíval jsem se do plné skleničky s vínem v mojí ruce, ze které jsem ani jednou neupil. Jen to blbý jméno hlavního města mě vrátilo v čase, téměř. Tam daleko kdysi dejchalo něco, co pro mě bylo vším. Dokud jsem jí nepotkal, tak Praha pro mě byl vtip. Náš malý vtip soukromý vtip, nás z dalekého východu. Byl jsem v tu chvíli plný rozporuplných pocitů. Chyběla mi, nerad jsem si to přiznával potom, co jsem jí opustil, ale časem... mi došlo, že mi strašně chybí. Její smích, pohled těch jejích dokonalých očí a její chuť. To všechno bylo ztraceno kdesi v nedohlednu. Už nikdy víc si nemůžu vzít tuhle drogu, ztratil jsem jí. Nadobro. O tom jsem nepochyboval. Oklepal jsem se. Ne, nebudu na ní myslet teď. Nejspíš se právě báječně baví a s někým dovádí v posteli, nebo na kuchyňské lince... nebo ve sprše... Jenom ta myšlenka, že jí má někdo jiný, dohnalo by mě to k šílenství, kdybych to včas nezastavil.
"Praha je nádherná, škoda že se to nedá říct i o jejích obyvatelích." Čistě technicky za to, ona Prahu nesnášela, pravděpodobněji spíš ale pražáky, byla přeci děvče z dědiny, jak říkávala s moravským přízvukem, který pochytila od čertvíkoho.
"To máš pravdu, pražáci jsou divná sebranka." Zachechtal se stařík. Asi jedinej s kým se tu dalo trochu vtipkovat. Jinak všichni přehnaně vážní a zdvořilí, nic pro mě.
"A pražačky ještě větší." Uchechtl jsem se a zvedl jsem sklenku k přípitku. Na ní, na nepražáckou pražačku. Ať se má líp, než se kdy mohla mít se mnou.
Přiťukl si se mnou. Koutkem oka jsem postřehl pohyb tyrkysové, takové kterou už jsem někde viděl...


Otočil jsem se tím směrem a ztuhnul jsem překvapením. Byla to ona? Musela. Žádná jiná to být nemohla. Ale co by tu dělala? To nedávalo smysl. Sledoval jsem jak jde, elegantně na těch černých lodičkách, evidentně na nich trávila víc času. Byla v nich jistější, než když jsem jí v nich viděl naposled. Nohy měla stejně jako předtím schované v černých silonkách, ale stále je měla božské možná na pohled ještě lepší než minule. Ty tyrkysové šaty do půli stehen, co měla na sobě jsem znal moc dobře. Až příliš dobře. Seděly jí perfektně, obepínaly jí plná stehna a boky. Nehledě na ten výstřih. Znal jsem každé zákoutí jejího těla, pamatoval jsem si její chuť i vůni. Ale ten její dekolt! Narostl, za ty roky co jsme se neviděli jí ještě narostl. To nebylo možné. Byla... dokonalá. Ještě dokonalejší než předtím a to bylo co říct. Mezi kopečky jejích dokonalých prsou jí visel přívěšek, pořád stejně zelený šutr jako před lety. Změnilo se něco kromě toho, že je ještě krásnější a přitažlivější?
Jak šla tak na nepatrnou chvíli se jí ve tváři objevil zmučený výraz, když si prohrábla svou bujnou a nově taky dlouhou ohnivou hřívu. Celé to gesto na mě zapůsobilo poněkud zoufalým dojmem. Pokud se nic nezměnilo, pak je pro ní tahle akce ještě větší utrpení než pro mě. Na to jsem jí znal moc dobře, alespoň před těmi lety...
"Tak to potom chápu, proč mě neposloucháš." Zachechtal se znovu stařík.
Sjel jsem na něj na chvíli pohledem, sledoval jí už taky jak došla k baru a kývla na barmana.
"Už dlouho jsem jí tu neviděl, říká se, že nerada jezdí na východ." Pokrčil rameny, "komu by se taky chtělo z Karlštejna nebo kde to bydlí?" Karlštejn? Heh, stále stejné. Je ale dobře, že zůstala tam, kde je jí fajn, třeba si někoho nabrnkla, třeba jí konečně ulovil ten její Honza... Třeba.
"Nejspíš nikdo. Kdo by sem dobrovolně jel?" Ona asi těžko, nejspíš na východ zanevřela úplně potom, co jsem jí opustil.
Ten tvrdý výraz na její tváři mě ale zarazil. Obzvlášť ty oči. Dělala si srandu tenkrát, že nemůžu vědět, proč jí stačí jedinej pohled, aby odlákala všechny, protože se na mě tak dívat nemohla. Ten pohled do mě sice nezabodla, ale i tak už jsem pochopil. Ta božská zelená barva, co na sluníčku pomalu svítila, s tímhle jejím výrazem zešedla a působila strašně studeně. Kam se poděl ten elán a život z nich, který jsem znal? Kdo ho zabil?
Zavrtěla se u baru. Jako by na sobě cítila něco nepříjemného. Pootočila hlavu a zabodla do mě svůj pohled, který jsem pocítil až v morku kostí.
-Muhahaha! Nuže Faith, já svou část dohody slíbila, takže ty mi napiš (a ne jen mě, že jo??? -> KOMENTÁŘE!) pěkný konec :*-

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Faith Faith | 25. září 2013 v 19:28 | Reagovat

Mladá :D včera mě napadl boží konec :D nejsem si jistá jestli se ti bude líbit xD konec konců znáš mě a happyendy :P

2 psychouškaWendy psychouškaWendy | 27. září 2013 v 19:30 | Reagovat

Musím říci,že styl autorčina psaní ( i když jsem náročný čtenàř) se mi velice zamlouvá. Slova se neopakují,má to hlavu a patu a umí si s tím pohrát.Chytlo mě to už od první části ( a není to jen tím,že se mi hlavní hrdinka sakra zamlouvá). Takže doufám,že autorka bude v psaní pokračovat. Těším se na pokračování.

3 Sumiko Sumiko | 14. srpna 2014 v 11:16 | Reagovat

Sugoi. :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)