Svět je malý 35 - Zrada bolí

31. května 2013 v 19:55 | Camelia


Gauč vedle televize byl pohodlný, ale jeho měkkou náruč jsem si stejně příliš neužívala. Naproti mně seděl Sasuke a mračil se, jako bychom oba vycítili, že se něco děje.
"Sasuke, já…," začala jsem, ale nenapadlo mě, jak pokračovat. "Musíme si promluvit."
Pohled mu ztvrdl. Neřekl však nic.


"Víš, já… musí ti říct, že-"
"Přestaň," přerušil mě. Překvapeně jsem zamumlala:
"Cože?"
"Přestaň!" Vykřikl. "Stejně všechno vím!"
"Ale…" Nerozuměla jsem tomu. Já vím, bylo asi naivní myslet si, že všechno půjde snadno, nicméně tohle se rozhodně neubíralo směrem, jaký jsem čekala. "Co víš, Sasuke?"
"Co vím?" rozesmál se, ale nebyl to veselý smích. "Ty se mě ptáš, co vím?! Jako bys sama nevěděla, o co jde! A netvrď mi, že je to jen náhoda! Viděl jsem vás!"
"Sasuke, já…. Ti to vysvětlím." Natáhla jsem se po jeho ruce.
"Nic mi nevysvětluj," ucukl, "stejně by to nemělo smysl."
Najednou jsem se cítila prázdná. Co jsem mu na to měla říct? Bylo jen jedno, co mě napadlo.
"Promiň."
"Neomlouvej se, vím, že toho nelituješ." Usmál se, přesto mě jeho úsměv děsil. Zvedla jsem se ze sedačky a naposledy se na něj podívala - tvářil se chladně a nepřístupně. Tak jako kdysi, než jsem ho doopravdy poznala.
Měla jsem něco říct, měla jsem mu to vysvětlit, ale…. Nedokázala jsem to. Nedokázala jsem se dívat na to, jak tam sedí a nenávidí mě.
"Změnil jsem se, kvůli tobě," jeho slova mě zarazila ve dveřích. "Přestal jsem kouřit, podvádět, chlastat, ale nebylo to k ničemu, co? V tvém srdci byl stejně vždycky Naruto."
"Sasuke, já…."
"Můžeš to snad popřít?" vybuchl. "Jestli můžeš říct, že jsi na něj nemyslela, když si mě líbala, že jsi za ním nechodila, když jsi slavila úspěch, když jsi potřebovala podporu, pak něco řekni, jinak mlč."
"Promiň," pípla jsem a se slzami v očích vyšla z jeho domu. Sasuke měl pravdu. Neměla jsem si s ním takhle hrát - nebylo to ode mě fér. Nebylo, přesto jsem to udělala.
Tolik bych si přála, abych mu to mohla vysvětlit. Ty doby s ním byly krásné, vždy na ně budu vzpomínat, jen prostě… nebyl ten, který dobyl moje srdce jako první. Potkali jsme se ve špatný čas. Možná, jednou budu schopná ho milovat více, než Naruta, ale dnes vím, že nemůžu.
Přes slzy jsem skoro neviděla číslo toho, kdo mi volá, prostě jsem to jenom zvedla, utřela si nos a čekala.
"Hin?" Sakura. "Já… víš, potřebovala bych tě vidět, můžeš přijít ke mně?" Nedokázala jsem na to nic říct. "Hin, jsi tam?"
"Jo jo. Promiň, ale… nějak se na to necítím. Může to počkat?"
"Jistě," chvíli mlčela, než pokračovala. "Hin, děje se něco?"
"Nech to plavat," zamumlala jsem a položila telefon. Měla jsem jít domů, za Narutem, ale potřebovala jsem být chvilku sama, zabočila jsem proto do uličky, která vedla k zelenému parku, sedla si na starou oloupanou lavičku a zabořila hlavu do dlaní. Brzy se mi z očí začaly valit slzy.
Možná jsem Sasukeho nemilovala, ale za těch několik měsíců ani nemůžu říct, že bych ho stále nenáviděla. Skutečně se změnil - vlastně už od prvního dne, co jsem s ním chodila, se přestal chovat jako debil, a já jsem mu to takhle oplatila. Bodla jsem mu kudlu přesně do srdce.
Asi jsem si to měla dřív promyslet a přestat se chovat tak pošetile. Měla jsem si ujasnit, co chci. Měla jsem to ukončit dřív a říct mu pravdu, než se to dozví nějak jinak.
Ale jak to zjistil? Dávala jsem si pozor, aby nic ani netušil, tak jak to zjistil?
Vedle sebe jsem ucítila pohyb, ale neotočila jsem se. Jeho vůně ho prozradila. Skoro jsem se musela smát, jak se vždycky objeví, když ho potřebuju.
"Jak jsi mě našel? Nechtěl jsi dneska spát až do jedenácti?" zeptala jsem se a přes slzy se usmála.
Naruto si sedl vedle mě a mlčel.
Slzavým pohledem jsem přejela park, ale nic nepomáhalo. Cítila jsem se příšerně. "Zničila jsem ho," řekla jsem, ani nevím, jestli spíš sobě nebo jemu, "podle a zákeřně jsem zabila i naše přátelství. Nechtěla jsem ho ztratit, nechtěla jsem mu ublížit."
Když stále mlčel, vzhledla jsem pohled a strnula jsem, když jsem si všimla, jak se na mě dívá. Tvrdě, krutě, chladně.
Naskočila mi husí kůže.
"Lhalas mi," řekl první tichá slůvka.
"To není pravda!"
"Řekla si mi, že si vybereš, že mu o nás řekneš," začal a výčitky v jeho tváři pro mě byly jako ocelové nože.
"Naruto, počkej!" zvolala jsem na něj, když se zvedl a doběhla až k němu. Otočil se tak rychle, až jsem se úlekem zastavila.
Šel z něj strach.
"Jak? Řekni mi, jak to děláš?!" vyštěkl a mě sebral veškerý vítr z plachet.
"Já…"
"Jak ses mohla nám oběma dívat do očí? Jak jsi mohla?!" křičel a lidé v parku se po nás otáčeli. Tváře mi hořely studem.
"Pojď někam jinam, takhle nás všichni uslyší," prosila jsem ho.
"Tak ať to slyší!" odvětil vztekle. Tohle nebyl ten klidný Naruto, jakého jsem znala. Tenhle vztek zdaleka přesahoval všechny ostatní.
"Jak jsi mohla, Hinato?" zeptal se, najednou zase tišeji, zlomeně. "Byly jsme nejlepší přátelé. Byl jako můj bratr. Jak si mohla?"
Do očí se mi při tom hrnuly slzy, ale nevěděla jsem, co mu mám říct.
Nikdy nevím, co mám říct.
Prostě se to stalo.
"Podívej se na mě a řekni, že k němu nic necítíš."
Ale problém byl, že jsem si nebyla jistá. Ztratit ho bolelo víc, než jsem čekala. "Já… nevím."
A na ta slova se Naruto otočil k odchodu. Chytla jsem ho za ruku, ale odrazil ji a zlostně se na mě podíval.
"Nechápu, jak jsem tě mohl milovat."
Bolelo to. Bolelo to třicetkrát víc, než všechno co jsem zažila. Třásla jsem se zoufalstvím a sledovala, jak odchází… A trvalo mi dlouho, než jsem našla sílu ta ním zakřičet: "Počkej! Nechoď! Nemůžu ztratit i tebe!"
Ale Naruto se nezastavil.
A já stála na chodníku a přemýšlela, jestli se takhle cítil i Sasuke, po tom, co jsem udělala, ale odpověď jsem tušila a styděla jsem se sama za sebe. Za to, jak jsem tam stála, jako zlomená duše s krvácejícím srdcem a slzami.
Lidé si něco špitali, ale mě to bylo jedno.
Protože jsem pochopila, že zrada bolí.

-Ach jaj! Po 2 letech jsem se k tomu vrátila odhodlaná to dokončit. Čekejte poslední cca 2 díly!
Holky, moc děkuju za vaše komenáře. Většina z těch, co to sice chtěly, jsem už nejspíš nechodí, ale pro ně (a pro další z vás, kteří mě překecávaly, abych to dopsala), jsem se rozhodla, že když už jsem to vymyslela, tak to dopíšu. Jen prostě pro ten pocit.
Takže je to tady.
Musela jsem trochu upravit konec tohoto dílu, abych se dostala, tam kam chci, a doufám, že zanecháte nějakou odezvu :) Komentáře nejlépe ;)-

Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tashine Tashine | 1. června 2013 v 10:43 | Reagovat

Hm...Já nevím, asi poprvé se mi nelíbil tvůj styl psaní, ne v téhle situaci. Přišlo mi to napsané stylem "ať už to mám za sebou". A nevím no, zase to jen prodlužuješ a...upřímně mě to trochu přestalo bavit, nevím. Prostě někdy je méně více. :)
No, každopádně já su v psaní o hodně větší o hoodně hoodně větší amatér (nejdu ani amatér, já jsem pseudoamatér :D).  Takže takhle, prostě píšu jen to, jak mi to připadá....

2 Eliška. :3 Eliška. :3 | Web | 1. června 2013 v 23:27 | Reagovat

Nečekala jsem, že budeš ještě pokračovat, ale jsem ráda. :)
bylo by fajn, kdyby Hin na Naruta zůstala naštvaná, byla by to větší sranda. :D jsem zvědavá na to, co se stane s tou Sakurou. :) jestli se objeví další zápletka. :)

3 Liea Liea | 13. června 2013 v 17:53 | Reagovat

No, jak to jen říct ? .. Asi narovinu, co ? Povídka mě přestává bavit.
Už se ani nekoukám, jestli jsou další díly. Když už se teda jednou kouknu a je tu další díl, ani nemám chuť si ho přečíst :/
Docela mi chybí ty emoce a zvraty, které byly na začátku. A to nemluvím o tom, že jsi si nebyla jistá co tě čeká v příštím díle, což teď víš už před polovinou dílu.
O téhle části ale fakt nevím co si myslet - jedu část jsem nepochopila
       - něco bylo najednou naprosto mimo (Hinata si zbalí kufry, což pro Sasukeho znamená něco ve smylu Adios, jde k Narutovi a najednou sedí u Sasukeho na gauči ? Je mi jasný, že si už chtěla přejít k části kde se to Sasuke dozví.. ale udělat to tímhle způsobem ?)
       - a to nejlepší : Naruto se přizná že to Sasukemu všecko vyžvanil, a Hin, i když z počátku trošku naštvaná, to následně vezme jako každodenní věc ? REALLY ? °-°
Doufám jen že vymyslíš něco zajímavého skrz to, co chce Sakura protože jinak už by tam nebylo nic, co by si udrželo čtenáře..
( A jen tak mimo - dávej si pozor na čárky, jedna špatně daná může zkazit celou větu..^^)

4 Sumiko Sumiko | 4. ledna 2014 v 12:16 | Reagovat

:) úžasná :) těším se na další :)

5 momo momo | 26. března 2014 v 19:09 | Reagovat

Konečně jsem tuto povídku dočetla až jsem jo já vím trvali mi to dlouho XD ale škola je škola... Tak mě napadá jestli ji dokončíš? :) Moc tě o to prosím bylo by smutné ji nedokončit :/ to je stejné jako bys natáčela film a v tom nejlepším by řekly sorry ale už na to nemáme náladu... to mi přijde fakt smutné a hlavně od nich hnusné... :/ :) pochybuji, že jsi tento koment přečteš ale snaha aspoň byla...

6 Amnezie Amnezie | 27. března 2014 v 15:11 | Reagovat

Prosím, prosím nevzdávej TO!! Napiš další díl.... please, please!! :)) :((

7 hin hin | 27. března 2014 v 15:13 | Reagovat

Upřímě mě tato povídka moc nelákala ale nakonec WOW! Chci další teda pokud někdy napíšeš... :)

8 Anna Anna | 27. března 2014 v 15:19 | Reagovat

Doufala jsem, že se od této povídky neobrátíš zády jen kvůli 2! špatných komentů.. Jak vidím zmílila jsem se... Je fakt, že by to chtělo už konec, ale to neznamená se na ni rovnou vykašlat :/

9 Camelia Camelia | 29. března 2014 v 13:07 | Reagovat

[8]: Milá zlatá Anno, někdy se člověk prostě musí posunut dál. Už jsem vyrostla a.. nejsem si jistá, jestli bych dokázala tohle dopsat k vaší i mojí spokojenosti. Ale jsem ráda, že..

OMG! O_O AŽ TEĎ JSEM SI VŠIMLA TĚCH KOMENTÁŘŮ! Měla jsem za to, že už to nikdo nečte. Koukám, že jsem se taky zmýlila. Holkdy, děkuju. Moc děkuju. Jestli opravdu tak moc chcete pokračování, zařadím to do programu :)

Ale teď zpět :D
Já s téhle povídce neobrátila zády. Abych byla upřímná, tohle se mě docela dotklo. Jde o to, že se mi  užnelíbí, jak jsem ji napsala. Moc jsem se do toho zamotala. Moc jsem chtěla čtenáře napínat.... až jsem přepnula.
Možná ji dopíšu. Slíbila jsem si, že nikdy žádnou povídku nenechám rozepsanou a když teď vidím vaše komentáře, hned se mi do toho víc chce, ale né tímto stylem psychického nátlaku jako že "kvůli dvěma komentářům se na všechno vykašlat".
Nemůžu prostě zvládat všechno :)

10 momo momo | 29. března 2014 v 17:11 | Reagovat

Hej mě to nedalo a musela jsem napsat ještě jeden koment :D Ohledně toho co si zde napsala... DÍKY! Opravdu děkujem, že jsi odepsala! (ikdyž to nebylo pro mě XD) Tvůj komentář se mě dotkl... nevím přesně v čem, ale prostě dotkl :)) Tak ti za to moc děkuju :D.  Jinak jsem ti chtěla říct, že lidé to čtou, jen nepíšou komentáře, protože (budu upřímná) je to na nic... Když vidí, že tato povídka je pozastavena. Znám to ze své, zkušenosti :) a pokud začneš znovu psát tuto povídku, budu ráda, ale! Většina lidí možná, až tak na větvi z toho nebude tak se připrav. :D ;))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)