Zrazená II. - Utíkej!

25. dubna 2013 v 17:13 | Camelia

"Itachi!" Vyjekl mladý týmový parťák postaršího muže. Měl bledou tvář a v očích se mu zračil strach, ale zároveň i vztek. "Pein bude zuřit! A-"
"Zmlkni," usadil ho, s vlasy si mu pohrával slabý vánek. Kozumu se nadechl k protestu, ale nakonec si to rozmyslel. Uchiha stále zíral směrem, kde zmizela ta divná dívka a jeho poprvé napadlo, že ji možná znal, ale neodvážil se ho zeptat. V Itachiho tváři bylo náhle něco nového, co doposud neviděl. Mohla by to být láska?

"Itachi, ty…"
"Nestarej se," odsekl, ještě dřív, než mohl vůbec doříct otázku.
Ne, nebyla to láska, bylo to něco jiného.
"Itachi…"
"Říkám ti, aby ses nestaral!" zahřměl a Kozumu okamžitě ztratil chuť pokračovat, jen na něj zíral s pootevřenými ústy. Nezmohl se na slovo. Jeho parťák se prudce otočil, až za ním zavlál jeho plášť. Zdálo se mu to, anebo se na jeho tváři zaleskla slza?
"Jmenovala se Hyuuga Hinata," pronesl znenadání tak tiše, že to Kozumo sotva postřehl. Zarazila ho lítost v jeho hlase. "A milovala toho idiota tak moc, že za něj byla ochotna zemřít, i přes to, že jí zlomil srdce."
"Idiota?" zamumlal si sám pro sebe, ale trvalo chvilku, než mu všechno seplo.
"Naruta? Uzumakiho Naruta?"
"Ano," přikývl vážně, "toho, kterého jsme přišli zabít."
Mlčel. Itachiho nové já ho překvapilo. Měl za to, že je to jen chladný, sobecký Uchiha, teď si ale začínal myslet, že jeho parťák je jen skvělý herec. Ale co je ten lesk v jeho očích? Proč o ni mluví tak divně?
"Ty jsi ji chtěl zachránit!" vydechl překvapeně, když mu to konečně došlo. Vrhl na něj zvláštní pohled, který ho jen utvrdil v tom, že má pravdu. "Nechtěl jsi, abych jí zabil, a protože jsi věděl, že ji nemůžeš zachránit, tak nechal si s ní utrhnout svah!"
"Zavři už konečně hubu," zamrmlal, ale jeho obličej nevykazoval žádné známky vzteku ani emoce. Ta chvíle, kdy se přestal hlídat, byla pryč. Z dálky k nim dolehly zvuky boje a výkřiky.
"Jdi napřed," zamumlal sotva znatelně Itachi. "Musím zůstat chvíli sám."
Podezíravě si ho prohlédl. Nevěděla proč, ale bylo mu jasné, že má něco za lubem. Možná, že by se ji pokusil zachránit? Napadlo ho, ale neměl žádný důvod, proč svému parťákovi nevěřit.
"Tak jo." Houkl v odpověď, ale místo, kde Itachi před chvíli stál, už bylo prázdné.
Kisame je nebude šetřit, honilo se mu hlavou ve chvíli, kdy už běžel lesem a sharinganem probodával okolí. Hledal něco, nějaký úkryt pro dvě osoby.
Museli se přece někam schovat.
A v tu chvíli to uviděl, malý výklenek ve skále, sotva odhalitelný. Musel uznat, že Naruto nebyl až tak hloupý, jak si myslel.
Seskočil z větve a tiše dopadl na zem. Jeho smysly mu říkaly, že se v té díře schovávají dvě osoby. Jedna s čakrou silnější, druhá už na pokraji smrti.
Udělal krok, pak další, zastavil se až před vchodem. Co jim řekne? Co udělají, až ho uvidí v Akatsuki plášti? Nerozhodně ustoupil o krok dozadu. Ale měl by jim přece říct, kde je Hinata…
Jeho přemýšlení utnul mrazivý pocit v zádech. Otočil se a jeho sharingan v dálce vycítil mocnou čakru, která se blížila. Sakra, zaklel v duchu, s něčím takovým jsem rozhodně nepočítal. Rychle odhrnul zeleň, která kryla vchod do jeskyně, a vešel dovnitř. Naruto, přestože ještě před sekundou starostlivě seděl u umírající Sakury, vyskočil a zaujal obranný postoj. Itachi se sám pro sebe pousmál.
"Jsi tak vyčerpaný, že sotva stojíš, a chceš se mnou bojovat?" zeptal se, stěží zadržoval smích.
"To vůbec není pravda!" bránil se, Itachi však moc dobře věděl, že to, co právě teď řekl, sám považuje za lež.
"Když není, tak není," pokrčil jenom rameny a sedl si k Sakuře, která už sotva lapala po dechu.
"To není dobré," pronesl, skoro jako by mluvil jen k sobě a rozepnul jí šaty až do půl hrudníku. Pak na něj přiložil ruce.
"Co si jako myslíš, že děláš?!" vykřikl Naruto a pokusil se Itachiho odstrčit, ale dosáhl jen toho, že ho zpražil tvrdým pohledem. Blonďák se třásl, ale nenalhával si, že je to jen zimou. Měl o Sakuru hrozný strach, jako by sám ležel na zemi a umíral. Ruce se mu klepaly, jak byl nucen jen stát a pozorovat Itachiho. Kdyby nebyl idiot a tolik netoužil po tom se na tuhle misi vydat, nikdy by se to nemuselo stát. Ale protože idiot byl, tak teď právě je honí celá Akatsuki, Hinata někam zmizela a Sakura je na pokraji smrti. Narutovy klony už také dlouho nevydrží. Jak se z téhle situace vymotá?
Sakura zasténala a Naruto byl okamžitě u ní. Itachi na to nic neřekl, vlastně to vypadalo, že jim ani nevěnuje pozornost, ale tak to nebylo, moc dobře cítil lásku v Narutových očích.
"Sakuro, Sakuro," mlel pořád dokolečka, když to řekl popáté, dívka pomalu otevřela oči.
"Kde- Kde to jsem?" hlas měla slabý a podivně zkreslený, ale Naruto se málem rozplakal štěstím. Žila! Sakura žila!
"Neboj se," uklidňoval ji, "všechno bude dobré."
"Hn." Přikývla, ale už v tu chvíli se jí klížila víčka. Naruto se slabě pousmál, když zase usnula, tentokrát už o ni neměl strach.
"Děkuju," zamumlal Naruto směrem k Itachimu. Nelíbilo se mu sice, že ho zachránil jeden z Akatsuki, ale musel přiznat, že bez něj by byl ztracen. Itachi přikývl a pak najednou úplně změnil téma.
"Naruto, chci se tě zeptat na Hyuuga Hinatu."
Když se podíval do jeho tváře, říct, že byl překvapený, bylo slabé slovo. Naruto tedy mlčel a Iatchi pokračoval: "Víš, je tu něco, co bys asi měl vědět," odmlčel se, "Hinata je…" Naruto polkl.
"Co, co je s ní?" Vyzvídal, ale Itachi už najednou vůbec nemluvil. Nějak ztrácel barvu a oči se mu náhle široce rozšířily, když znovu chtěl naléhat, aby mu to dopověděl, Itachi prudce vyskočil a naléhavě zašeptal:
"Utíkejte, co nejrychleji to půjde. Můžu vám dát nějaký čas, ale nemůžou mě tu chytit s vámi. Naruto, nemůžu vás krýt, ale můžu ti dát tohle. Použij to jen v krajní nouzi." Naruto sevřel v ruce předmět, který mu vtiskl do dlaní.
"Co to-"
"Neptej se a utíkej! Sakura nepřežije víc jak dvě hodiny, a pokud se nedostanete k první pomocné obrané linii země Ohně, nepřežiješ ani ty."
Tyhle věty způsobily, že Naruto se už na nic nevyptával. Pevně sevřel v ruce dárek od Itachiho a odhodlaně přikývl. Když Uchiha napočítal do tří, vyřítil se i se Sakurou s jeskyně a mířil přímo k obrané linii země Ohně a Itachimu nezbylo než sledovat jeho mizející záda.
"Přeci jen jsi s ním měla něco společného, Hinato," zašeptal. "Naprosto nekritickou, nesobeckou a zaslepenou lásku."
Pak se otočil a tichým zašuměním větru zmizel.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliška. :3 Eliška. :3 | Web | 25. dubna 2013 v 22:37 | Reagovat

Překrásné. :)

2 Kishinka Kishinka | Web | 30. dubna 2013 v 17:48 | Reagovat

Bomba! :)

3 Sumiko Shiroo Sumiko Shiroo | 18. listopadu 2014 v 19:46 | Reagovat

Takže, klidně ať si Naruto skončí se Sakurou když pro mě uděláš ItaHinu. :3 Nebudu pak na tebe naštvaná Cami-chan. :D Vážně by si mi udělala obrovskou radost. :33 Vím, že teď máš málo času, ale až nějakou tu chvilku budeš mít... :3 Budu ráda. :3 :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)