Svět je malý 31 - Dilema

7. dubna 2013 v 16:18 | Camelia

"Jéžišišmarjá," protáhla otráveně Sakura, "pohneme se vůbec někdy o víc než metr?"
"Jo, o metr a deset centimetrů." Zasmál se Sasuke, jehož ruce stále držely volant jeho audi. Sakura se k jeho smíchu přidala a já jsem radši odvrátila hlavu směrem k dlouhé koloně táhnoucí se snad tři kilometry.

Uběhly sotva dvě hodiny, co jsme odjeli od letiště. Za tu dobu se trochu zatáhlo, ale jinak se nezměnilo nic, dokonce ani to, jak frustrovaně jsem si připadala, při představě, že si budu muset vybrat.
Sasuke byl vždycky vážně zajímavý člověk, ale složitý. Na jednu stranu uměl být velice vnímavý společník, ale na druhou vždycky byl, je a bude arogantní paličák. Přesto jsem si na nic z našeho soužití nemohla stěžovat. Pravda, bylo tam pár chvil, kdy jsem myslela, že ho přetrhnu, především tehdy, kdy mi nic nešlo a Sasuke to nedokázal pochopit - tehdy to byl Naruto, kdo mi pomohl, ne Sasuke - ale představa, že se ho vzdám mě, bůhví proč, děsí.
Sasuke je jako moje droga - dobrá, návyková droga, které už nejsem schopna se vzdát. Ale stejně tak je pro mě drogou i Naruto. Tolikrát kvůli mně riskoval, tolikrát mi pomáhal! A já teď uvažuju o tom, že ho opustím? Ne!
Ale Sasuke se kvůli mně tolik snažil. Dobrá, není jako Naruto o nikdy nebude úplně jako on, přesto je na něm něco, díky čemu jsem to s ním ještě vydržela. Ano, Naruto je moje stálice, bez níž by mému životu chyběl řád, ale Sasuke je zase jako život plný překvapení. Jedno bez druhého je ubohé, tak proč mě nutí, abych si vybrala?
Sice jsem si vždycky myslela, že ten jediný, s kým bych mohla být šťastná, je Naruto. Koneckonců, vždycky mi byl sympatický a chvilky s ním byly jedny z nejkrásnějších v celém mém životě, vždycky jsem ho chtěla zpátky, a proto jsem začala chodit se Sasukem, s mým hlavním nepřítelem, abych u něj vzbudila žárlivost, jenže to mě ještě nenapadlo, že bych se do něj taky mohla zamilovat.
"Super!" zavýskla náhle Sakura a probrala mě z mých myšlenek. Uvědomila jsem si, že auto se rozjelo. Za pět minut už jsme stáli před mým a Sakuřiným bývalým domovem. Tedy, spíš jen mým bývalým domovem. Sasuke nám pomohl vynést nahoru Sakuřiny kufry a pak se gantlemansky zeptal, jestli pojedu s ním. Odpověděla jsem, že si ještě něco musím zařídit v centru města, tak ať jede sám. Neprotestoval a já si uvědomila, že mě to trochu mrzí.
"Tak vyprávěj, jaké to tam bylo?" zkusila jsem navázat rozhovor s nějakým nezávažným tématem. Sakura se usmála tak, až jsem jí její energii začínala závidět, a spustila:
"Bylo to úžasný! Ubytovaly nás v takových malých chatečkách po dvou, každý ráno jsme měli snídani a potom sli trénovat zápasy. Byla jsem mezi lepšíma, to jo, ale byl tam jeden kluk, kterej ani jednou neprohrál! Škoda, že už jsme náš západ nestihli," vypadala na chvilku vážně smutně, pak se zase rozesmála, "vážně to bylo skvělý! Tolik mě toho naučili, a dokonce slíbili, že mi najdou práci."
"Práci?" zpozorněla jsem.
"No, víš, napadlo mě, že…" zrudla, "že bych mohla dělat učitelku bojových umění. Myslím, až po maturitě, samozřejmě."
Chvíli jsem ta slova přeměřovala a nakonec ze sebe vypravila: "To by bylo skvělý!"
"Že jo?" usmála se. Zdá se, že se mi alespoň trochu nadšení podařilo vykouzlit. Chvíli jsme pracovali mlčky, pak se Sakura zeptala:
"Kdyže máš být v tom městě?"
Vrhla jsem rychlý pohled na hodiny. Skoro hodinu, za tu bych se mohla dostat tam a zpět, ale nechtělo se mi zůstat se Sakurou v jedné místnosti. Začínala jsem jí závidět.
"No, už bych asi měla jít."
S úsměvem mě doprovodila ke dvěřím.
"Takže zítra ve škole?"
"Jo."
"Tak jo, čau!" rozloučila se.
"Čau!" houkla jsem přes rameno a vydala se směrem k centru. V duchu se mi vybavila ta esemeska. Vážně jsem neměla ráda, když jsem někomu musela lhát, ale kdyby Sasuke zjistil, od koho byla, asi by se mi to nevysvětlovalo snadno.
"Ahoj," pozdravila jsem. Už dávno tam stál.
"Ahoj," zopakoval a bez jediného slova mě zavedl do blízké kavárny. Měli tam malé stolky pro dva, pro tři, nebo pro čtyři, a nabízeli široký sortiment různých typů káv. Jo, kofein, to je přesně to, co potřebuju. Objednali jsme si a čekali, kdo z nás promluví první. Samozřejmě to byl Naruto.
"Jak se máš?" začal. Na chvíli jsem zvedla pohled od pečlivě složeného ubrousku.
"Vážně jsi mě sem vytáhl jen, aby ses mě zaptal, jak se mám?" ale nemusel ani odpovídat, vyčetla jsem to z jeho pohledu.
"Jestli chceš vědět, jestli jsem mu to ještě řekla, tak ne."
Zatnul čelist.
"Proč?"
"Nevím," vyhnula jsem se jeho pohledu, "nějak se nemůžu rozhodnout."
"Rozhodnout?" zopakoval. "Nad čím přemýšlíš. Miluju tě, ty miluješ mě, tak nad čím se nemůžeš rozhodnout?"
"To není tak jednoduchý!"
"Ale je," odporoval mi. Klidně a důrazně. Provinile jsem sklonila hlavu, aby neviděl ruměnec, co se mi objevil na tváři. Měl pravdu, bylo jasné, koho bych si měla vybrat, ale já jsem si nebyla jistá, že je to správně.
Servírka nám přinesla kávu, kterou jsme pomaličku usrkávali. Ani jeden z nás už nepromluvil. Zaplatili jsme na půl a vyšli ven.
"Zajdem ještě ke mně?" zeptal se a mně přišlo trapné říct ne. Jen jsem v duchu přemýšlela, jakou výmluvu použiju na Sasukeho.

-Já vím, další nudný díl, ale ač se to nezdá, blížíme se ke konci! A to znamená jen 3 - 5 kapitol! No nic, doufám, že počet komentářů bude lepší, než u předhcozích dvou povídek :) Páni, věřili byste tomu, že téhle povídce už je rok?-

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 elisabethka. ^ elisabethka. ^ | Web | 7. dubna 2013 v 20:38 | Reagovat

Si nejlepší, každý den nový díl nějaké mojí rozečtené sériovky, děkuji! :*
Tenhle díl byl sice trošku kratší, ale určitě to bude rozjezd k něčemu velkému, úžasné :)

2 Kishinka Kishinka | 8. dubna 2013 v 15:00 | Reagovat

To je hezké, být Narutem už s tou holkou v životě nepromluvím, být Sasukem, nadosmrti jí ignoruju A né, teď vážně, trochu mě mrzí, jak to směřuje k hezkému happy endu, který jen potvrzuje, že mrchy, kteér ani nevědí so chcou, většinou dostanou vše, co si umanou.

Popis, sloh, všechno supr, až na to, že smysl tohodle dílu mi opět unikl, chápu, že to chceš protahovat, jak jen to je možné, ale co je moc, to je moc, už několik dílů je to jen o Hinatiných žbleptehc, koho si má vybrat, koho pustit k vodě a 5 dílů tohodle? Cam, pokud neplánuješ nějaký zvrat, tak bych to ukončila co nejdříve. ;)

Ty jsi autor samozřejmě, takže ti do toho nebudu kafrat, povídku čtu od začátku a trochu mě zamrzí, kolik krásných slibných začátků povídek končí milostnými pohnutkami, hl. hrdinové se samozřejmě stihli v průvěhu všeho kompletně změnit, autor lpí na kvantitě než na kvalitě......

3 fimo-world-shopp fimo-world-shopp | Web | 8. dubna 2013 v 21:38 | Reagovat

Jak bych si konec užila mnohem víc, kdyby nebyl tak příšerně prodlužovaný a kdyby  získal nějakou zápletku. ;) Ale říkám, ty to píšeš. :)

Jop, mám skype. :)

4 Kishinka Kishinka | Web | 8. dubna 2013 v 21:40 | Reagovat

[3]: Promiň, špatné jméno, ignoruj ho. ;)

5 Liea Liea | 9. dubna 2013 v 19:02 | Reagovat

Nebudu to nijak dlouze rozepisovat, protože by to bylo podobné tomu co jsem napsala k minulému dílu.
Naruto x Sasuke už se to řeší dýl, než je to zdravý, takže k tomu můžu napsat jen to, že se těším až se konečně rozhodne ;D
Možná jsi si neměla dávat tak velkou pauzu jakou jsi měla.. od té doby jde povídka stále níž a níž.
Za ten rok co povídka je vydávaná jde vidět, jak se změnil styl psaní a dokonce i jak se změnily charaktery v ní - někdy změna ale nepřinese jen klady ;')
--
Ale abych jen nekritizovala - jsem ráda, že jsi se posunula dál a neřešíme tu jen Hin a její 'nevyřešitelné řešení' ale i Sakuru aj.
Doufám že to napíšeš tak, aby si z ní neudělala ještě větší trubku než je teď a vypadalo to logicky ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)