Zakázané ovoce vždycky nejlíp voní 2

26. února 2013 v 1:23 | camelia


Jak jsem se tak blížil, pohlcen stíny noci a utíral si slzy smíchu ze Sasukeho představení, moje myšlenky se nemohly zbavit toho, divného pocitu, co jsem měl kdysi. Opravdu jsem si začínal myslet, že jsem se zbláznil. Ale jeho slova mi nějak nedávaly pokoj. Co když je to opravdu tak? Co když už Sakuru nemiluju?
Nazlobeně a trochu bezmocně jsem si skousl spodní ret a v ústech se mi rozlila železitá pachuť krve.

Nebuď přece paranoidní, Naruto, snažil jsem se uklidnit, ale v tu chvíli, kdy jsem otvíral dveře do našeho bytu a viděl jsem ji, jak umazaná stojí v zástěře nad kynoucím těstem, uvědomil jsem si, že není jiná možnost. Věděl jsem, že se budu muset ujistit a tak jsem opatrně přistoupil k ní a tiše ji políbil na krk. V nitru mě sžíralo vědomí, že pokud se to tentokrát nepodaří… Rozejdu se s ní.
Nejistě jsem míchala těsto v misce. Sakuřin plán byl velmi jednoduchý a já si byla téměř jistá, že není co zkazit. Itachiho nová technika fungovala velmi dobře, měla však jednu maličkou nevýhodu. Fungovala, jenom pokud byl tok čakry uživatel naprosto rovnoměrný, což znamená, že když se přestanu kontrolovat, bude konec. A to mě hodně znervózňovalo.
Zaslechla jsem tiché kroky a v tu chvíli jsem úplně cítila, jak moje srdce začíná zrychleně bít. Zavřela jsem oči a s téměř až bolestivým soustředěním jsem se modlila, aby linie obkreslující mojí čakru prudce nevyskočila nahoru. Anebo nespadla prudce dolů - pokud bych po dlouhé době zase omdlela.
Jeho kroky se pomalu blížily ke mně a mě najednou zaplavila úděsné úzkost. Jak by se asi teď zachovala Sakura?
Klid, Hinato, klid, však Sakura sama tvrdila, že už dlouho jsou k sobě chladní, tak se hlavně uklidni, nebo zase všechno pokazíš.
Otvírala jsem ústa, že ho pozdravím, kdy se najednou stalo něco, co mě donutilo zůstat stát na místě, jako přikovaná. Prudce jsem zamrkala, ale nezdálo se mi to. Nebyl to jen sen…
Na zádech jsem cítila jeho vypracované svaly hrající ve zvláštní souhře pod bavlněným trikem. Slyšela jsem svůj zrychlený dech a násilně se ho snažila potlačit. Nešlo mi to. A když jsem ucítila jeho hrubé mužné dlaně, jak mi něžně odhrnují vlasy na stranu a jeho rty se zlehka dotýkají mojí pokožky, neubránila jsem se. Moje tělo to udělalo samo. Z úst se mi vydral slabý sten a po zádech mi přejel mráz. Jeho krátké vlasy mě šimraly na tvářích a krku a já se, pane Bože, já se naklonila ke straně, aby měl lepší přístup. Užívala… jsem… si… to. Do tváře mi spadly růžové krátké vlasy. Co to sakra dělám?!
"Ahoj, Naruto." Řekla jsem a rychle vyklouzla z jeho náručí. Prosím, jen ať se mi netřese hlas.
"Jak ses měl?"
Mlčel. A v tu chvíli mě dopadla neodbytná úzkost. Co když to poznal?! V zádech jsem cítila jeho zvláštní pohled a rychle jsem zmizela ve spíži. V duchu jsem děkovala, že alespoň co se týče uspořádání pokojů, myslíme se Sakurou stejně. Bylo by totiž asi kapánek trapný, kdybych místo toho zmizela třeba v… já nevím, třeba v šatně.
"Jo, měl jsem se dobře," řekl nakonec a sedl si na gauč. Neskutečně se mi ulevilo, téměř jsem až cítila, jak ze mě padá ta neúnosná nervozita. Pane Bože, jak jsem se jen do něčeho takovýho mohla nechat zatáhnout?!
Přisypala jsem nakrájenou mrkev do hrnce a zamíchala.
"Co v nemocnici?" ozvalo se z obýváku. Na okamžik jsem se zarazila. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, o čem to vlastně mluví.
"Ale jo, docela dobrý." Odpověděla jsem a nasucho polkla. Vážně, až se se Sakurou po tomhle uvidím, pěkně jí to všechno vrátím, to vám přísahám!
"Co Hinata, jak ta se má?"
Málem jsem na sebe vylila horkou vodu, ale udržela jsem se.
"Ehm, myslím, že dobře…" zamumlala jsem v odpověď.
Hinato, nesmíš to vzdát! Zrovna před ním ne. Před tím jediným, od koho si vždy toužila být obdivovaná! Navíc stejně už jenom čtyři hodiny než půjdete spát… Jenom čtyři hodiny?! To snad ne!
"Sakuro, je všechno ok?" zeptal se a nejistě si mě prohlížel. Nenapadalo mě, jak tohle vydržím. Ještě čtyři hodiny. Čtyři hodiny! Panebože.
"J-Jo, všechno ok. Půjdeš se najíst?" zeptala jsem se, abych změnila téma. Bez řečí vstal a sedl si za stůl. Chytla jsem misku a nabrala mu. Sama jsem si byla až příliš dobře vědoma, jak se na mě dívá. Jak by se zachovala Sakura?
"Děje se něco, Naruto?"
"Co? Ne nic, jen tě rád pozoruju. Dnes jsi nějaká jiná… Ale sluší ti to." Dodal. Sklonila jsem hlavu, aby neviděl, jak jsem zrudla. Někde vzadu v mé mysli se však ozývala hryzavá neodbytná myš, která mi stůj co stůj musela připomenout, že poznal, že jsem jiná… V jiném těle.
Rychle jsem všechno zametla pod kobereček a položila před něj misku i hůlky a sama se pustila do jídla. Nevšimla jsem si, že nejí, až v momentě, kdy ke mně promluvil.
"My dneska máme výročí?" zeptal se mě. A sakra, co mu odpovědět?
"Myslím, že ne."
"Já jen, žes uvařila rámen. Nic proti tomu jako nemám, vždyť víš, že to je moje nejoblíbenější jídlo, ale ty ho přece nesnášíš…"
A kruci. Vůbec mě nenapadlo, že by Sakura mohla nesnášet ramen, když chodí s Narutem. Koneckonců, já rámen mám moc ráda, ale to je teď stejně jedno.
"To je pravda, ale dneska jsem na něj měla nějak chuť." Pokrčila jsem rameny a oba jsme se pustili do jídla rušeni jen tikání hodin.
"Heh," uchechtl se znenadání, "vlastně jsem ani nevěděl, že ramen umíš vařit…"
Usmíval se, ale i tak jsem musela zděšeně ztuhnout v pohybu. Dělala jsme jednu chybu za druhou. Jsem vážně úplně blbá, nebo se mi to jen zdá? Sakra, nesmím přece zapomínat, že teď jsem Sakura. Ne Hinata. Teď jsem ta růžovlasá silná dívka, která ví, co chce, se zelenýma očima a brutální silou. Vím to, tak proč se pořád chovám tak moc jako… ?
Proč prostě nemůžu být s ním, jako jeho přítelkyně, aniž bych musela lhát. Zrovna jemu, tomu jedinému, kterému jsem nikdy, za žádných okolností lhát nechtěla. Mám vůbec právo, si s ním takhle zahrávat? Vážně, kam až jsem ochotná zajít, abych si uhájila své egocentrické sny?
"Sakuro, vážně jsi v pořádku? Vypadáš nějak bledá a celá se třeseš," řekl a nahnul se přes stůl. Jeho ruka spočinula na mém čele, tak jako už tolikrát před tím. Jenže tentokrát jsem to nebyla já, tentokrát to byla Sakura, kterou viděl. Sakura, která mu uvařila ramen a se kterou chtěl dnes po návratu z práce dělat něco… nad čím se mi vlastně ani nechce přemýšlet. Vždycky to byla Sakura, ne já.
"Jo… jen potřebuju chvilku na vzduch. Je mi nějak mdlo."
"To je v pořádku. Tvrdě pracuješ, klidně si běž lehnout."
"Opravdu? Nebude ti to vadit?" zeptala jsem se nejistě. Kdybych teď šla za Sakurou, možná bychom se ještě stihly prohodit.
"To víš, že ne," usmál se a já tedy váhavě vystoupila na první schod. Nebyla jsem si jistá, jestli vlastně dělám dobře. Co si vlastně chci dokázat? Svou zbabělost? Vrhla jsem na něj ještě jeden tázavý pohled, a když přikývl, pomalu jsem vystoupila schody do druhého patra, kde jsem zapadla do prvních dveří, co se mi naskytly a vytáhla vysílačku, nebo to cosi podobné, čím se Sakura domluvila s Itachim, a poté, co zaznělo pípnutí a Sakuřino "No?", jsem tiše promluvila třesoucím se hlasem:
"Sakuro, já… Myslím, že to nezvládnu. Prosím tě, sejděme se někde."
"Dobře," ozvalo se po dlouhé době z přístroje, "tak tedy za pět minut u obchodu naproti nemocnici."
"Díky," zamumlala jsem ještě vděčně a típla to. Teprve až teď jsem si uvědomila, že bez světla v pokoji panuje děsivé šero. Objala jsem si pevně kolena a hlavu sklonila ke kolenům. Rameny se mi začaly otřásat tichými nenápadnými vzlyky.

 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kata-chan Kata-chan | Web | 26. února 2013 v 13:13 | Reagovat

Nah :D Dávám pět hvězdiček, ale doufám i v nějaké to SasuSaku ;3
Máš tam pár překliků, které kopnou do oka, ale to nevadí :)
Jen jsem se trošku ztrácela v těch úhlech pohledu, vždycky mi došla změna až po několika větách :D Ale jinak dobrý, keep it up! :)

2 Tashine Tashine | 26. února 2013 v 17:28 | Reagovat

Fajn díl. :) Sice to byla spíš taková oddechovka, ale děj se teprve rozjíždí. :) Trochu mi tam chybí Sasusaku. :D :) Přecijen tohle není už jen Naruhina. :D :) Každopádně supr a piš dál! :P

3 Camelia Camelia | Web | 26. února 2013 v 18:55 | Reagovat

[2]: SasuSaku se nedočkáte, alespoň té v téhle sérii, bohužel, ale pokud budete chtít, napíšu tuhle povídku z pohledu Sasukeho/Sakury :)

4 Kata-chan Kata-chan | Web | 26. února 2013 v 19:00 | Reagovat

[3]: Škoda, já se právě na to těšila :/

5 Hellequinassasin Hellequinassasin | Web | 26. února 2013 v 19:56 | Reagovat

[3]: Cože ??? žiadne sasusaku ? T_T Och..takže neviem, či si to budem čítať ďalej ...
Ale inak fajn, len škoda...škoda ! Tak krásny nápad a iba z jedného páru :(

6 Kata-chan Kata-chan | Web | 26. února 2013 v 20:47 | Reagovat

[3]: Teď jsem si to přečetla znovu ten koment...ano, budeme chtít z pohledu SasuSaku. Ale tuhle budu číst, dál, dokud mě bude bavit...:)

7 Shinju-u Shinju-u | 26. února 2013 v 21:21 | Reagovat

[3]: Tak to sorry, ale protestuju, Camelie,, tohle je demokracie! Když píšeš něco, kde se dvě holky prohoděj, aby měli svýho vysněnýho kluka, tak prosímtě se zkus věnovat oboum. xD A nebo teda něco z pohledu Sakury, myslím, že jinak to té povídce bude chybět, nemůžu si pomoct, myslím, že děláš chybu. :)

8 Hellequinassasin Hellequinassasin | Web | 26. února 2013 v 22:35 | Reagovat

[7]: Je to demokracia, preto si myslím, žeby sme mali Cameliu nechať, ať nás prekvapí ;) Určite proti sasusaku nebude mať nič zlého ;) Verím v tebe, že nás všetkých potešíš :)

9 Ai Hatake :3x3 Ai Hatake :3x3 | Web | 26. února 2013 v 23:04 | Reagovat

Když tu tak pročítám ty komentáře...Není to spíš tvoje volba co budeš psát ? Možná si ztratíš nějaký čtenáře, ale hlavní je aby to sedělo tobě ;) Mě se to líbí, takže ^^

10 Shinju-u Shinju-u | 27. února 2013 v 14:41 | Reagovat

Tak víš co, mě jako čtenářku neztratíš, mě se to líbí, pouze si myslím, že to Sasusaku do téhle povídky patří, nu, jak řekla Hellequinassasin, prostě to necháme být, okej, třeba nás čeká milé překvapení. :D :)

11 Lie Lie | 27. února 2013 v 21:21 | Reagovat

Vážně jsem nečekala, že se takhle rozjedeš °-°
Je to snad včera co jsem četla první díl a když jsem přijdu, už je tu další :D I LIKE IT.! :)
Bude tam hlavně Naruhina I LIKE SO MUCH.! I když .. možná by si tam někdy mohla něco napsat z pohledu Sakury ;) přeci jenom to na začátku vypadalo tak, že tam budou příběhy o obou (ale abych se přiznala. Po zjištění, že tam toho na pár sasusaku moc nenapíšeš, jsem byla nadšená :D)
Už se těším na další :)

12 elisabethka. ^ elisabethka. ^ | Web | 27. února 2013 v 22:38 | Reagovat

Trhněte si se SasuSaku, je to dokonalý!

13 Hellequinassasin Hellequinassasin | Web | 28. února 2013 v 14:19 | Reagovat

[12]: Tak to bolo nechutné ... ;) Ja som nepísala, že to nie je dokonalé. Ale keď začne s dvoma postavami, tak nech nerozvýja iba jeden pár. Camelia to určite pochopila, čo sme tým mysleli.

14 magika magika | 28. února 2013 v 18:52 | Reagovat

Ale no tak vždyť je je jedno kdo tam je hlavně že povídka je úžasná!!!Třeba já zbožňuji sasuhina,ale myslíte že řeším, že tohle není povídka na tyhle dva.Ne ,je mi ukradený.Hlavně že příběh má skvělí děj.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)