Leden 2013

Komůrka pro vaše názory ^^

31. ledna 2013 v 16:10 | camelia

...aneb co vám na mém blogu vadí?


Tento článek by se mohl podobat něčemu jako 'drbání s kamarádkou'. Máte něco, co vám na mě vadí? Nelíbí se vám můj styl psaní nebo lay-out a máte k tomu nějaké připomínky? Nápady na vylepšení? VYJÁDŘETE SE, jako by vás poslouchala vaše nejlepší kamarádka, které můžete všechno na rovinu říct. A rozhodně mě nešetřete ;o)

Just a dream!

20. ledna 2013 v 21:19 | camelia

Kdysi jsem věřila v to, že existuje něco jako pravá ryzí láska. Teď už vím, že jsem žila v naivně krásném snu. Přála bych si, se nikdy neprobudit, ale... Všechny sny jednou skončí.

"Hinato!" Ozve se křik sídlem klanu Hyuuga. Povzdechneš si a otočíš se se přesně ve chvíli, kdy do tvého pokoje vtrhne tvoje mladší sestra sotva popadající dech.
"Copak je, Hanabi?"
"Otec ti vzkazuje, ať rychle jdeš uklidnit... ty víš co myslím, jinak tě zabije. Jo, a abych nezapomněla, vypadá teď právě, jako že to je vážně schopen udělat."
Povzdechneš si. Jak dlouho ti to ještě bude dávat sežrat? Největší trest už si stejně dala sama.
Namísto toho ale jen přikývneš a dodáš: "Vyřiď mu, že do pěti minut jsem tam."
Hanabi se otočí tak rychle, až jí vlasy divoce zavlají, a hbitě jako lasička zmizí za dveřmi. Na tváři se ti rozlije sotva znatelný úsměv. Když jsi byla v jejím věku tak... Zarazíš se a oči se ti obrátí zpět ke knížečce položené na klíně.

Chci toho vážně tak moc?

15. ledna 2013 v 20:52 | camelia |  TTKM
Hm, nudím se, nechce se mi se učit ani psát. Nemám nápady, připadam si vydímaná a letopočty mi v hlavě jezdí osmičky na skateboardu - a po pár pádech utrpí i značnou deformaci, ale co už.
Jistě víte o čem mluvím, o tom pocitu, když něco uvnitř chce psát, ale mysl vám nedovolí se soustředit, protože stále opakuje: Škola, škola, škola a vy jenom zoufale sedíte nad kusem papíru a snažíte se nějak pochytat unikající nápady. Každý, kdo se snaží psát to určitě už alespoň jednou zažil.
A jak tak teda sedím u počítače, v tužce ruku, na stole papír, a přemýšlím, co zase vydat, napadne mě téma, jestli toho chchi vážně tak moc? Jen prostě vypnout, neučit se, nenechat se školou rozhodit, nepsat každý den písemku a hlavně - necítit se tak hrozně provinile, když se mi test nepovede. Cožpak by nás škola neměla rozvíjet? Já mám pocit, že zatím pouze zašlapává naše talenty a pošlapává naši snahu.
Není to tak, že si stěžuju, chodím do školy docela ráda - je to prostě můj styl života, ale... Proč do ní chodím se stylem: Jdu do školy, a ne třeba: "Ach ne! Jdu do školy" anebo "Juchů, zase do školy!"
Začínám si myslet, že jsem si prostě na tohle navykla, ale.. Dokázala bych se prosadit i bez ní?
Čím déle, tím víc začínám mít pocit, že do ní chodím jenom proto, že mám strach, že kdyby jí nebylo, asi bych byla jen průměrný občan. Škola je něco v čem vynikám, ale když o tom přemýšlím, je ještě něco jiného, o čem bych to mohla říct?!
Kde jsou ty časy, kdy jsem celý den běhala venku a měla radost z toho, že nesedím doma?
Kdysi jsem ráda kreslila a vyhrála jsem i nějakou knížku za originální ilustraci, tak proč teď nemaluju?
Chci toho vážně tak moc?
Opravdu, začínám se bát, že až skončím se školou, budu prostě nepoužitelná a stanu se jednou z mnoha průměrných lidí, co chodí sem a tam a celý jejich život spočívá v koloběhu:
Jdu do práce, abych měl prachy. Přijdu domů, nažeru se - přežeru se, lehnu k telce, zaplatím účty / uvařím svojí rodině, vypěru, vyžehlím / učím se s dětmi v naději, že dopadnou lépe než já / dodělávám si školu / celý čas strávím s dětmi...
Já nechci být průměrná! Je to vážně tak moc?!

V nářučí smrti

11. ledna 2013 v 17:04 | camelia

Tak, říkala jsem si, že už jsem dlouho nic nenapsala, ale protože nemám rozepsanou žádnou povídku, řekla jsem si, že Vám sem hodím, alespoň můj úkol na češtinu. Zádání bylo: líčení, no a tohle vzniklo. Jsem zvědavá na Váš názor.

Pusto, bolest, strach a samota. To všechno otřásá tvým nitrem. Nemilosrdné slunce tě pálí do zad, suchý vítr z tebe vysává i poslední zbytky naděje.
Jak dlouho už tu jsem? Ptáš se, ale odpovědí ti je jen šustění písku. Už dávno si to přestal počítat. Den? Týden? Těžko říct, možná jen pár hodin, ale i to se ti zdá jako věčnost, tak co na tom záleží?
Pomalým krokem se vydáš dál. Chodidla se ti boří do sypkého horkého písku. Hrdlo máš v jednom ohni. Cítíš, jak tě nohy začínají zrazovat.

Girl... (tuš)

3. ledna 2013 v 18:51 | camelia |  Galerie mých výtvorů
Vánoční prázdiny mi utekly jako voda v prudké řece a dřív než jsem se nadála, už je tu nový rok... A s ním přišlo i spoutu nových nápadů a nostalgického vzpomínání na předchozí léta. Na to, jakou jsem v páté třídě měla radost, když jsem se dostala na gympl. Na dovolenou v Itálii, na bratrův úsměv, když postoupili v piškvorkách do krajského kola a na spoutu hezkých věcí. A také na spoutu povinností, co vás po prázdinách čekají.
Určitě znáte ten pocit, kdy víte, že byste měli něco dělat, ale ani trochu se vám do toho nechce, a tak si vymýšlíte záminky pro to, to odložit. A jak jsem tak seděla u psacího stolu a snažila se dokopat k přepisování dějepisu, mojí myslí náhle probleskla myšlenky, že bych si v rámci toho nostalgického vzpomínání mohla zkusit něco namalovat, a tak vznikl obrázek (můžete tomu říkat i portrét, ale to mám pocit, že to není nejvýstišnější), který se ukrývá pod perexem ;)
Takže Vás poprosím, hlasujte v anketě pod obrázkem a KOMENTÁŘ potěší :)

Nečekané TT - Co si vzít na pustý ostrov

1. ledna 2013 v 21:04 | camelia |  TTKM
Nevím proč, ale už ve chvíli, kdy jsem viděla výběr: Osud, štěstí, noc, svobodu a konečný vítěz Co si vzít na pustý ostrov, mi bylo jasné, co z toho to vyhraje.Mám prostě takový pocit, že lidé jsou zkrátka a jednoduše líní přemýšlet o abstraktních věcech, a tak si radši představují věci, které jim zdánilvě připadají reálné - nebo alespoň s reálným základem. Jenže i takový pustý ostrov může být pěkně abstraktní.
Tak například: Co znamená slovo pustý? Pro mě to třeba je ostrov naprostobez života. Pak bych si sebou vzala třeba rostlinku - musela bych však předpokládat, že se na ostrov dostane i sladká voda (pokud by to ovšem nebyla rostlina typu mořská řasa, že?), jinak by mi byla k ničemu.
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)