Svět je malý 27 - Nečekaný zvrat

25. prosince 2012 v 22:30 | camelia

Vánoční prázdniny skončily a my chtě nechtě museli zase do ústavu. První hodina byla čeština. Seděla jsem na svém místě a čekala na příchod učitelky. Sasuke se o něčem bavil s Kibou v rohu a nevěnoval mi žádnou pozornost. Ino zrovna s nějakou méně známou dívkou probírala lak na vlasy. Vůbec jsem nevnímala okolí, až do doby, než dovnitř jako velká voda vtrhla jakási brunetka a vysokým pisklavým hláskem hláskem nezačala vykřikovat: "Už to víte, už to víte?"

Nejspíš bych ji taky neposlouchala, kdyby se nezastavila poblíž mojí lavice a tak vyděšeně nezačala diskutovat s jejími kamarádkami. Do mého světa sem tam pronikly útržky jejich rozhovoru.
"…no, vona na mě, že prej je to divný, tak já se na ní podívala a odpověděla jsem, že…"
"… nojo, máš pravdu, je to divný, vždycky jsem si myslela…."
"…říkala jsem vám, že je to prostě napalici, takhle náhle, člověk by skoro až řekl, že se…"
"…jo, je to škoda, takovej fešák…"
"… vzpomínáš na ty jeho oči…?"
"Jo, byl to kus," odpověděla jí ta holka s tak zvláštně zasněným výrazem, až jsem se nad ním musela pozastavit.
"Hele, o kom se to vlastně bavíte?" zeptala jsem se nakonec. Všechny tři se na mě překvapeně otočily a pak si vzájemně pohlédly do očí.
"O Narutovi přece," jako by to nebylo jasný.
"O Narutovi? O Uzumaki Narutovi?"
"Jo o něm, znáš snad nějakého jiného Naruta?" odsekla mi ta napravo a snažila se mě ignorovat. Nenechala jsem jí.
"A co je s ním?"
"Prej se bude stěhovat." Odpověděla neochotně.
Stěhovat? Cože? To snad ne, ale… proč? Že by se se mnou tehdy přišel rozloučit? Blbost, to přece není možný.
"Nojo, ty bys o tom něco mohla vědět!" vykřikla nejmenší z nich a dívala se na mě s takovou zbožností, až jsem se jí začínala bát.
"Promiň, ale já o tom nic nevím…" vysoukala jsem. Zklamaně se na mě podívala. Za normálních okolností bych mě to asi rozhodilo, ale teď ne. Naruto? Stěhovat? Tomu nevěřím!
"Počkej. Nevíš proč?" otočila jsem. Dívala jsem se však pouze na prázdné místo. Odešla.
Zdrceně jsem si sedla do lavice a sledovala rýhy v jejím laku. Myšlenky mi však lítaly všude možně, jen rozhodně ne nad angličtinou. Ani jsem nezaregistrovala, kdy zazvonilo na poslední hodinu.
"Hinato," drcnul do mě jemně Sasuke. Zamrkala jsem.
"N-No?" Ve třídě nikdo nebyl.
"Jsi v pohodě?" přikývla jsem, ale ve skutečnosti jsem ani nevěděla, na co se ptá. "Já jen, že je už tři minuty po zvonění a ty tu stále sedíš jako tělo bez duše a já… Hej, posloucháš mě vůbec?" S nepřítomným výrazem jsem se na něj podívala a zase zírala z okna.
"No nic, tak já teda půjdu," řekl trochu uraženě a já jen periferním viděním vnímala, jak zlostně dupe ven ze třídy.
Za normálních okolností bych se za ním rozběhla, ale teď? Ne. Teď ne. Dlouho jsem přemlouvala tělo, aby se dalo do pohybu, a několikrát jsem málem vyrazila špatným směrem.
Nedokázala jsem si představit, že už bych ho nikdy neviděla. Jistě, nebyla jsem jeho holka, sama jsem si to vybrala, ale… Stále jsem věděla, že tu je. Že je to můj spolužák, možná i přítel. Měla jsem jistotu, že je v tomhle městě, v tom domě, že chodí do stejné školy jako já. Teprve teď jsem si zděšeně uvědomila, jak moc potřebuju vědět, že je u mě. Ale proč? Proč mi tak záleží na tom, jestli je tady nebo jinde? Proč stále myslím na tu chvíli, kdy mi zapínal šaty? Proč, proč, proč? Neměla bych na tom být závislá, mělo by mi to být jedno, tak proč není?
Jen tak tak jsem uhnula čumáku velkého rodinného auta.
"Hej, ženská! Dávejte přeci pozor!" Ráda bych. Ale copak můžu? Nerozumím tomu. Nerozumím ničemu z toho, co mi ty dívky řekly. Nechápu to, ale jestli je to skutečně tak, pak bych se s ním měla jít rozloučit…
Zasmála jsem se děsivým falešným smíchem. Nebuď blázen, Hinato, jít se s ním rozloučit? Teď? Čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím víc mi to ale připadalo vhodné. A tak jsem s nervozitou vykročila po cestě, která mi už byla tak dobře známá.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ewe Ewe | 25. prosince 2012 v 23:07 | Reagovat

Wow stěhování... Jsem zvědavá co vymyslíš příště :)

2 Lieas Lieas | 26. prosince 2012 v 21:31 | Reagovat

Páni, ty tu povídku chceš asi vážně co nejdřív dopsat že ? :D
Díly přibývaj rychle, což je super ;)
V minulym dílu jsi mě trošku zmátla, nevěděla jsem kdo že to za ní přišel, ale naštěstí mi to v tomhle díle docvaklo (jen díky nápovědě :D)
Těším se na další ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)