Svět je malý 26 - Cože?

22. prosince 2012 v 15:28 | camelia

Rozhodla jsem se, že to musím dopsat, jinak se z toho zblázním. Tak tu máte další divný díl, přestože ten poslední jste komentovali méně, než je m-i-z-e-r-n-ě. Takhle COMEBACK tak rychle nebude, ale to je vaše věc....

"Sakra!" zaklela jsem a bylo mi úplně fuk, jestli mě někdo slyší. Šaty, které mi Sasuke vybral, byly hodně těsné a já se do nich nějak nemohla nasoukat. Pomoc hospodyňky v Sasukeho domácnosti, kterou si najal na dnešní den, jsem odmítla. Nedokázala jsem si představit, že by se mě dotýkala cizí osoba.
Nasupěně jsem šaty hodila do kouta a vztek ve mně jen vřel. Úplně jsem viděla Sasukeho, jak by se na mě samolibě usmíval a utrousil něco jako: "Máš problém se šaty?"
"Ano, mám!" odpověděla jsem si. "Mám, mám, MÁM!"
Nerozuměla jsem tomu. Dokázala jsem vydržet rozchod s Narutem, hádku s nejlepší kamarádkou, dokázala jsem se postavit naší matikářce i jejím příšerným rovnicím a statistikám, a nedokážu se narvat do stupidních šatů?!
Rázně jsem k nim přišla a znovu se pokusila je na sebe nasoukat. Téměř se mi to povedlo, ale nějak jsem se nemohla dostat k zapínání. Zkusila jsem se ohnout, ale nešlo to. Doprčič, přece za někým nepoběžím pro pomoc! Jenže, ať jsem se vrtěla, jak jsem chtěla, nijak mi to nepomáhalo. A náhle jsem uslyšela kroky.


"Ach, Sasuke! Zapneš mi prosím ty šaty?" zeptala jsem se, aniž bych se otočila, zatím co jsem si kolem krku zapínala nádherný náhrdelník z morionů. Na okamžik se zastavil. Pak se popošel až ke mně a znovu zastavil jen několik desítek centimetrů od mého těla. Cítila jsem na své o šíji jeho teplý dech. Prohrábla jsem si rukou vlasy. Ucítila jsem, jak mi opatrně zapnul šaty a pak mi pomalu, velmi něžně srovnal vlasy zpět ze strany na šíji. Jeho prsty se z lehka dotkly mojí odhalené kůže. Moje tělo okamžitě reagovalo. Zavřela jsem oči a vnímala ten dotyk. Z hrdla se mi vydral slabý a roztřesený povzdech. Líbilo se mi to. Usmála jsem se a narovnala se. A pak uslyšela ten hlas.
"Jsi krásná…"
Nadskočila jsem a blesku rychle se otočila. Ten hlas jsem znala, ale nečekala. Překvapeně jsem zamrkala a trvalo snad věčnost, než jsem se odkázala odtrhnout od jeho očí a promluvit. Probodla jsem ho nedůvěřivým pohledem.
"Co tu děláš?"
"Pomáhám ti zapnout šaty," pokrčil rameny a v jeho očích jsem viděla tajemný lesk. Znala jsem ho. Až moc dobře.
"Děkuju, ale už můžeš zase jít." Otočila jsem se, nechtěla jsem se na něj dívat. Moje srdce tlouklo jako zběsilé. Dýchala jsem tak rychle a mělce, až jsem měla pocit, že brzy omdlím.
"Řekla jsem, že můžeš jít." Zopakovala jsem bez známky mé nervozity. Alespoň lhát mě Sasuke naučil, když už nic.
"A co když nechci?" ozval se tiše. Teď bych mu měla něco hodně nečekaného odpovědět, ale… Mlčela jsem.
"Pak pro mě stejně neexistuješ." Řekla jsem nakonec a snažila se dál všímat si svého, ale jeho přítomnost jsem cítila, jako kdybych stála u žhavého krbu. Nedívej se na něj, nedívej se na něj…!
"Nějak se potíš," podotkl. V zrcadle jsem viděla jeho potěšený úsměv. V očích jsem mu zahlédla vypočítavou radost.
"To jen z toho večírku," vymluvila jsem se. Nic mi na to neřekl, ale věděla jsem, že mi na to neskočil. Jeho pohled mluvil za vše.
Klid, Hinato, klid. Teď se jenom namaluj, stejně tu nemůže být dlouho, přijde Sasuke. Uklidňovala jsem se, jenže hodiny odtikávala a Sasuke stále nešel.
"Nečekej ho," ozval se po dlouhé době, "má dole menší problémy s mojí známou."
"Zmlkni," doporučila jsem a zanadávala si, že jsem mu dovolila, aby viděl mojí nervozitu. Skousla jsem si ret. "A mimochodem, to na čem ležíš je moje postel, kdyby ti to náhodou nedošlo."
Podíval se na mě s hraným překvapením. "Vážně? Ale tobě to přece musí být jedno, kdo na ní leží, vždyť já jsme přeci vzduch." Posměch v jeho hlase se nadal přehlédnout.
"Tak fajn, tak si buď! Stejně se s tebou nebavím." Dodala jsem. Zase zavládlo ticho. Otočila jsem se na a vzájemně jsme se probodávali kradmými pohledy.
"Ty černé šaty ti sluší, jen jsem si nemyslel, že nedáváš zrovna přednost lehkým oděvům." Podotkl a schválně zdůraznil slovo lehký. Ovládání mi na okamžik zahalila clona agresivně rudého vzteku.
"To jen dokazuje, že mě neznáš. Lidi se mění." Procedila jsem skrz zaťaté zuby. Mlčel, jen se na mě díval a mě to rozčilovalo víc, než kdyby mluvil.
"A vůbec nechápu, proč se tu s tebou vlastně bavím, vždyť stejně budeš muset odejít, tak jako tak," pokrčila jsem rameny, ale nebyla si jistá, jestli přesvědčuji sebe nebo jeho.
"Neříkala jsi ještě před chvilkou, že se se mnou nebavíš?"
Odfrkla jsem si. A mlčela.
"Už je to dlouho, co jsi za mnou naposledy zašla," promluvil najednou tak tiše, že jsem to málem přeslechla. V jeho hlase jsem postřehla smutek. Nebo ne?
"Neměla jsem čas," odvětila jsem. Krásná výmluva, ale tak neoriginální až to bolí.
"Jistě, navíc bys to musela vysvětlovat Sasukemu, že?" zeptal se sladce. Snažila jsem se potlačit nával vzteku… anebo jenom nervozity z toho, že ho zase vidím?
"Do toho ti nic není," zchladila jsem ho. Usmál se.
"Dobrá, tak já zase půjdu. Pěkné narozeniny."
"Díky, a nezapomeň zavřít." Dodala jsem důležitě. Usmál se. Pohledem jsem ho doprovázela až ke dveří.
"Hinato…" Otočil se najednou na mě. Oční kontakt nepřerušil a já si zděšeně uvědomila, že ani já nemám sílu na to, ho přerušit.
"Ano?"
"Ne, to nic, jen… buď šťastná, ano?"
Přikývla jsem. Odešel a dveře se za ním s tichým klapnutí zavřely. Seděla jsem tam ještě několik minut a vstřebávala šok, než jsem se zvedla a rozvážným krokem se vydala na večírek. Když jsem však stála po boku svého kluka, měla jsem pocit, že mi za velkými prosklenými dveřmi z černého volva mává moje učitelka matiky a jeden muž, v jehož modrých očích už jsem se dávno ztratila.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ewe Ewe | 22. prosince 2012 v 17:33 | Reagovat

Pěkný díl, už se moc těším na pokračování =)

2 Kvaki-chan Kvaki-chan | 22. prosince 2012 v 19:37 | Reagovat

Už se moc těším na další díl. Zatím to vypadá velice zajímavě... n_n

3 magika magika | 23. prosince 2012 v 18:20 | Reagovat

áá krása,musím si dočíst předchozí díly^^ miluju když hinata je se sasukem ,rozhodně pokračování!xD

4 Lies Lies | 23. prosince 2012 v 19:53 | Reagovat

Páni, páni °-° .. je to vážně super ;)
Jsem ráda, že si napsala další díl a doufám, že budeš pokračovat ;)
Jak to tak vypadá, budu tě tu otravovat fakt furt :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)