Svět je malý 24 - I'm the real one

20. října 2012 v 10:16 | camelia

Krátce zamrkal a pak jen ustoupil, abych mohla projít. Vypadal tak nějak celkově v šoku. Napadlo mě, jestli to vážně byl dobrý nápad, ale už jsem nemohla hodit zpátečku. Pokynul mi, abych se posadila a zmizel někde za dveřmi. Já si mezitím udělala pohodlí na jediném volném křesle a trochu se porozhlédla kolem. Jeho byt byl malý, s velkým oknem na šikmém stropu, pohodlně vypadajícími křesli, policemi s knihami po obou stranách a malým stolkem uprostřed, který byl až po kraje zaplněn různými časopisy. Z nudy jsem vytáhla jeden a začala listovat. Už jsem si říkala, že je to blbost, ale nedalo mi to, a otočila jsem i poslední list. Velký tučný nápis mě téměř uhodil do očí. Zírala jsem na to a myslela si, že se mi to snad jen zdá. To, že v pokoji nejsem sama, jsem si uvědomila až tehdy, kdy Naruto utrousil:
"Dáš si něco?"


S leknutím jsem sebou trhla a reflex mě málem donutil vyskočit, ale nic z toho se nestalo. Sotva jsme se otočila, měla jsem na mysli spoustu jiných věcí, než noviny. Naruto, měl na sobě tepláky a bílé tričko, kolem ramen si stále nechal ručník, aby mu voda z vlasů nestékala na tričko. Neudržela jsem se a radši otočila hlavu, aby neviděl můj rudnoucí obličej.
"Ehm," odkašlal si. Chtěl snad upoutat moji pozornost? Vynuceně jsem se na něj otočila, doufajíc, že můj obličej už má zase normální barvu, a jeho oči mě doslova propalovaly pohledem. "Proč si přišla?"
Zamyslela jsem se, a pak jsem pomalu, jako bych se bála, jaký účinek boudou mít má slova, jsem řekla: "Nevím, jen tak."
"Aha." Dál si hrál se skleničkou. Náhlé ticho rušily jen zvuky ulice linoucí se z otevřeného okna. Mlčela jsem. Co bych mu dál měla říct? Nic mě nenapadlo a bylo to trapné. Radši jsem sem neměla chodit.
"Jak se máš?" zeptal se z nenadání. Chvíli mě nenapadlo nic jiného, než jen: "Co?" Naštěstí jsem si však včas uvědomila, že to nebude to nejlepší. Krátce jsem si odkašlala ve snaze zakrýt svoje zmatení.
"Ehm, dobře."
"Vážně?" reagoval vzápětí a nedůvěřivě si mě prohlížel. Je to normální? Proč mu najednou chci všechno říct?
"Dobře, lžu ti," krátce jsem se odmlčela a nevěděla kam s pohledem, "se Sasukem se poslední dobou stále hádáme."
"Proč?" zeptal se. Páni, dnes je to samé překvapení. Vlastně už jenom to, že tu s ním mluvím je zarážející… Ale jistým způsobem mě to těší.
"Já… Ach, to je složité."
Opřel se lokty o kolena, a aniž by pustil sklenku z ruky, na mě upřel soustředěný pohled. Trochu jsem pod ním znervózněla.
"Tak spusť. Složité věci jsem přeci jenom spousty jednoduchých zamotaných do jednoho velkého klubka. A když ho rozmotáme, možná zjistíme důvod." Pokrčil rameny.
"Tebe to vážně zajímá?" podivila jsem se.
"Nemělo by?" Odpověděl mi otázkou, na níž jsem radši nechtěla odpovídat. Rozhodla jsem se tedy taktně změnit téma rozhovoru.
"No… Já nevím, jak bych měla začít."
"Co třeba od začátku," navrhl vážně a mě to na tváři na okamžik dokázalo vykouzlit slabý úsměv. Najednou už mi nepřišlo divné, že jsem sama v bytě svého bývalého přítele a můj kluk o tom nemá ani tucha.
"No, začalo to asi někdy na konci prázdnin." Jeho zaujatý pohled mě znervózňoval, ale všechno, co se ve mně do téhle doby nahrnulo, najednou muselo ven. A tak jsem pokračovala: "Sasuke mě jako každý den pozval na svojí pařbu a já tam šla jenom proto, že jsem tam měla zahrát, jako už na té úplně první. Jenže…," nadechla jsem se, abych vůbec měla odvahu pokračovat, "stejně jako na té první se to zvrtlo a my se pohádali."
"Proč?" zeptal se. Vykolejeně jsem na něj zírala. Co mu na to říct?
"Jak jako 'Proč?'"
"No prostě proč?" zopakoval znovu klidně a jeho pohled se na mě zase upřel takovou tou silou, jakou umí jenom on.
Nervózně jsem se zavrtěla. "On… On… Do toho ti nic není!" vykřikla jsem nakonec a snažila se, aby to neznělo zoufale.
"Máš pravdu, není," přikývl, napil se ze sklenice a začal si listovat časopisem. Jako bych tam téměř vůbec nebyla. Zavládlo ticho a trvalo tak dlouho, až mi to bylo velmi nepříjemné.
"Chtěl se mnou spát…" pípla jsem slabě. Zarazil se a zvedl pohled ke mně.
"A ty si nechtěla?" Slova by byla příliš potupná, a tak jsem jen zavrtěla hlavou.
"Nebyla to hezká hádka." Zasmála jsem se hořce, nechtěla jsem, aby viděl, že jsem zoufalá. Ale mlčel.
"No, a od té doby to jde z kopce. Sasuke má pocit, že mě musí na každém kroku hlídat, a že už je můj snoubenec či co, a já mám zase pocit, že jestli to bude ještě chvilku pokračovat, tak se z něj asi zblázním."
"Hm," brouknul, "ale to není všechno, viď?"
"Ne," řekla jsem opatrně. "Musím se naučit jistou skladbu a on místo toho, aby mě podporoval, mě zase chce jen na to jedno." Povzdechla jsem si. A oba jsme mlčeli. V té náhlé zoufalosti mě napadla směšná myšlenka, ale nahlas jsem ji neřekla, na to byla až příliš… Naivní.
"Čemu se směješ?" zeptal se mě a z jeho hlasu jsem zaslechla jakousi břitkost. Sledovala jsem jeho ruku, jak tiskne skleničku a překvapilo mě, že ji tiskne tak silně, až mu vystupují šlachy. Když si však všiml, kam se dívám, ruku povolil a usmál se. Já jsem ale poznala, že něco není v pořádku.
"Ničemu," řekla jsem přesvědčivě. Nedůvěřivě se na mě podíval, ale nechal to plavat.
"Sasuke ví, že jsi tady?" zeptal se najednou. Na okamžik jsem se zarazila, ale pak jsem se zase uvolnila, aby nepoznal, že…
"On to neví, viď?" Zděšeně jsem nadskočila.
"Ne-ne, tak to není!" snažila jsem mu vyvrátit jeho správné podezření, když se však na mě podíval, bylo mi jasné, že tím bych urazila jeho chytrost, kdybych se o to dále snažila.
"No tak jo, máš pravdu." Řekla jsem a chmátla po vyzváněcím telefonu. Ještě jsem stačila říct: "Promiň." A zvedla jsem to. Volal mi Sasuke.
"Hinato, kde jsi?! Už je sedum hodin večer!"
"Já…" švihla jsem pohledem po Narutovi, "nakupuju."
"A co prosím tě? Jestli si něco chtěla, měla si mi říct, já bych to pro tebe koupil."
"Ne, ne, to je v pořádku," zasmála jsem se, "a nedělej si starosti, jsem v pohodě."
"Tak dobře, čekám tě."
"Jo, ahoj," rozloučila jsem se a zaklapla mobil.
"Musím jít, Sasuke se po mě shání," řekla jsem Narutovi, který protáčel skleničku mezi prsty.
"Jo, jasně, chápu." Zvedl se a doprovodil mě ke dveřím.
"Děkuju." Pípla jsem.
Překvapeně zamrkal. "A za co?"
Sklonila jsem hlavu k zemi. "Za to, žes mě vyslechnul."
"Aha," řekl. Je to možné? Zvedla jsem hlavu, abych se podívala, jak se tváří, protože na okamžik jsem si myslela, že je smutný. Ale usmíval se. "Nemáš zač."
Taky jsem se usmála a s posledním "Ahoj," jsem se vydala ze schodů.
"A Hinato!" Otočila jsem se.
"Nevzdávej se." Křikl na mě a já s úsměvem sešla schody. Ten úsměv mi vydržel dlouho, až k Sasukemu domů. V předsíni jsem si sundala kabát, zula si boty a převlékla se do halenky a černých kalhot. Vždycky se tak oblékám, když jdu k Sasukemu na párty. Občas totiž musím zaskočit za barmana, nebo tak.
"Ahoj!" pozdravila jsem značně vesele, když jsem přišla do zákulisí jeviště, ale odpovědí mi jen bylo zděšn:
"Hinato co tu ještě děláš?! Šup, šup na podium, nebo přídu o kšeft!" a už mě tlačil do světla reflektorů.
"Ale Sasuke, já to neumím!" vykřikla jsem, jenže už bylo pozdě. A tak jsem se snažila alespoň se zbytky své hrdosti dokráčet ke klavíru. A začala jsem hrát.
První tóny byly takové, nesmělé, bála jsem se, abych něco nezkazila, ale pak… Nevím, jak to popsat, když hraji, je to, jako bych byla ve vlastním světě, ve světě, který tvoří jen moje myšlenky, jako by pocity, které jsou zakleté na papíře ožili. Potkám tolik lidí, od melancholické Arie, z Beethowanovi Árie měsíce, až po jaro, schované ve skladbě Springtime in my heart. A jak jsem se blížila k tomu okamžiku, ve kterém to kazím, byla jsem čím dál nervóznější, najednou ale, jako by všechno bylo pryč.
Z prázdného ničeho vystoupila postava. Usmála se na mě a natáhla ke mně ruku, jako by mi chtěla dodat odvahy, vytáhnout mě až k nebi. Nesměla jsem přijala a nechala se unášet do naivního krásného světa. Světa, ve kterém není nic jiného než jen láska, přátelství a štěstí. Nebála jsem se, protože jsem byla s ním, držel mě ve svém náručí. Byla jsem v bezpečí. A smála jsem se, ale skada za chvilku měla skončit. Cítila jsem, jak mě políbil na čelo. Už zasníval poslední akord, a mě posedla náhlý smutek, že se s ním budu muset rozloučit. On se na mě ale usmál, pohladil mě po vlasech a jeho oči, jeho oči modré jako samo nebe mi říkaly: "I'm the real one."
Já jsem ten pravý.

Další díl
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 shinju-u shinju-u | 21. října 2012 v 10:03 | Reagovat

Tak jo, celkem pěkné, jen.......... Mě tam furt něco nesedí xD Chvilku je všechno super, pak je všechno hrozný, najednou zase super, pak se nic neděje, pak je to zase super :D Jako na horský dráze :D Možná by to chtělo trochu ustálit a vysvětlit v té povídce, co si vlastně Hinata o Sasukem a Narutovi myslí, protože jinak se ten děj bude pořád houpat z dobrého na špatné a ze špatného na dobré. :D Ale jinak já nic říct nemůžu, díl se mi líbil a počkám na další. :)

2 shinju-u shinju-u | 21. října 2012 v 10:04 | Reagovat

BTW: Ten konec se mi moc líbil :D

3 camelia camelia | Web | 21. října 2012 v 11:08 | Reagovat

[2]: Heh, budu se snažit to nějak vysvělit. Už jsem se k otmu měla dostat tenhle dílek, ale... No, vždycky z toho nějak odbočím a zase je to v tahu :D

4 OtakuCommunity OtakuCommunity | 21. října 2012 v 14:15 | Reagovat

Ahoj! Zapoj sa do CSAFC ak miluješ anime ! Pridavaj obrazky, videa a poviedky. Zaregistruj sa ešte dnes a zviditelni si svoj blog.
http://otaku.zasielkovesluzby.sk/
Pridaj svoje poviedky :P

5 Hanako Hyuuga Hanako Hyuuga | Web | 23. října 2012 v 12:57 | Reagovat

Moc hezký, chudák Hinata...Rychle další dílek:-)

6 Uchiha Sakura Uchiha Sakura | Web | 25. října 2012 v 9:36 | Reagovat

Krása :) nejlepší byl konec :)

7 hynyty sarah hynyty sarah | 6. listopadu 2012 v 13:16 | Reagovat

no....nic moc......

8 camelia camelia | Web | 6. listopadu 2012 v 19:37 | Reagovat

[7]: To je mi prd platný. Příště aspoň napiš co přesně se ti nelíbilo, když už je to "nic moc", hm? :)

9 Liea Liea | 10. listopadu 2012 v 19:44 | Reagovat

Ehm ! :D
Já tu už jako chytám apsťák, a snad 2x denně hlídám, jestli sem nepřidáš další díl ! :D
Ty mě chceš mít na svědomí že ? ..^^ :O :DD

10 camelia camelia | Web | 10. listopadu 2012 v 19:57 | Reagovat

[9]: To víš že jo! Úplně toužím po tom, mít na rukách ty slušivé kovové náramky. A možná bych i osobně potkala soudce! :D

11 Liea Liea | 11. listopadu 2012 v 10:46 | Reagovat

No za chvíli to tak asi dopadne ! :D
Kdybys tak dobře nepsala, tak si na to ani nevzpomenu, a máš klid :D
Jenže pro tvojí smůlu (možná štěstí.. co vím že ?) :D to tu budu hlídat furt ! :D

[10]:

12 Narutoo Narutoo | 3. prosince 2012 v 6:28 | Reagovat

Kdy bude další díl?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)