Svět je malý 21 - Jako nevšímavá zmije

28. září 2012 v 17:06 | camelia

Držela jsem ho za ruku a mířila domů. Cestou jsem uždibovala popcorn a světlo z lamp protahovalo naše stíny.
Vraceli jsme se z kina, z nějaké akční komedie a smáli se jak blázni. Vůbec mě nenapadlo, že by tu teď na tomto místě byl někdo jiný, než právě on.
"Hinato?" oslovil mě najednou.

"Hm?" odvětila jsem, ale neodtrhla pohled od cesty před námi.
"Co mezi nám vlastně je?"
Mírně jsem s sebou trhla, ale okamžitě navázala v dalším pohybu, aby nepoznal, jak mě jeho slova vyvedla z rovnováhy. Poprvé mě napadlo, že Sasuke je možná docela inteligentní.
"Nevím," uslyšela jsem svým hlasem, "na jednu stranu tě nenávidím… Ale je tu ještě něco dalšího. Nevím, Sasuke, nevím, co si o tobě mám myslet." Nechtěla jsem mu říct, jak moc je mi příjemný dotyk našich rukou.
"Aha," přitakal a oba dva jsme zmlkli. Jeho chování mi ale nějak nešlo z hlavy.
"Proč ses ptal?" zvědavě jsem naklonila hlavu.
"Ale, jen tak," mávl nad tím rukou.
Další kousek cesty jsme šli v tichosti. Bylo to divné ticho, takové napjaté, ale nedokázala jsem nic říct. Nechtěla jsem nic říct. Zabočili jsme do postranní ulice a já už z dálky poznala omšelou budovu.
"Jsme tady." Oznámila jsem mu a zastavili jsme se. Mojí ruku však nepustil. Potěšilo mě to.
"Hm," zamumlal. Zvednul se slabý vítr a několik vlasů mi vmetl do tváře. Trochu se ochladilo a mě v mém lehkém oděvu začínala být zima, ale co, vždyť za chvilku už stejně budu v bytu.
Lehce mě políbil na tvář. "Ahoj!"
"A-Ahoj," zopakovala jsem a už jen sledovala jeho mizící záda. Stála jsem tam pak ještě několik minut a dívala se na místo, kde se mi ztratil z dohledu, než jsem si konečně uvědomila, že by bylo asi vhodné, vrátit se domů dřív, než se nachladím. Opřela jsem se proto do vysokých dubových dveří, které se s vrznutím otevřely, a pomalu začínala vycházet strmé schody.
Zasunula jsem klíček do zámku a zavřela za sebou. Zula jsem si boty. Byt se m zdál až podivně tichý, ale ve svém psychickém rozpoložení mě to ani moc nezajímalo. Bezmyšlenkovitě jsem se vydala do kuchyně a přes ní k naší ložnici. V hlavě jsem měla zmatek, jako by se mi tam právě prohnalo tornádo. Jako by se ukázalo, že všechno, co jsem doteď brala jako fakta, jsou najednou jen nesmyslné iluze. Co to mělo být? Co jsem to zase vyvedla?
Měla jsem opět chuť se pořádně praštit. Proč si mu proboha řekla ano?!
Povzdechla jsem si a sedla si na postel.
"Kdes byla?" ozvalo se najednou chladně. Dezorientovaně a mírně překvapeně jsem zvedla hlavu. Přede mnou, schovaná za skříní opírající se zády o zeď seděla Sakura, tisknouc si k sobě polštář. Zděsila jsem se nad jejím vzhledem. Nestávalo se často, aby brečela.
Měla jsem v plánu se zvednout a jít jí utěšit, ale nenávist v jejích očích mě zase usadila zpátky. Zaraženě jsem na ni zírala. Nechápala jsem to. Ach, jak jsem byla blbá!
"Kdes byla," procedila přes zaťaté zuby a její pohled mě nepřestal bolestně probodávat.
"Venku…" odpověděla jsem jí a dál zírala. Uchechtla se. Trpce a bolestně.
"Jak nečekané, že?" ironie v jejím hlase mě děsila.
"Sakuro," oslovila jsem ji jemně, "stalo se něco?"
Zase ten zlý škleb. "To mi pověz ty!"
Na chvilku jsem se zarazila. Je možné, aby…
"No? Co mi k tomu řekneš?"
Mlčela jsem.
"Vím všechno! Ino vás viděla!"
"Koho?" zeptala jsem se konečně. V tu chvíli jsem byla tak v šoku, že mi to nedocházelo.
"Tebe a Sasukeho přeci!" vyplivla to, jako by to pro ni bylo něco nechutného. Jako bych byla zmije nebo odporný chlupatý pavouk. Bolelo to.
"Promiň," pípla jsem. Najednou jsem neměla odvahu ani na to, abych se na ni podívala. Jak jsem na ni mohla zapomenout?! Nadechla se, jako by mi chtěla něco říct, ale pak si to rozmyslela. Nenávist, vztek a bolest v jejích očích nahradilo zklamání a smutek. A chlad.
"Vypadni." Řekla. A já jsem se zvedla a šla, nehledíc na to, že jsem teprve před chvilkou přišla, abych se převlékla. Všechno najednou bylo tak.. Nereálné. Zase jsem seděla na té lavičce jako předtím a zase si kladla nekonečné otázky. V očí mi na pískový chodník dopadly kapky slz.
Nenáviděla jsem se za to, jako moc jsem jí ublížila. Nenáviděla jsem se za to, že jsem jí nic neřekla, nenáviděla jsem se za to, že jsem na ni úplně zapomněla. A především jsem se nenáviděla proto, že jsem si uvědomila, že ničeho z toho nelituju. Jsem odporná? Ano!
Jsem nechutná? Ano!
Jsem zvrácená zmije? Ano!
Ale především.... Jsem zamilovaná. Do Sasukeho Uchihy!

-Takový slabší díl... Ale už zase mám nápad :D No, jak si myslíte, že tohle skončí?-

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 shinju-u shinju-u | 28. září 2012 v 18:10 | Reagovat

Napsala jsem osm komentářů, ani jeden jsme nezveřejnila, a furt bych psala další ,tak toho nechám, páč nevím co mám napsat. Něco mi v tom nesedí, takovej uspěchanej skok, řekla bych, ale nechám se překvapit. Prostě raději budu mlčet a uvidím jak se to vyvrbí, držím palečky s dalším dílem :)

2 lisanna lisanna | 28. září 2012 v 18:24 | Reagovat

No teď to docela dost vypadá jako kdyby to bylo na pár SasuHina i když doufám že se mi to jen zdá..... :D těším se na další díl tak nás prosím moc dlouho nenapínej! :D

3 camelia camelia | Web | 28. září 2012 v 21:50 | Reagovat

[1]: Jo no, ale musela jsem se už pohnout, jinak bych nevěděla, co dál :) Díky, budu se snažit ;)

[2]: Vynasnažím se :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)