Svět je malý 17 - Konec iluzí

10. září 2012 v 19:01 | camelia


Kdybych vám tvrdila, že se mě to vůbec nedotklo, lhala bych vám. Bolelo to stejně, jako bych o ničem nevěděla. Cestou domů mě napadaly samé takové otázky, jako:
Co kdybych tohle udělala jinak?
Nebo: Co kdybych tehdy neutíkala tou tramvají?
Anebo: Sasuke… Je to opravdu jeho vina?


Poslední otázka však byla ze všech nejzapeklitější. Opravdu za náš rozchod mohl ten emařskej úchyl?
Těžko říct. Ráda jsem si říkala, že to byla jeho chyba, ale nebyla jsem si tím jistá. Opravdu jsem udělala maximum, abych náš vztah udržela?
Když jsem si položila tuhle otázku, musela jsem chtě nechtě přiznat, že ne. Ne, neudělala jsem pro to vůbec nic, protože už nějakou dobu jsem tušila, že to tak skončí...
Copak ale náš vztah měl cenu, když jsme si nedokázali ke konci ani pořádně popovídat?
Povzdechla jsem si a otevřela dveře od bytu. Celým panelákem se ozvalo hlasité vrzání.
Sakra, jak dlouho ještě tomu správci bude trvat, než je spraví?!
Naštvaně jsem zabouchla, ignorujíc přitom chladný vítr proudící dovnitř otevřeným oknem a flákla sebou na postel.
Naruto… Co se mezi námi vlastně stalo?
Na to jsem nenašla odpověď. Ať jsem se snažila sebe víc, nenapadlo mě žádné dobré řešení.
Milovala jsem ho, ale pak… Od toho incidentu jsem se tak nějak nedokázala uvolnit. Jako by mezi nás někdo postavil skleněnou stenu. Měla jsem pocit, že mu nerozumím. Neustále jsem čekala, co se stane, odkud přijde ta rána, ale přišla z nečekaného směru a paradoxně jsem si za to mohla sama.
Povzdechla jsem si.
"Hinato… Vážně jsi v pohodě?" vyrušila mě ze vzpomínání moje nejlepší kamarádka. Chvíli mi trvalo, než jsem se zase plně zorientovala v realitě. Přikývla jsem.
"Jo, neměla bych být?"
"No… Já nevím, ale.. Nevzala si ten rozchod nějak moc v klidu?"
V klidu? Musela jsem uznat, že má pravdu. Vážně jsem byla relativně v klidu. Samozřejmě, sežrala jsem kopu nadýchané děsivě kalorické zmrzliny a posmrkala několik balení kapesníků, ale celkově jsem to prožívala rozhodně méně, než bych čekala. Sakura nebyla jediná, kterou to překvapilo.
"Hm." Zamručela jsem, aby věděla, že jsem na ni nezapomněla, ale aby zároveň pochopila, že se mi na to nechce odpovídat. Pochopila to.
"Máš dneska něco v plánu?" zeptala jsem se jí.
"Chmf," přitakala neurčitě. "Musím jít do knihovny a pak s TenTen máme trénink, proč?"
"Ale nic," odbyla jsem to. Jistě, všichni budou s někým, jen já ne. Povzdechla jsem si. A ten Sasukeho večírek se stále blížil.
"Sakuro… Nemohla bys jít na ten večírek se mnou?" zeptala jsem se váhavě.
"Jistě, jestli o to stojíš…" pokrčila rameny.
"Díky," poděkovala jsem jí a trochu se uklidnila, ale v mém nitru jsem stále čekala, že se něco stane… A stalo, ale to předbíhám.
Večer jsme měli se Sakurou naplánovaný takový malý večer jen pro nás dvě. Chtěly jsme si sednout, povídat si o dívčích záležitostech, koukat se na filmy, zkoušet si šílené kombinace oblečení, sežrat neskutečné množství jídla a jít spát teprve až se svítáním. A byl pátek, takže jsme si to mohly dovolit.
"Hinato… Proč jste se s Narutem vlastně rozešli?" zeptala se mě Sakura s mísou popkornu na klíně a plnou pusou, takže původní verze zněla asi takhle: "Hinafo… Pfof jsfe fe s Fafutem flafně rofefli?"
Povzdechla jsem si. Čekala jsem, že se na to co nevidět zeptá.
"No, nějak to prostě přestalo být ono…" řekla jsem neurčitě. Víte, o tom se Sasukem neví.
"Chpmf," přikývla zamyšleně. "Moc ti nevěřím, že je to všechno. Vypadali jste spolu tak šťastní…"
"Prosím, nemluv o tom takhle." Poprosila jsem ji. Nenesla jsem to těžce, ale když o tom takhle mluvila… Chtělo se mi brečet.
"Dobře."
Další kus filmu (pořádně ani nevím, o čem byl) uplynul v tichosti. Obě přemýšlely o svých věcech.
Sakura nejspíš přemýšlela o novém karate kroužku, co se začne od prázdnin provozovat na naší škole a já? Já jsem neustále musela myslet na to, proč jsme to vlastně ukončili. Ano, ta myšlenka mě pronásledovala jako honící pes.
Byla to skutečně vina Sasukeho nebo co se to vlastně pokazilo?
Věděla jsem tu skutečnou pravdu. Sasuke… Byl jen spouštěč, mohla jsem si za to sama. Kdybych mu více důvěřovala, kdybych věřila, že mě ochrání, že naše láska to vydrží, pak by to tak možná neskončilo. Jenže… Já jsem stejně měla strach. A pak mě napadla další věc… Ale co on? Jak to vnímal on?
To jsem si neuměla představit. Vzal to stejně jako já?
A pak se mi najednou začaly třást prsty, jako v padesáti stupňové zimě. Mohlo by…
Šlo by… Vzrušením a náhlým plamenem naděje jsem ani nedokázala dokončit myšlenku.
Pohled mi padl na stříbrný dotykáč, na jehož displeji ještě stále svítila fotka z našeho posledního výletu. Cítila jsem hroznou chuť mu zavolat. Prsty mě svrběly tak, až jsem si myslela, že se zblázním.
"K čertu s tím!" zaklela jsem a popadla tu malou stříbrnou věc do ruky nevšímaje si Sakuřina překvapeného pohledu a vyťukala už to dobře známé číslo. Ozvala se série vysokých pípnutí.
Vteřiny se vlekly, minuty ubíhaly a já s každým zazvoněním byla nervóznější. Zvede to? Najednou jsem dostala strach. Co mi řekne? C se dozvím, co když mě odmítne?
V tu chvíli mě veškerá odvaha opustila a já chtěla zbaběle zmáčknout červené tlačítko "Ukončit hovor." Ano, chtěla jsem, ale pozdě.
"Prosím?" ozval se z telefonu jeho hlas. Jeho nádherný hlas. Mysl mi zaplavily vzpomínky Proč už ho neslýchám před spaním? Proč už si nevoláme? Jistě… Protože před týdnem jsme se rozešli.
Sakura do mě drcla.
"A-Ahoj, t-t-to jsem já." Vykoktala jsem.
Ticho. Klid, Hinato, jen dýchej a všechno bude v pohodě.
"Víš, já jen… Jestli… Bychom se nemohli setkat." Navrhla jsem nejistě a s každou uplynulou sekundou jsem si myslela, že to položím. Při smyslech mě držel jen Sakuřin varovný pohled.
"Naruto… Jsi tam?" zeptala jsem se nakonec, když už jsem se bála, že samou nervozitou omdlím.
"Jo, ale nemůžu." jeho věta byla jako rána přesně do srdce. Jako ledová čepel ničící mě zevnitř.
"Proč?!" vyletělo ze mě okamžitě. V tu chvíli existovala jen ona stříbrná věc a jeho hlas.
"Protože…" uslyšela jsem hluboký nádech. "Protože mám rande."
V údivu jsem se zastavila.
"Hinato, Hinato já-"
Telefon mi vypadl z ruky.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hin Hin | 10. září 2012 v 22:36 | Reagovat

ou...chudák Hin to muselo bolet... rychle další díl :) tenhle parádní ;))

2 lisanna lisanna | 11. září 2012 v 16:49 | Reagovat

rychle další prosím tentokrát je to super napínaví :D

3 Shinju Shinju | 11. září 2012 v 16:56 | Reagovat

Tenhle díl mě teda pěkně napnul, konečně s emožná dozvím, proč se rozešli. xD Ale tohle nesmíš dělat, takhle to useknout, nemá cenu říkat, že se těším na další díl, když to víš a já teda vůbe cnevím, kdy bude. :( Fňuk.

4 Lie Lie | 11. září 2012 v 18:27 | Reagovat

Pánejo °-° .. Chudák Hin, fakt že jo :/
Nedivím se, že se na tvoje povídky tak moc těším :') jedna za druhou jsou čím dál víc napínavější ;')
Dneska jsem se do toho tolik vžila, že jsem to normálně prožívala s Hin :D
Doufám, že to rande bude mít něco společnýho s Hin ..^^ :D
No musím se nechat překvapit s čím příjdeš přístě, už se těším teď :')
Tak ať to tu je co nejdřív ! :DD

5 shinju-u shinju-u | 13. září 2012 v 16:13 | Reagovat

DALŠÍ DÍL

6 Ai Hatake Ai Hatake | Web | 13. září 2012 v 17:30 | Reagovat

V pohodě. Aspoň někdo řekl pravdu :) Já nevím, asi vážně neumím psát, neumím se vžít. Nejde mi to. Ale stejně jsem ráda když něco splácám ;) Já jsem spokojená, pár věci ještě dodelavam po zveřejnění. No, asi vážně neumím psát (((:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)