Svět je malý 15 - Pohádka?

31. srpna 2012 v 14:07 | camelia

Olalá! Je tu další díl! Už jsem se dlouho neozvala, co? Nebojte, už mě ta romantika přestává bavit, takže se konečně začne něco dít...n.n ZANECHTE KOMENT! Arigato!


Svítilo sluníčko a byl krásný den. Foukal slabý vánek, jemně cuchal listy lip rostoucích kolem cest a vzduchem se nesla jejich omamná vůně. Byl začátek května, ale i tak bylo na květen nádherně teplé počasí. Za normálních okolností bych byla šťastná, dnes jsem ale byla spíš nervózní. Naše paní učitelka na bižuli chytla chřipku, takže se moje zkoušení přesouvalo na později, ano, chápete to dobře, na dnešek.
Nepříliš nadšeně jsem otevřela dveře od třídy a vešla dovnitř. Sakura jako vždy už seděla na svém místě a mě moc mrzelo, že nemůžu sedět s ní.
Baba jedna protivná! Napadlo mě, když jsem si vzpomněla na naší třídní a zároveň češtinářku, jež mě asi před třemi měsíci přesadila do poslední lavice "na samotku".
S povzdechem jsem začala vytahovat učebnice z tašky a házet je na lavici, uprostřed mě však přerušily dvoje kroky. Na okamžik jsem s sebou trhla, když se ty černé boty zastavily u mé lavice, ale pak jsem si řekla, že je budu ignorovat. Až příliš dobře jsem si totiž uvědomovala, komu patří.
"Ehm…" odkašlal si, když jsem ani po pěti minutách nereagovala na jeho přítomnost a opřel se dlaněmi o hranu stolu. Zvedla jsem pohled a drze se na něj zadívala.
"Co chceš?" zeptala jsem se nepříjemně, ale on se jen usmál a ještě více se ke mně naklonil, když jsem tak nad tím vlastně přemýšlela, došlo mi, že na to, že chodíme do stejné třídy, už mě pěknou dobu neopruzoval.
No jistě, Ino! Vrhla jsem rychlý pohled na její místo a ušklíbla jsem se. Místo bylo prázdné.
"Jen tě pozdravit," pokrčil rameny a nahnul se ještě blíž, až se mě téměř dotýkal rty. Bylo mi to nepříjemné, ale couvnout by znamenalo prohrát, a já neprohraju!
"Tak už jsi mě pozdravil a teď vypadni!" řekla jsem neústupně a propalovala ho pohledem. Uchechtl se. "Když myslíš…"
Na jeho narážku jsem nereagovala.
"Sasuke…" přerušil ho jeho 'přítel' Psí ocásek a významně se zadíval nejdřív na něj, a pak na mě, a pak zase na něj. Docela mě to vyděsilo, nedala jsem to však na sobě znát.
Náš známý emař se odtáhl a ležérně prohodil:
"Já jen, že se za tři týdny u mě doma koná párty, takže můžeš přijít." Pokrčil rameny.
Zamračila jsem se. Vždyť ví, že tam nikdy nevkročím, nejsem přece tak blbá, abych lezla do doupěte hada, když vím, že si mě chce dát k večeři. Chudák Ino, zajímalo by mě, co se jí stalo…
"A budou tam i Teka&Senai." Dodal o chvilku později a myšlenky jako by mi najednou zamrzly a odmítly se pohnout dál. Okamžitě jsem zvedla hlavu a podezíravě se zadívala na jeho záda jdoucí uličkou pryč ze třídy. Vrhla jsem rychlý pohled na místa, kde seděly dvě pro mě nejdůležitější osoby v téhle třídě. A obě dvě se na mě dívaly s čirou zvědavostí, co udělám.
"Počkej!" vykřikla jsem a sotva jeho uši zachytily můj hlas, zarazil se. Uvědomila jsem si, jak ruch najednou ustal, a všichni sledují jen nás dva. To se mi nelíbilo…
"Přijdu," stačila jsem ještě říct, než se otevřely dveře do učebny.
"Dobré ráno, posaďte se." Řekla naše poměrně mladá učitelka Kurenai a třídu na chvíli ovládlo jen šoupání židlí a šustot obalů na učebnicích.
"Tak," pokračovala, nevšímaje si toho, "máme tu nějaké resty, že? Hinato, mohla byste tedy prosím před tabuli?" zeptala se, zatím co dávala pokyn kamsi na stranu u dveří. Zvedla jsem se a moje kroky přerušilo další šoupání židlí. Postavila jsem se na místo a trochu zvedla hlavu, abych viděla do jeho krásných očí. Usmál se na mě a jeho oči jako by říkaly: "Neboj, to zvládneš."
"Takže," přerušila naši chvilku učitelka, "pustíme se do toho. Hinato, řeknu ti český název svalu a ty ho ukaž na Narutovi, dobře?" Zadala pokyny a já přikývla na znamení, že rozumím.
"Tak tedy deltový sval." Automaticky jsem ukázala na rameno, a pak na břicho atak dále, a tak dále.
"Tak nakonec třeba velký prsní…" řekla po pěti minutách.
"Tady," ukázala jsem a můj prst lehce zavadil o jeho kůži. Na okamžik ve mně hrklo. Ty polibky… Nenápadně jsem potřásla hlavou a podívala se do jeho očí. Usmál se. Taky na to myslel. Trochu mě to potěšilo.
"Tak dobrá Hinato, myslím, že vám mohu dát s čistým svědomím jedničku."
"Ale-" ozvalo se z prvních lavic. Otočila jsem hlavu tím směrem a ani mě nepřekvapovalo, co jsem viděla. Ach jo, Sasuke, to si nemůžeš dát ani na chvilku pokoj? Pomyslela jsem si a snažila se neprotočit oči v sloup.
"Nějaký problém, pane Uchiha?" zeptala se Kurenai se zdvihnutým obočím a varovným pohledem.
"N-Ne." Zakoktal a učitelka spokojeně kývla dávajíc nám přitom gesto, abychom se posadili. Podívala jsem se na Naruta, který si právě zase oblékal svoje tričko, a maličko zrudla přip představě, jak se dotýkám jeho odhalené kůže… Vzrušením jsem se zatřásla a snažila se takové myšlenky držet mimo, protože uvnitř mě začal plát ten neukojitelný plamen touhy.
"Po škole," zašeptal mi najednou do ucha najednou, překvapeně jsem zvedla hlavu a podívala se jeho směrem. Už byl ale daleko na to, abych mu mohla nějak odpovědět a tak jsem na jeho mrknutí reagovala jen úsměvem. Dnešní den začínal dobře.

Ležela jsem na malém snižujícím se paloučku ze tří stran ohraničeným neprostupným křovím a dívala se na alabastrově modré nebe. Za mými zády se do výšky pjal nově zrekonstruovaný zámek. Tenhle palouček byla vlastně jen část z obrovského parku, který k němu patřil.
"Nevadí ti, že jsem jeho pozvání přijala?" zeptala jsem se a přetočila se na bok, opírajíc se při tom částečně jeho pravou stranu.
"No... ne," řekl polohlasem a zavřel oči, užívajíc si teplé paprsky sluníčka. Ani jsem si to neuvědomila, ale moje ruka zase začala hladit jeho vypracované hrudní svaly. Slastně zamručel.
"Tobě to vážně nevadí?" zeptala jsem se znovu.
"Jistěže mi to vadí," přiznal, nevnímajíc můj překvapený výraz, "ale vlastní nejlepší bar v okolí, ve kterém se může hrát, ne?"
Nejistě jsem přikývla. "Jo."
"Tak vidíš, a já vím, jak je pro tebe svůj sen o hraní důležitý."
Usmála jsem se na něj a vyhoupla se nad jeho pěkné tělo. Otevřel oči, pravděpodobně kvůli stínu, jež jsem na něj vrhala, po chvilkovém překvapení se uchechtl.
"Tak takhle ty na mě, jo?" Oslnivě jsem se na něj zazubila. S hraným otrávením se plácl do čela. "Ty jsi děsná."
Šťastně jsem se zakřenila.
"Já vím," řekla jsem, ale poslední písmenka zanikla v našem vášnivém polibku, který se stále prodlužoval a prodlužoval, až jsem musela Naruta na okamžik zastavit.
"Počkej! Musím se nadechnout." Zasmála jsem se, zatím co jsem se snažila popadnout dech.
"Ty nemáš žádnou kondičku!" rozčiloval se a pak se mu na tváři mihl ďábelský výraz.
"To se musí napravit," zašeptal mi do ucha a než jsem se nadála, ruce jsem měla spoutané nad sebou, jeho stehna kolem boků a jednu jeho ruku kolem svého pasu.
"Když myslíš," pronesla jsem a přestože jsem dělala, že je mi to jedno, v duchu jsem byla šťastná, jako jen málo kdy… Vlastně, jenom tehdy, když jsem byla s ním. A ještě nějaké momenty se Sakurou.
Všechny moje myšlenky ale brzy odsunuly do pozadí. Nemohla jsem dělat nic jiného, než vnímat jeho horoucí polibky a né, že bych si stěžovala.
Prohrábla jsme mu prsty jeho krásné vlasy a nechala jeho ruce pátrat po mém těle. Byl to tak zvláště příjemný pocit.
"Počkej, tohle je veřejné místo," připomněla jsem mu, když jeho ruce zajely pod mé tričko, ale moje slova nic nezměnila na tom, že se mi přisál na krk. Moje chabé pokusy obrany ho rozhodně nemohly zastavit.
"Naruto…" vzdychla jsem a víc neřekla. Úplně mě odzbrojil. Napadlo mě, jak to asi vysvětlíme, když kolem půjde nějaká stařenka s vnučkou, ale co, vždyť tudy stejně nikdo nechodí.
Přitáhla jsem si jeho rty a začala ho vášnivě líbat, vnímajíc při tom, jak jeho ruce zkoumají každý kousek mého těla. Ještě pořád jsem si na to nezvykla, ale líbilo se mi to. Prohodili jsme si pozice a tentokrát jsem ale nebyla já ten, kdo vzdychal.
"Tak a dost," řekl po chvíli. Na okamžik jsem zaváhala, co tím myslel, ale když se nade mě opět vyhoupl, pochopila jsem. Moje nadřazenost je u konce, ale naprosto mi to vynahrazoval.
"Neměli bychom…" začala jsem, znovu, ale hlas mi selhal pod náporem vzrušení. Místo konce věty se mě vyšel jen tichý sten. Věděla jsem, že bychom neměli, ale… Tak nějak jsem si přála, aby to nikdy neskončilo. Všechno bylo tak krásné, tak pohádkové a neskutečné, a přesto to byla realita. Cítila jsem, jak se moje tělo třese… Touhou. Chtěla jsem ho víc, než cokoliv na světě. S tím jsem měla pocit, že bych mohla všechno, jen s ním jsem si dokázala představit svatbu, líbánky, děti… Jen s ním jsem si dokázala představit, že život nekončí na střední.
Každý jeho dotyk mě pálil, každý jeho polibek byl jako bych se propadala hlouběji a hlouběji do pekla, ale zároveň jsem pořád chtěla další. Chtěla jsem ho cítit na svém těla, chtěla jsem cítit jeho rty na svých, chtěla jsem vnímat jeho ruce přejíždějící po mých křivkách, tak proč… se zase zastavil?!
"Naruto, co-" zeptala jsem se.
"Pšt!" umlčel mě a zvedl se ze mě probodávajíc blízké křoví a pak, jako by se vše stalo během jedné jediné sekundy, mě chytil za ruku a vyrazil směrem k městu.
"Co blbneš?!" křičela jsem na něj, ale on mě ignoroval. Zastavil se až v temné uličce tak maximálně pro dva lidi. Znala jsem jí, bylo to ta ulička vedle kostela, kam jsem se vždycky bála vkročit.
"Co to mělo být?!" rozčilovala jsem se na něj a nebrala ohledy na to, jak se snaží popadnout dech.
"Proč jsme museli tak sprintovat?" neodpovídal.
"Udělala jsem snad něco špatně? Jestli jo, nebo jestli něco nechceš, tak… Mi to řekni, já.."
"Sasuke." Přerušil mě, nepřestávajíc se přerývaně nadechovat.
"Cože?" vyjekla jsem překvapeně a okamžitě zapomněla, co jsem valstně chtěla říct.
"Co s ním?"
Zvedl hlavu a já v jeho očích zahlédla strach.
"Myslím, že nás viděl."

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Erbanka Erbanka | Web | 31. srpna 2012 v 14:37 | Reagovat

"Myslím, že nás viděl!" Tak to se těším jak to bude pokračovat...:-)

2 Camelia Camelia | 31. srpna 2012 v 15:20 | Reagovat

[1]: Doufám, že nezklamu ;)

3 Tash Tash | 31. srpna 2012 v 17:04 | Reagovat

Arigato! Úžasný díl, zajímavá zápletka, buud číst i další. Věrná čtenářka Tash' :D

4 lisanna lisanna | 31. srpna 2012 v 20:37 | Reagovat

Sice jsme dlouho čekaly ale stálo to za to :D !

5 Lieashill Lieashill | 31. srpna 2012 v 21:18 | Reagovat

Aye ;O tahle povídka mě naprosto dostává :') Ten průběh, to jak píšeš každou větu ;') .. ty se do toho prostě umíš vcítit a dostat :)
Teď jsem zvědavá, co Sasuke udělá :D jestli tam teda byl :D
Strášně se těším na další díl a vím, že další části povídky budu hlídat 'Lee svojí sílu mládí' :D
Moc se těším :')

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)