Svět je malý 7 - Jak poznáte, že máte radši zůstat v posteli...

20. července 2012 v 20:22 | camelia


Tak, další dílek na scéně :) Rozhodla jsem se, že to bude 1. série, kterou na nově přestaveném blogu dopíšu, takže Tashi, slav ;)
Dnešní díl se mi docela líbí, ačkoliv jsem to chtěla ještě natáhnout, nějak jsem nevěděla jak a tak jsem to utla. Proto to možná bude končit dost blbě, ale co. Byla jsem v pokušení tam dát Naruta, ale odolala jsem. Proč? To se nechte překvapit v následujících dílech.Přeji pěkné počtění!
WARNING: V tomto díle se ukáže, že sprostá slova mi nejsou úplně cizí, proto otevírejte na vlastní nebezpečí a NEZAPOMEŇTE NA KOMENTÁŘ. Vždycky potěší ;)


Po úmorném vyšetření a neustálého opakování, že jsem v pořádku, mě konečně sestřička chtěla pustit na svobodu a já měla pocit, že taky není příliš nadšená z toho času, který se doteď mnou ztratila. Otázkou však zůstává, zda jsem byla znuděnější já, anebo ona, ale řekla bych, že ona…Já jsem cítila spíš… Šok?
Jak už jsem říkala, odpovídala jsem jí prostě, jednoslovně a veškeré řeči kolem pouštěla jedním okem dovnitř, druhým ven, až do jedné otázky, která mě naprosto… Vykolejila?
"Moment, ještě mi musíte sdělit jednu osobní věc…" začala a já si povzdechla. Osobní otázky vždycky nesnáším. Pomalu jsem se psychicky snažila připravit na to, co mě čeká, ale nepovedlo se.
"Nejste v jiném stavu?"
"Prosím?" zeptala jsem se a málem zapomněla zvřít pusu. To se mi muselo jen zdát! To určitě neříkala. Ne, pro to musí být nějaké jiné, rozumnější vysvětlení… Žel, žádné mě nenapadalo.
"Jestli nejste v jiném stavu?" zopakovala netrpělivě svoji otázku a já na ni dál koukala jako na svatou. Ani mě nenapadlo, že bych jí nejspíš měla odpovědět…
Povzdechla si. "Jste těhotná?!"
Těhotná? A s kým jako. Se Sasukem? Tak to fakt děkuju. Děvka nejsem, jako sorry. S Kibou? Těžko. S Narutem? Určitě ne. Ne, prostě ne… i když… Ne, to by zkrátka nešlo. A nedívejte se na mě tak!
"Ne." odpověděla jsem. Konečně jsem si totiž vzpomněla na to, že umím mluvit.
"Tak dobrá, můžete jít." Řekla a já si všimla slabého úsměvu, který hlásal: "Konečně!"
Její nadšení jsem sdílela, proto mi to ani nemusela říkat dvakrát a já už byla venku.
Soudě podle toho, že chodby byly plné studentů, mi došlo, že nejspíše už zvonilo. Snažila jsem se vzpomenout si, na jakej předmět mám jít teď, ale nějak jsem se stále nemohla vzpamatovat z té otázky. Těhotná! To snad nemohla myslet vážně!
Dřív, než jsem se však stačila zorientovat, někdo do mě dost hrubě strčil. Chytla jsem se za rameno a udělala prudkou otočku o sto osmdesát stupňů, abych pořádně vynadala tomu nehoráznému trdlu, co se nedívá kolem sebe.
"Sakuro?" vyhrkla jsem udiveně, když jsem se dívala do těch jejích krásných zelených kukadel. Vždycky jsem jí říkala, že na ně jednou chytne svého budoucího muže. Na ně, na atraktivní postavu a úžasnou ochotu pomoct. Sice mi pořád tvrdila, že ne, ale já prostě měla takové vnitřní tušení. A to mě nikdy nezklamalo.
"Ahoj Hin, už jsem se o tebe začínala bát… Jak to šlo?"
"Jako vždycky. Znáš to. Dotěrné otázky, do kterých jim nic není."
Až příliš dotěrné otázky…
Sakura přikývla.
"Přišla jsem o něco?"
"Ani ne, jen ti mám vyřídit od učitelky, abys koukala trénovat na nějakém živém figurantovi popisy svalů, protože ti to očividně dělá problém a jo, za dva týdny si tě vyzkouší."
Koukala jsem na Sakuru jako spadlá z višně, nebo ještě z něčeho vyššího - z mrakodrapu.
"To je všechno?" zeptala jsem se s ironií v hlase.
"Hm, ne, mám ti ještě vyřídit, že příště, když omdlíš, dostaneš kuli, tak ať koukáš s Narutem trénovat dost tvrdě, jo, a to je myslím všechno."
Tvrdě? S Narutem? Jak to jako sakra myslela?! To mi teď po tom stresu u sestry vážně bodne, jako fakt. Zdá se mi to, nebo se dneska celý svět zbláznil?
"Ehm, já… No…." Začala jsem koktat a přemýšlela, že se na tu ošetřovnu dobrovolně vrátím - s mrtvicí.
"Mimochodem, první schůzku máte mít po škole v učebně biologie. Po každé 7 hodině a uklízečkách je tam prej volno, a zařídila to tak, že vám dá i klíče od školy, takže až budete odcházet, máte zamknout."
Vám?!
"Počkat, počkat, to jako že tam budem trénovat sami?"
"No a co sis myslela? Že se na vás bude dívat?"
Jo, přesně to jsem si myslela! To jsem Sakuře ale pochopitelně neřekla.
"Nekoukej se na mě tak! Já za to nemůžu! To Naruto, s ním si to domluv, ten od ní má veškeré detaily o průběhu. Strávil u ní v kabinetu celou přestávku. Zaslechla jsem jen něco o olympiádě, víc nevím… Hele, já už musím jít. Tak dělej, ať nepřijdeš pozdě na matiku!"
Zaúpěla jsem. To mi ještě chybělo, ta ježibaba Karin, jako by toho už tak nebylo dost!
"No jo, tak já si jdu pro tašku. Jsme tam kde vždycky?"
"Jo!" křikla na mě a zmizela za rohem. S povzdechem a depresivníma myšlenkama jsem se vydala směr skříňky - čili přízemí.
Věřte mi, není nic horšího pro holku, než se proplétat úzkými chodbami přetékajícími drzými studenty, ale ještě horší je, když při tom musíte zdrhat před samotným peklem - ano, pochopili jste to správně. Ten pes Kiba a jeho páník znovu zachytili mou stopu.
Zdá se mi to, anebo jsem tenhle den měla opravdu radši zůstat v posteli?
"Hinato!" zaslechla jsem jejich hlasy. Ale ne, kam se schovám?!
Nervózně jsem se dívala po okolí a hledala nějakou vhodnou schovku, kde by mě rozhodně nenašli, ale na patře mezi desítkami lidí, je jediná možnost - zmizet v davu.
A tak jsem změnila směr k tomu největšímu chuchvalci lidí a snažila se tam tak nějak zamotat a působit nenápadně. Což se mi podařilo. Skoro.
"Hele, to je ta holka!" vykřikl někdo za mnou. Otočila jsem se. Byl to hnědovlásek, celkem vysokej, možná nějakých sto osmdesát cenťáků a vedle něj stál jakejsi podivín, co si nechal nabarvit ofinu na zeleno. Fakt úžasná kombinace. Ještě k tomu chybí rovnátka s kamínky a pihy a samozřejmě naušnice jenom na jednom uchu případně piercing a desítky cetek.
Takové lidi vážně od přírody miluju.
"Jaká?"
"Ta modrovlasá."
"Jo tuta, není to ta, co u tý děsný krávy omdlela?"
To s tou láskou byla ironie. Nesnáším je a ještě víc nesnáším, když si na mě někdo ukazuje prstem. Měla jsem chuť k tomu debilovi jít a ten prst mu zlomit, ale moje plány bohužel byly narušeny. Kým? No hádejete. Máte tři pokusy.
"Modrovláska? Kde?" Ozvalo se hlasem, který jsem nemohla nepoznat - ve špatném slova smyslu.
"Támhle!" zařval ten kluk, až se na mě všichni otočili.
A sakra. Vrhla jsem se směrem ke schodům.
"Hinato! Čekej!" Tebe tak budu poslouchat, emařskej egocentrickej sobče! Zrychlila jsem a brala schody po dvou. Konečně jsem doběhla do přízemí, kde panovalo příšeří. Během vyučování jsem moc lidí nechodilo a tak se z důvodu šetření vypínaly pojistky, což znamená, že abyste rozsvítili, musíte jít za školníkem na druhou stranu školy… Což jsem pevně doufala, že se nikomu nechce.
Okamžitě jsem zamířila do postraní uličky plné skříněk pro studenty, z nichž polovina sloužila jako skládka a ta druhá zase jako nádoba na úchylné plakátky a další přisprostlé věcičky. Jedna holka si jí, bude to skoro už tři roky, zapomněla zamknout a zjistilo se, že tam má mariánku a náhradní dost odvážný spodní prádelko… Tehdy z toho byl velkej průšvih, to mi věřte. Já naštěstí nepatřím ani k jedné z těch dvou možností. Moje skříňka je striktně profesionální… Vážně!
Konečně jsem našla něco, co jsem hledala - nenápadnou díru mezi skříňkama a stěnou, dost hlubokou, abych se do ní celá vešla a nebyl ze mě ve stínu vidět ani kousek.
Neváhala jsem a okamžitě se vrhla vstříc děsivě vypadajícímu prostoru, který mě okamžitě pohltil. O setinu sekundy jsem zaslechla kroky.
"Kam mohla zmizet?" ozval se Kiba.
"Co já vim. Pojďme tudy…" další kroky a pak... Ticho… Opatrně jsem se vykoukla ven a …
TRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR
Málem jsem se praštila hlavou od strop, jak jsem se lekla.
Proč musí bejt ten zvonek tak hlasitej? Každej přece ví, že má bejt na hodině a… No jo!
Plácla jsem se do čela, a vystřelila po schodech nahoru. Bylo mi ale jasné, že to nemůžu stihnout…

Tak jo, moc se tu neděje, ale nevadí :) Snad příště. Doufám, že se líbilo... :)
PS: Díly budou vycházet ideálně ob tři dny. Cca. Pokud se nevyskytnou nějaké problémy (nejčastěji rodiné důvody, nebo ztráta inspirace) v tom případě počítejte se 2 denním spožděním!

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tash Tash | Web | 20. července 2012 v 21:31 | Reagovat

Slavím! Super díl! :D Už se těším na další xD *jsme já to náročný člověk* :D

2 Camelia Camelia | Web | 20. července 2012 v 22:03 | Reagovat

[1]: :) Díky :)

3 magika magika | 21. července 2012 v 19:55 | Reagovat

abych řekla pravdu u toho dle dílu jsem se dost pobavila,moc se mi líbil

4 Camelia Camelia | Web | 22. července 2012 v 10:15 | Reagovat

[3]: Jo? Tak děkuju :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)