Svět je malý 10 - Krása okamžiku

31. července 2012 v 13:44 | camelia


Tak lidi, jak jsem slíbila, je tu další díl Trošičku krátky, ale i tak, to nervový vypětí mě jendou zničí. Teď jsem ho právě dopsala a ještě stále z toho mám mírně melancholickou náladu (jsem trochu mimo), takže mě omluvte za případné chyby, ale celý tenhle díl jsem dost prožívala. No, dost keců, snad se bude líbit :)


Před námi byla obrovská plocha zastavená spousty pouťovými atrakcemi. Neonové upoutávky zářily na dálku a vzduch byl nasycen sladkou vůní cukrové vaty. Stála jsem tam, naprosto v šoku. Vůbec jsem nevěděla, že v našem městě je pouť! Koutkem jsem si uvědomila Narutův pobavený úsměv.
"Tak pojď. Stát můžeš ve škole, na pouti se máš bavit!" vykřikl, až se po nás několik lidí ohlédlo.
Přikývla jsem a oba jsme vykročily do uliček mezi stánky plných lidí.
"Kam půjdem první?" zeptal se mě, když jsme stály uprostřed chaosu. Skoro na mě musel řvát, aby překřičel ten hluk kolem.
"Nevím, kam chceš ty?" zakřičela jsem nazpátek. Blikající nápisy způsobovaly, že jsem za chvilku pomalu ani neviděla.
"Ty první…" řekl. Chvíli jsem zapřemýšlela a otáčela se kolem své osy, abych věděla, co všechno tu je. Nabídka byla… šokující.
"Pojďme na řetízák… Prosím!" Škemrala jsem, když jsem si konečně vybrala svůj cíl.
"Jak dospělé…" zasmál se, ale vykročil jeho směrem. Šťastně jsem vypískla a zrychlila krok, abych ho dohnala.
"Děkuju." Usmála jsem se a ani si neuvědomila, že mě objal kolem pasu a přitiskl k sobě. Voněl tak hezky… Nevím, jak to popsat, svěže a při tom tak… mužsky. Trochu jsem zrudla, když jsem si uvědomila, co dělám, ale nepřestala jsem. Nešlo přestat.
Vystoupali jsme schody a usadili se do sedaček. To mě trochu mrzelo, protože to znamenalo, že se od něj odpojím, ale pak ta jízda… To bylo něco.
Trochu se mi potom motala hlava. Nikdy jsem nebyla opilá, ale myslím si, že taková nějaké to je.
"Sakra, Hinato, na kolotoč s tebou už nikdy njedu. Vypadáš pak, jako by ses chtěla vznášet…"
Zasmál se.
"To budou ty endorfiny…" řekla jsem zasněně a při tom nedávala pozor na cestu před sebou.
"Opatrně." Doporučil mi, když jsem neudržela rovnováhu a málem spadla ze schodů. Jenom málem, protože mě chytil. Vzhlédla jsem. Usmíval se, ale v jeho očích byla starost… Dojalo mě to, ale nedala jsem to na sobě znát."
"Díky." Zašeptala jsem vděčně, když už jsem opět měla veškeré své smysly plně v rukách a stála nohama na pevné zemi.
"Nemáš zač. Co bych pro tak hezkou holku neudělal, že?" zasmál se a já zrudla. Hezkou? Vážně to řekl?
Moje myšlenkové pochody však byly chladnokrevně překaženy, když mě Naruto začal tlačit k jednomu šíleně vypadajícímu stroji, který si rozhodně nezískal moji důvěru.
"Co to jako má být?" zeptala jsem se. Naruto mi ale neodpověděl, šel totiž rovnou pro lístky a já jsem na okamžik zůstala sama.
Co když to s tebou nemyslí vážně? Zeptal se v tu chvíli můj vnitřní hlásek a já měla chuť ho zaškrtit, naštěstí jsem neměla čas, to dále rozvádět.
"Jdeme?" vytrhl mě opět z mého přemýšlení a já spolu s ním vkročila do jámy lvové.

Bylo už pozdě v noci, když jsme obešli všechny atrakce, jak si Naruto vydupal, a spořádali cukrové vaty, až jsem se bála, že na ostatní návštěvníky už nezbylo, a rozhodli se, že je na čase jít domů. Naše kroky tedy mířily ven z tohoto místa hříchu a doprovod nám dělalo šplouchání vody vblízké řece.
"Naruto…" prolomila jsem to ticho noční krajiny a připadala si neuvěřitelně trapně, že se ho chci zeptat na to, na co se ho chci zeptat.
"Hm…"
"Já… já… já jen…" zakoktala jsem se a ucítila, jak se zastavil. Jeho podezíravý pohled byl upřený na mě, ale já jsem se mu vyhýbala. Kdybych se mu totiž podívala do těch jeho studánek, nejspíš bych už nikdy nedokázala říct to, na co jsme se chtěla zeptat.
"Já jen… um… měl si už někdy nějakou holku?" zeptala jsem se, a když to bylo venku, konečně jsem se odhodlala podívat se mu do očí. Zračilo se v nich překvapení, stocu pobavení, ale i nejistota.
"Em… Hinato, proč se na to ptáš?"
Skousla jsem si spodní ret. "No, já jen, že… Vlastně o tobě nic nevím a… Um, jak to říct… Prostě… Mám strach."
Zasmál se. "Z čeho?"
Nadechla jsem se a nervózně se po něm podívala. Jak se bude tvářit? "Z toho, že tě zklamu."
V tu chvíli naprosto zvážněl. Uslyšela jsem krok a ucítila dva prsty na své tváři, které jely podél mých rtů, až na bradu. Začala jsem se při tom dotyku třást, ale se zimou to nemělo nic společného… Myslím.
Lehce mi pozvedl bradu tak, abych se musela dívat do jeho očí. Zalapala jsem po dechu. Byl tak blízko, že jsem skoro cítila jeho horký dech.
"Ty mě nikdy nezklameš." Zašeptal, ale neodstoupil. Stále tam stál, tak blízko, s rukou na mé tváři. Cítila jsem, že moje srdce pomalu začíná kolabovat. Tep se mi až nehorázně zrychlil. Co chce udělat? Přejel prsty zpátky, podle linie mé čelisti a prsty zabořil do mých vlasů, zatím co palcem mě šimral na tváři. Byl to tak krásný pocit… Slastně jsem přivřela oči.
"Jsi tak krásná," zamumlal. Překvapeně jsem je opět otevřela a něžný výraz v jeho tváři se mnou málem sekl. Jenže kdybych ho postechla, přerušila bych tuhle magickou chvíli a to já nechtěla. Navíc, nemohla jsem se prostě odtrhnout od těch jeho kukadel. A tak jsem se dál vpíjela do jeho modrých pokladů stejně jako on do těch mých. Ten okamžik jako by trval věčnost. Sklouzla jsem pohledem k jeho rtům a jaksi koutkem oka jsem si matně uvědomila, že udělal to samé. Měl je tak krásné! Nejistě jsme se oba podívaly do očí toho druhého a bylo to jako dívat se do zrcadla. Naruto začal nejistě mrkat a já jsem taky trošku nevěděla kam s očima, ale nakonec, jsme se oba najednou podívali na toho druhéhé, jako bychom žádaly povolení. Nebylo ale potřeba slov. Oba jsme mysleli na to samé. Trochu váhavě jsme zkracovali tu vzdálenost mezi námi. Téměř jsem nedýchala, jak jsem byla napnutá. Cítila jsem se, jako bych měla nedočkavostí, každou chvíli explodovat. Hlavou se mi honilo tisíce myšlenek najednou, ale já byla tak nervózní, že jsem ani jednu nedokázala pevně uchopit. V mém těle zavládl chaos z citů, jež mě náhle ovládly, a které moje ubohé tělo ještě neznalo. Všechny moje nervy jsem měla jako v jednom ohni. Toužila jsem po tom, ale zároveň mě to děsilo. Co když se to nepovede? Co když to zkazím? Co když… zbytek myšlenky zanikl ve výbuchu, jež spálil naprosto všechno. Zůstalo jenom nepřekonatelné štěstí, které mě zaplavilo a jako velká voda se násilně prodralo do každé mé buňky. Najednou bylo všechno tak kráné, tak dokonalé, jako by celý svět byl spravedlivý. V ten okamžik jsem měla pocit, že všechno je možné. Všechno až na to jedno, co se skutečně událo. Stalo se to? Opravdu se to stalo?
Nemohla jsem tomu uvěřit, ale bylo to tak, ještě stále jsem cítila ten dotyk, který jako by do mě vysílal elektrické výboje. Bylo to tak neskutečné… On mě políbil. Skutečně to udělal!
"Nikdy, zdůrazňuji, nikdy, se nestrachuj o tom, že bych tě opustil, a jestli to udělám, nebude to tvoje vina. To jen já budu vůl, když se rozhodnu opustit něco tak božského jako jsi ty." Pošeptal mi do ucha a já ho prostě musela obejmout. Uznávám, celá ta scénka byla jak z nějaký romantický frašky, ale v tu chvíli mi to vehnalo slzy do očí. Ucítila jsem, jak můj stisk opětoval a v ten okamžik jsem si uvědomovala, krásu života. Všechno je jen v kráse pomíjivého okamžiku, a já jsem proto byla plně odhodlaná si tenhle okamžik vrýt do paměti, aby tam byl na pevno, jako vytesaný do skály. Soustředila jsem se a všechno i na sebemenší detaily. Snažila jsem se si to navždy zapamatovat - gravitaci, zvuk tříštící se vodu, šum stromu, jejichž korunami se proháněl slabý téměř už letní větřík a hlavně jeho. Jeho vůni, to jak si mě k sobě pevně tiskl, jako by mě nikdy nechtěl ztratit, to, jak moc mi pomohla jeho přítomnost a jak jsem měla pocit, že s ním, je všechno správné... Ani jsem si to neuvědomila, ale po tváři mi stekla slza, nesoucí jedno jediné slovo, které sice nemohlo vystihnout všehcno, na co jsem v tu chvíli myslela, ale nic lepšího mě nenapadlo.
"Děkuju," šeptla jsem a nechala se dál unášet krásnou noci. Krásou okamžiku.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tash Tash | 31. července 2012 v 16:12 | Reagovat

Krásný díl...Přecukrovaná a přeslazená romantika, ale krásný díl fakt! :) Poklna pro tebe ;)

2 Hin Hin | 31. července 2012 v 16:27 | Reagovat

To je dokonalý! Už se těšim na další díl;)

3 Elfel :) Elfel :) | Web | 31. července 2012 v 20:33 | Reagovat

Nááádhernééé :-O Kawaaaiii !! Miluju romantické povídky na formu Naruta, ale já upřednostňuji yaoi :D-Itachi x Sasuke především. Promin, jestli ti Naruta nějak otrávím... :D :D
Opravdu mne dostal tvůj design. Nemám rád...křiklavou růžovou, ale tahle lehká...obzvlášť s tím obrázkem... prostě mi spadla brada! Máš tam ode mne 5x hvězdičky! :))))

PS: Děkuju moc za komentář :-)) Potěšil mne děsně moc ;) :D i pobavil

4 Erbanka Erbanka | Web | 31. července 2012 v 20:50 | Reagovat

Krááása!!!! Upřímně se divím že se ze vší tý cukrový vaty nepozvraceli, ale ten polibek^^ totální krásné a boží. Piš dál! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)