Svět je malý 5 - Nástrahy obyčejeného dne aneb co všechno se může stát, když jen přijdete pozdě...

11. června 2012 v 19:25 | camelia
Další díl věnovaný opět mé drahocené Tash/Shinju, za to, že taky začala psát (dohoda, vzpomínáš?) Je sepsaný na rychlo, ale snad toho nebudeš litovat :)


Probudil mě budík. Zamžourala jsem. Venku svítalo.
Nepříliš nadšeně jsem ze sebe skopala peřinu a pak jsem si stoupla, a malátně se odevzdala sprchovému koutu a horké koupeli, která mě vždycky dokázala probrat, a dnešní den nebyl výjimkou, nicméně, do školy se mi ale totálně nechtělo - měli jsme totiž supla za jednu učitelku a navíc hned první hodinu je matika a pak bižule a… No jo! Bižule!
Praštila jsem se do čela a rychle, jen s ručníkem okolo těla, utíkala do pokoje, abych nalistovala lidské tělo. Dnes paní učitelka totiž měla zkoušet na svaly a já se na to ani nepodívala!
"Hinato… Co blázníš, je třičtvrtě na šest!" ozvalo se rozespale z vedlejší postele. Byla jsem tak zabraná do deltového svalu a tricepsů, že jsem úplně zapomněla na Sakuru.

"Promiň…" zašeptala jsem a tiše se i s učebnicí vydala do kuchyně, tam jsem si zalila ve svém oblíbeném fialovo-žlutém hrnečku třešňový čaj a sedla si ke stolu.
Začínala mi být zima… To by asi bylo vhodné si vzít něco teplejšího než bavlněný ručník, který snad ani z bavlny není…
Povzdechla jsem si a snažila se pohledem vypátrat nějaké oblečení, co nebylo moc daleko, abych pro něj nemusela jít. Říkala jsem vám už, že po ránu jsem strašně líný tvor?
Pohled mi padl na utěrku, která by mi ale fakt nepomohla a tak jsem, s menšími nadávkami, opět zamířila do pokojíku, odkud se vytáhla jakési tričko ke krku s dlouhým rukávem (ani nevím v jaké barvě) a normální rifle.
Usrkla jsem toho výborného čaje a zase se ponořila do biologie, zatím co moje ruka se míhala po papíře rychle jako blesk.
Píp, pí, pí, píp, pí, pí, píííííííííííííí….
Nadskočila jsem, jak mě budík vytrhl ze soustředění a můj pohled mířil k hodinám. Zděsila jsem se - To už je půl osmý?!
Z malé ledničky jsem vytáhla svačinu a vodu, narychlo to spolu s bižulí strčila do batohu. Nezdržovala jsem se ani s jeho zapínáním, nebo česáním vlasů, ale jen jsem si vyčistila zuby a úprkem se hnala přes park obklopující můj domov.
Do školy jsem přiběhla jen tak tak a málem jsem se s učitelkou srazila na chodbě, naštěstí, se mi podařilo proklouznout kolem, aniž by si toho všimla, a rychle zapadla za dveře učebny biologie, teprve až pak jsem si oddechla, a to pořádně, bohužel, ne nadarmo se říká: "Neříkej hop, dokud nepřeskočíš."
V duchu jsem zaklela.
"Ale ale, kdopak to dnes dorazil pozdě?" ozvalo se z koutu sebejistým namyšleným hlasem. Zhnuseně jsem nakrčila nos.
"Představ si, že ty Sasuke!" odvětila jsem a snažila se zmizet, naneštěstí příliš pozdě. Sasuke se zvednul ze židle a pomalým sebejistým krokem, jako by byl pánem času a prostoru (což je z prakticky fyzického hlediska nemožné, jen tak mimochodem) si to mířil ke mně.
"Čau kočko, nezajdeme do baru?" zeptal se mě a přejel mi rukou po stehně, okamžitě mu na tvář přiletěla facka.
"Co si o sobě krucinál myslíš?! Ty namyšlenej arogantní..."
"Co? No co? Nemáš ani odvahu to říct!" posíval se mi. Krev se mi začínala vařit vztekem, a to není dobré, věřte mi, to vůbec není dobré.
"Namyšlenej arogantní kreténe, uchylnej imbecile… Zapomněla jsem ještě na něco? Ach ano - demente, pitomče, úchyle…" a pokračovala jsem mnoha horšími nadávkami, které zde už nebudu vypisovat, abych nekazila vaši představu o vychované dívence s modrýma vláskama a fialkovýma očima.
"Hyuuga Hinato, to by už stačilo, co myslíš?!" Ozvalo se odporným ječákem od dveří. Nadskočila jsem a tep mi přeskočil nejméně o desítku výš. Úča, co ta tady dělá? Pomyslela jsem si naštvaně a vzápětí si uvědomila, jak hloupá to je otázka - vždyť nás má učit!
"P-Promiňte." Vykoktala jsem a zrudla.
"Mě se neomlouvej, omluv se jemu." Řekla tvrdě a ve třídě zavládlo napjaté ticho, ve kterém nikdo ani nemukal, nicméně, o to to pro mě bylo horší… Ty pohledy…
Pozvedla jsem oči a podívala se do Sasukeho černých onyxů, které se na mě vítězoslavně a zároveň pohrdavě usmívaly. Spolkla jsem další nadávky a procedila skrz zuby:
"Velmi se omlouvám."
"Cos to říkala? Mám dojem, že jsem neslyšel..." řekl a naschvál se ke mně nahnul.
To chce klid, Hinato, klid…
Jedna…
"Moc se ti omlouvám."
Sasuke vrhl rychlý prosebný pohled na paní učitelku, u které byl samozřejmě jejím oblíbencem - proč? Myslím, že její kapsa plná peněz a kruhy pod očima spolu s úchylnými výrazy, které na Sasukeho vrhala, mluvily za vše. Už jsem se zmiňovala, jakej je Sasuke děvkař?
Dva…
"Hinato, omluv se pořádně…!" řekla s důrazem na slovo pořádně. Snažila jsem se zachovat klid.
"Sasuke, moc se omlouvám." Řekla jsem, skoro křičela, abych si byla jistá, že to všichni uslyší. Adresát se namyšleně pousmál a řekl: "Omluva se přijímá a nabídka stále platí."
Druhou větu ovšem řekl tak, aby ho učitelka neslyšela. Spolkla jsem poznámku, ať si najme nějakou děvku, a radši se usadila na místo. Byla jsem si vědoma pohledů ostatních, které mě skoro až skenovaly, po celou dobu, co jsem šla uličkou k poslední lavici, ale snažila jsem se je ignorovat.
Karin, naše učitelka na matiku spustila výklad a já jsem se tak hrozně radovala, když moje uši zaslechly zvonění.
Další na programu byla biologie, kterou jsem se už stihla naučit, takže jsem byla v pohodě… Nebo jsem si to alespoň myslela…
Paní učitelka vstoupila do třídy a řekla: "Omlouvám se, že jsem přišla pozděj, měli jsme radu… Tak, nějaký dobrovolník na zkoušení?"
Samozřejmě, nikdo se nepřihlásil… Jak výjimečná situace, že?
"Tak třeba Hinata…" pronesla a já si neodpustila tiché: "Já to věděla."
Při cestě k tabuli jsem si ještě všimla Sakury a jejího pohledu: "Držím palce!"
Najednou paní učitelka zaklela. "Ale ne, zapomněla jsem si figuru… Dobrá, nějaký dobrovolník na figuranta?" zeptala se a třída najednou ztichla a ve mně to hrklo. Figuranta?!
"Tak co třeba vy…" Pronesla a ukázala kamsi do třídy. Sledovala jsem její prst a moje srdce se málem zastavilo…. Naruto?! Co ten tu dělá?!
V duchu jsem se modlila ke všem svatým, ať řekne ne, oni mě ale asi nenávidí, protože Naruto jen pokrčil rameny a zvedl se. Zvuky kolem, jako by utichly.
Učitelka mu něco řekla, a on si… Cože? Proč… Co? Jak…
Zrychlil se mi tep.
To snad nemyslí vážně!
"Sundej si triko, prosím." Uslyšela jsem vzdáleně, jako by z ozvěny, moje oči to všechno však postřehly ještě dřív, než uši…
Elegantně si sundal tričko a odhalil tak krásně vypracované svaly. Málem jsem zapomněla dýchat.
Začínalo mi být nesnesitelné horko.
"Hinato, co je tohle za sval?" zeptala se mě, ale já nebyla schopna odpovědět. Skoro jako by celý můj zorný úhel zakrýval jen on a jeho sexy tělo… Kyáááá!
"To - To je…" začala jsem mumlat, ale dřív, než jsem to mohla dopovědět, ucítila jsem jakousi zvláštní lehkost a krev hrnoucí se mi do tváří a pak… Obrazy se mi slily do jedné rozmazané šmouhy, po které následovalo nic, jen tma.
Omdlela jsem.

Muhahaha! Věřte nebo ne, ale tenhle díl byl inspirován skutečnou hodinou biologie - co se zde však stalo bylo zmíněno čistě teoreticky a moje úchylácká mysl to potom roztáhla a zasadila do tohodle příběhu, řečeno jinak, opravdu nám paní učitelka řekla, že až budem na vyšším gymplu, občas se jako figurant vezme nějaký kluk, co sportuje a tohle z toho vzniklo. První část je ovšam smyšlená...
Tashine, tak co, líbilo?! Usmívající se

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tash Tash | 12. června 2012 v 6:38 | Reagovat

Páni no dokonalý díl! xD Musíš napsat pokračovnání!!! Ale ne vážně super a tím omdléním to zakončit, LOL, jen nechci vědět, co si teď Naruto asi myslí :///

2 camelia camelia | Web | 12. června 2012 v 6:50 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že se líbilo... :)

3 Tash Tash | 12. června 2012 v 21:10 | Reagovat

Musíš napsat pokračování nebo umřu :((( xD

4 adads adads | 13. června 2012 v 14:24 | Reagovat

Úplně úžasná povídka!! :D

5 Kristý Kristý | 13. června 2012 v 16:17 | Reagovat

Wáu. Parádní povídka :) Už se moc těšim na další díl :)

6 magika magika | 14. června 2012 v 19:04 | Reagovat

úžasný,no celkem mě taky zajímá co si Naruto myslí

7 Yuuki Yuuki | 12. ledna 2013 v 11:01 | Reagovat

Maxi super díl :D jdu hned na dalšíí... ^^ jsi super spisovatelka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)