Svět je malý 4 - Mezi kamarádkami

9. dubna 2012 v 9:12 | camelia


Další díl, který opět a znovu VĚNUJI TASHINE, jednak proto, že je jedna z mála, která pravidelně píše komentáře, což mě velmi těší : ) dále také za její pomonou ruku a v neposlední řadě proto, že se vlastně jedná o její verzi povídky na přání :D
Děj mě napadl dneska ráno. Jedná se o takový oddechový díl, ve kterém se toho sice moc neděje, ale i tak mě to velmi bavilo psát, dokonce jsem se dostala přes 4 stránky ve Wordu! :D
No, je tam hodně za mě a z toho, jaký bych chtěla mít se svou nejlepší kamarádko vztah, bohužel moje nejlepší kamarádka je něco úplně jiného, ale k tomu někdy jindy. Nyní mi už zbývá pouze popřát hezké počteníčko a zakončím to mojí typickou větou: "Těším se na Vaše komentáře!" =D


Následující ráno byl čtvrtek a já vstávala s až neuvěřitelně dobrou náladou, což je během posledního půl roku skoro zázrak. Shodila jsem nohy z postele a vydala se k oknu. Ovanul mě celkem příjemný ranní vzduch zatím zbavený zplodin z aut.
Nadechla jsem se a vybavila si včerejší večer. Musela jsem se pousmát.
Velmi jsem se těšila do školy a těšila jsem se ještě víc, když jsem si uvědomila, že možná zase uvidím Naruta…
Z přemýšlení u okna mě probralo až uvědomění si, že je mi hrozná zima.
Podívala jsem se na budík.
Ještě jsem měla čas.
Zavřela jsem tedy okno a vydala se do koupelny, kde jsem na sebe pustila horkou vodu a relaxovala…
Bylo tak akorát, když jsem vylezla ze sprchy. Oblékla jsem se a vydala se do školy. Mojí skvělé náladě ještě prospělo zjištění, že nikde v mém okolí není nikdo koho znám a už vůbec ne ta arogantní existence. Dokonce ani "ten druhej", co "toho prvního" doprovází jak ocas psa. No, prostě jsem šla do školy s dobrou náladou.
První hodinu jsme měli Biologii, což bylo dobře, protože to byla jedna z mála hodin, kde jsem věděla o čem je řeč, a ani nějak extra nemusela dávat pozor. Probírali jsme buňky, ale já byla myšlenkami někde úplně jinde. Naruto se totiž vůbec neukázal. Celý den jsem na něj musela myslet.
Když skončila poslední hodina, což byla chemie, byla jsem velmi zklamaná. Naruta jsem totiž opravdu celý den ani nezahlédla, natož abych ho potkala, nebo s ním snad mluvila.
Přesně to dokazuje, že můj život je jako horská dráha. Chvíli jsem nahoře a za chvilku zase úplně dole. Teď momentálně jsem byla pod hladinou moře…
Vyndala jsem si svůj batoh ze skříňky a vydala se směrem k oné proklaté budově, ve které bydlím.

Doma jsem si vyndala všechny učebnice z tašky a řekla jsem si, že bych měla udělat ten domácí úkol z matematiky, ale dopadlo to tak, že jsem jen ležela na posteli neschopna jakéhokoliv pohybu. V usnutí mi však zabránilo bouchnutí dveří.
"Ahoj Sakuro…" Řekla jsem automaticky, aniž bych vzhlédla.
"Ahoj Hin, tak co?" dostalo se mi odpovědi.
Chvíli jsem přemýšlela, co bych měla říct, pak jsem to ale hodila za hlavu.
"Co co?"
Sakura jen protočila oči v sloup: "No přece On!"
"Kdo on?" zeptala jsem se naivně…
"On se ti líbí…"
Už zase! Už zase do mě viděla! Jak já to nenávidím!
"Nene!"
Sakura se tajuplně usmála: "Ale ano!"
Bublal ve mně vztek. "A to můžeš vědět jak jako?!"
Sakura už to nemohla déle potlačovat a začala se smát, zatím co já jsem na ní jen nechápavě zírala.
"No přece proto, že rudneš!"
Sotva to řekla, rozběhla jsem se k zrcadlu a měla pravdu, skutečně jsem měla červené tváře, naštěstí nijak extrémně, mohlo by to být klidně i od mrazu… A pak mi došlo, že venku mrznout opravdu nebude… vzhledem k tomu, že je konec dubna…
Vrátila jsem se s tím, že už jsem zase prohrála, a byla jsem odhodlaná, že s ní nepromluvím ani slovo.
Vešla jsem do naší malé ložnice, sedla si na postel a otevřela knížku biologie, která měla sloužit jako univerzální obrana proti jejímu lejzrovému pohledu, no, nezabralo to.
Sakura si lehla na břicho a opřela se o lokty.
Snažila jsem se ji ignorovat, ale popravdě, příliš dlouho mi to vážně nevydrželo. Oopakuju se? Asi ano...
"Co je?!"
"Nic." Odpověděla mi, ale nepřestala mě sledovat.
Zabodla jsem pohled do knížky, s ním, že si bude myslet, že jsem se horlivě začetla, no, myšlenky mi stejně utíkaly jinam, přesněji k někomu. Musela jsem myslet na ty jeho krásné modré oči, na to, jak miluje zmrzlinu, na to, jaké by to asi bylo, kdyby mě políbil a…
Moje myšlenky přerušil Sakuřin melodický smích.
Zrudla jsem, ještě dřív něž to řekla: "Ty si se do něj vážně zabouchla, co?"
Snažila jsem si zachovat alespoň zbytky hrdosti, což u mě znamenalo, že se přiznám.
"Jo," šeptla jsem, ale nepochybovala jsem o tom, že to Sakura slyšela.
Vrhla jsem na ni letmý pohled.
Ležela na zádech, natažená na své posteli a dívala se do stropu, ruce založené za hlavou. Potichu jsem se zvedla a šla si lehnout vedle ní.
"Závidím ti, víš o tom?" zeptala se mě, když se pode mnou prohnula postel. Překvapení jsem vytřeštila oči.
"Ale proč?"
Sakura se přetočila na bok a opřela o loket.
"Naruto o tebe stojí. Líbíš se mu!"
Na to jsem mohla říct pouze jediné: "Jak ty to můžeš vědět?"
Sakura se pousmála, sice jen na chvíli, ale alespoň něco.
"Jestli to nevidíš, tak si pořiď brýle… Mimochodem, doslechla jsem se, že tě byl doprovodit… Neřekl ti náhodou něco?"
Zrudla jsem a pokusila se zalhat: "N-Ne…"
Jenže Sakura moc dobře věděla, že já nejsem příliš dobrá lhářka.
"Tak to ti nevěřím. Jsi totiž celá červená, to zaprvé a zadruhé se ti třese hlas… Takže ven s tím. Co ti řekl?"
"N-N-No… Řekl, že… že…"
"Že?" Pobídla mě.
"Že jsem…"
"Ano?" její pohled mě doslova propaloval.
"Že jsem roztomilá." Vyletělo ze mě, a vzápětí jsme cítila horkost rozlévající se mi po těle. Už zase jsem rudla… To je nějaký divný, nikdy jsem neměla takovéto problémy… Hm, ale taky jsem ještě nikdy k nikomu necítila něco tak silného, jako k Narutovi.
Zníš ho jenom několik dní a měli jste jen jedno rande! Připomněla jsem si, no nepomohlo to. Sakura odevzdaně spadla zpátky na postel.
"Vidíš a přesně to ti závidím."
Nechápavě jsem se na ní podívala.
"Ale vždyť ty jsi hezká, sexy, atraktivní, šikovná, sportovní a zároveň elegantní. Jde ti škola a spolu s tím zvládáš i deset kroužků, nebo kolik jich vlastně je."
"Děláš ze mě Supermana… ehm, Superženu." Zasmála se, ale vzápětí řekla vážně:
"Já ti nezávidím vzhled, ani povahu Hin, závidím ti to, že jsi našla někoho, kdo ti skutečně rozumí. Nejsi sama."
Rozhodla jsme se, že jí budu odporovat. Co pak neviděla, jak moc velká jsem bez ní… nula?
"Ale vždyť ty taky ne. Máš TenTen, máš mě, rodinu…" řekla jsem a snažila se jí alespoň trochu utěšit, no, nepovedlo se mi to.
Sakura vyskočila z postele s hbitostí držitele černého pásku a řekla polohlasem: "Ale ty máš někoho, komu se líbíš… Ten můj o mě nezavadí ani pohledem."
Vstala jsem a objala ji kolem ramen.
"Promiň." To bylo jediné, na co jsem se zmohla. Nikdy mi nešlo formulovat slova. V tom byla Sak taky mnohem lepší. Jako na spoustu věcí.
"To nic Hinato." Řekla, ale já věděla, že jí to ještě pořád trápí. A to mě ničilo… Kdyby tak ten debil věděl, o co přichází.
"Sakuro, pokud něco vím, tak to, že Sasuke si tě nezaslouží. A mrzí mě to, že místo tebe si pořád všímá mě… jen doufám, že už nemusím opakovat, že kdybych mohla, byl by okamžitě tvůj!"
Sakura si ponechala svůj vážný a smutný výraz, ale v očích jí hrály pobavené jiskřičky.
"Ano, to jsi říkala už nejmíň desetkrát."
"Tak vidíš." Uzavřela jsem toto téma a nabídla jí zmrzlinu, kterou jsem před několika minutami vytáhla z mrazáku.
Přijala.
"Povídej, jakej je…" řekla po chvilce. Všimla jsme si, že zmrzlina už je skoro celá pryč. Doufám jen, že jí nebude špatně…
"A kdo zase?" zeptala jsem se, ale hlavu od učebnice biologie nezvedla.
Sakura zase nasadila svůj vševědoucí výraz a řekla: "No přeci Naruto, kdo jinej!"
Pokrčila jsem rameny a snažila se dál učit, jenže to by nebyla Sakura, kdyby mi dala pokoj.
Na obličeji mi přistál polštář.
"Hej, ty šprte, mluvím s tebou!" Jo to vím, pomyslela jsem si a pousmála se, ale v duchu jsem rozhodla se, že ji budu ignorovat. O tom, co mi ale na hlavě přistála i její matrace, už to vážně nešlo.
Povzdechla jsem si a sedla mezi ten bordel na zemi, kterej budeme muset uklidit, nebo nás správce doslova zabije, ale nyní to bylo nepodstatné. Sakura si sedla naproti a opřela se zády o svojí postel.
"No, tak jo… Je milej a…"
"Blbečku! Já myslím, jakej je, jako jak se s ním cítíš." Přerušila mě. Někomu by se to mohlo zdát nevychované, ale tohle byla prostě Sakura - moje nejlepší kamarádka, kterou bych za nic na světě nevyměnila… Ani za Naruta ne… I když, nebudu popírat, že to by byla skutečně lákavá nabídka.
"Je to… zvláštní. Mám pocit, jako bych s ním mohla najít kámen mudrců, vyletěl až do oblak, stát se Pánem Prstenů, bojovat proti Voldemortovi, projet se na drakovi, potkat mořskou pannu, dokonce i přežít svojí smrt se mi zdá reálné. Je to prostě, jako kdybych byla pod něčí ochranou. Připadám si s ním tak klidná, skoro jakoby mě nic nemohlo rozhodit, nebojím se. Mám prostě pocit, že když jsem s ním, můžu udělat cokoli, jakoukoliv blbost, jakoukoliv chybu a bude mu to jedno, pochopí mě a vždycky zůstane na mé straně. Nikdy mě nezradí. Je to jako být v realitě, který je zároveň sen. Vím, že bych po něm mohla chtít cokoli, klidně bych mu svěřila všechno, sebe, svoje věci, dokonce i Méďu, dala bych mu i svoje tělo, kdyby si o to řek a…" V tu chvíli jsem zmlkla rudá až za ušima. Už zase jsem si nedala pozor na jazyk. Většina lidí, si myslí, že jsem tak tichá, proto, že se stydím, což tedy až do posledního týdne, nebyla pravda, ve skutečnosti jsem ale tak zamlklá proto, že se bojím, abych neřekla víc, než se sluší. Třeba jako teď.
Víš, svoje pubertální představy jsem si vždycky nechávala pro sebe Proč? Ani nevím, ale zato vím, že Sakura to VŽDYCKY respektovala. Další její vlastnost, kterou na ní mám tak ráda.
"Jasně." Zasmála se, protože už zase a opět věděla, proč jsem zmlkla. Ach, proč ve mně může číst jako v otevřené knize…?
"Hinato…?" Zeptala se náhle polohlasem.
"Ano?"
"Važ si toho, co máš." Řekla prostě, dala mi pusu na čelo a usnula.
Povzdychla jsem si, venku už byla tma. Ani jsem si nevšimla, jak rychle se setmělo.
Opatrně jsem se zvedla z její postele, přendala všechny knížky na stůl, ustala si a tichým pomalým krokem jsem se vydala do sprchy. Sakuru jsem nechala spát. Věděla jsem, že usne vždy po tréninku. Nevěděla jsem proč, ale pokaždé je z toho hodně unavená. Občas jsem jí i říkala, že by jí měl trenér více šetřit, ona to ale odmítla s tím, že je mistr a mistrem musí zůstat. A řeknu vám, pokoušet se Sakuru přemlouvat, když si něco umane, je skoro stejně přínosné jako učit hlemýždě vysokou matematiku - jinak řečeno - zbytečné!
Oblékla jsem si svojí oblíbenou dlouhou noční košilku ze stoprocentní bavlny, ačkoliv tomu sama nevěřím - v dnešní době není nic jisté, ale píšou to na tom lístku, a lehla si do postele. Sotva jsem přes sebe přetáhla peřinu a už jsem spala. A moje poslední myšlenky patřily Narutovi, Sakuře a tomu hloupému úkolu z matematiky s nímž se pojila otázka, od koho to zítra ve škole opíšu…

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tashine Tashine | Web | 9. dubna 2012 v 9:37 | Reagovat

Za další věnování jsem velmi polichocena :)
Jinak tenhle díl, tenhle díl byl skvělej! doufám, že Sakura nezůstane ladem, ikdyž upřímně, v téhle povídce bych Sasukeho doprovolně přetáhla žehličkou xD Abych neodbočila od Naruhina, hrozně se těším na pokračování! Tenhle díl mě tak napnul, že ten další budu číst s očima na obrazovce. (Což se u tvých povídek stalo už několikrát, totiž pořád xD)

2 magika magika | 9. dubna 2012 v 20:17 | Reagovat

nádherný,no tak kdy bude další díl??Jsem strašně napnutá.Co se stane?setká se zas s Narutem?Bude nějaký trapas??Sakra já se asi pořádně nevyspím když se to nedozvím.Píšeš úžasně

3 Keiko-chan Keiko-chan | 9. dubna 2012 v 21:22 | Reagovat

áááh... já nemam slov naprostá paráda...moc se těšim na další díl...;)

4 camelia camelia | Web | 9. dubna 2012 v 21:39 | Reagovat

[2]:,[3]:  Moc vám oběma děkuju... Tash, tobě to snad ani říkat nemusím... :D

5 Tarei Tarei | Web | 11. dubna 2012 v 17:17 | Reagovat

Moc se mi líbilo :-) je to napínavý a těším se na další dílek :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)