NaruHina? aneb Jak může jeden prohřešek změnit celý život....

24. února 2012 v 18:23 | camelia
WARNING: Tahle povídka je trošičku více... no, neslušná, takže si rozmysleta, jestli si ji přečtete. Jedna kámoška řekla:
"Pozor, taky hlídá alkohol a pohlevní styk!" No, jinak k tomu asi nemám žádné výtky, ale nepište mi pak do komentářu, že je tako povídka neslušná... PROTOŽE JSEM VÁS VAROVALA! VAŠE VĚC, POKUD SI TO PŘEČTETE, ANO?! Jinak, enjoy it! :)


ČAS: asi 9:00
MÍSTO: pokoj; Hinatina postel
POZNÁMKA: nic

Bylo brzo ráno a já se právě probouzela do pěkného slunného dne. Slunce už bylo vysoko a zářilo jako zlato nebo…
Ne! Zakázala jsem si na něj přece myslet! Už je to pryč…
Protáhla jsem se, udělala si vše potřebné a za necelou hodinu už stála před svým novým domem. Ano, Hiashi se mě totiž rozhodl vykázat a nejspíš si myslel, jak mě tím srazí na kolena a jak budu prosit o odpuštění. Jenže, opak byl pravdou. Konečně po dlouhé době utiskování mého silnějšího já, jsem mu do tváře vmetla, co si o něm myslím a pak jsem s úsměvem na tváři zmizela navždy se sídla Hyuuga klanu.
Měla jsem však štěstí… prokletou pečeť mi dát nemohli, protože mám geny hlavní rodiny a na ty to nefunguje, takže jsem začala znovu, vlastně poprvé, doopravdy žít. Pronajala si vlastní domek na kraji Konohy a čím víc rostla moje svoboda, tím víc rostlo i moje sebevědomí. Cítila jsem to… Měnila jsem se. Stejně jako všichni.
Časem jsem i pochopila, že pro Naruta budu napořád jen kamarádka a dělala jsem, že na lásku k němu už dávno zapomněla.
Jenže, všichni, kteří jste se taky takhle bláznivě zamilovali, už asi víte, že zapomenout nejde. Takže jsem jen svoje city zatloukla hluboko do sebe a za bolesti ze zlomeného srdce dál hrála, že na všechno jen zapomněla.
Ano, bolelo mě to, ale na dlouhodobou bolest si časem zvyknete, jako na všechno, co vám život postaví do cesty. Zákon přežití…
Nadechla jsem se a zhluboka vydechla.
Už je to za mnou, je to minulost…
Dál jsem si namlouvala, jenže pokud jsem se nechtěla zbláznit, jiná cesta asi ani nebyla…
"Hinato?" uslyšela něčí křik. Vzhlédla jsem a v dálce zahlédla růžovou hlavu.
"Ahoj Sakuro," řekla jsem s úsměvem. Od té doby, co máme stejného, nebo spíše stejnou, učitelku jsou z nás celkem dobré, vlastně skoro nejlepší kamarádky. Obě jsme na tom totiž stejně. Milujeme kluky, kteří nás nikdy milovat nebudou.
Ano, odmítáme to, co máme a chceme to, co nikdy nemůžeme mít. Zákon schválnosti. Až o někom kdo to tak nemá, budete vědět, tak mi klidně napište…
"Co budeš dneska dělat? Jsou slavnosti, takže máme tři dni volno…," spustila hned, jen co ke mně doběhla. Očividně byla v dobré náladě.
"Ještě nevím, co ty?"
"Já jdu na nákupy. Nechceš jít teda se mnou?"
"Tak jo… ty, Sakuro, máš večer něco v plánu?"
"Ne, proč se ptáš?"
"Já jen, že pořádám párty na oslavu toho, že jsem jounin a říkala jsem si, jestli…"
"Jasně, se mnou můžeš počítat. Přijdu ráda. A pomůžu ti i s přípravami, jestli chceš…"
"Dík."
"A můžu pozvat…"
"Jo, klidně přijď i s Narutem, vadit mi to nebude, ale Kakashiho nech prosím mimo…," poprosila jsem ji, ale věděla jsem, že ho tam stejně nějak nacpe.
"JOP! A teď se jde nakupovat!"
Jen jsem se usmála, zatím co Sakura už letěla do prvního obchodu…

ČAS: o téměř půl dne později
MÍSTO: Hinatin nový dům
POZNÁMKA: před párty

Trrrrr…
"Jdu otevřít!"
"Jo," křikla jsem na ní a dodělávala jsem poslední drobnosti. Uslyšela jsme otevírání dveří a už z dálky jsem slyšela jeho smích.
"Čau, Hin…"
"Ahoj Naruto." Řekla jsem bez náznaku toho skrývaného citu. Políbil mě na tvář a říkal něco ve smyslu, že mi gratuluje, ale já ho poslouchala jen tak na půl.
Cítila jsem, jak bych chtěla víc než jen pusu. Ta skrývaná láska se pomalu drala na povrch. Co všechno dokáže jeden letmí polibek na tvář, že?
V duchu jsme se zasmála smutným hlasem. No jo, jenže on mi nepatří. Teď chodí se Sakurou a já se s tím budu muset naučit žít. Nevím, jestli jim to spolu vychází a upřímně je mi to jedno… tedy, alespoň říkám a dělám, že je mi to jedno…
Otřásla jsem se, abych zahnala představy, které se nikdy nemohli splnit.
S velkým sebezapřením jsem se mu podívala do očí, poděkovala mu za malý dáreček a dál hrála šťastný úsměv. Postupně přicházeli další a další moji kamarádi, ale já je moc nevnímala. Je, ani jejich gratulace. Myšlením jsem byla totiž úplně jinde… no tak, seber se! Je to pryč, říkala jsem si a zašila jsem se do rohu, abych to mohla nějak zpracovat, ale tušíte, že se mi to příliš nedařilo a mé staré já se začala drát na povrch. Nechtěla jsem vzpomínat.
Sedla jsem si teda k provizornímu baru a poprosila Kakashiho (já to říkala!), aby mi s Anko něco silnějšího namíchali.
Zhasli jsme, roztočili disko kouli a začala hrát hudba. Vlastně ani nevím, kdo byl DJem, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. V mírně podnapilém stavu mě nachytala až Sakura a odtáhla mě na parket. Vlastně ani nevím, s kým jsem tancovala. Poslední, co si pamatuju, jsou odchody všech možných lidí, takže jsme nakonec zbyli jen já, Naruto, Sasuke, Kiba a Gaara.
Ani nevím, koho Sakura odtáhla místo Naruta. Nebo to byl Naruto? nebo… no, to je fuk.
Nejspíš jsme to všichni trochu přepískli s alkoholem. Od jejího odchodu už mám velké černé okno. Na co ale nikdy nezapomenu je to ráno.
To ráno, které změnilo celý můj život…

Probudil jsem se v neznámé místnosti a okamžitě jsem vyskočil na nohy, což se mi ale stalo osudným. Vzápětí jsem se chytil za hlavu a zase šel k zemi. První důvod, který mě napadl, byl alkohol. Vzpomněl jsem si na mlhavé útržky.
Tančím, alkohol, holky, Sasuke a pak… tma.
Pomalu jsem se zvedl, abych opět nedostal závrať a váhavě otevřel oči. Byl jsem v něčí koupelně a oblečení… nikde.
Přemístil jsem se k sobě domů. Oblékl jsem se do svých oblíbených kalhot a mikiny a pak jsem si řekl, že bych se tam asi měl vrátit pro svoje minulé oblečení, které jsem z nějakého důvodu nejspíš nechal u Hinaty doma. Ale… proč jsem se proboha úplně svlékl?! Vzpomněl jsem si, že jsem se probudil v její koupelně.
Že bych si asi chtěl dát sprchu? Možná. Nic jiného mě nenapadá… vrátil jsem se zpět do Hinatina domu. Vešel jsem do obýváku, kde jsem našel podivně rozharašený gauč a jednu Sasukeho ponožku. Tím jsem se ale nezabýval a šel jsem dál.
Dům se zdál jako po nějaké bitvě hrochů. Zkrátka, žádná báseň. Nečekejte po mně přesný popis jeho stavu! Možná, že jste někteří po večeři, nebo prostě po jídle a já vám nechci způsobit dvouhodinové vysedávání v zamčené koupelně. Ne, opravdu nechci.
Ale vraťme se zpět k příběhu.
Prostě jsem pochodoval domem, hledal svoje oblečení a ohrnoval nos nad stavem pokojů, kterými jsem prošel. No, oblečení nikde…
Najednou se ozval křik. Lekl jsem se, až jsem nadskočil, ale hned na to jsem se vzpamatoval a běžel do druhého patra, odkud ten řev vycházel. Rozrazil jsme dveře a… z toho, co jsem uviděl, se asi dlouho nevzpamatuju. Začal jsme se smát na celý kolo. Je mi tě líto Hinato… říkal jsem si s úsměvem a byl rád, že tam nejsem já…

Probrala jsme se nejspíš až ráno díky slunečním paprskům svítících mi do očí. Vstávat se mi ještě nechtělo a tak jsem se zavrtla hlouběji pod peřinu. Zavřela jsem oči a vnímala jen své okolí…
Hluboké trojí dýchání, tep srdcí… moment! Tady něco nehraje! Měla bych slyšet maximálně svůj dech a tep a ne tři další! Otevřela jsem oči a zděsila jsme se.
"ÁÁÁÁÁ!" ležela jsme pod slabou peřinkou v objetí Kibi, Gaary, Sasukeho a všude po pokoji se povalovali NAŠE! části oděvu, i když moje o dost v menší míře než chlapecké… slyšela jsem dupot, který probudil je. Mé sudičky smrti… ehm, nic takového asi neexistuje, ale…
Dveře se rozrazily a dovnitř vtrhl oblečený Naruto a po "krátkém" šoku se začal smát.
Sasuke a zbylí dva muži se posadili a mžouravě se na mě podívali a … opět se ozval křik. Tentokrát tří kluků, který se mísil s Narutovým smíchem.

Doufám, že se nic nestalo…, pomyslela jsem si.

Hoši okamžitě vyskočili zpod peřiny a já se dívala na strop, protože jim jaksi nedošlo, že jsou nazí.
Naruto dostal další záchvat smíchu.
Všichni mužského pohlaví až na blonďáka válejícího se na podlaze smíchy v bolestné křeči… ehm, dává to smysl? No, to je fuk… se začali oblékat. Po pěti minutách jsem to už nevydržela a vyhnala jsem je ze svého pokoje. Sotva byli pryč, sedla jsem si na postel a po dlouuuuhééém zpracovávání šoku jsem se oblékla a sešla dolů do obýváku, kde na mě už čekali tři kluci s křídově bílým obličejem a jeden, kterému ještě stále cukali koutky. Posadila jsem se k nim a … bylo ticho. Všichni jsme si asi přehrávali, co se tady stalo. Nakonec ho prolomil kdo jiný než Uzumaki.
"No… to bylo… hustý…"
"Co budeme dělat?" Zašeptal Gaara s úzkostlivým pohledem a všichni se podívali na mě čekajíc, že asi vymyslím nějaké super řešení… nejsem přece Shiki! Udělala jsem to jediné, co mě napadlo.
"No, budeme dělat, že se nic nestalo a doufat, že se to nebude mít žádné následky…"
Kluci přikývli a já opravdu věřila, že je vše vyřešeno. Jak bláhově jsme se pletla!

ČAS: o dva měsíce později
MÍSTO: Konoha; různé časti
POZNÁMKA: problémy se už rýsují…

Zazvonil zvonek. Stála jsem v rezidenci klanu Uchiha, tedy spíš v tom, co z ní zbylo, a klepala jsme na dveře jediného domu, který ještě nebyl v natolik hrozném stavu, a dalo se v něm bydlet. Otevřel mi až po deseti klepáních, spíš bušeních, ze kterých mě už začala bolet ruka, jelikož zvonek jsem už stačila rozbít.
"Hinato? Co tu děláš?" zeptal se Sasuke ještě v pyžamu. A pak, že já jsem spáč!
"Jdu za tebou a ehm… prostě buď za čtvrť hoďky v mém domě."
"Tak j- Hej! Kam zas běžíš?!"
"Musím si ještě něco zařídit… Prostě tam buď," zakřičela jsme ještě a zmizela za rohem. Pak jsme šla ke Kibovi a taky k Shikamarovi a Temari, u kterých byl teď na chvíli Gaara. A pak jsem jen čekala, až přijdou. Konečně po dlouhé době jsme tam v obýváku seděli všichni. Zhluboka jsem se nadechla…
"Vyskytli se menší, no, spíš trochu větší komplikace…"
Hoši zběleli, protože nejspíš už tušili, o čem je řeč…
"Jsem těhotná," řekla jsme pouze a čekala na jejich reakce.


ČAS: večer o tři dny později
MÍSTO: u Naruta doma
POZNÁMKA: …

Ozval se zvonek. Znuděně jsem vstal a šel otevřít.
"Ahoj kluci, co vás ke mně přivádí?" zeptal jsem se s úsměvem a pozval jsem je dál. Vybavil se mi totiž poslední okamžik, kdy jsem je viděl. Však vy víte kde…
"Proč jste takový bílí?"
"Naruto…" začal Gaara. Radši jsem se posadil.
"Víš… vyskytli se menší komplikace…" doplnil ho Sasuke. Začal jsem být nervní. Ani vlastně nevím proč...
"Hinata je těhotná a…"
"A vy nevíte čí to je, co?" řekl jsem s úsměvem místo Gaary. Nervozita na chvilku zmizela.
Svorně přikývli.
"A tak jsme tě přišli požádat, jestli bys mohl o tom nikomu neříkat. Alespoň, než se narodí…"
"Dobře." Slíbil jsem jim s povzdechem.
"A ještě něco… no, víš, jsi jediný, který o tom ví, takže jsme tě přišli poprosit, jestli by ses nestal jeho…"
"Nebo její!" přerušil Sasukeho Kiba.
"…kmotrem."
Nejdřív jsem nevěděl, co udělat, ale nakonec jsem přikývl.
Kluci mi moc děkovali a já se jim musel smát. Byli na tom hůř, než já, když jsem měl Tsunade pomáhat s papíry. Vypadali, že už pěkných pár dní nespali a byli opravdu ve stresu. Pořád se lekali a byli pěkně roztěkaní.
"Hoši, já jsme tak rád, že nejsem na vašem místě. Bejt taťka už ve dvaceti… ne díky! Mimochodem kdo je největší favorit?"
"No, popravdě, asi tady Uchiha, protože si mlhavě vzpomíná, že s někým spal, ale těžko říct…"
"Hehe," říkal jsem šťastně a chtě nechtě se mi rýsoval úsměv na tváři.
Jojo, se Sakurou jsem se nedostal ještě ani k puse, takže na děti si pěkně počkám…
JUPÍÍÍÍ! To vám hoši nezávidím… Já budu ještě dlouho bez závazků!

ČAS: tentýž večer
MÍSTO: dům Haruno, Konoha
POZNÁMKA: Sakuro…

Byla jsem trochu mimo, ale asi šťastná. Věděla jsem to už delší dobu.
Jsem přece medik, ne?
Jenže problém se naskytl až tehdy, když se mě Ino zeptala, čí to je. Vystřelila jsem první jméno, které mě napadlo. Samozřejmě, že jsem řekla Naruto. Konec konců, vždyť s ním chodím… ale v podvědomí jsem byla pěkně nervózní, protože jsem měla tušení, že Naruto je v tomhle nevině.
Nervózně jsme se kousla do rtu.
No jo, musím holt čekat, až se to narodí…
Kuo!


ČAS: o dalších sedm měsíců později
MÍSTO: nemocnice
POZNÁMKA: blížíme se ke konci…

Seděli jsme v čekárně. Kluci si už nervózně okusovali nehty a i já jsem nebyl zcela v pohodě. Sice jsem toho o porodech moc nevěděl… dobře, skoro nic jsem o nich nevěděl, ale zdálo se mi, že to trvalo až příliš dlouho… konečně se otevřeli dveře a z nich vyšli zpocení doktoři v čele s Tsunade a Sakurou, už pěkně zakulacenou (že bych se z "otcování" nevyvlík´?) a obě byli značně zamyšlené a trochu i v šoku? Ne, to se mi určitě zdá… Vyskočili jsme na nohy.
"Proč vám to trvalo tak dlouho?" zeptal jsem se a vzápětí Sasuke, Gaara i Kiba vyhrkli téměř jednohlasně:
"Stalo se něco? Jsou v pořádku? Jak vypadají? Co je s Hinatou? A …"
"Klid! Jste horší než stádo pakoňů!" Seřvala je šeptem Tsunade a něco si šeptala se Sakurou. Divil jsem se, proč pořád ujíždí z kluků pohledem na mě? Ne, jenom se mi to zdá… uklidňoval jsem se, ale tak úplně to nezabíralo.
Řekli nám, že Hinatu budeme moc vidět až za nejdřív čtrnáct dní, protože je prý ohromně vyčerpaná a ztratila mnoho krve, takže se její tělo musí zregenerovat. Přišlo mi to víc než divné. Dál se na mě navíc koukali podezíravým pohledem a já jsem byl čím dál nervóznější, až sem to nevydržel.
"Co na mě tak zíráte?!" vyjel jsem na ně. Překvapeně zamrkali.
"Já… my… jen…, že…že se vyskytli menší komplikace v podobě čak-"
"Sakuro! Ovládej se!" zarazila ji Tsunade a ani jedna mi už neodpověděla.
Jen obě byly popelavě bílé... ehm, je popel bílý? Snad jo…
No, radši jsem se sebral a šel na ramen, abych zahnal podivné pocity, které se mě zmocňovali…


ČAS: O dva týdny později
MÍSTO: pokoj v nemocnici
POZNÁMKY: teď se ukáže, čí je to, aneb THE END!

Letěl jsem do nemocnice za Hinatou a za svým malým kmotřencem, ať už to bude holka nebo kluk. Usmíval jsem se.
Když jsem doběhl do pokoje 216, byly tam už všichni a Gaara i ostatní vypadali značně … v šoku?
"Copak? Má kousek od vás všech, nebo, co?" zeptal jsem se s úsměvem.
"Tak nějak," řekla Sakura a kromě ní mi neodpověděl. Dokonce ani Hinata, která nezčervenala, když jsem se na ní podíval. Kluci se asi za chvilku konečně probrali.
"Vypadáte, jako by nebylo ani jednoho z vás!" smál jsem se dál. Všichni si vyměnili úzkostlivé pohledy. Sasuke dal Hinatě ruku na rameno.
"Necháme to na tobě. Musíš mu to říct sama. Hodně štěstí…"
Hinata polkla a všichni se odporoučeli z místnosti včetně Tsunade a Sakury. Teď už jsem začínal být opravdu nervózní…
"Hinato, děje se něco?"
Zeptal jsem se jí a popošel blíž. Díky tomu jsem si všiml dvou uzlíčků v jejím náručí. Nervozita na chvilku opadla.
"Ukaž, chci vidět, jestli je to malý Shukaku no Gaara, Uchiha nebo Izunuka," říkal jsem s úsměvem. Hinata značně bledá mi je pomalu naklonila, abych na ně viděl.
"Ne…" začala. Projel mnou šok.
"Jsou to malí Uzumaki." Slyšel jsem jakoby z dálky, protože v tu chvíli jsem vnímal jen dvě malé blonďaté hlavičky se třemi pruhy na každé tváři a dva páry jasně modrých očí, které si mě zvědavě, ale s jakousi láskou prohlíželi.

Ne… to není možné…

Byli moje poslední myšlenky, než jsem omdlel.


-----------------------------------------------------FLASHBACK-------------------------------------------------------
ČAS: ?
MÍSTO: porodní sál, Konoha
POZNÁMKY: ou... to muselo bolet…

"Sakra! Krvácí, honem!" ozval se hlas Tsunade. Hinata se právě svíjela v další bolestné křeči. Všichni už byli unavení.
"No tak… pojďte ven…" mumlala si pro sebe Sakura, která se snažila udržet Hinatu v klidu.
"Dobrá, už to trvá moc dlouho. Sakuro, víš, co máš dělat. Musíme je dostat ven, co nejdřív, jinak vykrvácí!"
"Ale Tsunade-sensei… je to nutné? Císařský řez?"
"Sakuro! Neodmlouvej! Tady jde o život! Musíme…"
Přerušil ji Hinatin bolestný výkřik. Upadala do bezvědomí.
"Do pr… dělejte! Musíme ji zachránit! Skalpel…"
Už se k ní blížili, když najednou z ní začala unikat rudá čakra. Hinata znovu vykřikla.
"C-C-Co to je?" zděsili se všichni. Zářivka začala poblikávat.
"Kyuubi…" vydechla Tsunade šeptem, ale neměla čas uvažovat.
"Tsunade-sama… vidím hlavičku…" vykřikla radostně Sakura. Vzápětí čakra zmizela a zářivka se znovu rozsvítila.
"Tak na co čekáme… raz, dva…"

Bylo po porodu a všichni si mohutně oddechli. Matka přežila a děti se měli k světu. Holčička a chlapeček. Možní otcové už byli pryč a byla skoro noc…
Tsunade věděla, že by se měla radovat, ale stále jí lezlo do hlavy, to, co viděla.
Nebýt té čakry, vykrvácela by… ale…
"Tsunade-sensei… bylo to to, co si myslím?" zeptala se úzkostlivě růžovlasá žena stojící vedle ní. Zamyslela se nad odpovědí.
"Nevím, možná že ne. Konec konců, mezi hlavními podezřelými je přece Sasuke… copak mi víme, co se stane, když se skombinují dvě silná kekkei genkai tohoto formátu…"
"Ale… ta čakra…"
"Ano, i mě to připomínalo Kyuubiho… jenže… proč by ji zachraňoval?"
"Řekneme to jim… a Narutovi?"
"Ne! Neblázni! Prostě musíme počkat, až otevřou oči. Do té doby se můžeme jenom hádat…" řekla a podívala se na Sakuru. Byla už pěkně kulatá.
Může kdykoliv začít rodit.
"Tsunade-sama! Tsunade-sama! Hoří!" přerušila jejich rozhovor a myšlenky mladá sestřička.
"Cože? Kde?"
"V dětském oddělení…"
"Honem!"
Čím byli blíž, tím víc byl cítit zápach. Rozrazili dveře a dali si ruce přes pusu. Všude byl kouř. Razili si to k dětským postýlkám. To co ale viděli, jim naprosto vyrazilo dech. Děti si v klidu leželi ve svých postýlkách s úsměvem na tvářích a hráli si s plamínkem, který jim vesele poskakoval v rukách a co víc! Neměli ani spáleninu. Jakoby se jim oheň sám vyhýbal.
Otevřeli oči. Modrý okraj, rudá duhovka a protažená kočičí zornička. Nebylo pochyb.
Tsunade i Sakura zalapali po dechu, což ale nebyl nejchytřejší nápad, když všude byl kouř. Sakura je chytla do rukou.
"Sakuro!" zavolala Tsunade, ale bylo pozdě. Sakura je pustila.
"J-Jsou horký!" zamumlala a zděšeně se podívala na děti. Ty si ale v klidu levitovali s úsměvem na tváři přímo ve výši jejích očí.
Obě kunoichi překvapeně zamrkali, když z nich začala unikat rudá čakra tvarující se do formy mini-Kyuubi. Všechno však přerušil hlas.
"Kde jste kdo?"
ANBU!, oddychla si Tsunade. Čakra i plameny v dětských rukách zmizeli a oba leželi v Sakuřiným náručí a nevinně se na ni dívali svýma jasně modrýma očkama.
Pátá nakázala ANBU hasit plameny a zavázala je přísahou mlčenlivosti.
Kapitán Yamato pak celou místnost opravil tak, že nebylo poznat vůbec nic.
Jediné, co dokazovalo, že se to Tsunade a Sakuře jen nezdálo, byli dva usmívající se uzlíčky v jejím náručí s jasně modrýma očima, třemi pruhy na každé tváři, blonďatými vlásky a Kyuubiho čakrou skrytou hluboko uvnitř.
"Naruto, já tě zabiju…" řekla šeptem Sakura, ale v duchu si pak dodala s pohledem na své velké břicho:
Čí dítě nosím teda pod srdcem já?! Když Hinata spala s Narutem?!

---------------------------------------------------FLASHBACK---------------------------------------------------------

A teď pár slov na závěr milí čtenáři….
Nakonec se ukázalo, že Sakuřiny děti jsou Sasukeho a tak byl opět obnoven klan Uchiha.
Naruto všechno po čase zpracoval, Hinatu si vzal za manželku, dostal titul Hokageho, založil si Hinatou šesti-člennou rodinu a stal se z něj nejlepší táta, kterého si takoví čtyři rošťáci mohli přát… a pokud se ho teď zeptáte, jestli lituje toho, co se stalo tenkrát na té party, řekne vám, že ne.
Nevěříte mi? Tak si to běžte zkusit!

THE END
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tashine Tashine | Web | 24. února 2012 v 19:06 | Reagovat

Přečteno, velmi zvláštní a dobré, musím jen říct, že jsem se řezala smíchy s Narutem :D Ale něco mi tam chybělo, totiž chyběla mi tam ta Naruhina, doufala jsem, že tam někde bude, že si tam někde s Hinatou promluví, ale ono nic, jenom konec no :D Ale jako bylo to pěkné, většina tvých podívek se mi líbí, i tato ;)

2 camelia camelia | Web | 24. února 2012 v 19:15 | Reagovat

Dík... Já vím, ale tentokrát jsem se rozhodla pro jiné... Jo, a právě teď píšu tvoje přání XD

3 Tashine Tashine | Web | 24. února 2012 v 20:09 | Reagovat

[2]: Jj =) OOO opravduu? :D Tak piš piš piš piš, moc se těším, moc =)

4 camelia camelia | Web | 24. února 2012 v 20:16 | Reagovat

Těšit se můžeš, otázkou je, jestli to vůbec někdy dopíšu... :D

5 Naruta-chan Naruta-chan | Web | 24. února 2012 v 22:37 | Reagovat

super poviedka :) píšeš fakt dobre :) inak...máš u mňa diplom za spriatelenie :)

6 Tashine Tashine | Web | 25. února 2012 v 10:53 | Reagovat

[4]: Prosím jo, prosíííím =)

7 JL & JH JL & JH | 25. února 2012 v 13:19 | Reagovat

Tak jo. Tu je mešia kritika, tak ju neber v zlom, ok?
Za 1.: Čo bolo, preboha na tejto poviedke neslušné?
Za 2.: To sa akože všetci medzi sebou na tej párty vyspia? Hinata a Naruto, Sakura a Sasuke.
Za 3.: Zo Sakury si spravila krásnu bezcharakternú /píp/ niežeby ti to zazlievam, mám na mylsi to, že hinata spomínala, že chodí s narutom a je zamilovaná do niekoho iného...(klasika vieme si domyslieť)
Za 4.: Naozaj som sa tešila, že Hin skončí s niekým iným, ale´ako vidíme...

8 camelia camelia | Web | 25. února 2012 v 15:35 | Reagovat

Tak jo, jdu ti to ujasnit, neber to ve zlém, ok?
1) Právě to, že se spoutu někteří vyspí, ten alkohol a tak. Nic pro sedmileté děti. Ale je to tvůj názor a já to psala i četla taky před hodně dávnem, takže ti na to úplně nemůžu odpovědět a hlavně, to že to není tak "úplně" vhodné byl důvod, proč mi to neuznali na konoha.cz, takže...
2) Dobrá, jdeme dál: Hinata a Sakura pořádají párty, pak je to tak, jakože se Hinata probudí v objetí Kibi, Gaary a Sasukeho, zatím co Naruto se probudí sám v její koupelně. Sakura se nakonec nějak dostala k sobě domů. Neví, že se v podnapilém stavu vyspala se Sasukem, který se svalil na stejnou postel jako kiba a gaara a pak i hinata, která, jak vyplynulo textu bude mít děti s Narutem, což nikdo neví až do konce povídky. Příběh je napsaný částečně i tak, aby ste si domysleli, co nebylo napsáno. Prostě fantazie.
3) Opravdu? Já to tak neberu. Ona alespoň částečně Naruta milovala, jen s ním zatím pouze chodila. Alkohol dělá divy. Nemohla za to, že se vyspala se Sasukem. Jedna z věcí, které ste si měli i domyslet: Co se tam vlastně stalo?
4) A kdo ti říkal, že musí skončt s někým jiným?  Je mi líto, ale taky nečekej že napíšu něco jiného než N+H kromě povídek na přání. Jo, jenom ze zvědavosti... S kým sis myslel/a, že ho dám?Děkuji za tvůj komentář i kritiku, neberu to ve zlé. Nikdy se nemůžeš zavděčit všem, a teď si to taky neber osobně, ale  některé tvé připomínky se mi zdály zbytečné. Každopádně mám otázku i na ostaní čtenáře: Souhlasíte s nějakým bodem? Jestli ano, napište do komentáře. Děkuji.

9 Tashine Tashine | Web | 25. února 2012 v 16:13 | Reagovat

[7]: Tak, taky bych ti chtěla něco říct, jako jeden ze čtenářů této úžasné spisovatelky.
Za prvé : Hned na úvod ti chci říct, že takovouto kritiku si člověk nečte zrovna rád, a myslím, že to zná každý na vlastní kůži co to je, když si dá tu práci a něco vymyslí a pak mu to někdo v několika bodech okritizuje a ještě má tu drzost, napsat aby to dotyčný nebo dotyčná nebrala ve zlém, což je nesmysl, protože jak jinak si to vzít?Nijak, a nevím, proč jsi si to přečetla celé, když to nakonec jen okritizuješ. Mě když se něco nelíbí, nebo mi to respektivě není po chuti, přestanu to číst a nepíšu nic, protože nepatřím k lidem co si to chtějí vyvolávat konflikty.
Za druhé -  Camelie byla tak hodná, že tam nebylo neslušné nic, respektivě to tam bylo naznačeno, pokud si zvyklá na nějaký prasárny v povídkách, tak  jdi někam jinam.
Za další - Sakura tam určitě charakter měla, ale musím souhlasit s Camelii - Když se člověk opije, těžko ví co dělá, takže si nemyslím, že by stratila charakter.
A potm, já NaruHina miluju a když ty né, tak né a co ona s tím, už v nadpisu je to velké NARUHINA, pokud si to přehlédla, tvoje chyba, jdi si koupit dioptrie.
A konec = Nechápu proč máš tu potřebu kritizovat, ale samozřejmě ti to neberu a pokud se na mě chceš naštvat, tak ti taky něco napíšu: Neber si to zle ;)
Jo? To je tak vše ;)

10 magika magika | 25. února 2012 v 19:22 | Reagovat

páni úžasný,ani se mi to nezdálo to sprostý

11 camelia camelia | Web | 25. února 2012 v 21:09 | Reagovat

Psala sjem to tam, protože na konoze mi to nevzali nejspíš z toho důvodu, že je to.. no... Prostě lepší varovat.než později litovat :D

12 Kata-chan Kata-chan | E-mail | Web | 25. února 2012 v 23:28 | Reagovat

[11]: Na blogu ti za to nikdo nic neudělá ;) To já už napsala sprosťáren...:D A na konoze neuznají skoro nic ;)

[9]: Chci se teď zastat ´kritičky´. Tenhle komentář od tebe opravdu nebyl nutný. Není každého povinností psát jen milé komentáře. Tak se jí to zkrátka nelíbilo.

K povídce...vážně moc ero to nebylo ;) ale je mi to celkem fuk, uznávám že tím by se to všechno prozradilo ;). Sakuřino myšlení jsem taky nepochápala, alkohol sice dělá divy ale nebyla opilá přece celých 9 měsíců ;) Jinak nápad opravdu moc zajímavý, zajímavě zpracované, i když si s tím určitě šlo víc pohrát (ale mě by se taky nechtělo :D). Na závěr jsem ráda, že to dopadlo dobře, a hlavně že je sasusaku n.n

P.S.=Jak seš na tom s mojí povídkou na přání? n.n"

13 JL & JH JL & JH | 26. února 2012 v 8:24 | Reagovat

Kritika nebola nutná? Dobre, lenže toto celkom nechápem. Vždy si dobrý poviedkári radi vypočujú kritiku, a vezmú si ju. Takto to proste chodí, a potom aj vedia čo zmeniť, alebo poznajú názor iných. Takže, ma asi mrzí, že som nemlčala a nenapísala aká je ta poviedka úžasná, niežeby nebola dobrá, lenže mi príde od veci zbu*erovať ma za menšiu (naozaj veľmi malú) kritiku. Ale nechajme to tak, pretože nie je nutné, hádať sa tu za samé krav*ny. ;)

14 camelia camelia | Web | 26. února 2012 v 8:42 | Reagovat

[13]: Neříkám, že nebyla nutná, jen bych prosila, když kritizujete, napište i něco co se vám líbilo. NIc víc, nic míň. Když to neuděláte, mám pak pocit, že jsem to psala naprosto zbytečně. Já ti děkuji za tvojí kritiku. Na jednu stranu, každého alespoň trovhu dotkne kritika.. :) Ake ano, děkuji ti.

TO: Kata-chan: Jak jsem napsala nahořě, mě nevadilo to, že komentovala a kritizovala, mě vadilo to, že neřekla nic co se jí líbilo. K tashine souhlasím, že tento komentář nebyl nutný, ale... No, potěšil mě :)
POřád lepší tam napsat, že je to ero, než aby mi pak někdo vytkl, že to je ero a nenapsala jsem to tam, a že u to vadí, že se mu tu nelíbí atd. Takové komentáře mě totiž vážně štvou (až po těch od kuličky a spol.)
No, stále mám konec, ale mě prostě nejde ta tragika :D Jinak an nápadu už pracuju... :)

15 Kata-chan Kata-chan | E-mail | Web | 26. února 2012 v 9:38 | Reagovat

[13]: Tady nikdo neříkál že kritika nebyla nutná. Alspoň já ne. Zkus se naučit trošku víc tu ´snahu porozumět textu´. Tohle není hádka, tohle je konverzace komentáři.

[14]: Hej já čekám :D A nemůžu se dočkat n.n

16 Tashine Tashine | Web | 26. února 2012 v 9:48 | Reagovat

Takže, vidím jak se to tu vyvrbilo a upřímně něco takového se možná dalo i čekat :/ Ale já to určitě nevezmu zpátky, protože si nemyslím, že je tak od věci napsat svůj názor na pronesenou kritiku (Stejně jako ta kritička napsala svůj názor na tuto jednorázovku)a taky já (já osobně) mám Cameliiny povídky velmi ráda (A nemyslím si, že jsem jediná) a proto bychom si jí my čtenáři měli chránit, aby nám psala dál. Neříkám, že ta povídka byla bezchyby, ale když člověk napíše samou kritiku, nevytratí se pak spisovatelkám chuť psát? Člověk nemusí neustále lichotit, to nejde, ale neměl by napsat jen čistou kritiku, no ne? Protože je blbost číst celou povídku a pak jí jen  okritizovat, no. Kdyby byla doopravdy tak špatná, proč by jí měl člověk číst celou, když ví, že jí nakonec jenom okritizuje?(Tuto otázku pokládám kritičce)Jak jsem řekla, já si to myslím, je to věc názoru, povahy a typu povídek, jaké člověk čte a nečte, ale nemyslím si, že je zbytečné a nechtené napsat svůj názor,toť vše.
Ale dobře, nechejme toho, stejně by to bylo stále stejné, a komentáře by měly stále stejný tvar.....

17 Tashine Tashine | Web | 3. března 2012 v 9:47 | Reagovat

Holka ty mě ničíš, jenom kvůli tobě jsem si zapla inťák v mobilu, abych mohla kontrolovat co nového píšeš a ono pořád nic, né dobře, ale napravit, ju ? :D

18 Hin Hin | 15. července 2012 v 22:59 | Reagovat

Cami tak tohle jsem opravku nečekala, ale musím říct, že se ti to vážně povedlo ;) Nádhera, jen tak dál. Už se těším, až napíš zase něco nového.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)