Svět je malý 2 - aneb o náhody v něm není nouze

27. ledna 2012 v 18:34 | Camelia


Když jsem se o víkendu svěřila Sakuře, velmi se mi ulevilo. Řekla mi, že jsem se zamilovala a já to samozřejmě popřela… I když jsem si nebyla jistá, jestli si to náhodou nenalhávám. Ale bylo to jedno. Koneckonců, už ho stejně nikdy neuvidím…
V pondělí ráno se ale stalo něco, co jsem naprosto nepředpokládala. Něco, co mi vyrazilo dech, ale vezmu to pěkně popořadě.
Ráno jsem vstala s překvapivě dobrou náladou. Zdálo se mi totiž o něm…

Když jsem ale vyšla ven, moje nálada velmi rychle klesla pod bod mrazu. Uslyšela jsme totiž známé arogantní kroky.
"Ahoj kočko, jak jsme se vyspali?"
"Co tobě je do toho…" odbyla jsem ho a snažila se zmizet, ale velmi rychle mě dohnal, až šel po mém boku.
"Je slušné odpovědět!" řekl a maličko se na mě natiskl, takže jsem se škrábla o zeď jednoho starého domu s odporně hnědou omítkou.
Přetlačila jsem ho víc do středu chodníku, to jsem však neměla dělat.
Rázem se u mě objevil druhý úchyl jménem Kiba. Sevřeli mě do kleští.
"Tak, jak ses vyspala?"
"Fajn, si spokojenej?!" prskla jsem a zrychlila, ale i přes to se mnou drželi krok. Chytil mě za ruku.
"No tak, zklidni hormon…"
"Sasuke, okamžitě mě pusť!"
"Nebo co?!" vybouchl a narovnal se, takže byl asi o hlavu vyšší než já.
Jen jsem zavrčela a snažila se ovládnout svůj vztek.
No tak, nevšímej si ho… říkala jsem si a upírala své oči na chodník. Celkem se mi to dařilo, alespoň do doby, než začali diskutovat o mých… ehm, o tom, jak mám vyvinutý hrudník.
Pomalu jsem už ztrácela trpělivost a celé to vyvrcholilo tím, že Sasuke utrousil:
"Možná, že kdyby…"
Možná, že kdybych tě nakopla do choulostivého místa, až bys pištěl jako holka…
"…si mi dala šanci…"
Bych určitě ulevila spoustu dívkám od…
"…abychom se lépe poznali…"
Tvých odporných namyšlených způsobů…
Už jsem měla v plánu svůj plán uskutečnit, svůj dokonalý plán, nebýt jednoho… jeho hlasu.
Nejdřív jsem si myslela, že mám halucinace, ale když jsem se otočila po zvuku, viděla jsem ho. V tu chvíli bych přísahala, že snad vidím ducha. Zírala jsem na něj a bylo mi fuk, že asi vypadám jako debil…
"Sasuke!" křičel a mě naprosto ignoroval, ale možná, že to bylo dobře, protože bych asi stejně mlčela nebo přesněji zírala s otevřenou pusou. Přiběhl k nám a veškeré pochybnosti se rozplynuly. Byl to on.
"Čauky Naruto… jak se vede?"
Naruto? Hezké jméno…
"Ale jo jde to…"
On se zná s tím úchylem, jak je to možné?!
"Hm, pozdravuj ode mě Miki…" řekl ten ignorant.
"Jop."
Odkašlala jsem si, aby mě neignorovali.
"Jo… tohle je Hinata."
"Sasuke… já umím mluvit! Tak laskavě ztichni!" doporučila jsem mu a podívala se na Naruta. Usmál se a mě pohltil takový jeden pocit… jako bych dokázala všechno na světě…
"Neznáme se od někud? Ajo, z tý tramvaje. Takže já jsem Naruto…"
"Ahoj, Hinata."
"Moment vy se znáte?!" zeptal se Sasuke a tvářil se trochu mimo. Velmi mě to potěšilo.
"Jo, jsme na sebe trochu narazili v tramvaji. Doslova…" řekla jsem a za chvilku, když už Uchiha otevíral tu svojí arogantní a "sexy" pusinku, jsem dodala.
"No, já už musím jít. Mějte se hoši…"
Zmizela jsem za rohem a nechala tam ty dva úchyly a Naruta stát.
Zatím co jsem se snažila vysvětlit si, proč se přiblble usmívám a rudnu, Naruto měl jiné problémy.

Sasuke vypadal, jako by měl otřes mozku, což je zajímavé, jelikož podporuji teorii, že žádný nemá.
"Hezká holka, nemyslíš?" zeptal se mě. Něco se ve mně při té otázce pohlo, ale snažil jsem se zůstat klidný a nedávat to najevo.
"Hm…" zmohl jsem se jen na tohle slovo, protože myšlenkami jsem byl u její vůně a krásných havraních vlasů. Ze snění mě vytrhlo až zvonění a oznámení ředitele. Zatím co jsme šli do třídy, vpouštěl jsem Sasukeho kecy jedním uchem dovnitř a druhým ven, aby mi v mé hlavě nezabíraly zbytečné místo a neničili moje představy s Ní… Zatím co jsme šli na hodinu do učebny fyziky, usmyslel jsem si, že se s ní dnes setkám.
Vstoupili jsme do třídy…

Mrskla jsem batoh k lavici a svalila se na své místo. Přemýšlela jsem o něm… Naruto… pěkné jméno…
"Čau Hinato," uslyšela jsem hlasem Sakury. Přišla ke mně a sedla si na lavici. Jako vždy jí to moc slušelo. Měla na sobě jeany s elegantním červeným tričkem a riflovou mikinou. Absolutně jsem se s ní nemohla měřit… Tak proč ti dva úchyláci jedou po mně?!
"Ahoj Sakuro, jak to šlo?"
"Ale jo, trenér nás naučil dneska nový chmat… celkem jednoduchý."
"Hm…" chtěla jsem jí něco odpovědět, ale v tu chvíli jsem nemohla vydat ani hlásku. Do třídy totiž vstoupil on… Vypadal zamyšleně. Přemýšlela jsem nad tím, co se mu asi míhá hlavou a doufala, že to bude nějak souviset se mnou… Jsem naivní? Asi ano…
"Hej, Hinato?! Posloucháš mě vůbec?" ptala se mě Sakura. Zmohla jsem se jen na přikývnutí. Nemohla jsem z něj totiž spustit oči. Sledovala můj pohled.
"To je on? Ten, o kterém jsi mi vyprávěla?"
Tiše jsem přikývla.
"Není špatnej…"
"Šílíš?! Je krásnej!" vykřikla jsem nahlas. Všichni ve třídě se na mě otočili. Včetně jeho… Ucítila jsem, jak se mi do tváří řine krev a jen se modlila, abych nebyla tak rudá, jak jsem si myslela, že jsem. Následoval výbuch smíchu. Myslela jsem, že se propadnu. Ale on se nesmál… jen se na mě díval. Pohled jsem mu oplácela. Dívali jsme se na sebe dlouho, až do mě Sakura šťouchla.
"Nezírej na něj tak, nebo se tě ještě lekne…" pošeptala mi do ucha, ale i přes to, jak slabě to řekla, jsem se strašně lekla. Otočila jsem se na ni. Na tváři ji hrál pobavený úsměv typu "Ty se nezdáš."
Jen jsem si odfrkla a sedla si na svoje místo. Celá hodina probíhala nudně. Naruto si musel jít pro učebnice a já jsem pochopitelně musela myslet na něj, takže jsem všechny naprosto ignorovala. Jednou, když se mě učitel zeptal na to, jaké síly působí na zeměkouli, udělala jsem nechápavý výraz a řekla něco jako ve smyslu "Jsou důležitější věci, na které bych měla myslet," a dál ho nevnímala. Nevím… možná jsem dostala pětku za nepozornost, ale to je fuk. Jsou to jen hloupé známky, ne?
Den se neuvěřitelně vlekl. Když konečně zazvonilo, vystřelila jsem ze třídy a běžela ke skříňkám. Jenže do mě nějaké tele, co běželo ještě rychleji, než já, nabouralo, a tak se mi všechny učebnice a sešity rozsypaly po chodbě. Dřepla jsem si a začala je sbírat, zatím co jsem si v duchu nadávala, jak mě může jen nějakej hloupej kluk rozhodit…
Sehla jsem se pro učebnici biologie, jednoho z mých nejoblíbenějších předmětů, když se však moje prsty dotkly jiných. Překvapeně jsem vzhlédla. Tep se mi automaticky zrychlil, aniž bych mu to poručila, nebo si to přála. Dívala jsem se do modrých bezchybných očí, které může mít jen jeden člověk.
Naruto…
Nic neříkal, jen jsme se navzájem pozorovali. Vstali jsme téměř ve stejný okamžik, aniž bychom přerušili oční kontakt a on mi podal učebnice.
"Díky…" řekla jsem konečně. Jen kývl, jakože přijímá a bok po boku jsme vyšli ven v dusném jaksi nervózním tichu.
Vzpomněla jsem si, na tu větu s tím hloupým klukem… nebyl hloupý. Byl milý, hezký a mě připadal hrozně přitažlivý…
"Hm… Hinato? Jsi Hinata, že jo?"
"Jo," odpověděla jsem plaše. Taková jsem se neznala!
"Hm… chtěl jsem říct…mohla bys… no… víš, já…. přál bych si… chtěl jsem tě… já… Achjo! Já nikdy nebudu žádnej řečník!"
Začala jsem se smát. Nejdřív sotva slyšitelně, ale po čase už pořádně hlasitě. Nejdřív se na mě překvapeně podíval. Za chvíli jsme se oba dva smáli jako blázni, až nás nějaká babička napomenula, že se chováme jako malý a ať se probůh ztišíme.
Oba dva jsme si stěží zachovali vážnou tvář a já se málem neudržela, když Naruto s výrazem alá sedím v parlamentu nebo jsem na pohřbu, řekl:
"Ano, jste velice laskavá, že jste nás upozornila na nevhodné chování. Jste úžasná osoba a ta sukně vám mimořádně sluší…"
"Ó… ty jsi mi ale lichotník…Kdyby si šel kolem, tak se stav. Bydlím v tamté ulici o kousek dál, pokoj 87. Budu se těšit," řekla a mrkla na něj. Dusila jsem se potlačovaným smíchem. Naruto si ale nějakým způsobem dokázal uchovat svůj neporušený výraz klidu.
"Samozřejmě. Vámi by nikdo nepohrdnul paní…"
"Ale jdi ty," řekla a "svůdně" na něj mrkla Naruto se jen usmál. Ucítila jsem někde uvnitř náhlý odpor k této stařence a obrovský vztek… Jak si jen dovoluje něco navrhovat Narutovi… MÉMU Narutovi…! Zarazila jsem se. Od kdy o něm mluvím, jako by mi patřil? Nechápavě jsem zavrtěla hlavou.
"Hm… chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys se mnou nešla zítra na zmrzku… Bude sranda."
Po téhle větě se můj vztek - nebo snad závist? - začal vypařovat, jako pára nad hrncem. Přece se každý den nestane, aby vás kluk, který se vám líbí, zval na zmrzku. Ale co když tam přijdou…?
"A budou s tebou i Sasuke a Kiba?"
"Ne, jen mi dva," řekl s úsměvem.
Ta představa se mi začala více než zamlouvat. Já, on a kopec zmrzliny… hm… to zní dobře.
"Tak jo. V šest?"
"Jo, v šest u té kavárny na rohu v zapadlé uličce u náměstí…"
"Tak jo," odpověděla jsem mu.
"Tak čau…" řekl a už běžel na zastávku.
"Ahoj!" křikla jsem ještě, než zmizel za rohem a ještě mi naposled zamával.
Vypadá to, že tenhle týden nebude zas až tak hrozný… pomyslela jsem si a se spokojeným výrazem šla směrem k mému a Sakuřinu bytu.

Další den se ve škole nic nedělo. Naruto byl pořád pryč, kvůli nějakému papírování či co a vůbec jsem ho neviděla. Sasuke a Kiba zase otravovali (to už tu dlouho nebylo) a Sakura byla na závodech karate, takže moje nálada klesla hluboko pod bod mrazu.
Když jsem pak přišla domů, flákla jsem sebou na postel a přemýšlela o tom, jak je tenhle den nepovedený. Ovšem, čím víc jsem byla naštvaná a podrážděná, tím víc jsem se na něj těšila…
Když jsem se potom podívala na hodiny, zděsila jsem se. Bylo už za 17:30. Vyskočila jsem z postele, oblékla si tričko a první kalhoty, co mi padly pod ruku, rychle se zkontrolovala v zrcadle, prohrábla si rukou vlasy a už jsem utíkala směr kavárna.

Tak dvojka. Trojka už je taky nasvětě, ale momentálně nemám nápady, takže vám nemůřu slíbit, kdy tu bude další (4.) díl...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ehm.... ehm.... | 27. ledna 2012 v 21:23 | Reagovat

Neni to tak hrozný, ale jednotlivé výlevy se vůbec nehodí k jmenovaným postavám. Hinata nikdy není takhle vzteklá, je spíše citlivá (a ani nemluvím o tom se s Kibou se kamarádí). A dělat ze Sasukeho úchyla... k tomu už fakt nemám co říct...

2 camelia camelia | Web | 27. ledna 2012 v 21:33 | Reagovat

Proč myslíš, že to dávám sem a ne na konoha.cz? Tam totiž takové příběhy neberou... A když si tak chytrá a myslíš, že o tom nevím, když sem to sama napsala, tak mi pošli něco, co si napsala ty, a já ti to taky skouknu...
Naadlo tě třeba, že to tak má být? Hm?
Jinak děkuji za komentář, ale já tě nenutila, abys to četla. Mohlo tě napadnout už podle první věty prvního dílu, že to bude takové jako ty říkáš.
Jinak jsem ráda, že se ti alespoň trošičku zamlouval ten styl. (I když si to taky tak úplně neřekla)
Promiň, pokud tě moje odpověď urazí, ale trochu mě to naštvalo. Tak jako tak, díky za komentář i kritiku...

3 camelia camelia | Web | 27. ledna 2012 v 21:48 | Reagovat

Jo, jinak děkuji, že si alespoň zanechala komentář, narozdíl od jiných. Třeba časem napíšu něco, co se ti bude líbit :D Jsem ráda, že jsi navštívila můj blog. Děkuji.

4 elwenkaa elwenkaa | E-mail | Web | 28. ledna 2012 v 15:06 | Reagovat

Nya :D tak to jsem byla ráda, že už jsou spolu :D No a teď to vypadá nějak podezřele :D Takže se vopovaž s tim něco udělat jako že jim to nějak nevyjde :D :D
PS: Dalšííí díííl :D Prosíím prosíím :D *smutně koukááám* :D

5 Benjamin Benjamin | Web | 3. února 2012 v 19:47 | Reagovat

Hezký!! NaruHina rulezzz :)
Akurát si nemusela s Kibouša urobiť úchyla  :) no každý má iný názor :D Hinata je ASI skôr ako Kibušova malá sestrička ^^
A úchylný Sasuke :D  on bude asi asexuál :D no čo s ním :D a že chce obnoviť rod   *si robíš prdel* ! :D a ako asi?? :D
Ale inak fajn,ľúbi sa mi ^^ :)

6 camelia camelia | Web | 3. února 2012 v 20:04 | Reagovat

Děkuji... Njn, tohle je trochu jiné než většina... no, odvážnému štěstí přeje :) ;)

7 Tashine Tashine | Web | 19. února 2012 v 11:43 | Reagovat

Úžasné, zvláštně pro někoho kdo tak miluje povídky na téma Naruhina ♥ Jop a přidej pokračování, ju? :D

[1]: Proto se to jmenuje FANfiction, jde hlavně o originalitu, co si pod tím autor představí, defakto si může postavy upravit k svému, aby to vyhovovalo ději příbehu, a tenhle příběh byl naprosto dokonalý, pochybuju, že bys něco takového sama vytvořila, když jsi nenapsala ani pravou přezdívku, ani odkaz na blog. Takový lidi většinou žijou kritikou, protože sami nic neumí > Nic ve zlém, můj názor ;)

8 Linda Linda | 26. února 2012 v 17:09 | Reagovat

Je to fakt moc hezký příběh. Moc se mi líbí a těším se na další pokračování :D

9 Erbanka Erbanka | Web | 17. července 2012 v 21:03 | Reagovat

[1]: "Citové výlevy" možná někdy úplně nesednou, ale každý spisovatel si může postavy předělat podle potřebu ;) Krom toho je hodně fajn někdy poznat Hinatu jako tu drsnější holku, někdy mě její "stydlivoučká" povaha pěkně dožírá >:( Takže autorko, jen tak dál :D

10 Camelia Camelia | Web | 17. července 2012 v 21:28 | Reagovat

[9]: Díky. Jako za všehcny tvé komenty ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
DOKAŽME, ŽE FF PISÁLCI (na blogu i mimo něj) JEŠTĚ NEVYMŘELI!


Fancluby pro NH a SS-maniaky. PŘIHLÁSIT se může každý,
kdo má na blogu alespoň 3 jednorázovky/jednu sérii delší
jak 5 dílů. Splňuješ-li tato jednoduchá pravidla
a ještě tě nepřešla chuť,
přihlásit se můžeš ZDE:
Budu se na tebe těšit! :)